Isherwood

Tenhle portrét dokonale vymydleného mozku se stěží dá brát skrz tradiční filmová měřítka. Na jedné straně geniální Tom Hardy, který plně definuje pojem ‚one-man show‘, na straně druhé otravný režisérův styl pseudo-intelektuálního vyprávění. Abych to hodnotil, musel bych to vidět znovu, ale to nechci. Sic se mi to líbilo a bavilo mě to, někde v koutku mě to strašně sralo. Musím si to nechat rozležet v hlavě. Každopádně nic rozporuplnějšího jsem neviděl od Kellyho Southland Tales (i když se ten příměr bude mnohým zdát notně mimo). Edit: Tak nakonec průměr. Vzhledem k výše vypsanému solidní kompromis.

Je to o Americe a o tom, jaká doopravdy je. Satira vyhrocená do takové absurdity, až z toho mrazí. Sic mi tam pořád vadí to, že některé scény jdou nepřirozeně ‚na efekt‘, ta Sachova odvaha prostě palce (a po druhém zkouknutí i hodnocení) nahoru zvedá.

Je to dokonale hrdinské, navýsost proamerické a detailně předvídatelné. Ale za ty směšné peníze to režisér rozjel ve vysokooktanovém stylu, který nepoleví ani vteřinu a když do rolí nekompromisních ranařů s kvéry v ruce obsadíte Dennise Quaida, Matthewa Foxe či Edgara Ramireze, nemůžete šlápnout vedle. Velmi spokojených a silných 3 a ½*. S vědomím, že druhé projekci se vůbec bránit nebudu, už jen pro tu sympatickou délku.

První půlka slušný pilot k fajn akčnímu sci-fi seriálu, ta druhá sestřih následujících dvanácti dílů. Strašná škoda už jenom pro to, že McGuigan patří ve své generaci k největším talentům. Tak vymazlené vizuální laskominy (střih, kamera) má málokdo. Největším tahákem se tak zřejmě stane pouze fakt, že se jedná o splněný sen každého pedofila – Dakotě je patnáct, hraje třináctku a nevypadá ani na jedno. :) Jinak Chris roste s každým filmem, Camilla vypadá dost blbě a Djimon ty svoje drsné lovce už začíná brát trochu na setrvačník.

Joe Wright upsal duši hollywoodskému ďáblu, který jeho talent vycítil přes celý oceán, a výsledkem je tuctově odvyprávěná historka o jednom netuctovém přátelství, jehož potenciál (resp. skutečný předobraz) sliboval mnohem více. Problém leží už na papíře, ze kterého klišé a kalkul trčí z každého písmenka a dílo zkázy dokonává Wrightova poetická režie, která v případě jednoho geniálního bezdomovce střílí absolutně naprázdno. Láska k hudbě a bližnímu v nouzi nikde, jen hlad po cenách a tklivých ovacích dojímavého publika. Sorry, ale nebýt koncertu ústřední herecké dvojice, zahrál bych filmu ještě o tón níž.

‚Film Michaela Manna‘ se vším co na něm lze milovat i nenávidět. V kinech se to asi bude protloukat dost těžko, soudě dle reakce fanynek Johnny Deppa co seděly v kině vedle mě, ale žhavý kandidát na nicneřešící titul ‚film roku‘ to bezesporu je.

Po všech stránkách lepší a velkolepější než první část. Místo bezduchého vizuálního samožerství nastoupili emoce, city, lidskost, vtip, nadhled a opravdové postavy, kde si na vojáčky nehrají dobří se zlými, ale pouze ti, kteří sledují politické zájmy, rámované gesty o přátelství a hrdinství. To vše pak korunuje závěrečné ohnivé inferno, kde se práská hořícím bičem. Děkuji, Johne!

Megalomanská oslava čínského velikášství a návrat Johna Woo k poctivé filmařině bez kompromisů. Ač jsou velkolepé bitevní scény hlavním marketingovým tahákem, nejsou zas až takovým ternem, z něhož je nutno si okamžitě sedat na zadek. Ta technicky vypiplaná, kamerově a střihem velmi přehledná bojůvka vlastně jenom dá vzpomínat na časy Tróje či Království nebeského. Paradoxně tak u mě režisér zabodoval druhou třetinou, která velmi citlivě, s nezaměnitelnou staročínskou poetikou, dává nahlédnout do postav a sžít se s nimi. Čímž také závěrečná řež dostává i nějaký smysl, na rozdíl od té úvodní, ve které jsem prostě viděl jenom tisícovky Číňanů, kteří si dávají do huby v historických stejnokrojích. Dějově zmatená první půlka sotva za tři, druhá lepší čtyři. 3 a ½.

Fakt, že Michael Bay z pozice producenta przní jednu hororovou klasiku za druhou, mi vadí ze všeho nejméně. Nejvíc mě vytáčí to, že tak koná skrze ruce režiséra, kterému by kdokoliv soudnější nesvěřil ani reklamu na německý prací prášek. Nispel absolutně netuší, co znamená pojem ‚světlo‘, že mezi postavami musí být alespoň jeden sympaťák a že i když jsou klišé slasherů dávno obehraná, je dobré ctít atmosféru, žánrová pravidla a hlavně bavit. A on neumí ani jedno. Pouze rutinně vrší jeden obrázek tekoucí krve za druhým, občas proložený záběrem na kozy a chvilkovými záchvěvy nadsázky a promyšleného vtipu. Já se ale spíš zachvěl pokaždé, když mi pohled na hodiny připomněl, jak moc dlouho do konce ještě zbývá. Ale děcka se k sobě v kině určitě choulila, to zas jo.

Bolavá hlava, žaludek na vodě, zvracení, bouchání do dětí, děti s paralyzátory, vygumované vzpomínky, nadávky, nahatí asiati, fotky! Musím jít ještě jednou, abych všechny vtipy vstřebal, protože napoprvé tuhle palbu prostě nejde pobrat. Nic sprostějšího a vtipnějšího letos v kině nenajdete. Todd Phillips zválcoval Kevina Smithe se vší parádou.