Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Krátkometrážní
  • Horor
  • Akční
  • Krimi
  • Komedie

Recenze (8 623)

plakát

Thanatomorphose (2012) 

Úchylné, bizarní a morbidní kousky – to jsou filmy přesně podle mého gusta. Tento kanadský počin samozřejmě nesměl chybět v mé sbírce, zvláště když jsem o něm slyšel nejrůznější zvěsti. Skutečně to není nic pro slabé nátury, mnohým se může zvedat z obsahu žaludek, no prostě laskomina jen pro otrlé. Má to však jedno ale a tím je místy až zbytečné natahování celkové délky, zvláště když to celé nemá vlastně řádně ucelený příběh, ale jde spíše „jen“ o postupné hnití a rozkládání ženského těla. Ono se celkově v tomto filmu ani moc nemluví, za to nahoty, humusu, zvracení a fekálií tu je opravdu požehnaně. Má-li někdo nekrofilní choutky, tak ten tu je na správné adrese. Škoda jen, že hlavní hrdinka nebyla nějak extra atraktivní, ale tak to je otázka vkusu. Její postupná proměna dosáhne zhruba v polovině extrémní parametry, takže ono už to potom bylo stejně úplně jedno. Rozkládající se ženská, pokrytá krví, zvratky, výkaly – no obrázek si udělejte sami. Tvůrčí zvrácená představivost byla pozoruhodná, jen byla velká škoda, že se ke konci nechal strhnout a ty vraždy už tu byly jaksi navíc a ne moc dobře provedené. Na Kanaďany je to však opravdu pozoruhodný počin, který však ocení jen specifická skupina diváků. Pro ostatní to bude jen těžko stravitelný humus. Nicméně já nakonec odcházím docela spokojený. Nebylo to úplné terno, ale ani totální blbost. Prostě bizarre jak má být. 50%

plakát

Contracted: Phase II (2015) 

Existuje celá řada filmů, jejichž pokračování jsou mnohdy lepší, než samotný originál. Je však i spousta těch, jenž raději nikdy neměli být natočené. Tento kousek zůstává někde uprostřed, ale i tak si troufám tvrdit, že jde spíše o zbytečný sequel. Ani první Contracted totiž nepatřil mezi zrovna okouzlující filmy, přesto si mou pozornost nakonec vysloužil. Mohla za to hlavně docela sympatická hlavní hrdinka v podání Najarry Townsend, která odvedla slušný herecký výkon a místy jsem se dočkal i zajímavé atmosféry + humusáckého finálního sexu. Dvojka však už tak dobrá nebyla. Nový režisér chtěl hlavně přidat na akčnosti, čímž však právě trpělo budování pochmurné atmosféry. Navíc podruhé už tak nezaujala ani postupná proměna nakažených. Vše podstatné bylo viděno minule (vypadávání zubů, zvracení, červíci, krvavé oči…). No i tady však nakonec došlo na gore (vydloubnuté oko, řezání kobercovým nožíkem do těla, kousání do krku, babča a těhotná sestra…), ovšem dost podstatná délka filmu se věnovala pátrání a poodhalování tajemného chlápka, který tohle všechno měl na svědomí a popravdě BJ moc sympatií nepobral. Stejně jako nám nebylo vysvětleno dost podstatných informací ohledně viru. Phase II nám tak sice rovněž nabídla několik nechutnějších scén a počet mrtvých taky nebyl zrovna zanedbatelný, ale mně samotnému se více líbila jistá forma „intimity“ jedničky. Jelikož jsem první díl ohodnotil průměrnou známkou, tady musím jít trochu dolů. 40%

plakát

Adam Chaplin (2011) 

Tento poloamatérský splatter je určen jen pro specifickou skupinu diváků, milovníky brutální, špinavé a hlavně bizarní podívané – takže se ani moc nedivím, že většina lidí dá od něj ruce pryč, nebo jej bude považovat za nehorázný kýč. Já si však v podobných filmech doslova libuju, takže jsem si samozřejmě vychutnal i tento kousek. Scénář samotný je potřeba hodit za hlavu, moc o něm nepřemýšlet (moc valnou kvalitu totiž příběh vskutku nemá) a užít si bizarní podívanou plnými doušky. Litry prolité umělé krve, přehršel digitálních efektů, amatérské gore, hromada morbidních situací či postav – to je hlavní doména tohoto filmu. Fiktivní svět, vlastní pravidla, spousta podivných individuí, mutantů, trhání končetin, rozbíjení a rozdupávání obličejů – jo chrochtal jsem blahem. Ta vata okolo a pokus vsunout do všeho toho marasmu i rádoby „srdceryvný příběh“ – to už tu bylo jaksi navíc a dost zbytečné, zvlášť když to neměli tvůrci zrovna moc promakané, ale to už je věc druhá. Šílené a úchylné to ale bylo dost. Je však pravdou, že by se tu našla i spousta negativních prvků. Dokážu pochopit, že tomu někdo rovnou vlepí odpad, jiný dá 100%, no a já zůstávám někde uprostřed. Pobavil jsem se u toho, ale našel bych tu i věci, které se mi moc nelíbily. Beru to však jako takové zpestření a určitě nelituji, že jsem tuto italskou bizarnost viděl. 50%

plakát

Aux yeux des vivants (2014) 

Režisérské duo Bustillo a Maury mě dokázalo okouzlit svým filmem Uvnitř (À l'intérieur) a ani jejich Leatherface nebyl vyloženě špatný, takže jsem samozřejmě předpokládat, že i tentokrát neodejdu zklamaný. No je ovšem pravdou, že se ve mně při sledování tohoto kousku dost mísili pocity a bohužel musím říci, že jde o dosti průměrnou záležitost, která promarnila svůj potenciál. Navíc to nebylo ani tak brutální, jak bych od této dvojice očekával a popravdě já jsem hodně háklivý na fakt, když se většina vražd odehraje mimo záběr kamery. Přitom začátek filmu příjemně navnadil a považuji ho za vůbec nejlepší na celém filmu. Trojice výrostků si sice mé plné sympatie nezískala, ale tak nějak jsem je svým způsobem i litoval, do jakého průseru se následně dostali. Nahý magor v klaunské masce totiž dokázal následně vykouzlit několik brutálnějších momentů, u kterých jsem si i párkrát zachrochtal blahem. Jen ta jeho „GPSka“ a rychlé nalezení domů všech tří chlapců mi nějak nešla na rozum, stejně jako jeho ultra rychlé pohyby. Podobných nelogických kiksů tu však byla celá řada. A strašně mě štvalo, že se vetší scén (mordů) odehraje mimo záběr kamer – to už se ale opakuju. Kdo si ale počká, ten se nakonec i nějakého toho gore dočká, stejně jako začala houstnout samotná atmosféra. Konečně jeho tvůrci dostáli své reputaci a hororoví nadšeni si přijdou na své. Nebylo však už příliš pozdě? No průměrnou kvalitu dokázali zachránit, ale mohlo to být daleko lepší. 50%

plakát

Naši a já (2013) 

Jací rodiče taková dcera „skoro“…A že jejich rodinný život nebyl a není zrovna moc harmonický, za to se jim zapalovala lýtka už v raném mládí… Sarah Bolger byla v těch trenclích a tílku vážně sexy a ani se nedivím, že si to s ní chtěl každý rozdat a i ona byla pěkně nažhavená, no a ještě k tomu uměla i dobře vařit…Hlavní postava mi byla docela sympatická, přestože bych takovou dceru asi raději nikdy nechtěl – no a takové rodiče rozhodně taky už vůbec ne (ani se nedivím, že se chovala tak jak se chovala, když otec byl magor a matka slepice). Jako celek ale tenhle film docela fungoval, až na pár slabších momentů, takže průměrné ohodnocení tomu klidně dám. Přestože podobné kousky zrovna moc nevyhledávám.

plakát

Ženy v běhu (2019) 

Po delší době zase jeden z českých filmů, na který se dalo docela v pohodě dívat a nekroutit očima nad stupiditou scénáře. Jasně, některé pasáže byly poněkud nudnějšího rázu, ale jinak se tu divák i dost nasměje – Kostková – Vetchý „velmi harmonický vztah“ i nějakou tu vtipnou hlášku vypustili, Kubařová taky zahrála dobře, Adamovská rovněž nebyla špatná – o Hofmannovi se asi nemá cenu moc bavit (ten je dobrý skoro vždycky). Neříkám, že jsem se z toho „posadil na prdel“, ale jde o docela solidní kousek a za poslední roky se jich u nás zrovna moc neurodilo!

plakát

Skřivánek a sova (1984) (TV film) 

Nemít doma zásobu lahváčů v ledničce, tak jsem se na tento film asi ani nedodíval. Furt se tam chlastalo a já samozřejmě taky dostal chuť na jedno vychlazené. Jen škoda, že samotný příběh nebyl záživnější. Ale jo, je to prostě ze života…Donutil i Mrkvička podali slušné výkony, Mojmír Maděrič taky pobavil. Nějak závratně mě to však neokouzlilo. Slabší průměr – což znamená 40%.

plakát

Skládačka (1991) (TV film) 

Nejúsměvnější na celém tomto televizním filmu, bylo Vladykovo vykopávání dveří – nejpohlednější pak Brožová v košilce. Velká škoda, že se tvůrcům nepodařilo vytvořit pořádnou atmosféru – jo, pár záblesků tu bylo, mrtvol taky – příběh byl zajímavý a herecké výkony taky nebyli špatné, ale stejně se cítím tak nějak ochuzený. Každopádně se Jaroslav Dudek a spol neměli za co stydět. Dívat se na to určitě dalo…

plakát

Brokovnice (1992) (TV film) 

Škoda, že tu nadržená Patrasová nedostala více prostoru. Velká škoda, že tento detektivní příběh nemá pořádný „šmrnc“ ani atmosféru, protože zápletka jako taková zas až tak špatná nebyla. Bohužel je tu množství pasáží, které jsou jalové a nudné jak sviňa a všechno to jaksi ztrácí počáteční tempo. Bartoška i jeho parťák se sice snažili, ale ani to nedokázali svými výkony vytáhnout alespoň na průměrnou úroveň…

plakát

Panenka (1980) (TV film) 

Tak zklamaný jsem určitě nebyl, ale dle zdejšího docela vysokého hodnocení bych přece jenom očekával o trochu lepší podívanou, než se mi nakonec dostalo. Místy to ale mělo skutečně zajímavou atmosféru, herecké výkony rovněž nebyli špatné, drsná Šulcová překvapila…inu celkem slušná televizní adaptace. Znám však dost lepších československých filmů (detektivek), takže zde se přikláním spíše k lepšímu průměru. 60%