noriaki

Svého času to pro mě byl první díl Kostky. Jako úvodní film série je koneckonců vhodnější, protože nabízí pohled mimo ďábelský labyrint. Atmosféra nestojí jen na skupince zmatených nebožáků, což je určitě plus, a zároveň to není potřetí úplně to samé. Cube Zero je temnější než první díl, co do způsobu smrtí vynalézavější a zdá se mi, že i líp zahraná. Bohužel ji sráží béčkovější vzhled a občas přepálené detaily, díky nimž sklouzává až někam do braku.

Až si někdo bude stěžovat na podfinancovanou českou kinematografii, pusťte mu tohle.

Nevím jestli si to špatně pamatuju, nebo jsem se léty rozmazlil, ale před těmi dvaceti lety byla atmosféra hutnější. Když jsem se ovšem díval na ty nemehla v hlavních rolích, tak mi bylo jasné, že se od nich žádné velké herecké výkony čekat nedají. Své šablonovité postavy si odehráli s vypětím všech sil. O scénář se film opřít nemohl, o speciální efekty také ne, protože je na nich bolestně vidět, že dolarů na utrácení mnoho nebylo mnoho. Dojem zachránil veskrze originální námět. Na lepší průměr to stačilo.

Spousta lidí vidí na Skále ikonické akční scény, Michaela Baye ve vrcholné formě, nebo jejich zvolna mizející mládí. Já na ní vidím výborného Seana Conneryho. Zahrál si i v lepších filmech, měl zajímavější postavy, ale tady zazářil z vedlejší role a nonšalantně odsunul Nicolase Cage a Eda Harrise do pozadí. Dnes by to nebylo nic až tak divného, ale Harris měl na konci devadestátek dvě nominace na Oscara ve třech letech a Cage ho v ten rok dokonce získal. Mason je zkrátka machr a tohle je jeho film, ať si scénář tvrdí co chce.

"Kvůli roji meteoritů musí kosmonauti změnit plánovanou trajektorii (k Měsíci) a raketa je nakonec nucena přistát na Marsu." To by mělo zhruba napovědět, jakou důležitost snímek přikládá vědě. Na rok 1950 to i tak není špatné. V porovnání se stejně starým Destination Moon ovšem bledne prakticky ve všem, od efektů, přes herce až po scénář. První polovina je ukecaná a veskrze nezajímavá. Po příletu na rudou planetu se děj rozběhne a najde nové dno naivity. Chrabrá posádka vyjde do pustiny vybavená tak nedostatečně, že by měla co dělat i s prostředím v promořeném Kauflandu, natož aby přežila na Marsu. Mám rád brak, ale ať proboha nepředstírá, že je něco víc.

Dejme tomu že nejsem zklamaný, ale neměl jsem k tomu daleko. Anotace mi slibovala drsnou a krutou kriminálku a film mi k ní dodal bezcitného hrdinu a zasadil ho do syrového prostředí. Newcastle 70. let byl odpudivá díra, rozpadající se stoka skrz naskrz prolezlá násilím. Jenže když jsou tam všichni staří známí a berou na sebe ohledy, tak se moc akce očekávat nedá. Počítal jsem kolikrát mohl Carter umřít, kdyby se jeho protivníci alespoň trochu snažili. Když mi došly prsty, snížil jsem hodnocení o hvězdičku. Pak se na mě Michael Caine zle podíval, a pro jistotu jsem radši jednu přidal. Tenhle film má styl, a vděčí za to hlavně jemu a skvělé výpravě.

Další z objevitelských sci-fi, ale na rozdíl od umanutě realistického Destination Moon s dějem ve stylu "představuju si to jako Hurvínek válku". Takže se v kosmu připaluje jedna od druhé, s navigací si nikdo hlavu neláme a vesmírná loď pochopitelně potřebuje křídla, protože co kdyby náhodou. Úvodní pasáž na impozantní orbitální stanici se ještě drží v mezích zdravého rozumu, ale jakmile začal odpočet, scénář se definitivně utrhl ze řetězu. I zábavné béčko by mělo znát míru. Pro podařené triky, barvu a těch pár dobrých nápadů se film vyplatí vidět, ale snesou ho asi jen cvoci jako já a lidé bez vkusu.

Přiznám se, že jsem si chtěl pustit Motýlka z roku 1973 a o existence téhle verze jsem neměl ani tušení. Když jsem ale zjistil, že v ní hlavní roli dostal Charlie Hunnam, nakonec jsem jí šanci dal. Film zaujme skvělou výpravu, charismatickým sympaťákem Papim a už ničím jiným. Dlouho jsem čekal až Hunnam narazí na své herecké limity a tady se to konečně stalo. Psychologická drobnokresba tak vyvanula do prázdna a s ní i část zamýšleně silné atmosféry. Prostředí věznice a velice slušná režie, zejména bitek a akčnějších scén, podržela film ve slušném nadprůměru. O žádný Útěk ze Sibiře ale nejde.

Dlouhý Velký pátek je jeden z těch filmů začínajích uprostřed příběhu. První scény jsou prakticky bez dialogů, bez vysvětlení a zdánlivě bez smyslu. Tápal jsem úplně stejně jako hlavní postava. Na Harolda se valí jedna pohroma za druhou a on chce znát důvody, chce slyšet odpovědi a chce viníky. A chce je hned. A nezastaví se před ničím. Bob Hoskins předvedl herecký koncert par excellence a na temné atmosféře má minimálně poloviční zásluhu. Tu druhou si připsal scénář, který se nebojí krutých scén, ani odporných postav. Nevím jestli to v nejvyšších patrech londkýnského podsvětí takhle opravdu vypadalo, ale je to sakra působivý pohled.

"To boldly go where every other franchise since 2016 has gone before". Star Trek Picard je seriál od lidí co nechápou Star Trek, pro lidi co nemají rádi Star Trek. Jestli jste z celého bohatého a rozsáhlého světa viděli jen filmy z Kelvin universe - to jsou ty co se objevily v kinech během posledních deseti let, můžete být vcelku spokojeni. Jestli máte rádi klasické seriály, tak se tomuhle radši zdaleka vyhněte. Z idylické utopie a vytříbené morálky nezůstalo prakticky nic. Lidé spadli zpátky do průměru a řeší úplně stejné problémy, jako řešili na začátku 21. století. Federace se pokřivila do svého zlého dvojčete a zdá se, že to vadí jen nebohému bývalému kapitánovi. Tolik k psychologii. Jako svébytný seriál obstojí Picard lépe, ale ani tak nejde o žádný zázrak. Postavám trvalo pět dílů, než se dopracovali k informaci, kterou divák zjistil už v tom prvním. Co to udělalo s napětím, je asi jasné. Zdá se, že budoucnost je obydlená výhradně lidmi na pokraji zoufalství, nebo naopak manipulativními a krutými. Další rozměr nemají. Ergo, kdyby se Romulani vyměnili za upíry a Borg za vlkodlaky, tak by byl seriál nerozlišitelný od tuctových young adult dramat. Je mi trochu líto Patricka Stewarta, že se k tomuhle propůjčil a pošpinil svou vynikající postavu a můj dětský vzor.