Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Sci-Fi
  • Akční
  • Krimi

Recenze (3 035)

plakát

Papežův vymítač (2023) 

Na hororech mě až na výjimky neláká schopnost vyděsit, ale mytologie v pozadí. Tady jsem si jí užil vrchovatě, protože scénář obohatil tisickrát přežvýkané téma vymítání o dávné tajemství z minulosti a mocné tlaky v přítomnosti. Russell Crowe se při své roli zapotil akorát když měl vyjít do schodů. Odehrál svůj standard, což stačilo s bohatou rezervou. Triky jsou fajn, démonické nechutnosti také, takže vcelku nemám výhrad.

plakát

Uprchlík (1993) 

Líbilo se mi jak zamaskovali Harrisona Forda. V civilu vypadá hodně nezvykle, a inkognito vypadá jak ho všichni známe. Zdráhal bych se říct že je to jediné co se mi na filmu líbilo - na to je příliš precizně zrežírovaný, zahraný a vypiplaný. Jenže mě nikdy nechytl tolik, jak by asi měl. Možná je to tím, že scénář moc originality nepobral. Nepřekvapí vůbec ničím - kromě toho, kolik parodií se z jednotlivých scén a hlášek zrodilo. Uprchlík u mě asi už vždycky bude patřit do nevelké kategorie filmů jimž nemůžu po řemeslné stránce vytknout téměř nic, ale stejně si myslím, že nejsou tak dobré, jak se tvrdí. Ve společnosti Zelené míle, Klubu rváčů, Gladiátora a Kultu hákového kříže mu bude dobře.

plakát

Pobřežní hlídka (2017) 

Dwayne Rock komedie umí, Zac Efron má v sobě víc než se zdá a Alexandra Daddario tam pobíhá v plavkách, takže úplná šmíra to není. Jenže všechny klady filmu - a o moc víc než ty tři vyjmenované jich nebylo, s přehledem vyvážil mizerný scénář. Občas se podařilo vystihnout absurdnost situace, a sem tam se objevila scéna, která v sobě měla něco jako emocionální náboj. Bohužel drtivá většina pokusů o humor se potácí někde mezi trapností a přepálenou křečovitostí, což je, jak jistě každý uzná, u komedií dost problém. Někdo by řekl, že je film důstojný nástupce prostoduchého a nijak nápaditého seriálu. Já takhle krutý nebudu, ale i tak si myslím, že tady se promarnila šance na slušnou parodii, a tak trochu poctu.

plakát

Zlomek sekundy (1992) 

Je to přesně na pomezí mezi naprostou kravinou a stylovým kultovním béčkem. Tony Maylam měl šťastnou ruku, protože za pomoci hypnotické kamery a vlezlé hudby trefil parádně psychadelickou atmosféru, kterou mu ještě vyšperkoval Rutger Hauer svým maniakálním herectvím. Na začátku Vám bude připadat jako magor, ale s postupujícím příběhem bude jeho chování čím dál pochopitelnější, a jako magoři budou naopak vypadat ti okolo. Možná je to náhoda, možná je to režisérký záměr, každopádně to přiživuje mimózní pocit z děje. Zasazení do světa ve kterém se zhmotnily předpovědi magorů lepících se k silnicím, pobíhá v něm vrah z noční můry, a společnost zvolna sklouzává do chaosu, dokončuje dílo a pevně zacementovává film na té správné straně pomyslné hranice - mezi stylovými kultovkami, ke kterým se jejich obdivovatelé budou rádi vracet.

plakát

Rok Draka (1985) 

Má to v sobě Ciminovu posedlost detailem, i jeho zřejmě nevykořenitelnou megalománii. Na papíře by Rok Draka mělo být tuctové kriminální béčko, jenže výprava, vedení herců a špičková režie hlasitě prohlašují, že se tady odehrává umění. Výsledek je kombinací toho nejprůměrnějšího z filmové branže s naprostou špičkou v oboru. Říct že se to tluče, by byl až příliš jemný eufemismus, ale pozitivní dojmy bohatě převažují. Chyběla mi jen lepší hudba, abych tenhle neo-noir zařadil k tomu nejlepšímu v žánru.

plakát

Legenda pekelného domu (1973) 

Nejsem expert na duchařský žánr, takže nevím nakolik je námět originální nebo dokonce revoluční, ale podobných hororů jsem moc neviděl. Napadá mě snad jen o čtrnáct let mladíš Vládce temnot, ale i ten hrál na trošku jinou strunu. Legenda pekelného doma kombinuje poctivou starosvětskou duchařinu s kriminálním subžánrem, pro který mají angličané nelibozvučný název "whodunnit". Žádné policejní pátrání se tu pochopitelně neprovádí, ale sbírání indicií a vědecký odstup je typický pro všechny postavy. I když jim ledový klid dlouho nevydrží, tak nikdy nespadnou do stejné kategorie, v níž dominují vypsychlé hloupé blondýnky a hráči amerického fotbalu přetékající testosteronem. Závěr je buď na pět hvězdiček, nebo na jednu.

plakát

Švéd (1994) 

Zapomenutelné béčko, které promrhalo všechny šance jak se vymanit z davu podobných devadesátkových akčňáků. Hlavní hrdina začíná když ne jako záporák, tak minimálně v šedé zóně. To co by šikovný režisér využil v působivý přerod, a slušný herec uvěřitelně zahrál, to břídil Perry Lang nechal prošumět a Dolp Lundgren odbyl jednou sterilně pronesenou větou. V devadesátém čtvrtém mířila Lundgrenova kariéra volným pádem do sraček, a tady je vidět, proč tomu tak bylo. Akce neoslní, herecké výkony spíš rozesmutní a scenář je vhodnější ignorovat. Zaujal mě jen Trevor Goddard, který si zahrál padoucha jak se sluší a patří. Fakt že na něho hlavní hrdina fyzicky nemá, je to jediné opravdu zajímavé na celém tomhle stotřiminutovém podprůměru.

plakát

Vinnetou - Poslední výstřel (1965) 

Za mě nejslabší ze zlaté čtyřky filmů o Vinnetouvi, který už poněkolikáté recykluje starou zápletku o připravovaném záboru území Apačů. Tentokrát kvůli petroleji, ale ono je to úplně jedno. Během minulých tří filmů se stala série kultem - Poklad na Stříbrném jezeře k ní sice nepatří, ale to nikdo neřeší, takže na natáčení byl připravený neobvykle vysoký rozpočet. Na filmu to nejde moc vidět, protože epických a nebo zapamatovatelných scén je tentokrát minimum. Pochopitelně kromě té jedné, která sice vychází z knížky, čímž byla dopředu známá, ale v době před internetem nebyla profláknutá, takže způsobila trauma hned několika generacím.

plakát

Insidious: Červené dveře (2023) 

V jednotlivých scénách je to lepší než čtyřka - zvlášť tunel je super, ale zbytek je strašná šmíra. Obě hlavní postavy jsou nesympatické, scénář se potácí ve snaze řešit několik rovin naráz, přičemž nejde do hloubky ani u jedné z nich. Celé to na mě působilo jako nadechnutí před šestkou, o jejíž předpokládané kvalitě nemám vůbec žádné iluze. Když se to vezme kolem a kolem, jen málo hororových sérií je v takhle pokročilém díle ještě pořád "fajn", ale od Insidious jsem zkrátka čekal alespoň nadprůměr, když už ne špičkovou kvalitou.

plakát

Insidious: Poslední klíč (2018) 

Třetí díl jsem vynechal, ale protože šlo o prequel, tak jsem o nic z děje nepřišel. Aby to nebylo tak jednoduché, tak čtyřka je částečně prequel a částečně spin-off. Trochu jsem doufal, že tím příběh rozšíří mytologii Dálavy, a já se dovím ví o její funkci, ale bohužel, zase tak nápadití scenáristé nebyli. Jako horor film taky moc nefunguje, protože jediné na co se zmůže jsou laciné lekačky. S bídou průměr.