Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Sci-Fi
  • Akční
  • Krimi

Recenze (3 038)

plakát

Bílá nemoc (1937) 

Chápu o co Čapkovi, respektive Haasovi šlo, ovšem svou myšlenku vyjádřili velice neobratně. Mám problém se zápletkou, s postavami i s vykreslením údajně zfanatizované společnosti. Doktor Galén mi ani vzdáleně nepřipadal jako sympatický hrdina a bojovník za mír, ale naopak jako vyděrač a svého druhu terorista. S radostí nechal umírat davy lidí, jen aby dosáhl svého. Stát proti němu nezasáhl. Neuvěznil ho, nezabavil mu lék, ani ho nenutil ke spolupráci. Hlava státu plně respektovala jeho rozhodnutí a metody, přestože s nimi hluboce nesouhlasila. Jestli to má být paralela k Hitlerovi, tak by Čapkovi měla Třetí říše poděkovat, protože takhle krásně se o něm nikdo z jeho protivníků nevyjadřoval. Zamýšleně antagonistická postava mi byla paradoxně nejvíc sympatická. Maršál sice touží po válce, ovšem co se týče morální integrity, splňuje snad všechny ideály. Jestli to má být alegorie na Hitlerovu schopnost uhranout davy, tak se moc nepovedla. Vůdce lidi mámil svými hypnotickými vizemi, ne úctyhodným chováním hodným následování.

plakát

Za horizontem (2018) 

Teorie ploché Země je jedna z tří mých nejoblíbenějších konspiračních teorií. Především proto, že je tak ultimátně zbytečná. Spoustu jiných totiž dává alespoň trochu smysl, respektive existuje důvod (byť nepravděpodobný) proč je třeba zakrýt "pravdu" státem propagovanou "lží". Ovšem kdo by měl prospěch se zatajení faktu, že je Země plochá? Výrobci glóbusů určitě. Někdo další?

plakát

Smrtelné stroje (2018) 

Film skončil před deseti minutama a já už si z něho pamatuju skoro jen to jezdící město a mizerně zahranou ženskou postavu v hlavní roli. Jo a potom zabijáckého robota, pro děj úplně zbytečného. Ještě se mi pochopitelně vybavuje Hugo Weaving. Můžete točit sebevětší blbost, ale pokud je na plátně Hugo Weaving, úplná katastrofa z toho nebude. Výsledek ovšem mohl být mnohem lepší, protože prostředí je parádní a mytologie slibná. Přimlouval bych se za vytvoření video hry, v níž by hráč v roli žoldáka plnil mise, obchodoval, nebo jen tak navštěvoval nejrůznější perfektně vymodelované lokace. Byla by škoda tohle universum zahodit jenom proto, že se ho napoprvé zmocnil režisérský břídil.

plakát

Svět zítřka (2004) 

Dokud jsem si tenhle film nepustil, ani jsem netušil, jak moc bych chtěl něco takového vidět. Mám rád sci-fi ze zlatého věku a mám rád staré sci-fi filmy. Bohužel tyhle množiny se protínají jen výjimečně. Když vývoj filmové techniky konečně umožnil zrealizovat nápady spisovatelů, žánr už byl někde úplně jinde. Vzniklo pár perliček jako například Forbidden Planet a následně se režiséři přesunuli k novým tématům. A pak přišel Sky Captain. Na první pohled působí jako pravověrné retro, na ten druhý jako film z alternativní reality, v níž snímky ze čtyřicátých let vypadaly přesně takhle. Bohužel je to jen iluze. Kerry Conran natočil typickou pulpovou povídku té doby, za použití stejně zastaralých vyprávěcích postupů a tehdejších filmařských technik. Jestli někdo snímku vyčítá hloupý scénář, měl by nastartovat svůj DeLorean, odcestovat do redakce Astounding Science Fiction a vysvětlit Asimovovi, Heinleinovi, Simakovi a dalším, že se za pětašedesát let doba změnila. Dokud se to nestane, tak nemám proti příběhu jakoukoliv námitku. A když o tom tak přemýšlím, tak ani proti ničemu dalšímu. Top 10 za rok 2004.

plakát

Nightflyers (2018) (seriál) 

No dobře. Přiznám se, že díky bombastickým trailerům a autorovi předlohy jsem čekal AAA seriál s ohromným rozpočtem, hvězdným obsazením a promakaným světem. Tahle naděje mi vydržela přesně jeden díl a během něj jsem svoje představy za pochodu zredukoval na alespoň slušně vypadající, smysl dávající univerzum se zajímavým dějem. Jenže i na tohle mi režisér a scénář ukázali prostředníček. Posádka Nightflyers je sbírka pošuků, neurotických individuí a psychicky labilních trosek. Jestli je někdo vybíral, tak na základě inkluze a rasových kvót. O kompetentnost a odbornost se zajímal možná jen ze slušnosti. To je jeden z problémů. Ten druhý tkví ve faktu, že není reálně o čem vyprávět. Seriál netuší co by chtěl být. Začíná jako gore řezničina, pokračuje jako mysteriózní sci-fi, pak se překlopí do soap opery, na jeden díl nesměle prubne sociální komentář a pak se usídlí ve škatulce akční horor. To všechno s vědomím, že musí tři epizody děje roztáhnout na deset. Vyprávění se nepěkně vleče a často rozpitvává slepé uličky, v marné snaze nějak naplnit zbývající minuty. Přitom je jeho snahou pokud možno neříct vůbec nic. Zápletka nebyla špatná a Nightflyers má velice slušnou atmosféru, jenže doplatil na rozmáchlé ambice a jalový scénář.

plakát

Nebezpečná laskavost (2018) 

Začátek byl skoro strhující a já jsem doopravdy věřil, že se dívám na výborný paranoidní thriller. Jenže pak panu režisérovi / scénáristovi zřejmě hráblo, začal do děje přidávat nehodící se humor, a tísnivou atmosféru rozředil nejapným vtipkováním a šílenými zvraty. Tohle není lehký odvar Zmizelé, tohle je rozpadající se mišmaš, který drží pohromadě jen silou vůle a brutálním charismatem Blake Lively. Postavy jsou papírové až to hezké není a všichni pevně vězí ve svých škatulkách. Jen Stephanie zřejmě vyniká ve všem. I když mám Annu Kendrick jako herečku rád, tak tady své oponentce nesahá ani po kotníky. Kdo ale taky jo, že. Ta by si strčila do kapsy snad i Emily Blunt. Ale dost rouhání.

plakát

Tátova volha (2018) 

Nečekal jsem od toho bůhvíco a nakonec jsem ani nic moc nedostal. Ale z nějakého záhadného důvodu jsem docela spokojený. Film má dvě drobounké vady. Nepěkně se táhne, takže než se doploužil do poloviny, už jsem vyhlížel závěr.A ta druhá vada je, jak už to u českých filmů tradičně bývá, scénář. Odhlédnu od faktu, že i když jsou hlavní postavy jen ženy, vše se točí kolem mužů. Ti jsou primitivně jednorozměrní a nepoužitelní. Buď jsou líní a v exekuci - takoví si čtou novinky a Právo (pomrkávání na diváka), nebo hnusní na matku kterou šoupli do domova důchodů, případně trapní macho, sociálně vykastrovaní či rovnou senilní. Ten jediný správný a opravdový muž je bohužel mrtvý. Pokud to má být komentář k dnešní společnosti, tak jsem z něj trochu rozpačitý. Líbila se mi hudba, krásná volha a scéna s Evou Holubovou. Ta jediná byla opravdu výborná. I ta slušná pointa se jí nevyrovnala ani náznakem.

plakát

Star Trek: Short Treks - Nejjasnější hvězda (2018) (epizoda) 

Jak kdosi trefně poznamenal, tak Saru je přesně ten typ uchazeče o velící post, kterého by Will Riker bez velkého přemýšlení vyřadil. A měl by pravdu. Pokud tahle epizoda měla přiblížit jak se do funkce dostal, tak selhala. Podle mě by neměl být ani ve Federaci, natož ve Flotile.

plakát

Star Trek: Discovery - Season 1 (2017) (série) 

Odmítám vzít na vědomí, že lidé z Hvězdné flotily poslouchají na večírcích hip hop, nadávají, chovají se jako nezodpovědní fracci a jsou nekompetentní. Díry v kontinuitě jsou jedna věc, nesympatické obsazení druhá. To že mi posádka můstku připomíná obludárium a já ani po patnácti dílech neznám jejich jména, natož osobnosti, nebo jakékoliv podrobnosti o jejich životě, je věc třetí. Ale to že autoři zahodili půl století vývoje z okna, je úplně jiná liga. Kdo tohle napsal, Star Trek nikdy neviděl, nebo ho viděl a nenávidí ho.

plakát

Star Trek (2009) 

Režijně a efekty je to o třídu lepší než cokoliv z vesmíru Spojené Federace Planet, jenže nejde o Star Trek. Z něj si vzal jen formu a obsah dodal vlastní. Náhodným kolemjdoucím neobeznámeným s pečlivě budovaným universem to může být jedno a pravověrní fanoušci nejsou rozhodující kupní silou. Já jsem se s tímhle faktem srovnal relativně rychle, ovšem k posádce Enterprise z alternativní reality jsem si nenašel cestu nikdy. Ne že by byli jen jiní, oni jsou jednoduše špatní. Konkrétně psychopatický Spock je mizerně napsaná postava, která vulkánce připomíná jen vzhledem. I když pořád lepší, než aktivistické a politicky korektní Star Trek Discovery. Lepší tři hvězdičky.

Časové pásmo bylo změněno