fisikk

Velice mě potěšil nápad zfilmovat tato zvěrstva přímo v rodině jednoho z nacistických důstojníků. Je důležité vědět, že s tímto "řešením" rodinní příslušníci mnohdy nesouhlasili. Naprosto mě odrovnalo nevinné chápání malého Bruna a jeho věta: "Nerozumím chování dospělých. Vem si třeba Petra. Všeho zanechal, aby mohl u nás škrábat brambory."

Prostřednictvím Karen vidíme jednu z nejkrásnějších proměn prostřednictvím lásky. Která udělala ze smutných, vyschlých očí opět zářící, hluboké okno do duše, vyzařující mír a spokojenost. Zde je nádherně vidět, že každá ztráta nám nakonec přinese něco krásného, nového a nebojím se říci i lepšího než to, co jsme doposud znali. Stačí se nebát otevřít své srdce a vyjít ven. Elisabeth mi hned od začátku byla silně nesympatická. Nemám ráda tento typ žen a bylo mi jedno co se s ní stane. Ona se však prostřednictvím svého děťátka dokázala zbavit veškeré zloby a osvobodit se vůči vztahu ke své matce. A Lucy, která se dokázala díky své lásce k dítěti vzdát i svého manžela. Co mi zde opravdu chybělo byl právě větší vhled do jejich rozchodu. Protože Lucyinu volbu zatím nejsem schopná pochopit, a proto mi tato stránka v příběhu chybí. V tomto filmu jsem opravdu spatřila co udělá s člověkem pouhých pět písmen - LÁSKA.

Nejprve mi příběh přišel dost otřepaný. Chlap, který se převleče za ženu, a co má být? Zasáhla mě však hloubka jeho proslovů a jeho vůle býti hrdou ženou. Je docela zvláštní, že muž káže, jak by se měli ženy cítit a chovat, ale zase na druhou stranu on jako muž ví, co by si mohla žena ještě dovolit a bylo by to tedy odpustitelné. V převleku se už nemusíme bát, že nám někdo nabourá naše ochranné hradby, protože jsme si vytvořili druhé. Zahodí strach z předsudků druhých a řekne, co si opravdu myslí.

Knižní předloha od Paola Coelha vypráví o lidech, kteří jsou v naprosté většině zavřeni v „sanatoriu“, protože umírají na tzv. hořkost. Což je stav, kdy se necháváme ubíjet běžnými starostmi života a zapomínáme žít. Nejste schopni si jen tak sednout a usmát se, protože vyšlo sluníčko, nebo rozkvetla květina. Jsme ve shonu a jen se ženeme za vysněnou budoucností, která je stejně vždy jiná a přináší jen nové a nové starosti. Veronika se sem dostává právě kvůli této rutině. Už ji nebaví žít předem nudný stereotypní život. Má pocit, že ji nic nečeká, a proto chce svůj život ukončit. Po probuzení zjistí, že jí zbývá pět dní života, během nichž se setkává postupně se 3 pacienty, kteří jí vypráví svůj příběh. Tím si oživí svoji minulost a zjistí, že se zde naučili úžasnou věc. A to brát život s nadhledem a ne jako umořující kříž. Vrací se zpět do „normálního života“ s novou schopností, jež jim umožní prožívat a radovat se z maličkostí. Díky nim v sobě Veronika objeví chuť do života, přestává být otrávená a vyráží do světa plně prožívat den. Ve filmu jsme bohužel ochuzeni o 3 životní příběhy, což beru za velkou ztrátu, ale nejhorší je, že autorova moudra nejsou umístěna na správných místech k dostatečnému hlubokému pochopení. Možná, že to byl pokus přiblížit se běžnému diváku, ale opravdu ne všechny příběhy potřebují sex; někdy to může spíše uškodit.

S odstupem času od tohoto věku mi přijde velice úsměvné, jak se snaží ten mladý podkoní přesvědčit Marušku vyznáním lásky k pohlavnímu styku slovy: "šíleně tě miluju", ato již po pár dnech setkání + tak 5 větách rozhovoru. Ale ani jednomu to nepřijde divné. Náboj, který získávám vždy na konci filmu a díky němuž se vždy znovu ráda na Sestřičky podívám, je Maruščino sebepřijetí, osamostatnění a vybojování si svého místečka ve světě i práci.

Vím, že děj ani scénář nejsou nic moc. Mě však příběhy Supermana vždy fascinovaly a ráda jsem je sledovala. Okouzlila mě ta vytvořená aura okolo jeho osobnosti. A proto nejsem schopna ji prohlédnout a vidět skutečnou realitu filmu.

Nejprve jsem viděla jen několik útržků jako dítě a děsily mě ještě velice dlouho. Trvalo mi několik let najít v sobě tu odvahu k puštění si celého filmu. Fascinuje mě postava doktora, který mluví o pitvách během jídla na večírku, znechutí tím ostatní, ale nedojde mu to. No a co? Aspoň mu zbyde více jídla :-D

Tuto pohádku jsem viděla v dětství několikrát. Časem mě však přestala bavit a nejsem schopná v ní znovu najít to kouzlo.

Upřímně? Nejvíce se mi na tomto seriálu líbil hlavní protagonista. Vždycky jsem se těšila, až přijdu ze školy, zapnu televizi a konečně uvidím ty jeho pěkné oči. Po pár letech však své kouzlo nějak ztratil a tím bohužel spadl i počet hvězdiček v mém hodnocení

Snímky zachycující život puberťáků už dávno nesleduji.Na doporučení jsem však podlehla, ale v žádném případě nelitovala. Sledování jednoho děje ze dvou pohledů mám hrozně ráda a vnímání situace zamilované holky lišící se od prožitku nezamilované kluka vás rozesměje, osvěží a odvede od starostí běžného dne. Objevování své osobnosti vám připomene vaše vlastní hledání si místa ve světě. Dále se mi líbí srovnávání odlišných životů těch dvou rodin a jejich výchova. U tohoto filmu se nejen zasmějete, odreaguje, ale i poučíte.