DaUr

1. série - 80%, 2. série - 95%, 3. série - 85%, 4. série - 90%, 5. série - 90%, 6.série - 95%, 7.série - 90%.

1. série - 80 %, 2. série - 90 %, 3. série - 80 %, 4. série - 85 %, 5. série - 85 %, 6. série - 100 %. Kdo by to byl čekal, že po perfektním zakončení Breaking Bad dostaneme perfektní zakončení ještě jednou a troufnu si říct, že ještě trochu lépe.

Zpočátku nenadchne, poté se dostane pod kůži, aby nakonec zase zklamal. Tohle všechno Joey dokáže na ploše necelých dvou sérií. Nutno říci, že to mohlo dopadnout hůře - seriálu se nedají upřít sympatické postavy, humor neparazitující na Přátelích a tahoun Matt LeBlanc, naplno využívající nově získaného prostoru. Škoda tedy nevyrovnaného tempa, často se střídajících vedlejších postav (kam zmizela postava Lucy Liu?) a toho, že ve srovnání se svým předchůdcem, kterému se seriál nevyhne, nemá šanci obstát. 1. série - 70%, 2. série - 65%.

Mindfuck. V dobrým slova smyslu. V nejlepším slova smyslu. EDIT: Po druhé projekci, tentokrát na standardním plátně, nadšení lehce opadává - soustředit se více na scénář než na dechberoucí vizuál se nevyplácí. Na hodnocení to ale nic nemění, protože prvotní zážitek z IMAXu to v ničem nenarušilo.

Po první sérii naprostá spokojenost. Na to, na jak úzkém časovém úseku Derek pracuje (všechny díly dohromady vydají za jeden kratší celovečerní film), nabízí seriál neuvěřitelné množství humoru, emocí a veskrze zajímavých postav, které vám mohou být sympatické i protivné, ale v posledním, šestém díle vás stejně odzbrojí. Právě poslední epizoda je totiž dokonalým katalyzátorem předchozího chování a jednání postav a stává se tak jedním z nejemociálnějších seriálových finále, kterého jsem kdy byl svědkem. Kdo by to byl do Rickyho řekl. 1. série - 90%.

Zatímco prvnímu Insidious se o něco úspěšněji dařilo mě děsit a jeho druhé kapitole zase zaujmout mě neotřelým příběhem, The Conjuring představuje ideální kompromis - děj sice není nijak převratný, ale zároveň se mu daří vyvarovat nejprofláklejších šablon a klišé, přičemž vyděšený je člověk vždy dostatečně a konec má - oproti jeho (zatím) dvoudílnému bratříčku - parádní gradaci.

Ochota tvůrců nejít na ruku diváckým očekáváním je vskutku obdivuhodná.

Oproti prvnímu dílu, který pro mě v roce 2011 představoval jedno z nejpříjemnějších filmových překvapení, je Úsvit znatelným zklamáním. Nutno říci, že to neměl jednoduché - krom změny na režisérském postu a odchodu charismatického Franca už logicky chybí onen 'wow' efekt, který doprovázel první opičárny Andyho Serkise. To však není omluvou pro pokles k předvídatelnému, šablonovitému blockbusteru, trpícímu snad všemi tradičními neduhy druhých dílů - lidských postav je více (přičemž všechny jsou postradatelnější než noví Expendables), Jason Clarke by se svému předchůdci nevyrovnal ani kdyby se snažil, což podle mě úplně nečiní, a především vidíme víc akce, která se však ani přes svou zdánlivou velkolepost nevyrovná jedné v porování nenápadné bitvě na Golden Gate Bridge. Promrhaný potenciál.

1. série - 90%, 2. série - 95%. Tam, kde první řada nabízí příběh s ucelenou jednotící dějovou linkou, soustředící se na příběh strašidelného domu, vrhá na nás série číslo dvě jedno více či méně hororové téma za druhým (ústav pro choromyslné, mimozemšťané, Ďábel, nacismus, etc.), aniž by se v tolika různorodých oblastech zamotala nebo ztratila tempo. Na úkor ryzí děsivosti, která je zde trochu na ústupu, se tvůrcům podařilo vytvořit rozvětvené dílo, které i nefanoušky hororu nutně fascinuje svou roztomilou zvrhlostí. Lana Banana! 3. série - 80%. Zatímco první polovina zatím poslední série je pro mě stoprocentní guilty pleasure, ve druhé jakoby tvůrcům trochu docházely nápady a tak pouštějí uzdu všemu, co je zrovna napadne. Díky krásně osudovému finále a veskrze zajímavým postavám však přetrvávají pozitivní dojmy a čtvrtá série se stává jednou z nejvíc očekávaných seriálových událostí. 4. série - 65%. Opět slibný začátek - první čtyři díly se směle vyrovnávají kvalitám druhé série. S odchodem jedné z hlavních záporných postav však Freak Show rozbředne do čehosi, co není ani děsivé, ani napínavé, ba pomalu ani zajímavé. Tvůrci se zoufale snaží z každé postavy udělat tahouna série, ale vůbec jim to nevychází a finální dvě epizody tak vůbec nefungují. Škoda, potenciál byl ohromný.

Korejský originál zůstal nepřekonán, což se samozřejmě dalo čekat - kdy jsme se naposledy dočkali amerického remake, kterému by se podařilo alespoň dosáhnout kvalit svého předobrazu. Tento fakt však nebrání označení nového Oldboye za kvalitní film - a je tedy škoda, že většina fanoušků původní verze ho automaticky odsoudí, přičemž zbytek se k němu s největší pravděpodobností vůbec nedostane. 80% PS: Závěr je sice dostatečně překvapivý a znepokojující, ale v tomhle ohledu je kvalitativní propad vůči Chan-wook Parkovu dílu nejvíc markantní.