Gilmour93

Huge box office finds a way.. Zábavný park, který sice pořád dokáže pobavit, ale už dávno neumí ohromit svou jedinečností. Když navíc před návštěvou nedopatřením zhlédnete jeho PR video (trailer), těžko už vám to Crichtonovo nesčetněkrát přežvýkané ZOO nabídne něco atraktivního. V tomhle světle pak už asi nikoho nepřekvapí, že jeho suverénně nejsilnější atrakcí jsou Williamsovy důvěrně známé tóny.. Jediné důležité poznatky: Chris Pratt potvrdil potenciál dobrodružného geroje, manažerka D.B.Howard by na šteklech dala i Jarmilu Kratochvílovou a T-Rex zase po letech převzal na ostrově velení..

Kdoví po jak dlouhé době jsem se vrátil k snímku o pásovém E.T., co si místo prstu svítí laserovým dělem a touhu po mezigalaktických hovorech nahrazuje sběrem informací. Ano, je to neskonale naivní, robot s infantilní mluvou křičí po zásahu kulkou „Au!“ a Mahoney v roli nesmělého vědátora působí rozpačitě, nicméně jeho krišna asistent chrlící hlášky jak na běžícím špásu a takové to bezelstné vyznění typické pro rodinné filmy z 80.let mi nedovolí napsat, že to kouzlo jednosuše zmizelo..

Černí muži neumějí skákat (z letadla). Nikterak turbulentní akčňák se škaredými ženami a pěknými padáky, který sice s Bodem zlomu pojí prostředí a bílý tesák Gary Busey, ale jinak se to na honění Nea s Pavlem Nedvědem po nebi i vlnách kouká celkem zdola..

„Znáš Williama Faulknera?“ - „Někdo s kým si spala?“ No nejsou si ti dva souzení..? Bogarta vystřídal Silver Surfer, stěžejní dílo Francouzské nové vlny se změnilo na tuctovou americkou vlnku v plytkém umyvadle. Možná by se dala McBrideova rockabilly romance ohodnotit i lépe, ale to by v ní nesměl křepčit Bláznivý Ríšánek. Do patnácti minut poprvé ukáže svou tradiční grimasu rozrušení (přivření očí, pootočení hlavy, zatnutí lícních svalů), jednou ukáže holou prdel, párkrát zapaří na Jerry Lee Lewise a vy celou dobu jen trpíte, jak se tou afektovaností dostává mimo roli.. P.S.: Součástí soundtracku je i kytarová instrumentálka „Jack the Ripper“ od Linka Wraye, jinak známá z Rodriguezova Desperada..

Dog Day Age.. Ozbrojené přepadení banky jakožto pouhá kulisa k vykreslení ducha doby a její proti-establishmentových nálad. Ve druhé půli mírně zředěné Sonnyho rozhovory s blízkými, přesto se ten syndrom z hlavního města Švédska (nebo spíš nával empatie) dostaví i přes televizní obrazovku. Vše postaveno na cílevědomé režii Lumeta, do děje vtahující, autentické kameře Victora J.Kempera a pochopitelně výkonu malého velkého Ala, jenž zase dokonalosti ukázal, kde má ještě rezervy.. Mimochodem, skutečný Sonny (John Wojtowicz) napsal v roce vzniku filmu dopis do New York Times, v němž svůj „odpolední portrét“ označil za pravdivý pouze z 30 %. Na true story z hollywoodské továrny je to docela dost, ne..?

Cherchez le robot.. Podobné jako sci-fi, co tu bylo kdysi od Proyase. Pouze s umělečtějšími ambicemi, o něco chytřejší, na Asimova ukazující čidly pokrytý prostředníček a s rezavým Willem Smithem bez robotické ruky. Jenže když oloupete tu vizuálně podmanivou slupku, najdete pod komorní dužinou nesčetněkrát viděný jadřinec a jen s odtrháváním okvětních lístků ve stylu „má mě rád, nemá mě rád, dělá, že mě má rád“ se obdivovatel sex machiny nezahřeje. Umělá inteligence.. Málokdy se u filmu stane, že se jeho nosné téma doslovně shoduje s tím, jak na diváka film působí..

„Come on, bitch!“ Lin Shaye jakožto médium na prahu penze je zaslouženým středobodem třetí kapitoly. Ostatně, kdo jiný by mohl zatočit s dýchavičným démonem, co nápadně připomíná jistého chovatele prasat z Hannibala, když ne ona? Problémem může být, že ostatní postavy vám jsou úplně volné či s ohledem na to, že se jedná o prequel, máte obavy maximálně o to, aby si Elise v Dálavě nezapomněla peněženku s doklady. „Specs“ Whannell zřejmě tušil, že nemůže s předchozími kapitolami závodit v atmosféře, tak vsadil na lekačky, no a v této souvislosti bych chtěl upozornit, že by bylo vhodné koupit si do kina jeden lístek navíc, abyste mohli vedle sebe položit přenosný defibrilátor. Můžete být ošlehaní stovkami hororů, oči mít na stopkách a vidět za roh, ale vsadím se, že vás párkrát dostanou (třeba scéna sražení autem, ta byla na nitráček pod jazyk). Co na tom, že jsou některé laciné (třeba ta poslední) a klasicky si pomáhají decibely, hlavně že kardiaci trpí. Je fakt, že od nástupu výstředního dua krotitelů nadpřirozena (stylově oděného v bundičce Caspera a tričku s He-Manem) zařadí Chapter 3 vyšší rychlostní stupeň, ale stejně se až dokonce už jen dívá na Wanova koncová světla. A to přitom James nejel nějak rychle a zběsile..

Tak poslouchej, ty perský potížisto.. Za prvé si přeji, aby Tammy Lauren už v žádném filmu nepředvedla takový hysterický výkon, protože to chvílemi vypadalo, že rodí Belzebuba vidlemi napřed. Za druhé nechť Andrew Divoff až do konce věků vymetá samá podprůměrná béčka. A za třetí…ať autoři Wishmastera nejsou při jeho tvorbě pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek. Cha! To jsem tě převezl, djinne! A je po tobě.. Dobrý nápad, bídná realizace. Bohatá přítomnost hororových hereckých ikon a jedna povedená scéna s obživlými sochami válečníků (mimochodem, všimli jste si, že v Beaumontově sbírce byl i Pazuzu z Exorcisty?) ještě jaro hrůzy nedělají.. Zase na druhou stranu pořád lepší než dokument Vládce prokletých sraní pojednávající o bakterii Vibrio cholerae..

Za zrcadlem a co tam Belénka našla... Přijít u mysteriózního thrilleru s originálním nápadem, aniž by se zabrousilo do obsahu seriálu Svět tajemných sil, to by se mělo v současné době vyvažovat zlatem. V dobrém slova smyslu triviálnost zápletky i zvolená kompozice vyprávění přináší zasloužené body, ale na pět hvězd by tuhle variaci na téma „sejde z očí, sejde z mysli“ musel režírovat Hitchcock a dirigentskou taktovku třímat Cary Grant.. Docela nechápu, proč si Adrian tahal do ložnice ty malé činely, když už jich musel mít dost z orchestřiště..

Papá Neeson plnící otcovské povinnosti pomocí pěstí a olova je v poslední době žhavé téma, co mu sedí k jeho zvrásčené severoirské pleti. Když se navíc musí postavit mafiánskému bossovi, co zabil víc Newyorčanů než smog a hraje ho Ed Harris, čekám něco pamětihodného, co načuchne horkým betonem a nestrojenou osudovostí Michaela Manna. Jenže já dostal jen rutinní akční film s brutálně předvídatelným dějem, melodramatickým blábolením a kamerovými průlety jak za časů Spidermana. Collet-Serra mě nasral..