argenson

V divadle snad. V televizi nikoliv. Nudil jsem se.

Ta hádka o tom, proč bylo zrušený mlíko zdarma ve školách ke svačině... No, mě to celý přišlo jako Anna proletářka v hollywoodských kulisách.

"A ve svým vlastním bytě nebudu mít na záchodě smeták!" Velmi půvabná záležitost, dlouho jsem se tak nezasmál. Báječný situační propletenec, spousta výborných hlášek podpořených přirozenými hereckými výkony. Za všech okolností rozjívená a pohotová Kolářová, nesmírně okouzlující Obermaierová, upjatá Vránová. Televizní perla, musím dát plnej počet.

I když nejsem vyznavačem žánru, jednička mě vážně bavila. Mělo to nápad. Viděl jsem i dvojku a trojku, budiž. Ovšem tohle pro mě bylo velké zklamání. Velké lákadlo 3D formátu skončilo u dvou vychytávek (had a hořící papír), jinak velká nuda. V postavách i ději neskutečné klišé, opakování toho, co už jsme viděli, dialogy naprosto o ničem (nemluvě o vývoji děje, nedejbože psychologii postav) a málo uvěřitelné a násilím vyšponované scény, které se vás mimo jiné snaží přesvědčit, že se všude povalují kanystry s obsahem hořlavin. Z mého pohledu tedy v celkovém součtu snadný a rychlý způsob, jak vyhodit do prdele 209 korun.

Z historické literatury jsem měl zafixovanou trochu jinou podobu Mata Hari, ale Slávka Budínová byla výborná. Výborné dialogy, standardně kvalitní herecké výkony osobností jako Lukavský, Adamíra, Kačer atd. A znovu další důkaz, že i na počátku normalizace vznikaly v televizi úžasné věci.

Věděl jsem, do čeho jdu, o to víc jsem byl zklamanej. Oceňuju originální námět, to určitě, ale scénář už mě tolik nebral. Oceňuju i genialitu zapojení příběhu dvou českých lidí do velké historie, přitom se to navzájem neruší. Dostala mě úžasná zápletka s kolem, která vyústí v absurdní pointu nechtěného soupeření dvou žen. Míň mě bavilo cyklistické téma prostupující celým filmem. Poučen názory jiných jsem se snažil hledat symboly. Napadl mě jeden, kdy Marek Daniel dělal na žebříku sklapovačky a skončil na čísle 27. Ohromně mě bavil nápad s nádhernými a odvážnými fotografiemi, ale tahle dějová linka pro mě zůstala prázdná a nedotažená, tak nějak nikam to nevedlo. A herci? Ano, chvályhodná snaha zviditelnit míň známé tváře, ale v roli hvězdy prvorepublikového filmu bych si při vší úctě uměl představit trochu atraktivnější herečku. O to víc mě bavila Klára Melíšková. Ta se mi líbila moc. A emoce? Zatímco mě dodnes dostávají filmy jako Vyšší princip, Romeo, Julie a tma nebo Smrt si říká Engelchen, tohle mě emočně naprosto minulo. Možná to plyne z toho, že se o popravách a transportech mluvilo jako o nákupu chleba nebo rohlíků. Takže celkově pro mě slabě nad 50%.

Velmi zajímavý příběh, určitě nadstandardní v době normalizační šedi. Oceňuju zvláště famózní výkon dětského Filipa Renče, za zmínku stojí i Jana Brejchová a Vlastimil Brodský (kteří výjimečně nehráli partnerský pár), pozoruhodnou kreaci podala Dagmar Bláhová, i když celkově prvek kočovné kejklířské společnosti mi přišel dobovým zasazením mírně mimo. Několik silných emočních momentů, i když za cenu zvýšení účinku musel být hrdina mokrý/nemocný/špinavý. A jestli jsem se dobře díval, mezi dětmi se mihla taky Tereza Brodská.

Televizní pohádky většinou přijímám s nedůvěrou, ale po dlouhý, hodně dlouhý době, jsem se zalíbením zahlédl něco, co mě opravdu bavilo. Rozverný příběh plný veselých hlášek a v jedné části i hudby hitových rozměrů mě úplně pohltil. Několikrát jsem dokonce zařval smíchy, což by se mi mělo stávat u počinů s podtitulem komedie. Na první místo stavím Bydžovskou, na druhé Táborského, kupodivu mi nevadila ani Lucie Vondráčková, která byla málem k nepoznání a překvapivě vtipná, roztomilý byl i Viktor Preiss. Václav Rašilov byl vtipný jenom jednou, ale on tam nebyl přes taškařice, že...

Ze začátku mi vadily příliš spisovné a neživotné dialogy, ale druhá polovina všechno vynahradila. Výborné herecké výkony, zajímavý vývoj vztahů a proměny osobností, pozoruhodné epizodky (například Simona Stašová). Trochu mě rušila - možná záměrná - práce s účesy - Věra Galatíková jako ulíznutá šedá myška a Milena Dvorská stylizovaná do podoby přestárlé prostitutky mi moc neseděly.

No prosím, jedna místnost, čtyři lidi a přitom tak nádherný výlet do kousku anglických dějin. Vybroušené dialogy, tanec na hranici vzájemného přátelství a nenávisti, otázka, zda jsme či nejsme na stejné lodi se závěrečnou kouzelnou větou "Možná že už hoří psinec." A cením si scénáristy Oldřicha Daňka, protože v hlášce "Ten skotský rachitik, co miluje chlapečky, se už vidí na mém trůně" je prakticky celý životopis budoucího anglického krále Jakuba I.