argenson

Z vánočních pohádek 2014 tohle byl nejmenší průser. Především díky přijatelné hlavní dvojici.

Možná jsem měl trochu problém ztotožnit se s přidrzlým vystupováním svědků vůči autoritám socialistické kriminalistiky, ale jinak jsem Sedem svedkov zkonzumoval zcela bez výhrad. Od první vteřiny famózní kamera, na relativně malém časovém prostoru bravurní kresba devíti psychologických portrétů a super pointa k zamyšlení.

Televizní hlasatelka je asi tak frekventované zaměstnání jako pilot Air Force One, takže se nelze tvářit, že je to ze života. Ale je to milé, dobrosrdečné a okořeněné poctivou hereckou prací, tudíž to beru. S výtkou k žalovatelné kadeřnické kreaci na hlavě Jany Šulcové. Bohužel, trendy hairstylingu tenkrát určovaly právě televizní hlasatelky a Vondráčková.

Válka ve vší své hnusotě, bestialitě a bezcitnosti. Podobně jako Amerika s Vietnamem, tak i Francie se už přes půl století vyrovnává s alžírským traumatem a ve filmech se to objevuje už od šedesátých let. Mezi nepřáteli je neskutečně působivý a syrový film, který spolu s těma vojákama nutí diváka k zamyšlení o smysluplnosti snahy udržet francouzskou koloniální nadvládu v severní Africe za tuhle cenu. Notabene při tom skvostným výběru exteriérů - když vidíš tu bezútěšnou pustinu, tak se ptáš, jestli to stálo za to (... jenže ono se to točilo v Maroku, aha, tak nic). Výborný Benoit Magimel, ten mě začíná čím dál víc bavit. A abych nezapomněl, tenhle film mi doporučila moje oblíbená brněnská kolegyně Snorlax, na její echo se vždycky můžu spolehnout.

Píšou rok 78, ale Dlouhý má kabát a šálu, který jako kdyby koupil včera v C&A.

S ohledem na procento rozvodovosti u nás se tady dějově neděje nic světoborného. Sice dobře vybraní a dobře hrající herci, ale nějak jsem nikomu z nich moc nevěřil.

Nádherně vygradovaná závěrečná půlhodinka zachraňuje dojem z celýho filmu. Jeanne Moreau hlasem Jany Preissové slušně hláškuje, občas sice padne facka, ale jinak se všechny ty nepravosti dějou s noblesou a nonšalancí. K tomu ty luxusní hotelové apartmány, letištní haly a nezbytné zákruty na Azurovém pobřeží. A pointa jak víno.

Na můj vkus moc ponuré, moc umělecké. Jeanne Moreau mi navíc svým couráním po městě s nepřítomným kukučem připomněla Výtah na popraviště, kde přesně tímhle způsobem taky zdržovala půlku děje. Přiznávám výbornou kameru, ale nejvíc mě stejně asi bavila hudba. Ta ovšem vznikla 150 let před tímhle filmem.

Fantastická Klára Melíšková. Jinak ovšem po všech stránkách dost průměr tématem počínaje.

Už to sice nemá ten náboj jako při prvním vidění před lety, ale pořád mě to baví. Hra s časovou smyčkou a kombinování pohádky s realitou je vždycky těžký natočit tak, aby to pochopil každej debil (jako já), ale tady to báječně a srozumitelně funguje.