Marthos

Ve válce nezůstane žádný čistý štít, každý je tak trochu od krve. Na pozadí reálného historického okamžiku, kterým je v tomto případě habsburské potlačení francouzského povstání, je rozehrána důmyslná spirála otázek a odpovědí, v nichž se hraje o čest a svědomí. Dvoudílná televizní hra dramatika a scénáristy Josefa Boučka vyniká brilantními dialogy a vyměňují-li si je herci formátu Aloise Švehlíka, Eduarda Cupáka, Jiřího Klema, Jiřího Adamíry či Libuše Šafránkové, není o čem pochybovat.

Povídka Jindřišky Smetanové je jímavá i úsměvná zároveň a Eduard Kohout jemným, nenápadným způsobem vystihl obě polohy tohoto nobvyklého příběhu z pražské Kampy.

Žertovná revue s vůní benzínu. Mnohé chytlavé refrény i melodické popěvky jsou sice ze světa kýče, ale groteska o zdánlivě jednoduchém prodeji luxusního automobilu, v níž exceluje Irena Kačírková v roli zachovalé vdovy po generálním řediteli, prahnoucí po erotickém dobrodružství, má vtip i pikantní pointu.

Bez obav o štěstí nemůže být štěstí. Andersenovské příběhy plné lidské zloby, slabosti i bolesti předávají prostřednictvím tří zmarněných osudů vzkaz pošetilému lidstvu – totiž, že štěstí je vrtkavé a ten, kdo si jej neumí či nedokáže udržet, rychle jej ztratí. Přestože se před kamerou sešla vskutku plejáda význačných českých herců (Maciuchová, Bohdanová, Heřmánek, Němec, démonický Rösner, Přeučil, Pešek, Petrovická a další), Kavčiakova režie je překvapivě nevýrazná a její zásluhou celé inscenaci "cosi" chybí.

Zatímco vy, panenko, někde támhle nahoře u půdy v začouzené komoře plichtíte ty svoje fujtajbl mizerné polévky! Čestmír Řanda coby šéfdirigent francouzské kuchyně, monsieur Vatel, je výtečný. Škoda jen, že jej překrývá afektovaný Dvořák, který tady předvádí jednu ze svých nejtrapnějších exhibicí. Být po ruce lepší režisér, mohl to být vskutku parádní kousek.

Tento veskrze nedomyšlený šunt postrádá sebemenší katarzi zdravého rozumu. Nestojí za shlédnutí.

Hrdinou proti své vůli. Epsteinův scénář zachycuje normalizaci v její obnažené zvrácenosti, se všemi symptomy, které charakterizují toto údobí zmaru a beznaděje. Režisér Jiří Strach potom umně balancuje mezi komičností a tragikou, také díky skvělým hereckým výkonům.

Pivec je pošušňáníčko.

Řecký režisér Konstantinos Menelaou vystavěl tento film opravdu jinak než bývá zvykem. Na pozadí magických záběrů, jimž dominuje voda jako symbol čistoty i zdroj samotného života, se odehrává zpověď jednoho z protagonistů – monolog smutného muže, osamělého člověka, který se ohlíží do minulosti a v introspektivních úsecích přemítá o smyslu života, o budoucnosti i o tom, jak najít ztracenou jistotu.

Manželství holt stojí peníze. Čestmír Řanda opět dokazuje, že není malých rolí. Jeho klamaný manžel je soustředěnou psychologickou studií člověka, který ví, že by měl jednat, ale nemá už sílu bojovat za svou čest.