Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Krimi
  • Krátkometrážní

Recenze (2 002)

plakát

Tetovaný (1968) 

Jediný společný film Jeana Gabina a Louise de Funèse vznikal v nepříliš přátelské atmosféře – oboustranná nevraživost, která mezi oběma hvězdami francouzské kinematografie panovala, není ovšem před kamerou vůbec znát. Funès si zopakoval jednu ze svých tradičních komediálních rolí, tedy rtuťovitého křiklouna, který prahne po penězích a pozornosti, Gabin si naopak libuje v dryáčnické poloze zkrachovalého aristokrata, hájícího sveřepě rozpadající se rodové sídlo. Přestože film čas od času poleví, jeho humor je až nebezpečně nakažlivý a několik gagů patří k tomu nejlepšímu, co lze v komediích tohoto typu spatřit (automobil, hladomorna, drezúra). A v těch salvách smíchu nijak nezaniká ani prastará moudrost, která tvrdí, že šťastným lze být, má-li člověk přátele.

plakát

Bakaláři - Korespondence (1981) (epizoda) 

Průměrný bakalářský příběh, který je zajímavý snad je tím, že se před kamerou objevili v rolích pozdních milenců z účtárny herečtí manželé Nina Popelíková a Ota Sklenčka.

plakát

Ztratila se Bílá paní (1937) 

Filmový nepodarek z dílny Miloše Wasserbauera, který tehdy působil v Brně jako operní (!) režisér, cílil na zcela jinou, v rámci tehdejších ustálených pravidel zcela atypickou skupinu diváků – na chlapce, kteří rádi prožívají dobrodružství. Příběh o záhadně zmizelém obrazu Bílé paní, v němž rezonuje mmj. osud handicapovaného outsidera, byl ovšem inscenován v chaotických, nezajímavých situacích, kterým schází energie, švih, dynamičnost. Místo toho je divákovi vnucován povětšinou křečovitý a veskrze povrchní humor (viz. postava hraná Františkem Paulem). Tento typ filmů slavil úspěchy až o nějakou tu dekádu později, především díky tvorbě Milana Vošmika, který práci s dětským hercem dovedl k dokonalosti.

plakát

Perníková chaloupka (1933) 

Křepčící ježibaba, otylá Mařenka a andělé. Přemíra technických, scénáristických i hereckých nedokonalostí je, bohužel, nepřehlédnutelná a i v rámci soudobé tvorby zcela neomluvitelná. Oldřich Kmínek i jeho malá, nesympatická dceruška dokázali jednu z nejpopulárnějších českých pohádek proměnit v děsivý horor. A to doslova.

plakát

Píseň o velké lásce (1932) 

Počátky zvukového filmu byly sbíráním zkušeností – a to jak před kamerou, tak i za ní. Režisér Václav Kubásek inscenoval značnou část tohoto filmu v exteriérech, což tehdy nebývalo zvykem, navíc se mohl opřít o osvědčené protagonisty z předchozích období, především o charismatického L. H. Strunu, kterému role ušlechtilých mužů činu padly jako ulité. Nutno dodat, že postsynchrony, přidané do filmu ex post, působí dnes už nemotorně a představitelky ženských postav provokují leda intonací slovních výlevů a afektovaných gest.

plakát

Tulák Archimedes (1959) 

Neodolatelný Archimedes. Jean Gabin jako všemi zbožňovaný pařížský pobuda, který holduje dobrému muškátu, cituje Apollinaira, tancuje charleston a vyhledává jakoukoliv příležitost, jak se dostat do vězení. Grangierův film navíc populárního francouzského herce ukazuje v ryze komediální roli, kterou zvládá s naprostým přehledem.

plakát

Martin Roumagnac (1946) 

Tajemný příběh vášnivé, zničující, přesto osudové lásky, která člověka může dohnat až k šílenství, je oslňující poválečnou overturou dvou filmových hvězd – Marlene Dietrich a Jeana Gabina. Jejich vztah, jakkoli bouřlivý a dodnes atraktivní pro mnohé bulvární senzacechtivce, dodává filmu výjimečnou autenticitu i pocit toho, že oba protagonisté ví naprosto přesně, o čem hrají.

plakát

Elena a muži (1956) 

Kostýmní romance, odehrávající se v Paříži koncem devatenáctého století byla – tak trochu nečekaně – nabídnuta švédské filmové hvězdě Ingrid Bergman. A ta ji s radostí přijala. Bohužel, Renoirův film se příliš nepovedl – jako by se režisér a scénárista zároveň nemohl rozhodnout, zda bude film vážný nebo veselý. Pro jistotu je tedy nejen vážný a veselý, ale také vlastenecky uvědomělý, snad aby diváci nebyli ochuzeni o žádný z mnoha výjevů francouzské odvahy a hrdinství. Herci se spíše pitvoří a hrají zcela nemožné postavy, které připomínají pimprlové divadýlko, včetně Jeana Maraise, který se sem vlastně příliš nehodí (zřejmě osvědčená pojistka pro případ, že by Ingrid Bergman nezabrala). Kvalitu filmu v tomto případě neurčují tvůrci, ale obsah a ten je slabý. Velmi slabý.

plakát

Harlémská tragédie (1963) (TV film) 

O'Henryho satirická hříčka o tom, že domácí násilí se (ne)vyplácí. Karolina Slunéčková tady vystupuje ještě pod svým skutečným jménem Olga Sluníčková.

Reklama

Reklama