Marthos

Ona je vyděrač. On vydíraný. Ona je kočka. On myš, která se nechala zahnat do kouta a tam je jako lapené zvíře nucena obětovat sama sebe. Eismannova televizní hra ovšem přichází s neotřelým přístupem k oběti, výborně pracuje s psychologií postav a nesklouzává k morálnímu kýči. Naopak, pokouší se o jakousi širší reflexi lidského nitra s jeho poklesky i ctnostmi. Daný prostor potom suverénně ovládají čtyři výteční herci – Petr Čepek, Karolina Slunéčková, Jana Hlaváčová a Josef Somr.

Povážlivě škrobené hovory, na hony vzdálené páně Horníčkovým intelektuálním rozpravám ze šedesátých let. Je evidentní, že v tomto případě nejde o žádná spontánní vyprávění, ale o předem zaranžovanou diskuzi, v níž je skorem jedno, co kdo říká. Jak vidno, cenzura opět zatnula své drápy.

Nejlepší bluesové kusy z repertoiru Ondřeje Havelky a jeho Melody Makers. Rytmem nadupaný večer svou přítomností ozdobila šarmantní Zita Kabátová, tehdy již bezmála devadesátiletá dáma.

Prostinké dílko, v němž zaujme snad jen groteskní dvojice senilních duchů ve výborné herecké interpretaci Františka Filipovského a Josefa Kemra. Zub času je v tomto případě neúprosný.

Velmi chabý pohádkový příběh, který svým režijním, výtvarným i hereckým pojetím maně připomíná veskrze triviální studiové (televizní) inscenace pro děti a mládež ze šedesátých či sedmdesátých let. Princezna je nesympatická, myslivec poněkud mdlý a král, jak bývalo tehdy v kraji zvykem, směšný. Bída, velká bída.

Jiří Dohnal představuje novou pražskou čtvrť – Zahradní Město. Hraje se tam tenis i kuželky, ulice se jmenují (a voní) po květinách a dokonce sem jezdí i elektrická dráha. Kdo by odolal?

Což o to, původní povídka Eduarda Basse o začouzeném kominíkovi, který přinese štěstí uplakané majitelce krejčovského salonu je patřičně graciézní, ale nikoli v tomto jalovém televizním provedení. Nebrat.

Na zpustlou a nevychovanou mládež se musí pěkně zvostra – stařičkou příručkou Gutha-Jarkovského.

Veskrze (pod)průměrná inscenace z původního televizního cyklu 3x Eduard Bass, odfláknutá po všech stránkách. Hudeček si neohlídal ani exteriéry, Vala se s rolí prvorepublikového policejního rady zcela míjí a zbytek nestojí ani za řeč.

Otřesné. Všechno a všichni. Dobovou atmosféru markýruje snad jen Kodet, ale je na to, bohužel, úplně sám. Inu, z h*vna bič neupleteš.