Ceberus

Zjišťuju, že tím, jak se štítím filmů starších než zhruba rok 1980, tak někdy o leccos přicházím. Naposledy jsem u filmu Tenkrát na západě konečně poznal, odkud že je ta slavná harmoniková melodie divokého západu. U tohoto filmu jsem konečně zjistil, odkud že je ta slavná fráze "miluju vůni napalmu po ránu". Taky bylo zvláštní vidět všechny ty známé herecké tváře o dvacet let mladší, než jak si je obvykle vybavuju - Ford, Duvall, Fishburne, Hopper... dnes vypadají rozhodně jinak. ;-) Nakonec mě však úplně neoslnil a jelikož při hodnocení filmů naprosto ignoruji fakt, zda jsou podle skutečné události (nebo jsou do nich zasazeny), na víc než tři a půl hvězdy to u mě není.

První půlhodina parádní, ale pak to trochu ztrácí dech a nemá to čím oslnit. V konečném důsledku ale příjemně strávených sto minut - tři a půl hvězdy.

Parádní taktická bitva mezi Foxxem a Butlerem, kterého nezastaví ani mříže ve vězení. Foxx neměl moc co hrát, ale Butler si musel toho zkaženého a zkroušeného otce náramně užívat. (A za odměnu mi tam ještě přidali Colma "O'Briena" Meaneyho ze Star Treku.) Pokud byste, pánové, raději viděli nějakou "ctihodnou občanku", zkuste film Mé druhé já s Jodie Fosterovou.

Film nesrovnatelný s žádným jiným - sledujete jeho děj po částech od konce až po začátek, což mě naprosto dostalo. Vše podporují herci z mého širšího okruhu oblíbenců (Pearce, Mossová, Pantoliano). Je to také jeden z důvodů, proč jsem si Nolana zařadil mezi své oblíbené režiséry.

Druhý díl považuji za "nejhorší" ze série (dejme tomu tři a půl hvězdy). Alan Rickman, Jeremy Irons i Timothy Olyphant se mi jako padouši líbili více než zde Sadler. Možná je to dáno také tím, že mi vadilo to přehnané sýčkování policistů na adresu McClanea (chápu záměr, ale i tak se mi to zdálo příliš repetitivní). A ani letiště mi nepřišlo jako dvakrát atraktivní prostředí. Nebo to taky mohlo být tím sněhem a chladem ve filmu, těžko říct. :-)

Vzorová série filmů, která ukázala, jak se má pořádně kombinovat akce s humorem. Šlo také o mé první setkání s Alanem Rickmanem, jehož kvality jsem pak objevoval i v dalších filmech (Willise jsem poprvé viděl tuším v Pátém elementu). Je úctyhodné, že se celý film odehrává v jedné budově a přesto je zábavnější než kdejaká bondovka, kde hlavní hrdina střídá lokace častěji než ponožky a stejně to k mému plnému ohodnocení nevede. Nejvíce si podle mého McClane fanoušky získal tím, že není dobrovolným hrdinou, který se sám ochotně vrhá do akce, ale právě naopak je hrdinou nedobrovolným, který je jen ve špatný čas na špatném místě a akce se na něj lepí, ať chce nebo nechce. :-)

Ze všech Pastí (včetně čtvrté a páté) se mi tahle jeví jako nejlepší. A největší zásluhu na tom má chemie Willise a Jacksona, byť Ironsovo charizma hraje také nezanedbatelnou roli (Rickmanův Gruber číslo 1 však pro mě jakožto padouch zůstane patrně nepřekonatelný). Akce s humorem je prostě tou mou vyvolenou kombinací, takže toto už od samého počátku směřovalo k pěti hvězdám.

Co víc si přát? Charizmatického bojovníka na straně dobra, odporně slizkého záporáka, nějakou tu sexy parťačku, zasazení děje do vzdálené budoucnosti, spousta akce prosycené kvalitním a vydatným humorem... Není divu, že se tenhle film spolu s Vodním světem usadil v mé top desítce (perličkou je, že oba filmy také spojuje minirole pro Jacka Blacka). Prostě se posaďte, vypněte mozek a nechte si jej dobrovolně vypláchnout. ;-)

Miluju tyhle šachové partie (podobně jako třeba Hon na ponorku nebo Vyjednavač), ani nepotřebují nějaké úžasné speciální efekty. Když se to navíc doplní o oblíbenou kvalitní hereckou sestavu (Affleck, Freeman, Cromwell), musí to na mě nutně fungovat.

Miluju tyhle šachové partie (podobně jako třeba Nejhorší obavy nebo Hon na ponorku), ani nepotřebují nějaké úžasné speciální efekty. Když se to navíc doplní o oblíbenou kvalitní hereckou sestavu (Jackson, Spacey, Morse), musí to na mě nutně fungovat.