Olík

Johnny Depp má zřejmě patent na sympatické podivíny a i když se o něm poslední dobou po Hollywoodu  šušká, že hraje lépe na kytaru, než před kamerou, sedí mu jako pověstný hrnec na prdel.  Emočně cynické šinu si to sto-šedesát, protože cíl mé cesty už je v dohledu…..tak trochu Walter Mitty, tak trochu Americká krása, tak trochu Než si pro nás přijde, tak trochu Společnost mrtvých básníků. Dost možná už je tohle téma ošoupané ze všech stran a na první dobrou žene diváka do předem určeného kouta, ale i rakovina má někdy své dny.

První zbraň, první khaki dresscode, první kapka krve….říkal jsem si, tohle nebude nic pro mne….nejsme kdovíjaký fanoušek podobných vojenských záležitostí. Pak mne ale zaujala myšlenka filmu o skupince vojenských higlanderů stojících po léta na té správné straně. Bohužel žijeme v době, kdy je víc než scénář důležitý počet žen, černochů, gayů, Inuitů nebo malomocných. A tak se z mnoha perspektivních námětů stává takové polovičaté korektní něco.

A to vy, co mne znáte, mi potvrdíte, že si na zombících docela ujíždím, ale v tomto případě mi je líto. Nedodělaný survivor u kterého se nedá ztotožnit ani z jednou z postav (u většiny ani nevíte, kdo jsou) a jenom čekáte, odkud na vás kdo vybafne. Každopádně dokáži ocenit reálnost a absenci zbytečných řečí. I přesto však zůstávám věrný klasice v podobě Živých mrtvých.

Pořád to nebyl ten South Park, který doprovázel mou pubertu, ale pokud bych měl porovnat s prvním „ojel jsem luskouna“ příběhem, tak asi o jednu dávku vakcíny lepší. Působí víc alegoričtěji, má rozsáhlejší pole působnosti, je vtipnější a nechci spoilerovat, ale pověstnou třešničkou na dortu je závěrečný utopický pohled do budoucnosti. Fanoušci klasických seriálových epizod asi nebudou pět oslavné chorály, ale za mne zatím nejsnesitelnější reakce na celosvětovou pandemii, co se týče filmové nebo televizní tvorby.

Dvoutisícístodesdesátátřetí poudačka o přehodnocení života po návštěvě nového místa. Tentokrát se sever Evropy vydává do střední Itálie a není to trip pro diváka zrovna dvakrát atraktivní. Slovy profese hlavního hrdiny, nemastné, neslané, bez chuti….a to co se týče samotného příběhu i jeho aktérů. Vím, že se podobná hledání sama sebe budou točit i za stovky let, každopádně pokud se chcete alespoň trochu zapsat do podvědomí širší veřejnosti, tak to chce mnohem víc, než lenochodího kuchtíka v přechodu a jeho prkýnko na krájení.

Ujíždíte si na nemainstreamovém humoru? Vaše bývalá přítelkyně byla tak trochu sociopatka? Máte společnou kancelář s Dwightwm Schrutem? Nejste úplně fanoušky DC nebo Marvel hrdinů? Pamatujete časy, kdy kapela Aerosmith dobývala hitparádu Eso s písní Crazy? Našli jste v garáži podivné kleště a nevíte k čemu slouží? Jste životním outsiderem? V televizním programu hledáte prioritně nezávislou tvorbu? Rajcuje vás představa Elliot Page v oblečku školačky? V ohrožení, spoléháte spíš na Defendora než Batmana? Odpověděli jste alespoň na 80% otázek ANO?….tak to je SUPER.

S nadbytečnými kily, jako by odešlo i kousek lacinější osobnosti Rebel Wilson. Téměř dvě hodiny lehce sprostější kopie Lindsay Lohan…..hádám, že nebudu jediný, kdo čekal, že se pobaví mnohem víc.

Herci, kteří nemají co hrát anebo jak zkrotit tygra těsným obětím. Zřejmě černá krimikomedie, která působí jako by si divadelní dialogy vyrazili do celovečerního filmu na výlet. Za mne tam toho teda moc nefunguje. Ani příběh jako celek, ani jeho jednotlivé linie, ani postavy, ani humor a nakonec ani ta párová terapie. Myslím, že zůstaneme u Teorie tygra, protože ani Teroristkou ani tímto kurzem mne Radek Bajgar moc nepřesvědčil.

Fiktivní pop-chtěla ať jí vymrdám dokumedie aka Petr Zelenka versus Judd Apatow, zápas století. Můžeme se bavit o filmových postupech, můžeme se bavit i filmové etice, můžeme se bavit o vkusu mainstreamového diváka, můžeme řešit hovna……to co dělá, však dělá Andy Samberg dobře. Možná jsem si tajně myslel na ještě větší lavinu, ale autogramu na pyj se mi dostalo. ps:  Za drobné roličky popkulturních hvězd, penis nahoru.

Partička Jaromíra Soukupa aneb ukončíme Partičku – reinkarnujeme Partičku – ukončíme Partičku.