Big Bear

Pokud jste viděli úchvatný dokument Spitfire z roku 2018, budete mít u sledování tohoto filmu pocit de ja vu. Je neskutečné, oba filmy od sebe dělí 76 let a ještě více neuvěřitelné je, že tenhle film vznikl ve válčící Anglii v roce 1942. Jméno stíhačky Spitfire z ná skoro každý i ti co se o vojenskou techniku nezajímají. Pro mnohé je to vítěz Bitvy o Británii a mnozí si jej správně spojují i s našimi letci v RAF. Ačkoliv mám Spity moc rád, vždy mne trochu zamrzí, že se tu zapomíná na dříče, bez nějž by i se Spity Bitvu o Anglii asi RAF nevyhrála. A tou byl starší, ale lépe vyzbrojený Hurricane. Spity většinou díky lepší manévrovatelnosti a rychlosti odlákaly stíhací doprovod a Hurouši se pak vrhly na nechráněné bombardéry luftwaffe. To jen aby bylo spravedlnosti učiněno zadost. :-) Film samotný je v podstatě životopisem geniálního R. J. Mitchella, konstruktéra závodních letounů v předválečné éře, kdy se soutěžilo mezi mocnostmi kdo postaví nejrychlejší letadlo a vyhraje s ním Schneiderův pohár. Po řadě sportovních letadel Supermarine nakonec Mitchell s tušením nástupu války Spitfira navrhl a vdechl mu život v době, kdy Anglie právě takového rychlého , obratného a silně vyzbrojeného  ,,plivače ohně'' potřebovala pro ochranu své oblohy.   On sám Spita dokončil, ale zemřel 11.6.1937 a na finálních válečných verzích Spitu pokračovali jiní. Jednu z hlavních rolí si zde v roli zkušebního pilota RAF zahrál David Niven, který je známý i z dalšího úžasného válečného snímku Otázka života a smrti z roku 1946, kde pro změnu hraje pilota Lancasteru. Ve filmu se mi líbilo, jak kdesi v Anglii v ateliérech postavili italské Benátky i německé Alpy. Zajímalo by mne, zda se Mitchell před válkou skutečně potkal s Messerchmittem a zda si spolu povídali o letadlech. Moc se mi film líbil a jako Ground controll posílám 5 spitfirů do oblasti Dover, kde byla hlášena skupina He111. * * * * *

O druhou světovou se zajímám už od dětství a díky tomu lecos o ní vím. Četl jsem i řadu knih o miniponorkách ať u ž šlo o válku v Pacifiku, nebo u břehů Norska. Teprve až po tomto filmu si k těmto lokacím připojuji Gibraltar, kde se odehrává příběh i tohoto filmu. Ze začátku mi postava Crabba přišla jak z nějakého dílu Jamese Bonda a když jsem pak viděl vyjet ty miniporky z lodi, ihned jsem si vzpomněl na Thunderball (tedy jeden z Bondovských filmů). Jenže aha... Thunderball s Connerym byl natočen v roce 1965 a tohle o 7 let dříve. Hned mi by tedy bylo jasné jak to je. Filmu strašně škodí, že není v barvě. Všechny pod vodou točené záběry jsou prostě dokonalé. Když se dneska řekne žabí muž, představí člověk borce v černém neoprénu s ploutvemi, plaveckými brýlemi, harpunou a s nějakým tím vojenským equipmentem po kapsách či v báglu. Myslím si, že Commandos byli za války docela dobře vybaveni pro práci pod vodou či v nepřátelských přístavech a byli na to i oblečeni. Proto mne docela udivila primitivnost výbavy britských potápěčů v Gibraltaru. Trenýrky, bombička na provázku a brýle, ktreré vypadaly, že jsou udělány po domácku z leteckých. Oproti tomu Italové měli doslova profi výbavu. To se týkalo i výzbroje, nechce se mi věřit, že když pod vodou na sebe narazily dvě znepřátelené partičky šnorchlistů, šly po sobě jen kudlama. A vůbec celé to potápění v noci a hledání min pod vodou na trupech spojeneckých plavidel... Vždyť tam musela být tma jak v pytli, nehledě na to, že za večera a soumraku vyplouvají zubatí mořtí predátoři na véču... Celý film se tedy opravdu jeví jako blbě napsaná Bondovka, jenže ono se tohle prostě  všechno dělo. Moc se mi líbily lokace i snaha o držování tehdejší výzbroje a výstroje. Hned v úvodu milovníky letadel potěší přistávající Halifax. Na letišti RAF pak divák uvidí zaparkované čtyřmotorové bombardéry Avro Shackelton. Tyhle nástupci Lancasterů byly do výzbroje zařazeny až po válce a je to tedy od filmařů chyba. A k těm já bývám jak známo málo toleratní. Ale tohle letadlo je ve filmech tak raritní, že jsem byl docela potěšen, že jsem si ho zde mohl prohlédnout i s jeho zajímavě řešenými střeleckými věžemi. Generál Sikorski pak správně letí v Liberátoru B-24. Zajímavostí je, že jej pilotoval Čechoslovák Eduard Prchal, který také jako jediný havárii přežil. Liberátor se hned po startu z výšky asi 50 m zřítil do moře a náraz Prchala vyhodil kabinou z kokpitu. Byl těžce zraněn, ale na hladině jej nalezli britští vojáci, kteří viděli havárii a ihned na místo pluli s člunem. Tento příběh jsem znal z knihy Sikorski - Spiknutí. Co jsem ale nevěděl, že vyzvedávání dokumentů z vraku, který ležel na zádech v hloubce 8 m velel právě náš Crabb. Celý film je velmi dobře natočený a na své stáří stále nepůsobí zatuchle jako některé podobné snímky z těch časů. Mně se moc líbila i celá ta atmoška ,,skály''. Crab tam třeba něco řeší se svými muži, je u toho docela legrace, ale osádka protileteckých boforsů kousekmod nich tomu nevěnuje pozornost. Hoši sedí na svých pozicích a poddůstojník sleduje triedrem obzor odkud by mohla přiletět nepřátelská letadla. Nikdo ani nekoukl na to co se děje vedle nich, nebo do konce do kamery. Díky tomuhle ta atmoška působí velmi autenticky. Triky jsou samozřejmě poplatné své době, hlavně výbuchy lodí. Také mne fascinovala jakákoliv absence zatemnění. Každá ze zakotvených lodí svítila do noci jak vánoční stromeček. Ale i přes tyto drobnosti musím dát za 5 magnetických pum.  * * * * *

Když jsem se tak rozhlížel co s načatým večerem, ovanul mne z obrazovky čerstvý závan zkaženého, mrtvolně bledého  masa. A jelikož já postapokalitické filmy rád a se zombíkama k tomu, tak nějak jsem vypnul svůj vnitřní ochranný systém a dostal na to chuť, i když je to točeno podle komixu a ještě je to Japonské. Už jen tato kombinace i bez účasti zombíků je vždy lehce smrtící.  Začátek filmu jsem bral jako takovou metaforu, přesně jak píše kolega darkrobyk. Zkrátka snažit se užívat si života než se z člověka stane zombík. Alke myšleno tak, že se vlastně budeme potácet jen mezi prací a domovem, který nám bude sloužit jako pelech na přespání. Následná zombie nákaza byla docela dobře udělaná, i zombíci byly docela slušní. Zde nešlo o typ plouživců, ale o zatraceně rychlé běhavce, naštěstí v ostrých obratech dost nemotorné. Některé zombie výjevy byly super, třeba ti dva v županech s nohama v lázni. Od půlky se film odehrává mimo velkoměsto a tam jsem si to docela užíval, protože tahle část Japonska mne docela zajímá. No jenže pak dojde na zde již zmíněné setkání s monstrem a celé se to rozloží jak domeček z karet. Pokud to ze začátku mělo nějaký nápad, tak ke konci to mohlo hravě konkurovat perlám od Asylum a znalci vědí, že tam umí sakra nabídnout pořádnou porci šíleností, obzvláště se žraloky ! Takže dávám nakonec jen za jednu baterii. *

No nevím. Tak jasně, je fajn, že se o šíleném nacistickém projektu T4 (eutanázii duševně nemocných a jinak tělesně postižených pacientů v rámci ,,rasové čistoty'' probíhající v Německu od roku 1939 - 1941) dnes někdo vůbec zmiňuje. Ale stejně jako u filmů na téma holocaust je třeba dávat sakra dobrý pozor, aby to neporušilo jistou pietu a řeklo to vše co to má sdělit. Bohužel tady to Amíci fakt nezvládli a celé to působí pardon, ale spíše debilně. Už jen to Sdkfz v pouštní pískové kamufláži na sněhu. Já oceňuji, že tam Amíci rovnou nefrkli M3A Hlaftrack natřený na šedo s kříži, ale co by zřejmě v tom roce 1939 tam v Německu dělal na lovu postiženého chlapce pískový polopás, to fakt nechápu. Stejně tak celá ta honička, protě to bylo strašně nedůvěryhodné. *

Tak zase jednou první! :-). Tohle byl docela zajímavý film, který bych obsahově přirovnal ke Krutému moři nebo teď nejmladšímu výbornému Greyhoundovi. A ne nejdná se o žádnou detektivku z prostředí chovu koní či dostihů.  :-)  Opět tu máme těsně poválečnu záležitost a opět z Netfixu. Viděl jsem doslova hromady takovýchto filmů točených ještě během války. Měly utužovat morálku, patriotismus a samozřejmě většinou končili naprostým vítězstvím spojeneckých vojáků. Naprosto to chápu, lidé doma byli hladoví po informacích z válčiště a filmech o svých mužích taktéž. A chtěli vidět jak to ti jejich boys nepříteli nandávají. Co mi ale přijde zvláštní, že se tyhle filmy točily i po válce. Tenhle jen 7 let. Roky po válce Anglie doslova hladověla, vzpamatovávala se ze škod z náletů a docela se divím, že po tom všem měl někdo chuť jít do kina se dívat jak to jejich Tommy nandal Skopčákům. Tenhle film svým zpracováním nevybočuje z řady jemu podobných filmů. Trikově nic moc, dost často je to točeno ve studiu kdy na můstku z papundeklu stojí důstojníci a za nimi je pouštěn film s mořem... Jenže tady se bavíme o roce 1952 a stejně byla točena třeba i Bitva o Midway v roce 1976 !!!  Takže možná je tohle na svoji dobu průkopnická věc! :-) A díky černobílosti to vlastně nepůsobí tak hrozně. Torpédoborec i jeho jméno je fiktivní, nicméně USA skutečně ze začátku opravdu rozdávaly jako pomoc starší lodě (odsud název filmu)  co mohly postrádat a bojující ostrovní království vše bralo všemi deseti. Na začátku války totiž Kriegsmarine se svými ponorkovými smečkami byla skutečnou zkázou pro mnoho konvojů. A to trvalo až doby, kdy se přišlo s radary a vládu nad děním na oceánech převzala kupodivu letadla. Z ponorek se pak stala štvaná zvěř a ne jedna padla za oběť PBY, Hudsonům či Liberátorům. I naši kluci v rámci Coastal commands se na tom významně podíleli! Jenže ne každá americká loď byla zrovna moderní, ale v počátku války a  dobách nedostatku se pro doprovody konvojů s tolik nezbytnými zásobami potravin a surovin pro Anglii upravovaly i velrybářské lodě. Torpédoborců, postrachu německých ponorek byl nedostatek a tak si Royal Navy muselo pomoci i menšími korvetami a na rychlo přestavěnými rybářskými loděmi. Film je celkem dlouhý, ale koho téma zajímá, nudit se nebude. Závěrečný boj byl za mne trochu naivní i z hlediska scénáře, ale tehdejší divák asi chtěl vidět hodně akce a možná že tady někde začíná žánr akčních filmů... Dávám za 4 hlubinné nálože. * * * *

,,Tento film je věnovaný všem mladým letcům, kteří nestihli své schůzky v Londýně...''  :-(   -----   Tedy to bylo něco!  Pro milovníky válečných a leteckých filmů je tohle naprostá nutnost! Děj příběhu nás zavádí k fiktivní 188. těžké bombardovací peruti RAF vybavené čtyřmotorovými Avro Lancastery. W/Cdr Mason, který peruti velí má odlétáno 88 náletů na Německo. Operační turnus bombardovací osádky byl při tom 30 náletů a tohoto čísla se dožila jen hodně malá část letců. Velení ví, jaký je to risk posílat Masona na další mise a chce ho uzemnit. Udělat z něj instruktora a kancelářskou krysu. Jenže Mason chce svojí devadesátku i když si je vědom rizik a také nechce opustit své kluky od peruti. U osádek má obrovský respekt a je velkou autoritou... Film nás zavede na leteckou základnu kdesi v Anglii hádám tak někdy kolem roku 1943 - 1944 a divák tak má možnost sledovat běžný život za války u těžké bombardovací peruti RAF. Briefingy, práce mechaniků bez nichž by letci nemohli bojovat, nakládání pum, večerní starty a návraty z misí za úsvitu s rozstřílenými letouny a zraněnými na palubě za houkání ambulancí. Uvidíme i život mimo základnu a musím rovnou říci, že filmy točené těsně po válce jsou pro nás fajnšmekry naprostými lahůdkami. Bojová etchnika v té době i výstroj byla běžně dostupná a tak má člověk možnost koukat na autetické stroje atd... A jelikož se během filmu zůčastníme i náletu, byly ve filmu použity i dobové záběry na německou techniku.  A zde je velký rozdíl od filmů podobného typu točených za války, protože tehdy filmaři samozřejmě toho z německé techniky či výbavy měli poskrovnu.  I u náletu jsou použity dobové snímky a musím říci, že když jsem dole pod velitelským Lancasterem viděl to hořící město s jasnou pravoúhlou sítí ulic, Němci, Neněmci, úplně jsem se otřásl... A to každy další stroj přisypával další kontejnery s fosforem... Kdo se v problematice neorientuje, bude asi zmaten, protože jsem měl dojem, že film počítá s tím, že divák je v taktice náletů RAF zběhlý :-)! . Vidíme tak práci Mosquit - pathfinderů i jejich ,,vánoční stromečky'' i zbytku bombardovací formace. V jednu chvilku navigátor sděluje, že vypadlo navigační zařízení, takže hádám, že na palubě Victora bylo už instalováno zařízení H2S.  Pohledů na nádherné Lancastery se divák nabaží do sytosti. Já si úplně chrochtal. Po amerických B17 a B24 je pro mne Lancaster s motory RR nádherným kouskem britského inženýrství. Tohle letadlo je skutečnou legendou. Jen mne udivilo, jak byly ve filmu s prominutím doslova zasrané. Hlavně na spodní části letounů, natřené na černo byly doslova šplíchance nějakého bahna či co to bylo. Nějak se mi nechce věřit, že pořádku milovná RAF by toto trpěla a vlastně i Mason. Po Ďáblech v oblacích   je tohle další pecka a i když kluky od elitní 617. peruti ,,Dam busters''  zbožňuji a nesmírně si jich vážím, musím říci, že tenhle o dva roky mladší film se mi svým zpracováním líbil více. Každopádně je nutné oba vidět pokud máte rádi letadla a příběhy těch, kteří nám s nimi  přinesli na křídlech svobodu od nacismu. A film je k mému úžasu na Netflixu. Posílám 5 dávek ze dvojčete  z horní střelecké věže za útočícím německým nočním stíhačem. * * * * *

Ačkoliv mám komentáře DaVIDa82 moc rád a vážím si ho, zde bych tedy hrubě nesouhlasil obzvláště s tím označením soft-porno i přes to erotično v začátku. Ale tohle dneska máte pomalu už i ve večerníčku...  Ten příběh je naprosto uvěřitelný, obzvláště pokud si uvědomíme totální nedostatek mužů v poválečném Německu. Hitlerovu árijsou i neárijskou rasu většinou vybili na západnách frontách spojenci nebo na východních pláních RuSSové a tak byl po válce (tak jako kterékoliv jiné) nedostatek zdravých mladých mužů. Ti byli potřeba nejen k obnově rozděleného Německa, ale pochopitelně chyběli i čistě fyzicky přeživším ženám, kterých bylo logicky více. Je tedy celkem snadné uvěřit, že  Hanna se moc nepřemlouvala, když jí osud seslal do bytu Michaela, který sám měl zjevné úmysly jako každý dospívající mladík. Kate mám moc rád a věru bych jí také vynesl pár kýblů uhlí ze sklepa, kdyby mi mezitím napouštěla vanu... :-). Jenže co začínalo jako hodně zajímavá milostná romance jejíž spíše špatný konec jsem tušil v podobě příchodu nové mladé spolužačky se nakonec odklonilo na úplně jinou kolej. Film klade několik nepříjemných otázek, ale odpovědi na ně nedává. Jelikož mi je téma blízké nejen díky rodinným zážitkům, ale i tomu co mám načteno, měl jsem strašný problém od poloviny filmu k Hanně najít jen trošku kladný přístup. Na začátku mi jí bylo líto, viděl jsem, že je vnitřně zraněná, že něco tají. Ale od půlky už jsem neměl soucit. Navíc jsem si uvědomil jak je chudák Kate Winslet  moc podobná těm odporným ženským bestiím, které většinou na konci války nečekal kriminál, ale hodně utažený špagát kata. Blond, modré oči... Angličanku z Berkshire byste v ní v tomto filmu věru nehádali! Vlastně jediné co mi na filmu vadilo, že byl celý anglicky. Když slyšíte mluvit Winsletovou nebo mého miláčka Ralpha Fiennese, tak i kdyby byli oblečení do nacistických uniforem, nebudou vám v tomto filmu díky jazyku připadat moc německy. Ty uhlazené Brity v nich neschováte obzvláště když mluví ! :-)Ale chápu, že točit to v deutsch by bylo náročné. Na konci filmu člověk v sobě přeci jen vykřeše snad malinkatou jiskřičku odpuštění či snad soucitu, ale je to jen díky té dlouhé době co uplynula od války. Spíše se snažíte chápat pohnutky Michaela. První skutečná láska je nezapomenutelná. To ví každý. Takže chápu přístup Michaela, nicméně já bych i tak v za tou starou unavenou ženou pořád viděl ty haldy vychrtlých těl v pruhovaných vězeňských hadrech s  našitými židovskými hvězdami... Natočeno je to ale nesmírně poutavě a za tu návštěvu v New Yourku přidávám kazetu navíc. Takže za 5 * * * * * !

Nejsem příznivcem Star Wars a celé to tak nějak jde mimo mne. První filmy mi přišly zajímavé jen z toho důvodu, že se ke mně dostávaly v dobách, kdy nebylo moc na co koukat a tak se bralo na videokazetách cokoliv. Přeci jen jsem tehdá ještě nebyl schopen ocenit dokonalost seriiálů typu Muž na radnici, Okres na severu, Zákony pohybu či Plechová kavalérie. ad....! :-) . K těmhle filmařským a hereckým majstrštykům musí člověk prostě dozrát! Nu a teď se někde bavil Dan Vávra s jehož myšlenkovými toky kritizujícími soudobý všeobecný rozmach debility většinou souzním) v nějakém podcastu. Tam se řešily digitální efekty ve filmech a on zmínil tohle, jako že to je dost dobrý. A čistě z filmařského hlediska bez ohledu na celou tu hvězdnou mytologii to prý stojí za spatření. A tak jsem zavětřil a řekl si, že holt nějak ten souboj se svítícíma mečema a pípajícím robůtkem přežiju, byť mi přijdou srandovní (milovníci Hvězdných válek nechť mi prominou). A tak nepolíben celým příběhem, jen mlhavě si vybavujíc základní osnovy dvou znepřátelných světů jsem pln zvědavosti usedl do gauče a začal sledovat Rogue One. A líbilo se mi to. Už jen všelijaké to obyvatelstvo jednotlivých planet... Myslím si, že Sir David Attenborough by měl z leckterého druhu docela radost a s BBC by tam mohl natáčet zajímavé přírodopisné dokumenty. Felicity Jones mám rád, Mikkelsen dle mého asi není hercem úplně pro tohle, ale budiž. Z čeho jsem byl nadšen byl ten digitální svět, ty souboje, přestřelky... To byla fakt pecka, která bavila a druhá polovina filmu se to v podstatě řeže hlava nehlava v kuse. Takže i když to není můj šálek imperiální kávy, dávám za 4 odeslané soubory. * * * *

Že je Hanka Vagnerová dračice jsem tak nějak tušil, ale že bude až taková to teda ne. Tenhle film je pro mne zajímavým srovnáním o tom jak dvě ženy po čtyřicítce napíšou scénář k filmu ve kterém si pak střihnou i hlavní roli. Mylím teď tohle a film Jak přežít svého muže. A říkám rovnou, že tohle mi sedlo mnohem víc. Opět tu jde o vztahy a opět tu jde o sex. O opět ho tu jde o hodně. Ale navzdory v celku jednoduchému ději film divákovi klade pár otázek na něž si asi každý odpoví sám, přesně v tom rozměru v jakém vnímá věrnost partnerovi. Někdo promiskuitu považuje na naprosto přirozenou a někdo za tabu. Pár z filmu začne mít pocit nudy a rozhodne se začít reálně experimentovat dle svých tajných představ. Pravidlo je jediné, o všem co bylo a co se stalo říkat partnerovi. To co ze začátku vypadá jako vzrušující změna se ale může snadno zvrtnout obzvláště když jeden z nich zjistí, že jiní jej dokáží upokojit mnohem víc než stávající partner. Vydrží toto ale partnerská láska? Nebudu spoilerovat, ale tohle mi přišlo celkem zajímavé. A Vagneřice do toho šla fakt srdcem a nejen... :-). Takže já jdu do trojky. * * *

No jo no, teďka je taková doba. Chlapi jsou znázorňováni jako tupá hovada. Tedy většina. Těch pár hodných a nezadaných s bavorákem aby jedna hledala v poledne s minisukní. A to ještě pak zjistí, že moc hodný chlap vlastně není ten drsný mačo chlap. Jenže chlapáckého chlapa tyhle dámy také nechtějí. Ale hodného vlastně taky moc ne. Takže řada žen zůstavá sice strašně nezávislá a samostatná, ale také úplně izolovaná a osamocená díky svým debilním představám, strašně chytrým tlustým kamarádkám o které chlapi nejeví zájem a díky seriózním některým článkům na Ona Dnes. Já o tohle v podstatě zakopl, když jsem si přepínal programy a omylem mi tam skočil na ovladači překlikem Netflus. A když jsem viděl plakát s Bernáškovou a Němcem, vzpomněl jsem si na pořad s Dědkem, kde měl pozvaného Měcháčka. Měcháčka jsem míval rád a to dokonce i v reklamě, kde nám vysvětloval, že i banku můžeme mít rádi. Kdo ho asi moc rád mít nebude je ale podle mého Langmajer, protože mu začíná lézt do rolí různých romantických obšourníků a ruku na srdce, tyhle role Měcháčkovi fakt neseděj. Bernášková si napsala knížku a asi řekla manželovi ať ji zfilmuje. Dokud je eště čas, protože jí asi pan Kemr už přišel zašeptat ono své legendární ,, jsem tvé stáří, pozvi mně dál''. Ještě se na ni dívat dá, ale při bližších záběrech ve full HD je vidět, že lépe už bylo.  Dnes je moderní aby v knihách soudobých rádobyspisovatelů co si odskočili od vaření, hraní, sochařiny a malování ke psaní  bylo hodně sexu a tak se nějaké inteligentní dialogy moc neřeší.  I tady  je to velmi nenáročná zábava a dialogy jsou typu: ,,Uděleje mi to, vždyť víš, že mi nejde udělat se sama''. Co v tom dělal Zach mi je záhadou, ale po jeho angažmá v různých šílených nekonečných seriálech se vlastně už moc ani nedivím. Dialogy tupé, přehrávání Bernáškové a hlavně Dostálové doslova hrozné. Odpad tomu nedám jen za tu krásně natočenou letní Prahu. To se povedlo a kdyby někdo z tohohle vystříhal Bernáškovou, dalo by se to použít pro cestovky jakopěkná reklama k nalákání turistů do našeho hlavního města. Dávám za jeden cézar salát s ančovičkou! *