Big Bear

No vida, další ponorkový film, přitom dle názvu to mohl být klidně western či dokument BBC o vlcích :-) ! Frantíci celkem překvapili a je to po delší době další z rybek v rybníku moderních ponorkových filmů. Těm z války dnes trochu oprášil torpédové komory seriál Das Boot, osmdesátkové typu Gray Lady Down, Honba za Rudým říjnem atd... přikryl čas a jen sem tam se objeví něco moderního. Napsled to byl film Hunter Killer 2018, ale jinak si nic nevybavuji. A tak jsem rád, že někdo zase přispěl a člověk co na ponorkách nepracuje zaznamenal zase další technologický poskok v tom všem vybavení podmořských rozpoutávačů jaderné apokalypsy. Konec konců pokud k něčemu někdy nedej Bože dojde, nebudou Rusové startovat stařičné čtymotorové turbovrtulové Beary, ani to asi nebudou stále sloužící americké strategické Buffy B52, ale budou to ponorky kdo něco začnou, nebo naopak dokončí... A pak se tak ochladí až z toho šílené Grétě slezou copy z hlavy a začne Skölstrejkovat za trochu toho tepla. Ve filmu mne zarazilo pravda pár nelogičností, nicméně herci byli moc fajn a závěr byl také velice slušný. V ponorkových filmech většinou sledujeme kapitána a osádka mu sekunduje. Tady je hlavním hrdinou echolokační důstojník s téměř dokonalých sluchem. Ano, to jsou ti co sedí se sluchátky na uších a jsou v ponorce schopni dle zvuků určit co se kolem děje, zda je nahání nepřátelský torpédoborec či zda kolem jen nejede nějaký civilní parník či tanker... Trochu to v závěru připomnělo Doktora Divnolásku či Fail Safe a celý ten proces, kdy už se od určitého bodu prostě nedá nic dělat než jen zaraženě mlčet a odpočítavat kdy mi to asi spadne pod balistickou křivkou na hlavu... Původně jsem chtěl dát za tře hvězdy, ale film se mi tu zdá nespravedlivě podhodnocený a tak přidám čtvrtý kontrolní kód pro aktivaci jaderné střely. * * * *

Jak píše Malarkey tohle fakt připomínalo další díl GTA, nikoliv však ze San Andreas či Vice City ale z Gibraltaru. Tomu samozřejmě odpovídaly i přenádherné lokace této turisty oblíbené destinace. Celý film je hozen do konce omdesátek a byl to věru barevný film. Člověk až zapomněl jak vlastně barevná byla móda té doby. Azurové moře na pozadí, omamná nebeská modř, bělost pláží a zeleň vegetace případně tyrkys bazénů jen umocňuje všechna ta trička a mikyny jasně žlutých či červených barev. V rámci PP se zřejmě hodně angažovala značka Fila :-). Sledoval jsem pozorně zda se do záběru nepřiplete něco novějšího co film usvědčí z ,,retro'' hry, ale nic tam nebylo a bylo to vymazleno do nejmenších detailů což velmi chválím ! Film je ulítlý, mafiánský a kucí jsou celkem sympaťáci. Akorát Geof Bell zahrál opravdu slušně toho svého vyšinutce až bych se mu bál v reálu svěřit děti na hlídání ! Georgina Chapman byla sexy a člověku k její filmové roli tak nějak zapadá i její reálná životní role v podobě manželky čuněte Harvey Weinsteina. Zdálo by se, že je to klasická mafiánská žánrovka okořeněná exotickým prostředím. Ale... Filmu chyběla sebemenší špetka napětí. Kucí sice občas prohlásí, že někoho sejmou (a pár konkurentů i skutečně sejmou), ale spíše se žvaní. Bude to znít úchylně ale kdyžř jsem se zamyslel trochu víc k tomu co mi tam chybělo, byla to prostě absence nějakého většího násilí. Srovnám-li to třeba se Scarface je asi jasné co myslím. Prostě málo akce, málo krve, dokonce ani v těch neprůstřelnejch vestách nebyly díry a to ani po ráně brokárnou... Tahle sterilita tomu dle mého dost uškodila. Co bylo bezva byl soundtrack a OST je klasickým cédéčkem co jich prodávají tisíce pod názevem - best od 80's. A tak dávám za 3 balíčky travky. * * *

Dnes jsem byl na tom v kině a pochopitelně to byla opět ,,escort mission''. Kdysi dávno jsem měl Angry Birds v mobilu a pár posledních levelů mně dohánělo k šílenství.. to když jsem ptáky nedokázal sundat požadované překážky a kilnout všechna prasata. Dneska se zrecykluje všechno a tak tu máme hoďku a půl dlouhý film a to dokonce dvojku ! Film je čistě určen ptáčatům a pro dospělé jako u jiných animáků tam moc fórů nenajdete. Záleží ale asi jakej level inteligentního humoru máte nastaven, protože jedna maminka sedící za mnou při ,,čůrací'' epizodce v orlím paláci, kdy bylo třeba ukrást kartu málem smíchy zemřela a mám podezření, že i u ní došlo k inkontinenci. Ač jsem od toho zprvu moc neočekával, dalo se to celkem v pohodě přežít. Dávám tedy za 3 ledové koule naplněné lávou. * * *

,,Jen konstatuji. To snad ještě můžeme ne? Konstatovat...'' --- Konstatuji, že to bylo slabé. Výluh z jedničky skoro nestál za pousmání. Možná se už ani moc smát nechci, protože není čemu. Jedničku jsem viděl skoro před čtyřmi lety a od té doby mám na lecos o dost jiný názor. Na rozdíl od Frantíků. Ale ať si dál sní Francie svůj multikulti sen a točí si rozverné multietnické LGBT kýčovité komedie ač je v té krásné zemi už nemálo míst, kde by starousedlíci naopak (pokud tam ještě jsou) rádi zaplatili aby se novousedlíci zase vrátili do svých rodných zemí... Z filmu mne nejvíce zaujala krásná Elodie Fontan a jedna zásadní pravda a to že Omar Sy je oprvdu jen jeden. Dávám tedy za dvě lednice s grilem. * *

,,Nebojujeme abychom zemřeli, bojujeme abychom žili''. Tohle byl hodně zajímavý film, který bych spíše než jako akční byť se odehrává převážně na palubě japonské ponorky označil jako válečné drama. Rozhodně se ale může směle zařadit po bok válečných ,,ponorkových'' filmů. Znalci této tématiky si při sledování jistě vybavili The Enemy Below z roku 1958, kde to byl pro změnu německý U-Boot honící se s americkým torpédoborcem se skvělým Mitchumem v hlavní roli. Tady jsme ale na jiné části polokoule a o dva válečné roky později v posledních dnech druhé světové války, která v Evropě tou dobou už skončila. K ostrovům Japonska míří nezadržitelné obrovské americké konvoje plné vojáků s nejmodernější výstrojí. Vzduch ovládá americké letectvo a z japonského námořnictva zbylo jen torzo. Nabízí se tedy otázka zda má ještě cenu bojovat, zda obětovat muže, kterých bude třeba při následné obnově Japonska. Kapitán I-77 si to dobře uvědomuje možná i právě proto, že jeho ponorka slouží jako nosič kaitenů - lidských torpéd. Jeho rozkazy, bránit přístup k Okinawě spolu s dalšími ponorkami začne zdárně mařit zkušený kapitán amerického torpédoborce USS Percival. Kapitán je zkušeným lovcem ponorek a umí dokonale předvídat kroky japonských kapitánů. Když I-77 zachytí sonar Percivalu a začne ji stopovat, americký kapitán ihned poznává, že tentokráte má tu čest s někým výjimečným. Rozehrává se tak zajímavý souboj dvou zkušených mořských vlků ne nepodobný šachové partii kdy se protivníci snaží dopředu odhadovat tahy protistrany. Kapitáni obou lodí vědí, že tady jde ale o osudy mužů na palubách za něž jsou zodpovědní a že nesmí udělat chybu... Ačkoliv ve filmu byly krapet horší digitální efekty (zejména ty výbuchy hlubinných pum), sama ponorka a zejména její osádka byly super, kapitán byl sympaťák a věřil jsem mu. I od japonského letectva z knih vím, že ne každý Japonec byl šílenec a v rámci kodexu Bušidó chtěl bojovat ,,čestně'' často jako sebevrah až do konce. Film postrádá i tradiční asijskou afektovanost herců a i když se bez nich neobešel nezbytné flasbacky jsou tam opravdu minimalistické a nijak neruší. Americkou osádku hrají skuteční Američané a ne převlečení Japonci což je neduh mnoha válečných japonských filmů a sám eskortní torpédoborec USS Percival byl parádní. Informace přítele Volodimira v jeho komentu ve vztahu ke skutečné ponorce jsou pro mne nové. Jen dodám, že Indianapolis vezl atomovou pumu na Iwo Jimu, kde byla naložena na Enolu Gay. Kvůli utajení Indianapolis nikdo nečekal po vyložení v cílovém přístavu, proto pár dní trvalo než byla postrádána. To se stalo osudné stovkám přeživších, kteří sice bezpečně opustili loď, ale podlehli zraněním, utonuli či byli a to v opravdu obrovském množství sežráni žraloky... Tenhle film určitě stojí za vidění, není to za čisté 4 *, ale já mám tuto tématiku i válku v Pacifiku v oblibě a tak dávám za 4 rajská jablíčka. * * * *

Předně děkuji příteli Volodimirovi2, který je ,,válečník'' jako já za upozornění na toto dílko, které by mi asi jinak uteklo. Allies jsou bezpochyby rozporuplným filmem. Na jednu stranu tu vidím obrovskou snahu udělat s málem a minimálním rozpočtem koukatelný válečný film plný akce, na stranu druhou si ale tvůrci nechali uniknout řadu zásadních chyb, které film v očích válečného fajnšmekra svítí jak fosforové ručičky hodinek za tmy... Jak už jsem mnohokrát s jistým smutkem napsal u podobných filmů - a stačilo tak málo... Volodimir už zmínil píšťalku, já přidám samotnou zápletku, která je mírně řečeno dost kostrbatá. Samozřejmě jednotky Commandos se ve Fracii pohybovaly a plnily tajné úkoly, spolupracovaly s odbojem a někdy se těžce dostávaly zpět. V případě chycení k nim Němci přistupovali na rozkaz Hitlera jako ke špionům a většinou byli popraveni. Hitler šílel z jejich sabotážních kousků a nehodlal jim udělovat status válečných zajatců v souladu se Ženevskou úmluvou. Klucí to byli tvrdí, skvěle vycvičení, opravdová elita britské armády. Aby ale skákali z Dakoty v civilních hadrech bez helem a s pytlem výstroje v ruce... to jsem ještě neviděl... :-) Němci zase používají stále stejný polopás v několika bitkách během děje, kdyby alespoň tvůrci přelepili to číslo na boku. I tak ho ten Sherman netrefil ani z 20 metrů :-)) Když voják šlápl na minu, celý (rozuměj v kuse) vyletěl do vzduchu jako by to byla trampolína. Skutečnost po šlápnutí na minu byla v reálu jiná a to co případně létalo vzduchem už v celku rozhodně nebylo... Vysílání do vysílaček, že zásilku máme a jmenovat padlé vojíny, to byla naprostá kravina a mohl bych pokračovat... Ale, přesto přeze všechno místy byl film zajímavý a vysoce hodnotím hudbu, která byla nadprůměrná. Jen si kladu otázku, že kdyby mně sebral někdo mapy rozmístění pozic a to naprosto zřejmě po vystřílení kolony, co bych udělala? Nechal pozice jak jsou? :-.) Samozřejmě že ne. Plány se vždycky kradly tajně aby nepřítel netušil, že druhá strana o jeho pozicích ví... Plně se ztotožňuji s Volodimirovým komentářem, jen v jednom se neshoduji a to je vzdání pocty vojákům, kteří ve druhé světové bojovali. Film totiž v závěru tento hold vzdává všem padlým na ,,both sides''. Já mrtvým okupantům hold nevzdávám. Kdyby nebyli poraženi, kdyby nebyl poražen nacismus, zmizeli bychom ze světa stejně jako miliony Židů a věřte, že nám by hold nikdo nevzdával. Ale to je prostě móda dnešní doby, zapomínat, ohlazovat, dělat ze všech oběti...Ale tu válku, to krveprolití někdo začal a opět to byli Němci. ... Dávám tedy za 2 mapy. * *

Japonci jsou divný národ. Stejně jako je nechápali Američané při postupném osvobozování Pacifiku, nechápeme jejich myšlení a mentalitu ani dnes. Já je měl doposud za celkem civilizovanou zemi, spojence USA hlídající Kim Čuň Una, zemi plnou technologií a technických vymožeností o nichž se nám tady v srdci Evropy ani nesní. Už před časem mne nakrkla zpráva, že populace kytovců jsou po létech zákazu, který Japonsko respektovalo-nerespektovalo, zase hojné a lze je tedy opět barbarsky průmyslově lovit způsoby, které jsou pro tato krásná zvířata stále stejně trýznivé jako když je lovil kapitán Achab. Rozdíl je jen v tom, že velrybářům už dnes nebezpečí nehrozí a vraždit dokáží opravdu masově. V devadesátých letech ač jsem nesouhlasil s jejich protesty proti našemu Temelínu a atomové energii jsem se zůčastnil podpisové akce Green Peace týkající se zákazu komerčního lovu velryb. Nasbíral jsem 140 podpisů s vědomím, že to asi nepomůže, ale nedělat nic je ještě horší. Jenže ono se povedlo a zákaz začal platit. To už radost byla mnohem větší. A tak jsem se tuhle zase s někým bavil o tom jací jsou Japíci primitivové, když loví velryby a dotyčný mi řekl - hmmm a už jsi viděl The Cove? Jsem zvědavý co řekneš pak... No tak jsem to viděl. Šílené. Opravdu šílené. Chvilku jsem litoval, že B-29 ,,Enola Gay'' to nehodila na Taiji. A nejhorší jsou závěrečné titulky. Člověk je zvyklý u dokumentů tepajících do nějakého nešvaru v závěru číst, že došlo k nápravě, že ten a ten byl potrestán... Ne tak tady. tady čteme, že se to děje dál. Rok za rokem. Film byl točen vr oce 2010. Japonce fakt nechápu. Jinak dokument byl natočen na jedničku, myslím tím formu, získávání informací atd... V dnešní době dronů by asi už nebyl problém pořídit mnohem hrůznější záběry. Člověk se jen může stydět za to jak se chová a nechci ani domýšlet co ti inteligentní tvorové když jsou brutálně ubíjeni i jejich mláďata o nás myslí... * * * * *

Kate je kočka a na tohle drama se celkem dobře koukalo. Já jsem advokáty nikdy moc nechápal. Samozřejmě má každý právo na obhajobu a v tom případě by měl advokát dělat max pro svého klienta, na stranu druhou když vím, nebo tuším, že můj klient je lidská zrůda... Těžko by se mi za něj kopalo... Advokátka v tomto filmu má dva problémy. Alkoholismus, rozpadající se roodinu a zastupování obhajoba dívenky se kterou jak se ukáže není vše zcela tak v pořádku. Jenže co pak s tím, když vím, že díky mně byl osvobozen brutální vrah ? Příjemný standard, dávám za 3 * * *

Tak jsem vyrazil do kina na tento film. ,,To já bych tedy nešel' říkali mnozí. Proč ptám se. ,,No je to plné násilí, lidi z kin odcházeli z premiér, psali to na internetu! '' Nikdo z nich ten film neviděl, ale nešli by na něj - protože někdo něco někde napsal... Ačkoliv má samozřejmě každý právo se rozhodovat jak chce, přijde mi to dost děsivé a příznačné pro dnešní ultrakorektní přiblblou dobu. Rovnou říkám, že knižní předlohu jsem nečetl, ale četl jsem, že je o dost drsnější než jak to pan Marhoul pojal a že leckde obrušoval hrany aby to nebylo extrémní. Jelikož jsem od různých kritiků zaslechl, že autor knižní předlohy Jerzy Kosiňski je vlastně úchyl a kniha je plná krutostí, pedofílie, sexuálního násilí atd.. a tudíž brak, nemohl tedy Marhoul podle toho natočit také nic jiného než brak plný toho všeho. Něco jsem si tedy o autorovi úchylovi přečetl a zjistil jsem, že se jako malý chlapec za holocaustu skrýval před nacisty v Polsku (Ha!). Jednoduchým výpočtem jsem zjistil, že mu na konci války bylo 12 (Ha!). Tedy byl ve věku začínající puberty, ve věku kdy chlapec už není dítětem, vnímá citlivěji svět a události kolem sebe a hlavně si ty události pamatuje a nese sebou po celý život. Co pan Kosiňsky během ukrývání v převážně antisemitském Polsku zažil, můžeme jen tušit. Ale nebyli jen lidé zlí, byli i lidé hodní, lidé stateční, kteří často při ohrožení vlastního pohodlí, bezpečí a rodin nezapomněli na lidskost ani v těch nejtemnějších okamžicích naší moderní civilizace. Pan Marhoul má vojenské věci rád, druhá světová ho zajímá a kniha ho zřejmě zaujmula, takže se rozhodl již dávno před lety ji převést na filmová plátna. To co se kolem toho strhlo mně vytáčí. A jelikož není nic lepšího než vidět věci na vlastní oči a udělat si úsudek sám, vyrazil jsem s kamarádem (další odmítl, že by to násilí na dětech nezvládl byť má válečné filmy rád) do kina. Už když jsem na Chodově pardon nyní Westfieldu kráčel vstupní chodbičkou veden modrými naváděcími LED pásky jsem se trochu bál. Přeci jen ač my dva sami v podstatě úchylové (když už jsme se na tu odpornost rozhodli jít) jsme se jimi necítili, ale báli jsme se sestavy úchylů v křeslech kina. Obavy naštěstí opadly, v kině seděl jen mladý pár co na úchyly nevypadal. No aspoň budeme mít víc místa na bundy a batůžky utrousil jsem se smíchem. Neměli jsme. Během deseti minut přišlo celé kino a židle nebyla volná. Průřez úchylných návštěvníků byl skrze všechny věkové kategorie. Tak kolikpak jich odejde řekl jsem si v duchu. Nebudu napínat, odešli dva diváci. Samozřejmě nevím důvod, ale myslím si ho. V jedné ze scén ustupuje německá kolona po zcela zaplněném mostě když tu jeden ze štábních kubewagenů zakašle a nechce jet dál. Vyskočí voják, otevře vzadu kryt motoru a zkoučí tam cosi opravit. Kolona se zasekne a když rozbitý vůz dojede další kubewagen, nějaký důstojník zažene vojáka od motoru se slovy, že na to není čas a nařídí nepojízdné vozidlo shodit přes zábradlí mostu aby neblokovalo provoz. Načež se tak stane. Zmínění dva tedy byli zřejmě členové nějakého veterán klubu nebo snad členové klubu vojenské historie a prostě se na to asi nevydrželi dívat jak toto slavné vozidlo a německá obdoba amerických jeepů leží v korytě řeky... :-). Nyní k tomu hlavnímu a to je samozřejmě film sám. O tom, že je film složen z jednotlivých obrazů, či epizod jste již jistě četli. Každá epizoda má název dle jména člověka, kterého malý chlapec na své cestě potká. Nepotkává samozřejmě jen lidi zlé, ale i hodné. Není to tedy jen film plný násilí, protože ti hodní mu leckdy zachrání život ač třeba nosí uniformu SS a vy by jste to nečekali. Tohle je film o lidech. O člověku v každém z nás. Samozřejmě chlapec to tam na východě neměl lehké a přiznejme si, místy se mu smůla lepí na paty. On již jen ten samotný kraj primitivních pověrčivých lidí věřících na uhranutí, upíry, kraj dřevěných vesniček, není pro už jen vizuálně zcela zjevného cizince nic moc. Kraj, kde se čas a civilizace zastavila někde v 15 století... Když jsem viděl první minuty filmu, měl jsem dojem že koukám na nějaký Bergmanův film ze středověku a nebylo to jen tou nebarevností snímku. Tady se musím pozastavit nad vizuálem. Pan Smutný udělal mistrovské dílo. Uvědomujete si mnohokrát, stačí aby se mlynář Udo Kier ve svých špinavých šatech s neoholeným strništěm na bradě podíval do kamery... Je to i neuvěřitelná práce s detailem a toho já si dobře všímám. Např. hrdina měl na rukou olámané nehty, zatrhané záděry, byly to prostě ruce malého kluka, který si jimi obstarává každý den obživu... Obraz a dokonalý zvuk. I ten je třeba vyzvednout. Když venku kvílela meluzína nebo z mokrých šatů odkapávala voda se syčením a prskáním poskakujících kapek na rozehřátém plátu kamen, úplně jste cítili to teplo v té roubence kdesi tam daleko na východě. Další co bylo skvostné byly vybrané lokace, věřte, že na některá ta místa třeba dům u jezera by jste se chtěli podívat i v reálu. A nyní k tomu násilí. Ano bylo tam. Dokonce na samotném hrdinovi. A nejen na něm. Ale co kdo čeká od válečného dramatu za holocaustu z východní fronty? Roztomilé králíčky běhající po zelené louce papající jetelíček ? Kdo o téhle době něco ví, ví, že se na východě děly strašné a až nepředstavitelné věci. Neuvěřitelné krutosti. Miliony dětí jako je náš hrdina zemřely. Nedostaly se na svých útěcích pomyslně ani ,,k prvnímu jménu'', ke své ,,první epizodě''. Nejhůře na tom byli civilisté a na východě je pravdlem, že ač ta či ona armáda, je to pro místní pohroma. Někudy se fronta přehnala i opakovaně. Ke všemu různé polovojenské a bandy banditů, partyzánů, Kozáci a těm bylo jedno od koho berou proviant pro své lidi... Do toho Němci samozřejmě praktikovali nadobitých územích metodické čištění území od Židů a ani k místním se ,,němečtí osvoboditelé od stalinského bolševismu '' moc nechovali v rukavičkách. Tam se neinternovalo a netransportovalo vlaky kamsi do Polska, na východě se střílelo hned. Nebo se lidé nahnali do domu, a ten byl plamenomety zapálen. Brutální? Samozřejmě. Ale tak to bylo. Tento film to bez emocí bez jakéhokoliv donucování hudebním podkresem prakticky nezůčastněně sleduje. Je to pouť malého chlapce i s příhodami, které se mu cestou dějí. Opravdu to není film aby někdo odcházel z kina (obzvláště když si večer pak pustí Saw, nebo nějaký katastrofický film, kde v jednom záběru zemře 1000 lidí v padajícím dálnici du průrvy při zemětřesení například). Je na každém aby se rozhodl sám na co vlastně jde, zda to vidět chce a zda na to má. Pokud má někdo rád romantické komedie, nekouká na válečné filmy, nemá tu zkušenost či znalost toho období, pak ať na ten film raději nekouká. Já osobně si myslím, že pan Marhoul natočil opravdu velké dílo. Film, který tu dlouho nebyl, film poctivě řemeslně zvládnutý do nejmenšího detailu. Bohužel pro něj ale film, který přišel do kin v přiblblé době. Být natočen ve svobodných devadesátých letech, nikdo by neodcházel a tehdy mladá Spáčilová by možná napsala lepší hodnocení než napsala dnes. Možná si měl pan Marhoul tohle prohodit s Tobrukem, kdo ví. Kdo viděl filmy jako Jdi a dívej se, nemůže být tímto filmem nijak překvapen. V roce 1990 natočila Agneska Hollandová film Evropa, Evropa. Tématika je prakticky stejná. Opět malý chlapec, opět sám na cestě, opět na východě, opět za holocaustu. Film pochopitelně opět plný násilí. Ale tehdy sbíral jednu cenu za druhou. Kladu si otázku co by asi dostala za ocenění dnes? Mohl by dnes vzniknout třeba film Schnidlerův seznam? Vždyť i tam zabíjejí děti a dokonce mrtvému děvčátku v černo-bílém snímku zvýraznili barvou kabátek aby si divák dobře uvědomil, které to je... Nezastírám, že tenhle film je pro náročného diváka a že látka není jednoduchá. Je to ale čisté umění a ne úchylárna jak jsem se kdesi dočetl. Mně tam vadila absence nějakého většího napětí, ta nezůčastněnost sledování byla pro mne možná až moc velká. Další co mi vadilo byl český dabing. Nevím, proč Keitela nedaboval nějaký rodilý hlas z místní oblasti. Byl dabován panem Medunou, ale ne česky a i když pana Medunu považuji za krále dabingu jeho smyšlená ruštino- ukrajinština či co to bylo (jazyk užitý ve filmu neexistuje) mi tam neseděla. A závěrem.. Proboha pane Marhoule, vy detailista a ten Fiesel Storch neměl na ocase svastiku! Proč? Každý letoun luftwaffe to za války měl jako součást výsostného označení. Zapomnělo se? Nebo to tam nebylo dáno schválně aby ultrakorektní kritici stihli z kina odejít a rovnou neomdleli hrůzou v křeslech na premiérách? Co říci závěrem tohoto dlouhého komentu, ale musel jsem to ze sebe dostat, protože považuji za těžce nespravedlivé jak je film hodnocen. Smekám před hereckým výkonem malého Petra Kotlára. Jeho katarze z malého chlapce čekajícího u tety na rodiče až si pro něj zase přijedou v mladého muže byť věkem byl ještě klučinou byla zahrána dokonale. V každém záběru, v každé emoci, kluk neškobrtnul. Smekám. Ano za války musely některé děti rychle dospět. Často jen to jim pomohlo všechny hrůzy a nebezpečí přežít. Možná proto přežil i sám autor knižní předlohy Jerzy Kosiňsky a shledal se s rodiči. Pouštím z klecí 4 ptáčky. * * * *

Globální otelování se asi opravdu stává realitou. Myslím, že to chápe každý, byť se najdou tací co budou tvrdit, že letos je jen více teplo ,,je to takový výkyv'' a příští rok bude zase pršet jen se leje kam koníčky pojedeme, ledovce zmrznou a voda v oceánech klesne. Trochu z toho na mně padá depka, protože Evropa řeší kolik A+ mají vlastně LED žárovky mít a v Indii a Číně jim pomalu nestačí komíny fabrik, skládky a oceány k ukládání bordelu. O jeho pálení ani nemluvě. Opravdu to tady vytrhneme? Každopádně snažit se je lepší než rezignovat a třeba se jednou i ta druhá půlka světa přidá. Snad nebude už pozdě. Ta divná holčička Gréta si tedy mohla svoji spanilou jízdu plachetnicí odpustit a místo toho raději dohnat zameškanou školní docházku za ta léta skolstrejku. Navíc předpokládám, že domů už letěla pěkně tryskáčem jen to spalování kyslíku v motorech hučelo ! :-). V tomto ovzduší jsem stále častěji poslouchal varování vědců, že s ledními medvědy asi bude zle. Kry roztají a ač jsou dobří plavci a dají i desítky kiláků proklatě ledovým mořem, ,,pevninu'' potřebují už jen pro tvorbu doupěte a porod medvíďat. A ti bílí míšánii v tom samozřejmě nejsou sami. To je peklo říkal jsem si, další druh co uvidíme jen v ZOO díky vlastní destruktivní činnosti... A pak přišel tenhle dokument. A mně z něj kápla kapička naděje. Příroda je mocná. Ačkoliv ji člověk jeden z největších škůdců stále dělá v tom zajetém pořádku binec, ona pokračuje s vývojem přesně jak řekl pan Darwin formou evoluce dál. A na ledních medvědech to můžeme pozorovat už nyní. Na rozdíl od jeho hnědého příbuzného jsem lední míšáni v nevýhodě. Jsou to primárně lovci a ne mrchožrouti. Šance, že najdou chíplého Kowalskiho na kře je dost mizivá, stejně tak, že bude plavat jeho mrtvolka kdesi na hladině a čekat na nálezce... Hnědák si toho svého padlého jelena či třeba jen bobule vždycky někde najde. Loví jen když táhnou lososi, pokud se ovšem skákání ryb do otevřené tlamy dá nazvat lovem. Možná někteří lední medvědi zemřou hlady, přijdou omladé, ale někteří se přesunou níže. Stanou se mrchožrouty, změní své chování a dokonce se začnou pářit s hnědáky. V dokumentu bylo zřejmé, že když se oba druhy někde potkají, nemají vůči sobě žádnou averzi, pokud ovšem jeden z nich nedrží mezi tlapami tučné sousto. A tak si říkám, že díky naší činnosti se svět jaký jsme znali asi postupně změní. A teď se mění sakra rychle. Příroda se tomu zatím stačí přizpůsobovat. zatím. Bohudík. * * * *