tomtomtoma

Přepsáno v srpnu 2019. Darmošlapové jsou vyrobeni z lehoučkých hedvábných vláken ironie, niterných rozporů, měkkého odstínu řeči, snění, trudnomyslnosti a jízlivosti. Federico Fellini si vzpomněl na svůj mladický život v rodném Rimini a na mládež bez schopnosti a snahy o uchopení života podle vlastních představ. Podobné stavy si připomněli také spoluautoři scénáře Ennio Flaiano a Tullio Pinelli a všichni společně vdechli život satiře s poetickým výrazem i niterností. Natáčení se podřídilo kabaretnímu programu Alberta Sordiho, a tak téměř každá scéna je z jiného města. Živelnost se střídá s intimitou, temperament naráží na limity odhodlání a hořekuje nad nespravedlností životního řádu. Obraz si vychutnává změny rytmu, plynulosti i nálad vnitřních světů, nenuceně otevírá autentické prožitky a zasněně bloumá v prázdných městských uličkách a u pobřežní promenády. Život svírá, pokouší a zběsile tančí v chtíči po radovánkách a extázi, do prachu u cesty padá na kolena a marně se pokouší najít uspokojující životní hodnoty. Poezie se shlédla ve vášní, expresi a kritickém výsměchu. Hlavním cílem sarkastické jízlivosti je Fausto Moretti (dobrý Franco Fabrizi s hlasem Nina Manfrediho), povrchní sukničkář a nezodpovědný lenoch. Jeho sebevědomí si ctižádostivě nárokuje nové sexuální trofeje, zodpovědnosti není pro sladce spokojený život zapotřebí. A osud si s ním pohrává. Hlavním objektem poetických křivek je Moraldo Rubini (velmi příjemný Franco Interlenghi), důvěřivý mladík, nespokojený s nicotností vlastního života. Ovšem k odhodlání je zapotřebí dosáhnout vystřízlivění z mámivých obrazů. Výrazným cílem uštěpačnosti je Alberto (velmi dobrý Alberto Sordi), mladík s přirozeným odporem k práci. Ctnost si lze vykládat na různé způsoby, a rozervanost se nedokáže vypořádat se sebou samou. Hlavní ženskou postavou je Sandra Rubini (příjemná Leonora Ruffo s hlasem Riny Morelli), Moraldova mladší sestra a místní nová královna krásy, zamilovaná do Fausta. Je si vědoma rozporů, přesto nepřestává věřit ve zvolenou cestu. Výraznou postavou je Leopoldo Vannucci (zajímavý Leopoldo Trieste s hlasem Adolfa Geriho), kamarád mladíků a místní intelektuál. Touží po prosazení se psaným slovem, ale osud má pro něj ironické překvapení. K výraznějším postavám filmu patří také Michele Curti (příjemný Carlo Romano), vlídný obchodník křesťanských starožitností a spořádaný manžel. Zaměstnanec Fausto mu přináší bolest svým pokryteckým způsobem chování. Z dalších rolí: pátý člen povalečských kamarádů a zpěvák Riccardo (Federicův bratr Riccardo Fellini), Faustův poctivý a synem - darmošlapem velmi nespokojený otec Francesco (Jean Brochard s hlasem Enrica Ostermanna), Albertova pracující a nesprávně zamilovaná sestra Olga (Claude Farell s hlasem Gabrielly Genty), ze zetě více a více roztrpčený Sandřin otec (Enrico Viarisio), jeho starostlivá manželka (Paola Borboni s hlasem Giusi Raspani Dandoly), Michelova spořádaná manželka Giulia Curti (Lída Baarová), Faustovo eroticky dráždivé pokušení v kině (Arlette Sauvage), smyslná subreta Caterina (Maja Niles s hlasem Joly Fierro), herecká ikona s homosexuálními sklony Sergio Natali (Achille Majeroni), prostoduchý prosťáček Giudizio (Silvio Bagolini), pracovitý klučina a Moraldův upřímný malý přítel Guido (Guido Martufi), či nešťastná Albertova matka (Gigetta Morano). Darmošlapové mají poeticky ladný pohyb obrazu, nešetří sarkasmem, živelností, karnevalovou oslavou života. Jedinečný to kritický pohled na marnotratnou mládež, která vzývá velikost života, ale není schopna účelných kroků a utápí veškerou svou energii v pózách a lačnosti po opojných prožitcích. Krásný rozpor mezi chtěním a snahou poetického rozjímání!

Darváz je poslední filmová pohlednice ze sovětského středního východu pánů Hanzelky a Zikmunda, posmutněle zdvořilým loučením s úchvatnou střechou světa Pamírem, svědectvím postupného konce starodávných tradic vznešeného majestátu životního údělu hor i budovatelskou zdravicí budoucnosti pracujícího lidu. Tatra zdolává další nebetyčné průsmyky přes vrcholy skal, ukrytých v nadýchaném baldachýnu oblačných peřin, cesta jde vzhůru do nebe. Horský vítr překrývá tiché slzy karavany rozhodnutých horalů do bývalého žíznivého sucha uzbecké stepi. Hory Darvázu nemění svou divokost. Bavlníkové plantáže jsou chloubou sovětského zemědělského zázraku a nově vytvořeným zemským rájem dělnického stavu, zítřek byl zalit sluncem bohaté sklizně na nekonečné rovině stepi hladu.

"Darwin Antidarwin aneb Co žížala netušila" - to je rozkošná (avšak současně také hrůzná) satirická anekdota a sarkastické animované kreslení Břetislava Pojara s výtvarníkem Miroslavem Štěpánkem. Právě v ní je člověk, jako jednotlivec ale také jako součást rozmanitých společenských uspořádání, odhalen do vlastní nahé podstaty. Náboženství, politika, hrátky a soupeření o moc, dogmata, doktríny, demagogie, ideologie, soužití, soupeření, sebeurčení, ovládnutí a panování. A místo budování Říše člověka jde o nekonečné hrátky o ovládnutí světa za použití jakýchkoliv prostředků. Zbytečně se nezdržuje a uhání přímo k cíli. Darwin Antidarwin aneb Co žížala netušila je antipolitický postoj a ostřejší satirická anekdota, aneb člověče, člověče, kam to ve své troufalosti vlastně míříš?! (A v žádném případě tu nejde o žížaly, a již vůbec ne o účesy nebo oblečení, jak se někteří mylně domnívají!)

Upraveno v červenci 2020. Film Dařbuján a Pandrhola je ideologicky a formálně jedinečnou lidově uvědomělou pohádkou, vhodně sloužící k posílení sebevědomí dělnické třídy. Hrdinou je horník, jednoznačně se vymezuje proti tradičnímu stavu mocenského vykořisťování a rozhodně odmítá světské i církevní uspořádání životní úrovně, okatě nepříznivé k nejchudší vrstvě. Samovolné povýšení mezi učence se neobejde bez hlasitého nesouhlasu komunity, které je ta panská nadřazenost přirozeně proti srsti. Ale jen do té doby, než pochopí, že hrdinova profesní proměna je pouze tím kabaretním jevištěm, na němž si může vykořisťovaná třída vyrovnat ty své nevyřízené účty s privilegii měšťanského obchodního stavu. Martin Frič vdechl výtvarně stylizovaný filmový život lidové pohádce přesvědčeného straníka Jana Drdy, třídní nespravedlnosti se tak dostalo zasloužené satisfakce a osvěžujícího nadhledu nezbedné radosti ze života na jeho výsluní. Lidově progresivním hrdinou je Kuba Dařbuján (velmi příjemný Jiří Sovák), chudý havíř a pudově nezodpovědný otec tuctu dětí, pragmaticky a ideově smýšlející vykuk a nástroj k nastolení třídní spravedlnosti, neboť jeho zásluhou se boří třídní předsudky, přestože rafinovaně také využívá ve svůj prospěch nízký stupeň všeobecné gramotnosti a vzdělání. Veřejným třídním nepřítelem je Pandrhola (vynikající Rudolf Hrušínský), lakotný sládek a hamižná mocenská i ekonomická autorita oblasti, nenasytně tu inkasující svůj zasloužený díl provize z hostinské činnosti. A býk se ostentativně dráždí červeným hadrem. Rozhodujícím hráčem, mající povětšinou pravidla hry zásadně na své straně, je Smrťák (zajímavý Václav Lohniský), kmotr dvanáctého Dařbujánova potomka. To on dává výhodu dělnické třídě, a přestože o tuto výhodu dělnictvo brzy přichází, stává se přesto potenciálním zdrojem budoucí, a revoluční, změny společnosti. Hlavní ženskou postavou je Pandrholova manželka (dobrá Pavla Maršálková), věrná mužově pojetí vrchnostenské moci. Bohatství a přepychové životní podmínky jsou výdobytkem privilegovaného stavu. K výraznějším postavám patří také Markýtka (příjemná Běla Jurdová), Dařbujánova velmi plodná a milující manželka. Z dalších rolí: Dařbujánův bezelstný kamarád Pšuk (Stanislav Neumann), zázrakem kvapně uzdravený dlouhodobě nemohoucí havíř Matěj Klofát (Bohumil Švarc st.), jeho starostlivá mladá žena Marijánka (Květa Fialová), tak unáhleně odmítnutý stařeček Pánbůh (Bohuš Záhorský), sebevědomý štramák a čertovský myslivec (Otakar Brousek st.), lakomý krupař s bolavými zády Johan Bašta (Josef Hlinomaz), poslední vůli chtivě požadující krupařova žena Filoména (Ilona Kubásková), z dceřiny umanutosti zoufalý pláteník (Ota Motyčka), neustále proháněná Pandrholovic děvečka Anka (Alena Kreuzmannová), moribundu neznalý koktavý doktor (Oldřich Dědek), či Pandrholou káraný hostinský na Kocandě (Bedřich Bozděch). Film Dařbuján a Pandrhola je politicky sebevědomou dělnickou pohádkou. Hlad je, když se chleba na vás rozzlobí a uteče pryč! Třídně pojaté rozdělení dobra a zla odlehčenému nadhledu není na překážku. Příjemná, byť též příkladně lidová, filmová pohádka.

Malý zmatek je fascinací světem filmu Rainerem Wernerem Fassbinderem. Mladý Němec toužil výrazně prorazit a štiplavě provokovat, dotýká se masochismu, hodnot a s nimi spojeného vnitřního neklidu. Hlavním prostředkem filmového výrazu je trojlístek v rozpuku mládí: Franz (začínající filmař Rainer Werner Fassbinder), Theo (Christoph Roser) a také Marite (Marite Greiselis). Citová stránka člověka je zdeformována frustrací a zmítá se mezi láskou a sadismem. Z dalších rolí zaujme oběť potřeby materiálního chtíče (Greta Rehfeld). Fassbinder byl na svém uměleckém počátku a se sebevědomou drzostí zvířil prach zažitých konvencí.

Dášeňka je další zdařilou spoluprací Břetislava Pojara s výtvarníkem Miroslavem Štěpánkem, společně (a již obklopeni zkušenostmi) se jim podařilo přenést předlohu Karla Čapka do filmové, přesněji řečeno televizní podoby. Zachycena je nejen duše knihy, ale také její forma, tedy kombinace vyprávění, pohádek, fotografií a kreseb. Účelem knihy i televizního seriálu je pobavit a výchovně správně zapůsobit na dětský svět, což ta laskavost (zde v podání Martina Růžka) ladně zprostředkovává. Čapkův způsob slovního vyjadřování, plný hravosti, ekvilibristiky a radosti, zůstal zachován, Pojar se Štěpánkem ho navíc podporují svou animovanou rozverností. Drsnosrstí foxteriéři byli v meziválečném období obzvláště oblíbeným psím plemenem a sama doba toužila po novém a lepším, což Čapek bezezbytku splňoval a naplňoval. Čapkovy pohádky jsou živé i snové a rozpustilé: v Jak se narodila je bájné hrdinství O psím (tedy foxteriérově) ocásku, v Jak uviděla svět se nadneseně odpovídá na záhadu Proč teriéři hrabou, v Jak rostla je rošťácká anekdota O dobrmanech, v Co měla na práci využívá křesťanský dualismus v uličnické legendě O (prvním) Foxovi, v Mnoho vody uteklo je extatický zážitek O psích vílách, v Jak sportovala je později Pojarem rozpracovaná legenda o sblížení psa s člověkem a několik vzácných postřehů O psích zvycích, a v Jak šla do služby přináší ty dosud přetrvávající stereotypy ve vzájemném soužití člověka se psem O lidech. Dášeňka, ta knižní i ta filmová, je povedenou zábavou. A Čapkův způsob psaní mně už dávno povznáší a unáší.

Den boje je prvním filmovým krůčkem Stanleyho Kubricka. Dokumentární formát nechce být v jeho rukách běžnou sportovní reportáží a zkouší se ponořit pod ustálený povrch a přidat osobní rovinu. Využívá se princip trhu, kdy se před zpravodajskou rutinou dává přednost načrtnutému příběhu cesty za cílem, úspěchem. Kamera nachází správná místa k podpoře osobnosti a exkluzivity. Hlavní postavou krátkometrážního dílka je Walter Cartier, ctižádostivý boxer na vzestupu své profesní kariéry. Z dalších rolí je nutné zmínit nejspřízněnější Waltrovu duši, jeho dvojče a manažera Vincenta Cartiera, Walterova soupeře z ringu Bobbyho Jamese, majitele boxerovy oblíbené restaurace Danyho Stamplera a doprovodný hlas vypravěče Douglase Edwardse. Den boje je Kubrickovým prvním filmovým osmělením, pokouší se povznést dokumentární žánr. Velmi sympatický počátek nadějného mládí!

Dědeček automobil je osobitou filmovou hříčkou. Alfréd Radok svým odlehčeným filmovým opusem dokázal vlastní tvůrčí vzestup ve filmařském odvětví. Již nelze hovořit o divadelních postupech, Radok se zcela poddal filmové poetice a stvořil, a to i za přispění velkých jmen světové kinematografie budoucnosti, skutečný filmový skvost. Pečlivá skladba obrazu a zvuku vytváří harmonickou a upřímnou ódu poetismu. V důkladné pečlivosti, nadšené vynalézavosti a přirozeného nadání pro vznešené vyjadřování myšlenek. Estetické souznění laskavě hladí vrozenou nespokojenost, chlácholivě ji laská v náruči a ohromuje ji svým nápaditým postupem i přístupem. Po technické stránce je hold velikého okamžiku minulosti navozen dokonale, záměrně koketuje s groteskou a poetika s hravým nadhledem zastíní svou noblesou i zdánlivě fádní nedokonalost hlavní dramaticko-romantické linie. I dokumentární vsuvky okouzlí svou precisností a nadhledem. Dědeček automobil je dělaný se zápalem a nadšením, rozdává laskavost a potěšení. Hlavní postavou příběhu je mechanik František Projsa (velmi zajímavý Luděk Munzar), svědomitý pionýr rozvíjejícího se motorového průmyslu a sportovního zápolení. Jeho osoba propojuje velké okamžiky české hrdosti, poetickou hravost a romantickou taškařici. Hlavní ženskou postavou je Nanette Frontenac (šarmantní Ginette Pigeon), křehký a bezprostřední protějšek poezie romantiky. Výraznou postavou je francouzský mechanik Marcel Frontenac (pozoruhodný Raymond Bussières) v poctě grotesky ve starostlivém dozoru nad během událostí. Výraznou postavou s humorným přínosem je také hrabě Alexandr Kolovrat (příjemný Josef Hlinomaz), zapálený automobilový závodník. Z dalších rolí: průkopníci automobilového průmyslu a továrníci Václav Klement (příjemný Radovan Lukavský) a Václav Laurin (sympatický Jiří Sehnal), temperamentní a veselá majitelka francouzského hotelu (dobrá Annette Poivre), trpělivý a úspěšný motocyklový závodník Václav Vondřich (příjemný Antonín Šůra), sebevědomý francouzský motocyklový závodník Jean Pierre Demeester (zajímavý Svatopluk Beneš), či nadšení vynálezci, zlepšovatelé a dělníci motorismu Mackie Duff (Oldřich František Korte), Albert de Dion (Miloš Kopecký), Bouton (Antonín Jedlička), Pierre Charron (Jiří Lír) a Michel Constantini (Jaroslav Kučera). Vše je orámováno duchaplným a podbarveným komentářem pánů Karla Högera a Otomara Krejčy st. Film chce pobavit, což se mu díky stylovému přístupu povedlo. Poetika obrazu je nejvýraznější tváří, veškeré holdy nepostrádají přirozenou eleganci, vynalézavá hravost udává tón a divák se může nechat hladit jednou z nemnoha perel československé kinematografie padesátých let. Rád se uspokojivě kochám.

Další příjemná vlastenecká komedie, kterou sráží příliš toporná uvědomělost některých postav, až to působí trochu trapně. Několik hereckých výkonů stojí za to, děj je nenáročný, ale přesto pobaví. Továrník Richard Osten (dobrý Oldřich Nový), velký pracant, který se vypracoval od nuly a jenž přitahuje ženské jako flusanec slepice. Vede malou válku se svým tvrdohlavým synem Jiřím (Raoul Schránil), který po zjištění, že nic nedostane zadarmo, začíná také od píky. Ale tvrdit, že měl stejnou šanci jako ostatní, je snad nevhodné, díky otci měl jméno a moře zkušeností. Jeho pracovní cesta je tak spíše pózou, a svého nového zaměstnavatele neváhá v mžiku hodit přes palubu. Z dalších rolí: upřímný sluha Ferdinand (dobrý Ferenc Futurista), opilec Kalina (dobrý Franta Paul), jeho starostlivá žena (Antonie Nedošinská) a přespříliš uvědomělá dcerka Tonička (velmi příšerná Věra Ferbasová), a koktající Kokoška (František Krištof-Veselý) se svou nevěrnou a náročnou ženou (Běla Tringlerová). Přese všechno ale stále dobře pobaví.

Upraveno v únoru 2024. Dědictví aneb Kurvahošigutntág je karikaturou českého buranství. Jistě, jedná se o kritické, i když dosti svébytné, zhodnocení vstupu československé společnosti do zářně blahobytné doby kapitalistické a spotřební svobody, avšak hlavním nástrojem je hlavně klaunská hřmotnost, která karikuje již svou podstatou určení. Chytilová s Polívkou s hřmotným lomozem a s klaunskými botami rozdupávají aspekty doby. Na jednu stranu jde o poměrně výstižné zachycení toho, jakým způsobem - tj. buranstvím - přistupujeme ke změnám, proměnám, ke svobodě a také k demokracii. Na druhou stranu to pro buranské klaunství připomíná Trošku. Nástrojem klaunského dovádění je Bohumil Stejskal (Bolek Polívka), od něj vše počíná, u něj vše končí, on je motorem dění a skotačení, vše ostatní klaunské zběsilosti podléhá. Aneb seznamování "malého" světa se světem "velkým" je obvykle doprovázeno hubou otevřenou dokořán. Z výraznějších rolí zaujmou diktátu peněz poslušný právník Ulrich (Miroslav Donutil), k Bohušovi vstřícnější vesnická hostinská Vlasta (Dagmar Veškrnová), pěstěná "masérka" Irenka (Šárka Vojtková), Bohušův osobní řidič, starý Košťál (Jozef Kroner) a Bohušova stará a upřímná tetka (Anna Pantůčková). Z dalších rolí stojí za zmínku rovněž právníkova povýšená žena Regina (Ivana Chýlková), pro svůj malý nosík vysmívaný Arnošt (Arnošt Goldflam) či doktor Strážný aneb anděl (Jiří Pecha). Dědictví aneb Kurvahošigutntág, to je exhibice halasného klauna, který ve svých velkých botách rozšlapává český přístup k novým dobám, tedy se vším všudy, co malého českého člověka vyznačuje.