tomtomtoma

Jezdí se vlevo, ale… patří mezi pochvalné filmové reportáže z japonského pobytu Zikmunda s Hanzelkou. Obdivuje se v ní masivnost a kvalita probíhající modernizace a rozšiřování infrastruktury. Rovný povrch silnic se brázdí po levé straně a paradox posílá v hornatém vnitrozemí řidiče doprava v serpentinových zatáčkách. Pokrok a prosperita. Další filmová reportáž s názvem "Pohlednice z Japonska" ve čtyřech scénách nabízí venkov. Rýžová pole ostrova Šikoku, sbírání chmele na ostrově Hokkaidó, japonské Mexiko s opuncií v erbu na ostrově Kjúšú a kohouty veleocasé na ostrově Šikoku s mnohametrovým skvostem. Zajímavosti Japonska v nápaditých obrazech.

Dravci nebo oběti je poetickou filmovou baladou z reportážního japonského cyklu cestovatelské expedice Z+H. Vchod tokijské burzy má merkurského pikolíka a uvnitř je mraveniště a zmatek chomáče slepeného davu lidské změti kapitalistického symbolu. Nutný socialistický odstup zachovává věcnost a se zadostiučiněním sleduje historický pokles, důsledek měnících se mezinárodních vztahů. Dynamika prospívá obrazu v rozkvětu. Další japonská filmová pohlednice s názvem "Kokeš - co chceš?" zasvěcuje do urozených tahů umění kaligrafie. Schopnost se přizpůsobuje nekončícímu hadu lidské fronty a odhaluje svůj aristokratický um na ulicích. A navíc Kokeš.

Tókio největší na světě je krásnou filmovou ódou cestovatelů Zikmunda a Hanzelky na japonské hlavní město. Uklání se staré císařské parádě, jsou ohromení neobyčejným ruchem zaplněných ulic moderního rozkvětu, obchod přetéká z krámů na chodník a březen odhaluje kostnatou chudobu sakur v obvazech. Proti zemětřesení se jde se železobetonem a ocelovou konstrukcí a obdivuje se všudypřítomná vymoženost a prosperita moderního věku. Budoucnost předhonila čas. Další tokijskou filmovou pohlednicí je "Než zahyne umění nejjaponštější". Obyčejná ulička obyčejných lidí obyčejných životů je kulisou pro poetický requiem klasického japonského umění dřevorytu. Poslední mistři bez následovníky vede v Evropě známý mistr Okura a rukodělné umění pláče pohřební píseň po nástupu techniky.

Kdyby všichni bozi světa, japonská filmová reportáž Zikmunda a Hanzelky, je návštěvou městečka Beppo na ostrově Kjúšú. Největší výskyt vřídelních pramenů je upraven do formy očistné lázně ofuro. Harmonie japonské zahrady a relaxační prvky odreagování jsou znakem doby spotřební, šlechtické sídlo na vrcholu vlny a neomezeným místním pánem je posvátnost opičích drzounů. Lázně ofuro nabízí také filmová pohlednice "Sakura z horoucích pekel". Rychlý vývoj turismu našel atraktivní cíl u probuzené sopky Sakurajima. Turismus je novým japonským obřadem a společenskou zdvořilostí.

Ať se stáří vydovádí je odlehčenějším filmovým pohledem na Japonsko pánů Hanzelky a Zikmunda. Rituální obřadnost tradičních závodů papírových draků na ostrově Kjúšú je sledovanou celospolečenskou událostí. Zralá dospělost se na chvíli navrací do dětských let a podřezává soupeřům unifikované závodní draky. Další filmovou pohlednicí s kratochvílí na japonský způsob se jmenuje "Kdekdo hraje vodní pólo". Delfíni obveselují davy a dychtí po zasloužené odměně. Obrazová poetika je potěšující.

Město dvakrát zrozené, další japonská filmová reportáž českého cestovatelského páru, je decentní a citlivou vzpomínkou na nejstrašlivější část lidské historie 20. století a optimistickou vizí mírového času. Atomový dóm a sběrné dvory Hirošimy jsou minulostí, zápach atomové smrti odnesl čas a bez vzpomínek a beze strachu se vzpřímeně kráčí do moderní budoucnosti blahobytu. Obrazy jsou tradiční předností. Filmová pohlednice "Ach, paní Fudži!" představuje tradiční symbol Japonska. Fudžijama, Fudžisan a očekávaný nával druhého července, nejposvátnějšího dne nejposvátnější japonské hory, se nekoná. Božská vládkyně odhání zvědavce mlžným zahalením vlastní intimnosti.

Kouzelníci z Asahi jsou obdivnou filmovou reportáží z japonské části druhé expedice Zikmunda s Hanzelkou. Nahlíží se zvědavě do útrob japonských novin Asahi Shimbu. Redakce, tiskárna, distribuce, elektřina, stroje, automaty, rychlost, moderní technika. Tři druhy abecedy, monumentální psací stroje, 2304 písmen a tisíc navíc, pokud se chce rozumět literatuře. Jiný svět vyniká v obrazovém poetizujícím hymnu, obdivujícím se hemžení a rachotu harmonického řádu. Další japonská filmová pohlednice "Na obzoru Japonsko" je záznamem komunistického příjezdu čtyřčlenné výpravy na ostrovní císařství. Studená válka v provokativní demonstraci cení zuby a výhružně zatíná pěsti napnutých svalů.

Pod obratníkem Kozoroha je kostýmní romance se sklonem k melancholii pláče. Užít si lze herecké vypětí a občasná temná zákoutí lidské duše, přílišné podlehnutí společensky přijatelnému vyznění je instinktem slabocha a pokorným přijmutím nastavené průměrnosti vkusu. Pod obratníkem Kozoroha je v Hitchcockových rukách standardizován v kruté nemilosrdnosti osudu a obrození přichází až ve chvíli úplného rozkladu doposud prožitého. Pod obratníkem Kozoroha je o obětinách a pletichaření, o touhách, frustraci a strachu. Hlavním elementem komerční psychologie je irský šlechtic Charles Adare (příjemný Michael Wilding), bratranec nového guvernéra Nového Jižního Walesu. Sydney je na počátku svého rozpuku, nabízí nové obzory a zapomenutou vzpomínku. Okouzlení utrápeným stavem ušlechtilé duše je základem naděje, zlomyslnosti a nedorozumění. Nešikovnost se vykupuje ztrátou vlastní krve a shovívavým úsměvem porozuměním. Hlavní ženskou postavou je Henrietta Flusky (velmi zajímavá Ingrid Bergman), křehká irská aristokratka. Bolestivé trauma osudové přitažlivosti a odcizení se utápí v lahvích hutného vína a vnitřní běsi potichu sžírají rozum. Vnější nepřejícnost pomáhá s rozkladem a pád se nezadržitelně blíží až na samou hranici bytí. Druhou stranou nemilosrdného osudu je Samson "Sam" Flusky (zajímavý Joseph Cotten), bývalý trestanec, Henriettin manžel a úspěšný Australan s irským ohněm. Nerovný původ je sžíravým traumatem, řezné rány manipulativních slov vzbouří krev a všude se jiskří v rozpadu a zmaru. Důležitou postavou je Milly (pozoruhodná Margaret Leighton), Samova hospodyně se svým vlastním plánem na budoucnost. Ve jménu vlastní spravedlnosti se pouští do nebezpečné hry. Nejsilnější zbraní jsou zlomyslná slova pomluv a činů, směřujících ke konečnému řešení. Z dalších rolí: Charlesovým společensky nevhodným chováním rozhněvaný nový guvernér Nového Jižního Walesu Sir Richard (Cecil Parker), pokrytecký sydneyský generální prokurátor a guvernérův rádce Corrigan (Denis O'Dea), mladý a vnímavý Samův komorník Winter (Jack Watling), úslužný bankéř Cedric Potter (John Ruddock), obtížně zkrotitelný kuchyňský personál Fluskyho domu Sal (Olive Sloane), Flo (Maureen Delaney), Susan (Julia Lang) a Martha (Betty McDermott), či neurozená a snobská sydneyská honorace pánové Banks (Bill Shine), Riggs (Ronald Adam), reverend Smiley (Victor Lucas), žalářník Wilkins (Francis De Wolff) a Dr. Macallister (G.H. Mulcaster). Pod obratníkem Kozoroha mohl být úchvatným psychologickým dramatem, ovšem to tvrdošíjné lpění na komerčních podmínkách filmového trhu je samo sobě nepříjemnou přítěží.

Případ Paradineová slibuje duševní rozervanost, či noirovou temnotu lidského nitra, ale ve výsledku se blíží nejvíce průměru tuctového romantického dramatu na hollywoodský způsob. Charles Laughton uchvátí svým dominantním přesvědčením, i jeho invektiva lze brát za životní moudra s cynickým podtextem a nikdo se jim nestaví na odpor. Případ Paradineová nakukuje za odvrácenou stranu lidské duše, podlehnutí pudovým instinktům vhání své oběti do slepé uličky bezradnosti a rozkladu. Krutost k ženám osciluje na ostří nože, muži slabošsky bloudí a utíkají. Případ Paradineová má úchvatné chvilky duševního vypětí, ale ani tyto okamžiky nevylepší podstatu komerční podbízivosti. Hlavní postavou těžké romance je Anthony Keane (zajímavý Gregory Peck), slavný a velmi úspěšný právní obhájce z londýnských soudních síní. Fascinace osudovou ženou ho vrhá do zmatků duše. Nevyrovnanost začíná mít vedlejší účinky širší destrukce vnější i vnitřní. A obhajoba se stává soupeřením o pozornost zraňující kráse. Pravda se sama sobě nechce přiznat za žádnou cenu a pád nabírá na rychlosti. Hlavní ženskou postavou je Maddalena Anna Paradine (příjemná Alida Valli), obviněná atraktivní vdova. Své tajemství a city v sobě skrývá s ledovou neústupností. Pohybem hlavy umlkají otázky ve fascinaci chtíče. Osudovost lze vykládat na různé způsoby. Důležitou postavou je Gay Keane (šarmantní Ann Todd), Anthonyho manželka. Šlechetná duše vidí i věci se studem zakrývané, bezradnost se schovává za úsměv. Netrpělivě, s vypětím všech vnitřních sil a s jiskřičkou naděje se čeká na konec procesu. Úchvatnou postavou je lord Thomas Horfield (vynikající Charles Laughton), jízlivě přesný soudce. Jeho komentáře si s krutým uspokojením pohrávají se stavem duše konfrontované osoby. Bolest sarkasmu neušetří ani své blízké. Výraznou postavou je André Latour (pozoruhodný Louis Jourdan), Paradineův osobní sluha. Smrt svého pána bere jako své pochybení, tajemství se na veřejnosti nevyslovují. Proud vášní, pocit provinění a nadohled není žádné východisko. Duše je ztracena v úplném zatmění. Z dalších rolí: Anthonyho kamarád a právní spolupracovník s odstupem k celku Sir Simon Flaquer (Charles Coburn), jeho inteligentní dcera a Gayina vnímává kamarádka Judy Flaquer (Joan Tetzel), soudcova psychicky utrápená manželka Sophie Horfield (Ethel Barrymore), či svědomitý žalobce Sir Joseph (Leo G. Carroll). Případ Paradineová nevyužil naplno svůj psychologický potenciál a spokojil se s komerční spotřebou. Hitchcock byl umným filmařem pro viditelný úspěch a mě postupem času uspokojuje méně a méně.

Bon Voyage je čistá propaganda. Snímek je zajímavý nastolením dvěma rozdílnými realitami, navzájem se vylučujících a doplňujících. Pokud by film natočila parta amatérů, přijal bych výsledek s větším porozuměním. Alfred Hitchcock s ohledem na přízeň diváků často zjednodušoval, přesto je dílo Bon Voyage natolik naivní, že si to ani nezaslouží. Rozumím potřebám propagandy na posílení ducha odporu vlasteneckých zájmů v těžkých válečných dobách, ale z filmového hlediska jde jen o velmi naivní a podprůměrný filmeček. Vytažená esence propagandy.