tomtomtoma

Tato komedie stojí za shlédnutí díky excelentnímu výkonu Hugo Haase, představiteli hlavní role žebráka Josefa Dostála. Je to soucit vzbuzující žebrák i majitel činžáku a akcií, chlap s dobrým srdcem, ale také morous s despotickým sklonem. Život glosuje s nezaměnitelnou směsicí prostoty, moudrosti, ironie a cynismu, kterou trefně komentuje stav společnosti. Haas se opět proměňuje v živel, který burácí, pobíhá kolem všeho a všech, straší, běsní, rozdává, chlácholí, bublá, brebentí, vzteká se a zároveň i prožívá radost. Z dalších rolí: Dostálova dobře stavěná schovanka Zorka Náhlíková (Marie Glázrová), zkrachovalý idealistický právník Václav Neprosil (Ladislav Boháč), vášnivý pěstitel květin Alois Řeřicha (František Kreuzmann st.), osamělá vdova Slabá (Milada Smolíková) a zvědavá a poslušná domovnice (Ella Nollová). Samotná zápletka filmu není ničím zvláštní, všechno stojí na Haasovi. Na drzosti, cynické ironii, osobitých hláškách, ale třeba také hrátkách se jmény hlavních postav. On bude tak dlouho poctivej, až mu na to přijdou. Žebrat se v konzumní společnosti musí, ale poctivě, s noblesou, s dobrým úmyslem a s usilovnou zarputilostí. Nejvíce se totiž vydělává na chudácích.

Narazit v běžné distribuci na drama, které vzniklo v období první republiky, není zcela běžné. Ale když už se to podaří, tak příjemně překvapí svojí kvalitou a hereckým podáním. Žít bez důvodu není snadné a jedinec často jenom přežívá, než aby se pokoušel bojovat za život a jeho naplnění. Na dno se může člověk dostat nejrozličnějšími způsoby. Ať je to dědičně předurčená apatie, drsné životní zkušenosti, nebo náhoda, ztráta víry a všudypřítomná beznaděj. Za mého působení v Praze si pamatuji na podnik, jež zval se Batalion, ve kterém jsem proseděl nejednu noc. I když s trochu jiným osazenstvem. Ale Bataliony jsou stále přítomny. Jmenují se jinak. Jsou to Mokré Lokty, Alkrony, Merlinové a další a další, kde se jednotlivci s podobnou beznadějí v srdci sdružují a alespoň na chvíli zapomínají na okolní svět a nelehké bytí beze smyslu. Odsuzovat někoho není snadné, nikdy nevíme, co za příběh se skrývá v každé osobě. Tak jako u zprvu ctihodného pražského právníka a poslance Františka Uhera (skvělý František Smolík), který ztratil veškerou víru ve smysluplnost života, aby padal hlouběji až na samotné dno svého utrpení rozcupované duše. Osazenstvo Batalionu se hemžilo pitoreskními postavičkami, většinou na něco čekající. Scházeli se zde osamocená servírka Marie Žďárská zvaná Mimi (Hana Vítová), čekající na svou lásku, válečný vysloužilec a flašinetář František Vondruška (dobrý Václav Trégl), čekající na lepší zítřky, nenapravitelný zloděj psů Beznoska (dobrý František Kreuzmann st.), čekající na svého psa, aristokratický Ferdinand Koranda (dobrý Eduard Kohout), čekající na pozvání z dvora, nemocný pianista Lojzík Chrastil (Eman Fiala), čekající na úsměv od Mimi, Beznoskův koktající kumpán Honzík (Ladislav Pešek), charakterní herec Mašek (Karel Veverka), kartářka Mastná (Milada Gampeová) a Vondruškova družka a harfenice (Ella Nollová). Z dalších rolí je zde Uhrova lehkomyslná žena Anna (Helena Bušová), podléhající svodům spíše z nudnosti nicnedělání a pocitu nenaplnění a v touze po dobrodružství. Dále Uhrův přítel a básník Václav Šulc (Jaroslav Průcha), který v dobrém úmyslu způsobuje pád kamaráda až na samotné dno. A Uhrův bratranec a nadporučík armády Karel Hojer (Raoul Schránil), nenapravitelný donchuan, který si bere se samozřejmostí všechny nabízející se požitky. Někdy je lepší žíti v nevědomí, než bezhlavě pátrat po sužující pravdě, která nás může srazit nadobro na kolena. Vždy je lepší hledat a pokoušet se jít vpřed, byť i klikatě, než čekat na zázrak a užírat se tíživostí přítomnosti. Ale není to vždy snadné a jednoduché, často člověk potřebuje oporu, o kterou se může čas od času opřít. Perly přináší slzy, hluboké zklamání přináší pád. A kde je to hřejivé slovo povzbuzení?

Sice se na filmu trochu podepsal zub času, ale i tak se stále jedná o vtipnou satiru společnosti a politiky. A jako u většiny takových satirických pohledů, je i tato stále aktuální a stále nám něco připomíná a připomínat také bude i v budoucnosti. Protože všechna schémata v chování a jednání lidí a jejich pohnutek a ambicí jsou víceméně neměnná. Volitelný je pouze čas a prostředí. Hlavní postavou je Ferdinand Kaplan vulgo František Jalovec (poměrně mladý a již dobře stavěný Jan Werich), protestní polykač rozličných předmětů a oběť justičního omylu. V neuvěřitelném běhu zlomyslného života je vržen až na samotný vrchol malého městečka. A on si všechny ty opojné momenty užívá s náležitou radostí a osobním zadostiučiněním. Z dalších postav: pytlák Jalovec (Jindřich Plachta), kterému každý rozumí i nerozumí, ctižádostivý politik Adam (Jaroslav Vojta), starosta na věčné časy, holič Ludvík Ešpandr (Václav Trégl) se svým pohřebním posláním, vdavek chtivá vdova Nykysová (Zdeňka Baldová), její syn, doktor práv a filozofie Nykys (Ladislav Pešek) a jeho tragédie lásky, Nykysova láska Blaženka (Maria Tauberová), starostova dcera, cirkusová umělkyně Lily (Světla Svozilová), přísný ředitel věznice (Jaroslav Marvan), náruživý a závistivý stěžovatel a neúnavný pisatel anonymních dopisů Macourek (Ferdinand Jarkovský), nešťastný trestanec (Stanislav Neumann), a dvojice detektivů (Jaroslav Průcha a Jan Richter), kteří jsou na stopě uprchlého trestance číslo 1313. Ambice, mocichtivost, neschopnost, závist a jiné nepříliš kladné lidské vlastnosti jen tak nezmizí. Tato příjemná a zábavná satira, která nám tyto nešvary hravě připomíná, tu naštěstí také zůstává. Nevadí, když je člověk uprchlý trestanec, i tak může dojít člověk až na vrchol svého profesního života, nebo udělat kariéru v politickém prostředí, či turistickém ruchu. Se zdravou drzostí nejdál dojdeš!

Je to jedna z mých nostalgických vzpomínek na bezstarostnost dětství. Komedie vystavěná na záměně a neposednosti kapitána říční lodě Adama Korkorána (Vlasta Burian), který se tak rád a s nadšením stává středem pozornosti lázeňského městečka, aby všechno a všechny řídil s rozjařenou nezbedností. Sice to není výjimečná podívaná, ale i tak nemůže nikoho urazit a téměř jistě většinu příjemně pobaví. Z dalších rolí: vdavek chtivá kantýnská Broniková (Milada Smolíková), penzionovaný admirál Piacci (Čeněk Šlégl), škrobený inspektor paroplavební společnosti (Jaroslav Marvan), plány na manželství spřádající bohatá mladá vdova Irena Svobodová (Jiřina Štěpničková), soukromý detektiv Dlouhý (Theodor Pištěk), či Piacciho neteř Heda (Helena Scharffová-Tomanová). A tak Burian skáče, dští síru a oheň, chvilku neposedí, je vynášen až ke Slunci, je zašlapáván v prach, provokuje a laškuje. A člověka hned přepadne trochu více té potřebné radosti.

Jak nesnadné je uspořádat a vyjádřit myšlenky, když se narazí na něco takového, jako je Mazací hlava. Film většinou chápeme jako něco, co nás má s větším, či menším úspěchem pobavit, rozesmát, nebo rozesmutnit svým příběhem, který má jasně dané struktury. Když se filmový výtvor od námi předpokládané struktury odchyluje, odmítáme vše jako nesmysl a blábol. Samozřejmě najdou se i tací, kteří zajásají a ti kteří zapějí ódy jen proto, aby se ukázali zajímavými. V současné době je zvykem vydávat ke všemu návod a vysvětlení. A kolik současných performancí je předem, nebo potom vysvětlováno? Nemáme rádi nezodpovězené otázky, nemáme rádi náznaky bez vysvětlujících dodatků. Mazací hlava má jeden velký dar. Tím je opravdová hloubka, kterou na diváka působí a dokáže ho ponořit až na dno všech pochybností, strachů a beznadějí. Mazací hlava se nemůže přijímat jako další film, ale jako umělecké dílo s neuvěřitelnou působností na vnitřní svět každého, kdo nalezne odvahu se skrze všechny obrazy ponořit až na základní podstatu svého žití. Mazací hlava je tíživá a svíravá. Odhaluje naše vnitřnosti, prázdnotu, samotu a opuštěnost. Každý jednotlivý záběr je důmyslně sestaveným obrazovým výtvorem, kterým je výsledný zážitek umocněn. Pak lze snad i lépe porozumět tomu, proč lidé propadají alkoholu a jiným omamným látkám. Je to pouze snaha o útěk z té bezútěšné a beznadějné krajiny osamocenosti života, který nedokážeme uchopit za správnou stranu a tápeme ve vlastním strachu skutečného života. Z herců je zde osamělý Henry Spencer (Jack Nance), nepřipravená Mary (Charlotte Stewart) a její bizarní rodiče (Allen Joseph a Jeanne Bates), neuchopitelná sousedka (Judith Roberts), zpívající veverka (Laurel Near), či muž řídící dráhy osudu (Jack Fisk). Díky dokonale zachyceným kompozicím obrazů je nutné zmínit kameramana, kterým byl Frederick Elmes. Obrazy a herci vytvořili nezapomenutelnou krajinu vnitřního světa jednotlivce. Na Mazací hlavu nelze pohlížet stejným pohledem, kterým se díváme na ostatní filmy. Je to umělecký výtvor, který má vyvolávat pochybnosti v nás samotných, zatřást i tím nejzákladnějším pocitem o smyslu. A pokouší se o postavení se vlastním strachům a donutit nás vzdorovat sobě samotným. Pro každého je Mazací hlava nezapomenutelným zážitkem, a někteří by na něj rádi i zapomněli.

Upraveno v červenci 2020. Nejlepší ženská mého života je odlehčenou satirou, zlehka našlapuje a má slabost pro křehký půvab žen. Martin Frič z námětu a scénáře Jaroslava Dietla vyzdvihl jízlivost, a všímá si pokryteckého stavu společenské morálky, neutěšené nálady zlodějského manýrismu i zbabělých stereotypů mužského prvku u partnerských vztahů. Aneb muž v krizi středního věku dostal inovativní nápad k nezbytnému vyřešení dlouhodobé finanční tísně života manželského. Slova si hrají na schovávanou s pocity, jízlivost nepropadá obhroublosti, má kultivované vystupování a zdvořilé způsoby, vzpomíná na romantickou nevinnost a na vědomí dává životní poznání, že žena je v mnohém silnější než muž se ztrátou iluzí. Nástrojem satirické jízlivosti je Vláďa Winter (velmi příjemný Jiří Sovák), technolog středního věku s mladou a dosud nedostatečně finančně zodpovědnou manželkou. Smělý plán je inspirovaný všeobecnou socialistickou realitou, normou je svévolné přesouvání majetku do vynalézavých rukou a pokora před veřejnými a kontrolními orgány. Přesto ale nedokáže překonat ani vlastní zábrany, ani svou vypěstovanou sukničkářskou náruživost. Nástrojem niterného vyznání je Kaplanová (pozoruhodná Milena Dvorská), zastupující poštmistr městečka Bystřice. Patriarchální vedení rodiny dostává mnoho ran a štiplavých zásahů do oblasti slabin a muž vyděšen tančí a snaží se zmenšit do neviditelnosti. Důležitou postavou satiry je Kadeřábek (velmi zajímavý Čestmír Řanda st.), prohnaný vedoucí samoobslužného obchodu potravin. A ten malý náznak osobní finanční ztráty se ve jménu vlastní spravedlnosti ohání pomstou. Významnou postavou je Jiřina (příjemná Jarmila Smejkalová), bývalá Vláďova manželka a nejkrásnější vzpomínka na sladké životní štěstí s niterným pocitem naplněnosti. K výraznějším postavám patří také Marta (příjemná Ivanka Devátá), mladá a v manželském štěstí dětinská Vláďova žena. Z dalších rolí: nebezpečně zapšklý a zákeřný důchodce Koula (Vladimír Hlavatý), zhrzený učitel, pokořený systémem, ale i vlastní zkušeností a tím možným kariérním úspěchem manželky, zástupkyně poštmistra, Zbyněk Kaplan (Zdeněk Řehoř), pomalá servírka Blanka (Iva Janžurová), po zatoulaném inspektorovi vytrvale pátrající paní ředitelka školy (Věra Koktová), místní drbna Honzíková (Věra Tichánková), mladý a nezkušený strážník Veřejné Bezpečnosti (Jaromír Hanzlík), či Vláďův kolega z práce a podnikový referent Karel (Zdeněk Najman). Film Nejlepší ženská mého života je lehkou satirou, nebojí se jízlivé kousavosti, dokonce se dochází i k sebereflexi a vyvolává vzpomínku na lásku a zdvořilou omluvu ženám. Příjemné osvěžení.

Ve své podstatě se nedá nic vyloženě odsoudit. Už jen to, že se někomu podaří natočit film a uvést ho do distribuce, je hodné obdivu. Navíc film si neklade žádné ambice, svým popovým stylem je zaměřen na určitý druh publika, vydělal peníze. A má své fanoušky. A kolik je kvalitnějších filmů, které nejsou nikým zařazeny mezi top 10? A tahle naivní a nenáročná komedie je má! Jsou zde mladé dívky, jsou bohaté a nemají žádné starosti. Snad jen to, co si vezmou na sebe a s kým se chtějí líbat. A starosti nemají, ani když spadnou na dno, i když ony na něj nespadnou. Ať by to bylo dopadlo jakkoli, ony by starosti neměli. Tedy kromě toho, co si vzít na sebe a s kým se líbat. Ano, konzumní popkultura je plná povrchnosti, a tak to i nadále bude. A tak sestry Tanzie (Hilary Duff) a Ava (Haylie Duff) Marchettovy zažívají jen trochu nevšední dny, kdy jsou na chvíli odvrženy vlastní pokryteckou lepší společností. A tak kopou za své jméno. Z dalších rolí: kolumbijská hospodyně a opatrovnice sester Inez (Maria Conchita Alonso), majitelka konkurenční kosmetické firmy Fabiella (Anjelica Huston), ředitel firmy s náhlým pominutím smyslů a nejasným motivem Tommy Katzenbach (Brent Spiner), právník chudých Henry Baines (Lukas Haas), a zamilovaný laborant Rick (Marcus Coloma). Výsledkem je pouze popová komedie bez jediné ambice a vyššího cíle. A dokáže i někoho dobře pobavit. A to je jen dobře.

Začnu nejdříve nějakým pozitivem. Je přece skvělé, že američtí farmáři z Wisconsinu mohou na otázku "Co dělá vaše dcerka?" odpovědět: je dánskou královnou. Kdo z nás to může říci? Kdo z nás to má? A navíc, v kolika filmech americké produkce je tolik míst z Prahy a z Dobříše a z jiných částí Čech? Sakra, jak se to mohlo dostat do mé filmotéky? V porovnání s tímto výtvorem, se první díl jeví jako špičkový film. Ale to stejně nemůže nic změnit na mém zcela subjektivním hodnocení. Sladkost zmizela, vtip je ve stálé křeči srážen na zem v epileptickém záchvatu, o ději je lépe se nezmiňovat, vlastně to všechno hodně bolí! Snad ne náhodou zůstal z původního obsazení pouze princ, i když teď už je to plnohodnotný král. A číst ve zdejších komentářích tvrzení, že jde o "Sociální drama z nejvyšších kruhů evropské aristokracie, věrohodně zobrazuje zákulisní boj o moc", přivodí záchvat smíchu, který u sledování filmu chyběl. Alespoň nějaký názor! Všechny Popelky, Sněhurky, Nastěnky a ostatní, zde Paige Morgan (Kam Heskin), to mají v každé pohádce chvíli těžké. Odměnou je jim ale vždy krásný a ušlechtilý mladík urozeného původu, zde dánský král Edvard (Luke Mably). Sice se zlé baby Jagy a čarodějnice, zde norský princ Albert (Jim Holt) se svojí dcerkou Kirsten (Clemency Burton-Hill), snaží ze všech sil, ale mohou mít vůbec šanci? Navíc od toho je v pohádkách kouzelný dědeček, zde Paigenin spolužák Jake (Daniel Cerny), aby našel cestu, kterak smazat špatné kouzlo, prokletí a začarování. A aby byl výčet úplnější, nesmí se zapomenout na věrného sluhu Sorena (Jonathan Firth) a královské rodiče (Maryam d'Abo a David Fellowes). A pohádky, zvláště ty americké, mívají dobrý konec. A všichni modráskové z celé Evropy mohou nadšeně obletovat nejkrásnější novomanželský pár. Proč někdo natáčí něco takového? Proč je někdo ochotný dávat na to peníze? Zřejmě se to vyplatí. Já to nechápu.... Ne, nevzdám se pro tebe trůnu! Vzít na ni hůl a hnát jí zpátky mezi brav přes tu velkou slanou louži.

Ano, tak si představuji pohádku po dospělé, respektive pro dívky a ženy, které se na chvilku mohou zasnít. A snad ani nevím, proč si to tak představuji. Je to sladké, plné hezkých lidí, se spoustou vznešenosti a urozenosti a neustálým pokoušením o roztomilost. Moderní pohádka o Popelce musí mít svůj jasný průběh i cíl. Technicky je to zvládnuté velice dobře, ale tak nějak mi to přijde bezduché a příliš načančané. A mě to příliš neoslovuje. Snad zaujme, že se na výrobě filmu podílelo hodně Čechů. Paige Morgan (Julia Stiles) je obyčejná americká dívka. I když obyčejná není to správné slovo. Je pohledná, inteligentní, svědomitá, zodpovědná, cílevědomá, citlivá, spořádaná, ochotná a milující. Edvard, neboli Eddie (Luke Mably), je obyčejný korunní princ království dánského. Rozmazlený floutek, vzdělaný a urozený kavalír, který se snaží oddálit svojí budoucí povinnost. Ona se líbí jemu, on se líbí ji a všechno je tak sladké. Proč já nedokáži snít o nějakém princi, který mě vezme na svého bílého koně?! Z dalších rolí: princův opatrovník Soren (Ben Miller), přísná královna matka Rosalind (Miranda Richardson), laskavý král otec Haraald (James Fox), obětaví rodiče Morganovi (Alberta Watson a John Bourgeois), rozpustilí bratři Morganovi (Zachary Knighton a Stephen O'Reilly) a malá roztomiloučká princeznička Arabella (Eliza Bennett). A já si musím zamáčknout slzičku. Jen nevím, zda díky té přeslazenosti. Nebo proto, že se sám sebe ptám: proč mám příležitostně ty masochistické choutky se na takový druh filmů dívat? Že by mi scházela láska?

Moderní western s dobrou atmosférou, slušným výkonem herců, napětím i občasným vtipným nadhledem. Ale. Nemám Mangolda najetého, abych posoudil, zda si v těch neuvěřitelných zvratech libuje, snad až perverzním způsobem. Samozřejmě ve svém příběhu splňuje základní pravidla dějové linky s tím překvapujícím posledním a konečným obratem hlavního hrdiny. Jenže to u něj potom trochu divně páchne a kazí to celkový obraz jinak dobrého filmu. Spojené státy byli v devatenáctém století divokým krajem, život jedince neměl žádnou cenu. Mrtvoly se kupily na obří hromady nedobrovolně a leckdy snad i dobrovolně. Svištící kulky kosí řady nepřátel, přihlížejících i přátel s neobyčejně radostnou vytrvalostí. Jen některým, jak už to tak bývá, se vyhýbají. A dostat jednoho zločince do vězení může být nezapomenutelný zážitek na celý život pro lidi celého státu. Hlavní postavou je zvláště nebezpečný desperát Ben Wade (zajímavý Russell Crowe), který je odhodlán bojovat o svůj život proti mnohonásobné přesile i s pouhým párátkem v ruce. Má styl, charisma i inteligenci na přežití za každé situace. Jeho protivníkem je rančer Dan Evans (Christian Bale), ochotný se pro blaho své rodiny zaprodat téměř všem. Ale jeho hlavním hnacím motorem je znovuzískání úcty v očích svého syna. Z dalších rolí: dopívající Danův syn William (Logan Lerman), toužící po akci a plnohodnotném přijetí do světa dospělých, ctihodný a bohatý zástupce železniční společnosti Grayson Butterfield (Dallas Roberts), toužící po demonstrativním a zákonném potrestání zločince, Benova pravá ruka a strážný anděl Charlie Prince (Ben Foster), toužící po uznání od svého velitele, tvrdý zástupce zákona Byron McElroy (Peter Fonda), toužící po legálním udržování spravedlnosti i pomocí sadismu, dáma za barem Emma Nelson (Vinessa Shaw), toužící po silném muži, zvěrolékař Potter (Alan Tudyk), toužící po lidskosti, elegantní Danova žena Alice (Gretchen Mol), toužící po bezpečnosti své rodiny, a samolibý floutek Tucker (Kevin Durand), toužící způsobovat příkoří při každé vhodné příležitosti. A tak se příběh žene vpřed přes otevřenou krajinu, přes indiánské území, přes staveniště železniční tratě, přes město až k železniční stanici. Krupobitím kulek, v potocích krve a se smrtí v sedle i v botách. Zábavné to ale je.