tomtomtoma

Upraveno v prosinci 2019. Řek Zorba je poezií, opěvující krásu života skrze estetiku vnímání velkého řeckého ducha. Film Michalise Kakojannise zachytil energetickou podstatu Kazantzakisovy předlohy a ze života se radující poezii vtiskl fyzickou podobu, kdo nečetl knihu, udělal chybu. Zorba není o lenosti, tu suchopárný řecký venkov nedovoluje, Zorba je o příjímání života, Zorba je o schopnosti prožívat lidský život v jeho neopakovatelné kráse, radosti i smutku. Zorba je mollovou písní větru, je slunečním pohlazením, je deštěm ve vlasech, je šuměním mořských vln, ze kterých vyskakuje hravý delfín. Zorba je lahodnou a omamnou chutí vína, je tancem, je veselím a smíchem. Zorba je umění city dávat i přijímat. Zorba je láskou i smrtí, mezi bohy Érotem a Thanatem se odehrávají nejdojemnější životní dobrodružství, s touhou se očekává pokračování, prožívá radost i niterný žal, aby pokaždé posílen vstal a s hlavou hrdě vztyčenou kráčel životem opět vpřed a dál. Hlavním prostředkem poezie a touhy života je Alexis Zorba (skvělý Anthony Quinn), to on existenci dává smysl v celé její podstatě. Dává úsměv, naději, víru, radost, lásku a touhu. Zorba je moudrostí a praktickou zkušeností života, Zorba není mihotavým mámením, ale samotným pohybem a dokonalým životním prožitkem. Zorba není zdáním, ale skutečností a velikostí života. Důležitou postavou je Basil (dobrý Alan Bates) decentně zdrženlivý spisovatel. Vychování si udržuje svůj naučený odstup od instinktivních pudů. Zorba je nejvhodnější pomůckou k radostnému způsobu uchopení života a jeho krás. Jedinečnou postavou je Hortense (skvělá Lila Kedrova), osamělá Francouzka na kyperském pobřeží a odkvetlá milenka čtyř admirálů. Láska je tou základní lidskou potřebou a interním pocitem skutečného dosažení osobního štěstí. Výraznou postavou je zde místní vesnická vdova (šarmantní Irene Papas), poetický dotyk nesmrtelnosti života. Smysl bytí nemá lepší zastání, přesto je stálou připomínkou niternému strachu a zbabělé lidské slabosti. Vlastní nedostatky si snadno najdou svůj společný cíl k oplatě a očištění svědomí. Zastrčená vesnice se tím na malou chvíli stává odrazem celého světa a po životě se přeci touží. Z dalších rolí: nešťastně zamilovaný vesnický mládenec Pavlos Mavrandonis (Jorgos Vojatzis), jeho otec, vesnický předák a správce krétského Basilova majetku (Jorgos Fountas), vesnický blázen Mimithos (Sotiris Moustakas), Zorbovo potěšení života v Chanii, animírka Lola (Eleni Anousaki), či nejvýraznější z vesnických mužů Manolakas (Takis Emmanuel). Film, a samozřejmě také samotná kniha, Řek Zorba je temperamentem lidského života, který nechce nečinně zůstávat stát mimo něj, ale naopak si jeho prostřednictvím užívat každý možný okamžik. Radost, smutek, veselí, bolest, naděje, touha, každý pocit má své dané, nezastupitelné místo, všechno dohromady skládá omamnou chuť základní podstaty života. Řek Zorba je filozofickým postojem praktického prožitku, je básní, je poznáním velikosti života, vnímaného řeckým duchem. Filmový obraz Waltera Lassallyho podbarvuje temperament kompozičním uspořádáním, hudba Mikise Theodorakise vášnivě tančí s niternými pocity a otevřeně křičí svou radost světu. Jedinečná to poezie a neukojitelný žár po životě!

Jean-Pierre Jeunet opětovně dokazuje svojí hravost, se kterou buduje své příběhy. A svůj jedinečný a vytříbený cit pro obrazovou stránku svých filmových výtvorů. Každá barva, každý doplněk, každý detail má v jeho díle nezastupitelnou hodnotu, kterou se celkový vizuální prožitek prohlubuje. Navíc je příjemné cítit z filmu tolik optimismu, veselí a radosti ze života, který nám může tolik nabídnout, jen se nesmíme bát a nabízené možnosti si bez studu brát a ochutnávat ty nevšední a rozmanité chuti. Hlavní postavou je Amélie Poulain (šarmantní a roztomilá Audrey Tautou, jako malá Flora Guiet), která se shodou okolností nebývalým způsobem pokládá do role člověka, který posouvá jednotlivé figurky lidí po šachovnici života k polím, které přinášejí trvalé, nebo částečné štěstí. S nebývalou a rozpustile hravou invencí přináší radost, ale i trest. Z dalších rolí: snílek a sběratel odhozených fotografií Nino Quincampoix (Mathieu Kassovitz), Améliin melancholický otec Raphaël (Rufus), Améliina matka Amandine (Lorella Cravotta) s neustávající migrénou, muž skleněných kostí a malíř jednoho obrazu Raymond Dufayel (dobrý Serge Merlin), jednoruký zelinář Lucien (Jamel Debbouze), Améliina kolegyně Gina (Clotilde Mollet), majitelka kavárny a bývalá krasojezdkyně Suzanne (zajímavá Claire Maurier), hypochondrická prodejkyně cigaret v kavárně Georgette (dobrá Isabelle Nanty), chronický žárlivec Joseph (Dominique Pinon), neúspěšný a neúnavný spisovatel Hipolito (Artus de Penguern), odevzdaná a opuštěná Madeleine Wallace (Yolande Moreau), potrestaný a vystrašený zelinář Collignon (dobrý Urbain Cancelier), či muž, díky němuž se vše spustilo, Dominique Bretodeau (Maurice Bénichou). Amélie je pohlazení slunečního paprsku po duši člověka, je to objetí a povzbuzení, které se snaží dodávat nových sil a odvahy. Je to víra ve sny, za kterými máme jít, a ne je jen snít. Amélie je příběh radosti ze života.

Stylizace vizuální stránky tohoto díla je velkolepá. Přivést na svět takové pochmurné prostředí se všemi detaily, je obdivuhodný počin, který předpokládá velkou dávku fantazie a odvahy. A těch bizarních postaviček, které se sešli v jednom filmu. Pouťový lamželezo a bývalý lovec velryb s jemným a láskyplným srdcem One (zajímavý Ron Perlman). Bláznivý vědátor Krank (pozoruhodný Daniel Emilfork), neúnavně hledající sny. Vůdkyně dětského uskupení ulice Drobek - Miette (Judith Vittet, u které je škoda, že se ve filmu již neobjevuje), ve které se probudí svědomí a touha pomáhat. Vědec s amnézií a jeho několik klonů (dobrý Dominique Pinon), který ve své touze po objevech zapříčinil současné události. Bývalý vedoucí cirkusového obludária Marcello (dobrý Jean-Claude Dreyfus) s jedinečně vycvičenou blechou v tanci šílenství. Krutá a hamižná siamská dvojčata Chobotnice - Pieuvre (zajímavé Geneviève Brunet a Odile Mallet), zneužívající dětskou nevinnost a zranitelnost. Krankova všehoschopná pomocnice Bismuth (Mireille Mossé) s trvalým citem lásky. V akváriu naložený strýček Irvin (hlas Jean-Louis Trintignant), cynický komentátor Krankova počínání. Dále je tu šéf sadistických Kyklopů Gabriel Marie (Serge Merlin), poskok Chobotnice Peeler (Rufus), Baštík - Denree (Joseph Lucien) s neukojitelným apetitem a spousta dalších a dalších dětí a dětiček. Je dobře, že se najdou stále lidé, kteří dokáží převádět své jedinečné fantazie do filmových výtvorů, které se následně mohou chlubit svou originální podobou i působností.

Zábavná černá komedie. Se vskutku vytříbeným černým humorem. Někdo film označí za uměleckou sračku, a ono jde přitom o stylisticky originální komediální dílo. Navíc každé dílo a výtvor lze označit za umění. Každé dílo i výtvor lze označit za sračku. To co je pro tento film nejvíce určující je ta hravost, se kterou je přiváděn na svět každý jednotlivý záběr. Jedinečně aranžované obrazy jsou pastvou pro oči. Zvukové hříčky se stávají poetickou skladbou moderního světa a ozvěnou běžného života, tužeb a obvyklých činností. Samotný příběh je krásně cynický ve své možné vizi budoucnosti. Se špetkou zlomyslnosti, hrstí romantického sbližování, lžičkou obhroublého chtíče a kapičkou naděje lepšího zítřku. Hlavní postavou je bývalý klaun, domovník činžovního domu a umný hráč na pilu Louison (dobrý Dominique Pinon). Jeho protihráčem je autorita domu, hamižný skrblík a neurvalý řezník Clapet (zajímavý Jean-Claude Dreyfus). Romantický prvek dodává křehká řezníkova dcera Julie (zajímavá Marie-Laure Dougnac), která se pokouší svému otci vzepřít. Z dalších rolí: pragmatická a vnadná slečna Plusse (půvabná Karin Viard), nespokojený a remcající pan Tapioca (Ticky Holgado), jeho zarputilá manželka (Anne-Marie Pisani), hluchá a pletení věnující se babička (Edith Ker), zamilovaný Robert Kube (Rufus), Robertův bezcharakterní bratr Roger (Jacques Mathou), milovník žab a hlemýžďů Potin (Howard Vernon), ustaraný a majetný Georges Interligator (Jean-François Perrier), jeho deprimovaná žena Aurore (Silvie Laguna), hrubiánský listonoš (Chick Ortega), malý uličníci Lucien (Mikael Todde) a Rémi (Boban Janevski), či zástupci odporu, kteří jsou nazýváni Troglodyté (Patrick Paroux, Maurice Lamy, Marc Caro, Eric Averlant a další). A tak se s velkolepou a černohumornou hravostí a originální stylizací rozjíždí nevšední příběh apokalyptické vize budoucnosti. Atmosféra mě pohltila, vcucla i nasála a já se mohl kochat, bavit se a nahlas se smát tomuto povedenému dílku.

Tenhle film určitě nepatří mezi stěžejní díla Alaina Resnaise, ale je to i tak příjemná zábava. Navíc s hravým nápadem, když jsou myšlenky postav vyjádřeny částmi populárních francouzských písní bez ohledu na věk a pohlaví. Což často vyloudí úsměv do tváře. Zábavná forma podtrhuje vztahový a partnerský příběh hledání, objevování, bilancování. Setkání s láskou minulosti, pocit nového a velkolepého vztahu, neopětovaný cit, pomalá cesta sbližování, neschopnost přiznat si své chyby, plánované opuštění partnera, hodně emocí vyřčených i nevyřčených. Je zde šest výrazných postav. Sebevědomá i tápající Odile Lalande (zajímavá Sabine Azéma), její mladá, nadějná a svérázná sestra Camille (dobrá Agnès Jaoui), Odilein trpělivý partner Claude (Pierre Arditi), bývalý sukničkář a hypochondr Nicolas (zajímavý Jean-Pierre Bacri), zamilovaný a obětavý Simon (André Dussollier) a povrchní majitel realitní agentury Marc Duveyrier (Lambert Wilson). A k tomu všemu jsou slyšet části písní takových osobností jako je Charles Aznavour, Edith Piaf, Gilbert Bécaud, Serge Gainsbourg a mnoha dalších. Vše již bylo v různých podobách a obměnách řečeno, vysloveno, zazpíváno. Najít své štěstí, svou lásku a své místo v životě je aktuálním tématem každého času, věku i pohlaví.

Alain Resnais snad pokaždé dokáže svým dílem příjemně překvapit a potěšit. Nedělá své filmy standardním způsobem, ale snaží se o jiné cesty. Ukazuje jiné možnosti při sdělování svých myšlenek a mě jeho tvorba uspokojuje svou tvůrčí originalitou a jedinečností. Jeho nejvýraznější silou je samotná působnost díla jako celku na diváka. Se svým prolínáním různých druhů obrazů je zvýrazňovaná samotná podstata jeho idejí. Není rozhodující jediná forma, ale různorodá sada rozdílných částí, které dohromady poskládají jednotlivé kousky mozaiky do souborného a jednotného celku k velkolepému vyjádření myšlenky. Je vůbec možné nalézt jedno štěstí? Umíme přijímat lásku? Umíme dávat radost a pocit jedinečnosti? Umíme přijmout svobodu, pokud nás svírá strach z možnosti přijmout něco námi doposud nepoznaného? Musíme stále získávat převahu nad ostatními, abychom nebyli sami těmi, kdo jsou v područí? Umíme otevřít svou mysl novým vznešenějším myšlenkám, nebo se spokojíme pouze s tím, co máme a důvěrně známe? Dokážeme žít, nebo jen přežívat? Dokážeme bez pokrytectví přijímat rozdílné osobnosti? V prvním rozehraném příběhu je stěžejní postavou podivínský hrabě Michel Forbek (dobrý Ruggero Raimondi) s neobyčejnou možností osobnostního posunu. Jeho protipólem je jeho přízemní otec Zoltán (zajímavý Samson Fainsilber), nedůvěřivá a ustrašená Livia Cerasquier (dobrá Fanny Ardant) a její oddaný manžel Raoul Vandamme (André Dussollier). Ve druhém rozehraném příběhu je stěžejní postavou mladá, ambiciózní a hledající Élisabeth Rousseau (zajímavá Sabine Azéma), která je nesmlouvavým způsobem konfrontována s realitou názorových rozdílů, postojů a chování. Další výrazné postavy jsou uznávaný šiřitel svobody tvůrčích myšlenek Walter Guarini (dobrý Vittorio Gassman), lehkomyslná a vášnivá Nora Winkle (dobrá Geraldine Chaplin), hravý a šaškovský Robert Dufresne (Pierre Arditi), nadšený i rozčarovaný organizátor sympózia Georges Leroux (Robert Manuel) a mladá učitelka Claudine Obertin (Martine Kelly). A vše je prošpikováno fantaskní imaginací dětské hry s hrdinou (Jean-Claude Corbel) bez bázně a hany. Žít a nechat žít! Rozvíjet své možnosti a myšlenky. Milovat a být milován. Jak rozmanitý je život a všechny jeho možnosti. Jak nesnadné je uchopit všechny krásy života za ten správný konec. Naděje snad přetrvává.

Filmy jsou většinou vyprávěním příběhu s jasně stanoveným schématem. Někteří tvůrci dokáží vyprávět působivějším tónem, nenapodobitelnou atmosférou, či za pomocí všech dovolených podpůrných prostředků, které dostávají divácké emoce do těch potřebných končin, aby byl film přijmut obecenstvem s nadšením. Ať jde o humor, drama, nebo strach, vždy jde především o určitý druh zábavy, který je většinovým míněním vnímán jako ten nejdůležitější faktor a určení filmové tvorby. Naštěstí se najdou i tací tvůrci, kteří pochopili funkci filmové tvorby jako možnost uměleckého vyjádření. Jako jsou obrazy, sochy, poezie, současný tanec a různé druhy performancí. Někteří toto nepřízemní umění přivítají s nadšením, jiní proto, že se to očekává a chtějí se dělat zajímavějšími. Ale mnoho dalších, vychovaných lacinou popkulturou bez vyšších ambicí, tento způsob zahořkle odsoudí a bouří se proti němu. Ano, jsme obrazem své doby, bez větších a hlubších ideálů a cílů. Konzum a jeho přízemnost vládne současnému světu. Zábava je nutná, ale ještě nutnější jsou pokusy o vzletnější vyjádření sebe sama a vnímání světa a lidských životů a počínání. Pro mě je nápad vyobrazit drama života pomocí vědeckých tezí, podpořených laboratorními pokusy, jedinečným počinem. A tak Henri Laborit může prezentovat své myšlenky o chování, jejich původu, i dopadech. Je obdivuhodné, že se tyto myšlenky dají vyzkoušet i laboratorním způsobem, byť s tím budou mít ochránci zvířat nemalé problémy. Tři hlavní postavy jako představitelé různých vzorců. Vedoucí pracovník v textilním průmyslu René Ragueneau (dobrý Gérard Depardieu) se svou touhou po dobré pracovní pozici a spokojeném rodinném životě. Módní stylistka Janine Garnier (zajímavá Nicole Garcia) se svou touhou po dobrém životě a herecké kariéře. A původně učitel Jean Le Gall (Roger Pierre) se svou ambiciózní touhou po významné společenské a politické funkci a spokojeném životě na vyšší úrovni. Z dalších rolí: Jeanova manželka Arlette (Nelly Borgeaud) se svým jediným cílem, za který bojuje každým prostředkem, Reného manželka Thérèse (Marie Dubois) s touhou po obyčejném a šťastném rodinném životě, představitel pařížského vedení textilky Zambeaux (Pierre Arditi), preferující pracovní výsledky, Reného konkurent v boji o místo Léon Veestrate (Gérard Darrieu), Jeanův kamarád Michel Aubert (Philippe Laudenbach), přelétavý ve své podpoře, či Jeanův svérázný děd (Alexandre Rignault). A tak se otevírá několik z nesčetných lidských příběhů, jejich tužeb, jejich boje, jejich rezignace, jejich vnímání, jejich výsledků. Život je krásný i těžký zároveň! Bojovat za své vzletné sny!

Je dobře, že třetí pokračování je oblečeno do jiných uniforem. I když jde opět především o útěk a převlékání. Na výsluní se dostává stará známá trojice Chaudard (dobrý Pierre Mondy), Pithivier (Jean Lefebvre) a Tassin (Henri Guybet), pro kterou se zdánlivý čas bezstarostnosti stává, díky sérii náhod a nehod, během o vlastní život. Tato série náhod nešťastných i šťastných z nich v očích jejích blízkých dělá hrdiny a Chaudard nabývá zcela opravdovou velikost v srdci své ženy, která je najednou plná lásky a hrdosti. Z dalších postav: Chaudardova žena Suzanne (Patricia Karim), která tak ráda přehodnotila svůj přezíravý pohled, odbojářský velitel Gilles (Gérard Hérold), jenž svým šarmem okouzluje ženy, Chaudardův švagr Gorgeton (Gérard Jugnot), překvapený během událostí, popletený převaděč Albert (Jean Carmet), vystrašený konečným zjištěním, neúnavný chytač odbojářů Lambert (André Pousse), překvapený totožností uprchlíků, Henri (Francis Lemaire), naštvaný z trojice smolařů, nebo pomáhající doktor (Yves Peneau). Do neobyčejného dobrodružství může kohokoliv zahnat pouhá náhoda, naštěstí trojice je na náhody již dávno uvyklá a zkušeně a s dávkou štěstí si klestí cestu přes každou překážku. Za svobodou, za záchranou života. A za příjemně hravou zábavou, plnou lehkého humoru.

Je jasné, že muselo vzniknout pokračování sedmé roty. A je to stále příjemná zábava, která si svou hravostí rozhodně nedělá ostudu a drží se nastavené úrovně svého předchůdce. A tak seržant Chaudard (zábavný Pierre Mondy) a vojíni Pitivier (Jean Lefebvre) a Tassin (Henri Guybet) pokračují ve svém útěku. Jejich pouť je především plná převlékání a využívání nejrůznějších dopravních prostředků. Provází je šťastné náhody, ale i nehody, pomocné ruce, příležitosti, záchvěvy odhodlání i snaha o záchranu životů. Vše s příjemně hravým nadhledem a jemným humorem, který z jejich cesty činí krásnou zábavu. Z dalších rolí: kapitán a stále překvapovaný velitel sedmé roty Dumont (Pierre Tornade), slabozraký a dobře naladěný zajatý generál (Robert Dalban), poručík Duvauchel (Erik Colin), který je od trojice záhy odstraněn, neúnavný plukovník Blanchet (režisér Robert Lamoureux) se svým vyhazovacím posláním, německý důstojník vyrušovaný při královské hře šachy (Jean Rougerie), či německý voják (Michel Modo), snažící se udržet zrekvírované stádo i s honci pohromadě. Staré francouzské zámky mohou skrývat tajemství. Důstojníci rádi využívají svá privilegia. Za kolaboraci může být později označována i neukojená žena při nenaplněném apetitu. Jaká romantika se mohla skrývat při cestě parním vlakem! Zábava, plná útěků a převleků, je stále příjemná svou lehkostí a hravostí.

Je dobře, že se lidé dokáží dívat na vlastní historii s vtipnou sebeironií, nepotřebují dělat hrdiny a na národní porážku jsou ochotni nahlížet s humorným nadhledem. Oč je často taková válečná komedie příjemnější zábavou, než patetická dramata, která se snaží zdůraznit národní hrdost a hrdinství? Jsou tři. Seržant Chaudard (dobrý Pierre Mondy) a vojíni Pitivier (Jean Lefebvre) a Tassin (dobrý Aldo Maccione). Nechtějí být hrdiny, chtějí se především dostat ze zapeklité situace a utéci někam daleko do bezpečí. Jejich pouť je především hledáním jídla, schováváním se ve křoví, sušením mokrého prádla a ježděním obsazeným německým vozidlem. Více než hrdinství je zajímá plný žaludek, více než odplata je zajímají pevné boty. Z dalších rolí: sestřelený pilot a poručík Duvauchel (Erik Colin), který se přidává k trojici, plukovník Blanchet (sám pan režisér Robert Lamoureux), kterému všichni ujíždí, kapitán a velitel sedmé roty Dumont (Pierre Tornade), překvapený postupem trojice, nebo žhavá Germaine (Corinne Lahaye), okouzlená poručíkovým šarmem. A tak trojice s vypětím všech svých omezených sil, štěstím a hravým humorem překonává všechny překážky při cestě za svým vytouženým cílem: útěkem z obklíčení. Je to svižné a příjemně zábavné.