tomtomtoma

Shrek je zavedenou značkou a trh dokáže pružně reagovat na potřeby spotřebitelů. Shrek slaví úspěch a diváci dostávají to, co chtějí a zaslouží si. Nářky komentátorů na tom nic nezmění ani do budoucna, obchodní bilance je nekompromisně rozkročena majestátně na vítězné straně. Shrek je spotřební hračkou a promyšleně jde vstříc svému naplněnému osudu. Animace je kvalitní, příběh tápe v marné snaze po originalitě a křečovitě se přidržuje všech svých symbolů. Shrek je s upovídaným Oslíkem a s povzneseným Kocourem opět na cestách. Dospívající váhavost a slabost přináší odstrkovaný otloukánek Arthur - Artuš, bohorovnou rozverností má oplývat žvatlající blázen Merlin, princ Krasoň se staví na hlavu a Shrekovu milou Fionu nemíjí účast v Charlieho andílcích. Shrek vydělal škarohlídům navzdory. Shrek je byznys, pro mě je chladnokrevně vypočítavý a elegantní nápaditost je nedostatkem. I přesto je vždy vítězem Shrek!

Shromáždění starých mužů je slabým odvarem předchozích filmových děl Volkera Schlöndorffa. Pro svou druhou inscenaci pro americkou televizní stanici CBS si vzal stejnojmenný román z roku 1983 od Ernesta Jamese Gainese, jenž tu louisianskou rasovou diskriminaci poznal na vlastní kůži. Jistě, otrokářská minulost i nadřazenost bělochů je stále (a v současnosti navíc politickou korektností dovedené do hysterie) traumatem společnosti Spokojených států, ale problémem této televizní adaptace je, že všechny postavy bez výjimek jsou víceméně karikaturami, zápletky a konflikty jsou ploché a stereotypní, film je fádní a tupý. A je jedno, jaké ušlechtilé myšlenky se tím míní a obhajují. Mezi nejvýraznější postavy patří: majitelka plantážní půdy ve stálém přesvědčení o vlastním humanismu i otrokářského dědictví Candy Marshall (Holly Hunter), místní novinář a Candyin nápadník Lou Dimes (Will Patton), vraždu vyšetřující starý šerif Mapes (Richard Widmark), hlavní podezřelý z incidentu smrti a Candyin nejoblíbenější podnájemník Mathu (Louis Gossett Jr.) a nejvýraznější z těch pomocníků černošského odporu zvyklostem a jediný z nich trochu nezávislý Clatoo (Joe Seneca). Z dalších rolí: utíkající Charlie (Walter Breaux), Candyina opatrovnice, slečna Merle (Lenore Banks), bratr oběti, hvězdička univerzitního fotbalu Gil (Adam Storke), Candyin strýc pod parou Jack Marshall (Michael Audley), mladý nažhavený rasista Luke Will (Al Shannon), pomocníček a bývalý mezkař Yank (Woody Strode), pomocník a rybář Booker (Tiger Haynes), tatíček oběti a rasistická autorita kraje Fix (Stocker Fontelieu), vystrašenější šerifův pomocník Griffin (Arthur Shilling), neustále nametená Candyina tetka Bea (Lucille McKay), nebo malý poslíček vzkazů Snookum (Jerome Reddick). Televizní film "Shromáždění starých mužů" může být významným pro zvednutí černošského sebevědomí v marastu bělošského rasismu, ale to z něj lepší film neudělá.

Toto je vskutku výborný romantický film! Romantické pohádky jsou běžné, přeslazené a idealistické. Oproti tomu skutečné romantické filmy se vyznačují hloubkou v prožívání citů velikosti, úpadku a zvrácenosti v kontextu s realitou, a nikoliv v naivistických iluzích. Iluze se blíží představě ideálu a má málo společného s realitou všedních dnů. Láska je sobectví a vlastnické přivlastňování. Láska je využívání slabostí protějšků. Láska má destruktivní sklony. Láska je posedlost a halucinogenní trip ojedinělosti. Láska je strach z neúspěchu. Láska je osvobození s příchodem tragické události. Láska je turbulentní let nenormálnosti. Láska je vzpomínka na minulost. Láska je bolestivá přítomnost, kterou nechceme změnit a jdeme vstříc další bolesti a vnitřnímu strachu. Hlavní postavou příběhu je mladá žena na prahu dospělosti Anne Larrieux alias Nina (velmi zajímavá a svůdná Juliette Binoche). Její nejzákladnější pohnutkou je život dle svých vlastních představ a přání. Přitahuje mužskou pozornost, kterou dokáže využívat ve vlastní prospěch. Na první pohled sebevědomá žena skrývá vnitřní submisivní podstatu. V turbulencích víru citů, rozkoší, přání a herecké kariéry se občas ztrácí v pochybnostech vlastních schopností. Snaží se řídit své kroky, je vláčena extravagancí a teatrálností do neznáma, do strachu a do hlubin citů a chtíče. Odhaluje se celá až do nahoty vlastního nitra. Nejextrémnějším mužem je extravagantní exhibicionista, ejakulátor a provokatér Quentin (pozoruhodný Lambert Wilson). Je uvězněn ve stínu tragédie minulosti a rozkladné destrukci vlastních myšlenkových pochodů a strachu. Destrukcí trestá sám sebe i ostatní a výsledkem je jeho egoistický extrémismus trápení na poli lásky. Druhou polohu lásky představuje mladý realitní makléř Paulot (zajímavý Wadeck Stanczak). Nerozumí Nininým hrám, do kterých je díky své naivitě vtažen s naléhavou prosbou a lákavým slibem. Majetnická žárlivost výčitek a zoufalých činů na sebe nenechají dlouho čekat. Nakonec se dostává do situace, kdy hraje již jen o své vystoupení z divoké hry vášně a bolesti. Poslední důležitou postavou je divadelní režisér Scrutzler (skvělý Jean-Louis Trintignant). Jeho osobnost je poznamená tragédií a nadějí. Tvrdohlavě a nekompromisně klade podmínky a vede Ninu do svého životního díla lásky a smrti. Odčiní zákeřný vnitřní pocit svého osobního zavinění a smířlivě mizí ze scény. Z dalších rolí: pedantská vedoucí realitní kanceláře Gertrude (příjemná Dominique Lavanant), biletář a naštvaný Ninin přítel Fred (Jean-Louis Vitrac), či neodbytná divadelní inspicientka (Anne Wiazemsky). Tohle je jeden z nejopravdovějších romantických filmů, který oslavuje ten nadpozemský cit jménem láska! Extremistické polohy, rozklady a naděje. A kde jinde lze vidět veronskou děvku, zmítající se rozkoší v síti?

Sibiřská nafta je další poetizující sibiřskou filmovou pohlednicí, která prokazuje nadpozemské možnosti socialistického rozkvětu. Tomská oblast, sibiřský veletok Ob a zkrocené černé zlato, které se pro filmařský efekt valí z pumpy gejzírem do živé tepny matičky Země. Ekologie je zde neuchopitelným pojmem, neúprosným vládcem léta je dotěrný komár. Meandry Obu neschovávají lidskou hanbu, nemají k tomu žádný důvod. Sibiřská nafta je americkým vysněným přáním světové rovnováhy moci. O tom tehdy naštěstí sovětský budovatel neměl žádné tušení a vrtal v mokřinách další vizitku socialistické nezlomnosti opěvovaného dělníka.

Zajímavá gangsterka plná napětí. S útěkem vězení, s velkolepou loupeží s precizním plánem. Ale dopadení hlavních viníků díky znuděnosti a jisté vzpouře jedné ženy. Vrah a lupič Roger Sartet (Alain Delon) je vysvobozen z vězení sicilskou rodinou Manalesových. Hlavou rodiny je Vittorio (dobrý Jean Gabin), dále jeho synové Aldo (Yves Lefebvre) a Sergio (Marc Porel) a dcera Theresa (Karen Blanguernon) s manželem Luigim (Philippe Baronnet) fungují jako dobré zločinné uskupení. Rušivým elementem je Aldova žena Jeanne (Irina Derrick), která se jen velmi neochotně přizpůsobuje pravidlům rodiny. Ti všichni ještě za přispění bandy amerického Itala Tonyho Nicosii (Amedeo Nazzari) připraví a provedou velkolepou krádež šperků při jejich převozu z Říma do New Yorku. A samozřejmě inspektor Le Goff (dobrý Lino Ventura), který chce dopadnout Sarteta za každou cenu. Akce se zdaří, ale protože vypluje napovrch styk mezi Rogerem a Jeanne, která ho na protest svedla, hrnou se dopředu emoce. A přichází tím i dopadení rodiny Manalesovy a smrt Rogera. Napínavá kvalitní gangsterka.

Ach ty akční horory, předhánějící se v hrůzostrašné síle, valící se s neustávající maniakální bestialitou mezi vyděšené diváky! O hru bych zájem neměl a dějové zvraty s psychedelickou zvráceností vrážejí bezohledně sami do sebe. Silent Hill tím správným způsobem uchopí všechny ty, co o zábavu strachu stojí. Ocenit se musí atmosféra, postapokalyptická po všech stránkách. Beznaděj vládne v obrazech předpeklí puritánské hysterie, zoufalství zvuků a slov je zvrácenou prokřehlou nadějí a v nastalém chaosu je strana zla nejednoznačně rozpoznatelná. Bohužel, v touze šokovat se propletenec nesrozumitelně zašmodrchá a konečné vyústění trpí nepřirozeností. Tento druh zklamání u daného žánru není nic výjimečného. Nálada a vzrůstající vnitřní napětí a nejistota se jednoznačně povedla a výsledný dojem tím výrazně vylepšuje. Hlavní postavou moderního akčního hororu je adoptivní matka Rose Da Silva (šarmantní Radha Mitchell), v neutuchajícím boji ve jménu mateřské lásky. Nestabilita opor a všudypřítomné temné síly připravují nejtěžší životní zkoušku. S nejistým koncem pro všechny zúčastněné. Hlavní mužskou postavou je Christopher Da Silva (sympatický Sean Bean), manžel Rose, marně se pokoušející o záchranu ztracené rodiny. Důležitou postavou je Cybil Bennett (šarmantní Laurie Holden), policistka na cestě zodpovědnosti a ochrany nevinného života. Ústředním bodem příběhu je malá a nadpřirozenou silou ovládaná Sharon Da Silva (zajímavá Jodelle Ferland, též role temného stínu minulosti a spravedlivé pomsty přítomnosti Alessa Gillespie), dcera Rose, počátek i důsledek pekelných hrátek s konečným řešením uspokojivého narovnání dávného příkoří. Z dalších rolí: zoufale bloudící Alessina matka Dahlia Gillespie (zajímavá Deborah Kara Unger), obezřetný policejní detektiv Thomas Gucci (Kim Coates), či nekompromisní vůdkyně extremisticky krutého a bigotního křesťanství Christabella (zajímavá Alice Krige). Jásání nad fantazijními obrazy není na místě, přesto prokreslená expresionistická žánrová nálada činí z filmu slušně zábavnou podívanou na jedno použití.

Přepsáno v srpnu 2019. Silnice je intimním obrazem po životě dychtivé duše Federica Felliniho. Silnice je druhem tvorby, která rozněcuje intelektuální mysl k zaručeným interpretacím ušlechtilého rázu. Je to podobné i dnes, kdy vznikají početné performance moderního umění, po jejichž dokončení sami tvůrci dodatečně a horečně hledají a pak nacházejí chválihodně vzletné humanistické a politicky korektní cíle a publikum v úžasu aplauduje, byť původním záměrem byla pouze životně velmi důležitá potřeba výdělku živobytí a samotné představení vsází jen na efekt, abnormálnost či pikantnost formy. Silnice není tímto druhem umění, je výrazem nitra, dotýká se duality vnitřního světa a jedinečně využívá kontrasty, morální zásady a obecné zákonitosti tendencí, vymezující vlastní lidskou povahu a její přirozené chování. Protiklad je výchozím pravidlem, prostředkem i stimulací. Křehkost a drsnost, laskavost a neurvalost, nevinnost a živočišnost, ostýchavost a živelnost, láska a smrt. Neschází ironie a drzé provokování. Silnice je niternou básní a z omšelosti vyvstávají oblouky a kontury řeckého ducha, plápolající touha po kráse, estetice a harmonii. Poetika kontrastů je láskou. Animálním prvkem poetického výrazu nitra duše je Zampanò (velmi dobrý Anthony Quinn s hlasem Arnolda Foà), potulný cirkusový silák a pouťový komediant. Hrubost je instinktivní ochrannou slupkou, strach štěká a zastrašuje možné prvky nebezpečí bolesti vlastní duše. Strach z osamělosti se vztekle ohrazuje v domnění pocitu ohrožení a nenasytně uspokojuje základní pudy a jejich naléhavé potřeby. Láska si krutě pohrává s možností úplného naplnění. Naivní nevinnost duše je Gelsomina (pozoruhodná Giulietta Masina), citlivá venkovská dívka v zasnění intimního strachu. Křehkost má nebývale odolné odhodlání a víru v soulad zvuků i pocitů. Bezstarostná radost ze života je cílem i životní potřebou. Láska má své předurčení i poslání. Důležitým prostředkem pnutí a konfliktů je Matto (velmi zajímavý Richard Basehart s hlasem Stefana Sibaldiho), provazochodec a neposedný pokušitel základní myšlenky strachu. Je tím, po čem toužíme, i tím, z čeho máme největší strach. Je principem i pocitem. Z dalších rolí: zkušený provozovatel cirkusu Giraffa (Aldo Silvani s hlasem Cesara Polacca), k tělesným potřebám otevřená vdova (Marcella Rovere), pomocnou ruku podávající jeptiška (Livia Venturini), Gelsominina chudá matka (Anna Primula s hlasem Francy Dominici), či pud chtíče uspokojující hospodská animírka (Giovanna Galli). Silnice je kouzlem poezie zamyšleného nitra v rozkolu duální podstaty. Je to píseň reality snu, je prostředkem, závazkem i osvobozením. Kontrast, syrovost, sen, pocit, řecký duch. Neobyčejný umělecký prožitek!

Simpsonovi jsou kultem, i když doby nejupřímnější slávy má již za sebou. Udržet určitý standard kvality obsahu po téměř třicet let je nesnadným úkolem. Je nemožné vyhnout se podobnostem a opakování se. Ani rozdílné variace na stejné téma není chybným krokem. V devadesátých letech strhlo zjevení jménem Simpsonovi lavinu nadšení, dnes je již jen jedním z mnoha produktů jízlivějšího způsobu zábavy. Celovečerní formát žlutému fenoménu neuškodil. Homer je stále děsivou symbiózou oddaného manžela a neschopného povaleče a omezence. Marge se opět marně pokouší zcivilizovat manželovo chování, Bart se drží provokace, chytrá Lisa touží po vyslyšení a Maggie tradičně nabízí vyřešení. Tvůrci se, podle svého dobrého zvyku, otírají o přítomnost a aktuální dění. Utahují si a křepčí v radosti. Simpsonovi již nejsou ojedinělým zjevením, přesto i ve svém filmu dokáží slušně pobavit.

Zajímavě stylizovaná oddechová zábava. Tato forma je tím nejlepším, co film dává. Nedává myšlenky, dává zábavu. Nemá hloubku. Má styl. Má atmosféru. Svět drsných mužů, svět zkaženosti, svět neřesti, svět násilí, svět odplaty, svět představ, svět uvolnění. Jsou zde spravedliví, toužící po napravení společenských i osobních křivd. A to i za cenu brutálních metod, pokud není jiného zbytí. A tak nezničitelný Marv (zajímavý Mickey Rourke), důvtipný Dwight (Clive Owen) a poctivý policista John Hartigan (Bruce Willis) neohroženě stojí proti přesile a vychutnávají si sladkost spravedlivé odplaty. Jsou zde ženy, vzbuzující erotické představy. Svůdné a nebezpečné: tanečnice Nancy Callahan (Jessica Alba), dvojčata Goldie a Wendy (Jaime King), vůdkyně Gail (Rosario Dawson), divoženka s meči Miho (Devon Aoki), nešťastná kurátorka Lucille (Carla Gugino), servírka Shellie (Brittany Murphy), či proradná Becky (Alexis Bledel). Je zde sadistická strana zla. Po zásluze potrestaná za své ohavné činy, poklesky a deviace. Troufalost a moc občas tvrdě narazí. A tak příliš hrubý policista Jack Rafferty (dobrý Benicio Del Toro), přisluhovač mocných Manute (Michael Clarke Duncan), a členové mocné rodiny Roarků Kevin (Elijah Wood), Junior (Nick Stahl) a kardinál (Rutger Hauer) poznávají trestající ruku boží. Z dalších rolí stojí za zmínku Hartiganův neloajální kolega Bob (Michael Madsen), pomstychtivý senátor Roark (Powers Boothe), poetická dvojice Klump (Rick Gomez) a Schlubb (Nick Offerman), a tichý nájemný vrah (Josh Hartnett). Originální oddechový kousek

Konflikt v přístavu, to je egyptská revoluční neorealistická exprese. Alexandrijský přístav ve změti z vášní a citů života, tam se odehrává existenciální výkřik mládí, se sociálními i niternými potřebami. Júsuf Šahín ve své víře v člověka překračuje třídní bariéry, heslo "všichni lidé bratry jsou" je použito nejen symbolicky, nýbrž také doslovně. Pokud motivace k docílení určitého konkrétního stavu věcí vychází ze záště, je příhodným prostředkem k dosažení cíle vyvolání žárlivosti, navíc se tím dosáhne nevšímavosti k vážnějším záležitostem. Sociální nespokojenost může být záměrně přiživována. Ale hlavní zájem pozornosti je vržen na to, čemu se říká láska, neboť tam je nejhlubší niterná nejistota, pachuť zrady, skrývané tajemství, horoucí pulsování krve, hněvivý vztek a řev bezmoci. Kameraman Ahmed Choršed v obrazech běh zloby důvěrně následuje. Hrdinou příběhu je mladík Ragab (Omar Šarif), těšící se po tříletém návratu z námořnické práce na naplnění své lásky. Nalézá však napětí, a to nejen při obhajování svých citů, ale také v aktuální sociálně-společenské situaci alexandrijského přístavu. Dalšími vrcholy trojúhelníku citů a vášní jsou Ragabova bezprostředně vitální sestřenice a láska Hamidah (Faten Hamama) a Ragabův nejlepší kamarád zámožnějšího původu těch dob ještě nevinného dětství Mamdouh (Ahmed Ramzy). Z dalších rolí: starostlivá Ragabova matka (Ferdoos Mohammed), krize nepředpokládající Mamdouhův otec (Husain Rejadh), mstící se manažer rodinné firmy Mamdouha Ezzat (Tawfik El Deken), jeho nestoudná pravá ruka Monem (Muhammad Sobeih), nebohý předák a Ragabův strýc Ismail (Abdul Hamid Badawi), nebo s přístupem syna nespokojená Mamdouhova matka (Aziza Helmy). Konflikt v přístavu, to je hledání vlastního štěstí, avšak bolestivé pro prohlubující se nedůvěru v blízké a v sebe sama. Společenské problémy jsou jen prostředím k niterné zlobě mládí, která svým gejzírem protrhla přístavní molo. Expresivnost jak má být!