Cimr

Jeden z těch filmů, u kterých osobně nechápu ani záplavu Oscarů, ani pevné místo v dějinách kinematografie, ani silnou fanouškovskou základnu... Pustím se na tenký led a řeknu, že vlastně netuším, co odlišuje tento film od průměrného dílu seriálu Tatort. Celou dobu sledujeme jen to, jak chlapi běhají po ulici a honí jiné chlapy. Případně jezdí v autech a sledují jiné chlapy. Přišlo mi to tak nějak obyčejné, bez scén, co by člověku utkvěly v paměti (mimo honičky vlaku a auta - ta je sice super, ale kdyby ve filmu nebyla, tak se vůbec nic nestane; je to taková sranda na efekt). Jediné, co se mi líbilo (a co si Oscara bezesporu zaslouží), byl výkon Gene Hackmana v roli policisty, co je do vyšetřování tak zapálený, že jde přes (nevinné) mrtvoly.

Twin Peaks je jedním z těch mnoha a mnoha seriálů, co doplatily na to, že nevěděly kdy přestat. Jistě, zdá se že pláču na špatném hrobě vzhledem k tomu, že podle čsfd jde o 63. nejlepší seriál všech dob. Nicméně kdyby byl o pár dílů (a některé linie) kratší, mohl by být první. Pilotní díl ukázal, že potenciál na to byl. Po celou dobu, kdy sledujeme pátrání po vrahovi Laury Palmerové, si drží velmi vysokou úroveň. Daří se mu být zároveň vtipný, dojemný i děsivý. Tvůrci si s divákem dělají, co se jim zlíbí. Obzvlášť díly, které natočil sám David Lynch, jsou prostě bezchybné. Pak je ale vrah náhle dopaden a Twin Peaks se promění v něco podivného. Úplně ztratí tah a napětí a stane se z něj podivná telenovela. Začne se sázet na fraškovité příběhy (mládnoucí a sílící jednooká paní, Bill Horne hrající si s vojáčky a pak zachraňující bobra..) a výlevy typu ,,Ale Jamesi, já tě opravdu milovala!" Spousta věcí je tu účelně, objeví se třeba jen na pár epizod a zase zmizí... Konec je sice dobrý, ale nezachrání těch zhruba deset dílů, co stojí za houby. Je to škoda, protože pokud bych hodnotil dílo do odhalení vraha, byl by to rozhodně jeden z nejlepších seriálů, co jsem kdy viděl.

Z deníku jedné běžné středoškolačky... Zatímco seriál si střídali různí režiséři a scénáristé a kvalita tak byla dost kolísavá (občas připomínal až frašku), tento film si vzal pod své otěže už Lynch sám, a proto je to jízda od začátku do konce. Na žádné šaškování není ve dvou hodinách prostor; film je mnohem otevřenější (nahota, drogy), záhadnější a také více šokující. Sází spíš na mysteriózní scény, i když i humor se tu najde. Nevím, proč mají někteří lidé potřebu řešit, že se ten film nedá pochopit, a pak hodnotí ve smyslu rovnice ,,čemu nerozumím, to není dobré". Už od Mazací hlavy není žádným tajemstvím, že s normální logikou u Lynche nepochodíte; svými filmy útočí spíš na pravou hemisféru. Skrz různé hudebně-výtvarné metafory otevírá frustrace lidí přelomu tisíciletí. Vrhá světlo na naše strachy - z terorismu, drog, ze ztráty identity a intimity... Pokud dávám jen čtyři hvězdičky, je to jednak proto, že tempo je i na mě, velkého Lynchova obdivovatele, trochu pomalé, druhak proto, že vím, že tento pán umí fascinující světy nočních můr podat ještě mnohem lépe.

Jak se pozná fakt dobrý film? Když si k jeho sledování uděláte čaj a na konci zjistíte, že je skoro netknutý, protože jste se v průběhu sledování nechtěli rozptylovat žádným zbytečným pohybem. Donnie Darko je velice sugestivní film; geniální soundtrack a výtvarná stránka mu dodávají takové kouzlo, že z něj nespustíte oči od začátku do konce a to přesto, že se tam vlastně nic neděje. I ten nejobyčejnější rozhovor je ale natočen tak, že tušíte něco zlého a jste podivně napjatí. A navíc - když dojdete ke konci, nejste zklamaní, čehož jsem se hodně bál. Není to jeden z těch filmů, co napjatě sledujete, aby se z toho v posledních minutách stala naprostá kravina. Výborný vhled do duše psychicky narušeného člověka.

Tohle je neuvěřitelný film. Troška netroškaří (haha) a nabízí zábavu tentokrát už opravdu za hranicí únosnosti a zdravého rozumu. Během 130 minut (!) rozvine hned několik úplně zbytečných příběhů (trapné, na stereotypech stavějící cameo Lucie Bílé nebo příšerně hrající jeptiška), pokusí se o výlety do různých žánrů (duchařský horor, dobrodružný film o hledání pokladu) a v několika případech šokuje tím, jak daleko je vůbec schopný zajít. Jsem velice otrlý divák, odkojený stupidními béčkami, ale zde jsou scény, které i mně svojí bizarností otevřely hubu dokořán - jmenuji jen výbuch po škrtnutí zápalkou a následné "falešné titulky" či vygradování fóru s holuby, co serou starostovi na auto tím, že se mu na něj jednou vysere obří sup (a proč sakra to auto nezaparkoval jinam, když mu to všichni asi tisíckrát říkali?). To jsou momenty, které jsou i na české poměry hodně daleko. Fascinuje mě, jak se většinou člověk, co sám není dobrý ve svém oboru, ještě obklopuje lidmi, co jsou na tom podobně. Tady je špatně opravdu úplně všechno. Ústřední písní počínaje (,,Láska je skok / Dáme si grog" - cože?) a hereckými výkony konče (křeč, topornost a nesnesitelné pitvoření se.. a to nejen u neherců, ale i u těch zkušených jako je Veronika Žilková). Vysvětlete mi, jak je možné, že se do konečného střihu dostane jetí, v němž se herci očividně přeřeknou nebo melou úplně z cesty?! Až jsem se musel ptát - zaregistroval vůbec Troška, že je 21. století (ne, ani v té nejzapadlejší horské vesnici už nikdo neříká faráři "velebníček") a že se dá při natáčení záběr i opakovat? No, ale hlavně že na natáčení panovala pohoda a sluníčková atmosféra... Dočkáme se také naprosto zvráceného product placementu, který se snad dá akceptovat, když má někdo třeba na stole nějaký časopis, ale když hlavní hrdina hraje v průběhu celého filmu hru "Haló, tady Impulsovi", tak je něco sakra špatně... Scénář je tím nejhorším, co jsem za hodně dlouhou dobu viděl. Jsou tu místa tak špatná, až jsou skoro dadaistická (,,Příště ti z tvých koulí udělám náušnice!"), především se ale dočkáme nesmyslných konstruktů, které naprosto prvoplánově míří k tomu, co tušíte od první chvíle záběru; jako by si scénáristé při psaní říkali "Hahaha, mám nápad na skvělý fór, hele, prostě ženská kopne chlapa do koulí! Heh, super ne? Dobře, jak k tomu dojít.. Tak třeba..." To působí divákovi, který má aspoň trochu vkusu a inteligence, doslova fyzickou bolest. Dočkáme se všech ohraných fórů, na jaké si dokážete vzpomenout (trapné příjmení, vada řeči, kopance mezi nohy, záměna nevinné činnosti se sexem, nedoslýchavost ve stylu ,,já půjdu na funus" ,,co, jakej autobus?"). Zkrátka a dobře, je to rasistická, vulgární, šovinistická a debilní "zábava" pro hloupé lidi. Film, co si hraje na to, že tepe nešvary doby (anglikanismy, církevní restituce, romská problematika), ovšem dělá to tak hloupě a populisticky, že se absolutně nedá brát vážně. Chybí už snad jenom uklouznutí po banánové slupce. I když samozřejmě chápu, že si Troška nemohl vystřílet všechnu munici hned v prvním díle.

(Komentář obsahuje spoilery!) S tímhle filmem mám jen dva zásadní problémy - začátek a konec. Začátek je příliš dlouhý a vlastně nezáživný, jako by neodpovídal tomu, co má následně přijít za masakr (trochu princip Čelistí). To samo o sobě není problém. Problém je, že to trvá necelou hodinu a to je fakt dlouho. Třeba taková opera, co má hodinovou předehru, by asi taky posluchače pěkně štvala. Navíc v této první části vystupuje postava Lindy (režisérova žena Véra Clouzot) a ta je teda hodně podivná (míněno v negativním slova smyslu). A úplný konec? Ten mi zase přišel nadbytečný. Jako by si tvůrci řekli ,,pojďme těm divákům ještě něco ukázat, ať je úplně dostaneme!". Bohužel mi to přišlo spíš směšné, než že by mě to zasáhlo. Tak, to jsem si postěžoval a teď k té milejší části, protože zbytek filmu je úžasný. Když pánové nasednou do strojů a vydají se na svou nitrogylcerinovou pouť, tak divák nestačí zírat. Na to, že film vznikl na začátku 50. let ve Francii je obdivuhodně technicky zvládnutý a napínavý. Líbí se mi, jak ty nejdůležitější momenty přicházejí jaksi mimoděk, jako fouknutí větru do tabáku... Postavy se proměňují podle toho, co se o nich dozvídáme a člověk, co působí jako největší macho, je pak přistižen při naprosté zbabělosti, aby byl nakonec ve vyprávění pozůstalého prohlášen za odvážného a hrdinného muže. Clouzot nasvěcuje své hrdiny z různých úhlů, klade jim do cesty překážky se škodolibou radostí, aby se prokázalo, co v nich skutečně je. A je to jízda, která nezestárla ani za neuvěřitelných 60 let.

Co jste ochotni udělat pro to, abyste se stali nesmrtelnými? Narvat si stovku brček do huby? Strávit celý svůj život tím, že hledáte čtyřlístky? A nebo se třeba i zabít? A kdo z těch všech lidí je tím největším, největším z Čechů? Správně nekorektní a neortodoxní komentář k zálibě lidí v šílenostech, která nezná mezí. Původně jsem hodnotil třemi hvězdami - připadalo mi, že na úkor zajímavých exotů se režisér snažil děj ještě obohatit trapnými příběhy dokumentaristů, což moc nevyšlo. Ale teď jsem to viděl s odstupem a byl jsem mnohem spokojenější. Už je mi jasné, proč tam jsou i příběhy lidí "za kamerou". Protože kladou otázku, kdo je vlastně horší? Člověk, co se snaží v něčem vynikat (byť je to bizarnost) a má svůj malý přehledný svět a nebo pražští umělci a intelektuálové, co nevědí co se sebou, ožírají se v barech a pak se vyspí s prvním na koho narazí, případně rozflákají celé vybavení hotelu?

Námět o přátelství moudrého domorodce ze sibiřských lesů a ruského vojenského průzkumníka mohl skončit laciným patosem a citovým vydíráním, ale pod rukama Akiry Kurosawy za pomoci krásné krajiny, hudby a citlivého pomalého vyprávění vznikl moc hezký film. Ano, toto slovo je asi nejvýstižnější - není to film strhující, objevný ani překvapivý. Je prostě ,,jen" moc hezký a příjemně se na něj kouká. Napadá mě srovnání se současným hitem, filmem Nedotknutelní. Srovnání zdánlivě nesmyslné, protože oba filmy vyprávějí jiným způsobem o úplně jiném tématu. Ale stejně jako tam i tady nesledujeme nějaký převratný děj, jen epizody ze života dvou nepravděpodobných přátel. Jenže tyto epizody jsou natolik poetické a silné, že i přes dlouhou stopáž vlastně film uteče ani člověk neví jak. Jeden z těch filmů, co dokáže dojmout lidi na západě i východě, v roce 1975 i 2013...

Pokud dobře počítám, je Marnie 23. filmem, který jsem od mistra Alfréda viděl, takže už jsem celkem způsobilý napsat, že vím, že Hitch to umí lépe. Dokonce mnohem lépe. Na staré dobré časy, kdy nám napínal nervy k prasknutí, si vzpomeneme jen v jediné scéně (Marnie jde loupit a v tu chvíli přijde uklízečka), jinak jde o rozvleklý psychologický dialog mezi Hedrenovou a Connerym, který je navíc podivně nelogický: Marnie je sice hezká ženská, ale není to až taková sláva, aby si kvůli tomu muž vzal ženu, která ho podvádí, lže mu a štítí se na něj sáhnout. Vysvětlete mi, co z toho vztahu Mark má? Skutečně ji tak moc miluje? Nebo ho pohání spasitelský komplex, chce Marnii za každou cenu pomoct? Nevím, nějak tomu nevěřím. Hitchcock je tentokrát víc psychoanalytický než cokoli jiného a to mi upřímně řečeno nesedí. Závěr byl ve své době nejspíš velmi šokující, ale ve zkoušce času neobstál. Dnes jsme zvyklí vídat mnohem horší věci i v některých filmech pro děti.

Už v této první komedii podle scénáře Woodyho Allena jsou poznat některé jeho bezvadné hlody (,,Milování ve výtahu je prima, pokud milenci nepřesahují váhu 650 kg...") i nápadité scény (klasické balkónové vyznání lásky je narušeno obyvateli jiných bytů, co koukají z oken a říkají věci jako ,,Kdo že je hvězdou vašeho srdce? Já?" ,,Nene, ta paní vlevo nahoře, nad vámi!"), ale je poznat, že tu ještě neměl hlavní slovo, protože tempo je vražedně pomalé. Dočkáme se zhruba jednoho opravdu dobrého vtipu na čtvrt hodiny. Když si to pak Woody začal dělat všechno sám, byla kadence jinačí. Příběh zde moc negraduje. Peter O´Toole má rád mladé kočičky a dostává se do různých šlamastyk (samozřejmě nesmí chybět rodiče snoubenky ani schovávání milenců do skříně), zatímco lidé kolem něj mu závidí. Je to jako fraška od Feydeaua - což o to, proti tomu nic nemám, on je psal geniálně - jenže zde to prostě není tak vtipné, ale spíš unylé. Ještě kdyby film skončil po zhruba 70 minutách, kde na to byla vhodná scéna (požádání o ruku), asi bych přidal čtvrtou hvězdu, ale bohužel - snaha tvůrců ještě dodat nějaké bláznivé vyústění vede jen k dalším zbytečným 40 minutám bláznivé honičky, co jsme viděli stokrát a lépe. Přes všechnu tu špínu, co jsem vytáhl ale vlastně nelituju, že jsem film zhlédl. Když se na nábřeží potká Woody slavící osaměle narozeniny a Peter Sellers, co se chystá spáchat sebevraždu, je to takové setkání dvou legend a taková síla, že se to podle mě rovná momentu, když spolu v Nelítostném souboji zajdou na kávu Al Pacino s Robertem De Niro.