Vzpomínky na hvězdný prach

V Allenově "8 1/2" se tluče obsah s formou, což sebou přináší nejenom obrazovou roztříštěnost, ale i absenci jednotné myšlenky, která zůstala pohřbena ve střípcích vyprávění. Pokud jste navíc viděli výše zmíněný Felliniho film, patrně vás nepřekvapí ani Allenem zvolená kompozice...Zajímavé pouze v detailech. 6/10 (13.11.2009)

Trosku slabsi Allen. Problem je, ze to je cely takovy silene zmateny, jak kdyby Allen nevedel poradne o cem vypravet. Seka tam jednu scenu za druhou, kolikrat to na sebe ani nenavazuje a fakt sem mel problem se orientovat, jesli zrovna sleduju normalni zivot hlavni postavy a nebo sceny z natacenyho filmu. Do toho sem tam nejaka vtipna scena, vetsinou zabery z natocenejch filmu, nejaka ta romantika a perfektne natoceny zabery patrne z premier filmu, kde naprosto skvele natocil chaos, jak ho vsichni divaci, novinari atd. otravujou se vsim moznym. Navic je tohle prvni film, kde se objevila Sharon Stone, ale popravde, fakt nevim, kde tu byla. Celkove obcas zabavny, obcas lehce nudny az mimo, ale hlavne naprosto zmateny. (26.01.2009)

Stardust Memories rozhodně nejsou jednoduchý film. Spíše než čistě experimentální jej lze charakterizovat jako mozaikovitý, těkavý a jakoby poskládaný z útržků vzpomínek. Objevují se v nich nejen Woodyho klasická témata, především krásné ženy, mezi nimiž se náš hrdina rozhoduje a zároveň i "fyzicky přelétává" v podobně ctění té, která je právě v dosahu, dále hledání smyslu života, motiv především v závěru velmi silný a pozoruhodně zpracovaný, obvyklá neurotická těkavost a nekoncentrovanost, a také láska ke starým filmům a jazzové hudbě, ale tak témata nová, především dosti sžíravá kritika filmových kritiků a fanoušků, když sám sebe učiní poněkud nepřesvědčivě působící celebritou, vozící se v automobilu značky Rolls Royce a hledící na ostatní smrtelníky z výšky své výjimečnosti. To vše pochopitelně podané s obrovskou režijní i hereckou bravurou, citem pro prostředí či kompozici filmového záběru a také notnou dávkou sebekritického nadhledu. Jako celek žel film nedrží zcela pohromadě, ovšem obsahuje obrovské množství nesmírně zajímavých scén a situací, vtipně absurdních dialogů i jednoduše krásných záběrů. Přestože může na první shlédnutí působit dosti náhodným dojmem, nepochybuji o jeho velmi precizní kompozici, v níž má každý detail svůj programový význam. Jejich odhalování ovšem není zcela jednoduché a mnohé narážky na konkrétní filmy či situace nepochybně zůstanou neodhaleny. Také celkový dojem, který nemá daleko k pocitu naprostého zmatení, je jistě Woodyho režijním záměrem. Ona těkavost a mozaikovitost, útržkovitost a zdánlivě zmatené přeskakování témat, totiž velmi dobře odpovídá oné změti nervózních otázek, které si Allen klade i v řadě jiných filmů, právě zde ovšem nejnaléhavější a nejznepokojivěji. Nelze zcela vyloučit i určitou poťouchlost, s níž chtěl kritikům a fanouškům prostě předhodit zdánlivě snadné sousto k rozcupování a pak pobaveně sledoval, jak si na jeho posledním filmařském opusu dotyční vylámali zuby. Už proto množství otázek, které film otvírá, rozhodně stojí za vidění, nejlépe opakované... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: kinej, gudaulin, Matty, Tosim (21.11.2011)

Před lety jedno z mých prvních setkání s filmy Woodyho Allena s Woody Allenem v hlavní roli. A klidně mě vyděďte, exkomunikujte nebo mi ošklivě nadávejte, ale už pouhý pohled na onoho pána mě natolik vytáčí do vrtule, že žádný z těch cca tří filmů, které jsem měla tu nečest nedokoukat, pro mě není snesitelný. Mám tedy na vybranou dvě možnosti, buď dát nekompromisní odpad nebo se velkomyslně povznést a nehodnotit. Vzhledem k neuvěřitelné záplavě Allenových filmů v červeném poli, ponouká mě mé zlomyslné já, abych napařila ten odpad (a všem, ať je jasno;-)). Mé lepší já s odkašláním upozorňuje, že mě naštěstí nikdo na jeho filmy nenutí dívat, mohu je proto laskavě obdařit svou flatulencí. Což s radostí činím, dejte mi s Woody Allenem svátek. Třeba do nich někdy dospěju, zatím však volím (ne)uctivý odstup. (29.03.2010)

Ne špatné, ale příliš roztříštěné a ano, Woody se začíná opakovat. Děj se zmítá mezi osobními a profesními problémy režiséra, objeví se tu několik ženských postav, ale ty spíše jen tak prosviští a jsou nezjímavé, pak kritika Hollywoodu, zase ženy, problémy z mládí, filmy, existenciální problémy, Fellini, no prostě zmatek. (31.10.2005)