Flaxik

Tento film empiricky dokazuje tvrzení, že ženská vydrží víc než člověk. Je s podivem, že po tom všem, co si "hrdinky" udělaly, byly schopné se nejen udržet při vědomí, ale dokonce i chodit a konat. A že konaly, až krev stříkala na všechny strany. Film mě nezklamal, protože žabožroutská nová vlna plodí filmy jak přes kopírák. Děj více či méně jak z pomocné školy, herci ohavní a nehrající, dialogy tak pro zpestření, aby se jenom pořád nehekalo a neřvalo, ale o to víc tělesných tekutin. A tady si užijete zvratky, krev i plodovou vodu. Po vymatlaném Haute Tension a totálně mimózních Martyrs je tohle asi tak to nejlepší. Pořád ale jenom slabé 3.

Marcos Vela mi připomíná děvčátko, kterému chutná pečené kuřátko, ale myslí si, že roste na pultech supermarketů. Ale pak se seznámí s krutou realitou, že se to kuřátko vesele popelilo v kleci 30×30, než mu ufikli ten jeho pípající květáček a vypustili krev, opařili horkou párou, odrbali kartáčema, vykuchali, nožičky usekali a na to konto začne bojovat proti zabíjení kuřátek, možná se z ní stane i vegetariánka. No prostě náš pán chtěl na hostinu, kde budou servírovat španělské ptáčky z opravdových španělů, panenskou svíčkovou z opravdových panen, ale byl mu nějak žinantní způsob obstarávání těch dobrot. Zbytek si shlédněte sami, ale musím uznat, konec nebyl úplně tradiční a potěšil.

Horor to moc není, ale určitě výborný scifi (možná malinko fantasy) thriller o věšteckých schopnostech. Kryštof je zamlada sice hrozně ošklivý kluk, ale hraje mu to dobře. Kdo má rád konspirační teorie a hledá souvislosti mezi barvou inkoustu na ústavě a počtem meteoritů spadlých v Bahrainu, tomu film doporučuju a to hlavně z toho důvodu, že tam hlavní hrdina poměrně obšírně rozebírá jakousi legendu o Ospalé díře. No a hádejte, kdo si v tomhle filmu zahrál Bezhlavého jezdce! On umí opravdu věštit! To ho naučila tajná zednářská organizace! A vláda o tom ví!

Tohle se těm klukám a holkům rákosnickým tak úplně nepovedlo. Sem si myslel, že krátké povídky jsou ideálním prostorem pro realizaci bujných fantazií a ženiálních nápadů, které by buď nevydaly na celovečerní film, anebo na které by nevydaly peněženky lakomých producentů dostatečnou hotovost. I když na režisérských seslích nebyla žádná ořezávátka, jejich fantazie byla bujná jak poprsí Keiry Knightley a nápady už byly v různých variacích už stokrát (dvěstěkrát, třistakrát…) omleté jinde. Zklamání ale nebylo tak silné, abych na ťamany definitivně zanevřel, takže sice slabé, ale pořád tři hvězdy to snese.

Taky máte rádi ty filmy, kterým je mnoho let a přesto neztrácejí na působivosti? Takové ty hustokrutopřísné bomby, kde za použití správné hudby a světla dokázali tvůrci vykouzlit atmosféru k posrání, kde herci nepřehrávali ani nedeklamovali, přesto bylo přesně poznat jak se cítí a co se děje? A jak když nejsou k dispozici věrohodné triky, tak místo gumových a trapných monster pracuje režisér jenom s náznaky a tušenými obludnostmi? A jak se filmy věnují jenom hlavnímu tématu a neodbočují do zbytečných a nesouvisejících dějových linií? A nakonec se použije naprosto nečekaný a originální zvrat? Přesně takový tenhle film není. Staroba z něj dýchá jak z babiččiny sto let nevětrané skříně a bohužel to vůbec není romantický, nostalgický závan minulých časů, ale prachsprostý smrad zatuchliny a plísně. Celkem originální nápad je zabitý neoriginálním dějem.

"Nemám vás ráda!" ani trošku. Nebo ani Trošku?

Když jsem uviděl jméno Sáry Paxtonojc v titulcích, vybavil se mi jeden unikátní film a začal jsem mít opravdu nahnáno, cože to bude za jetelovinu. Výsledek mě pozitivně překvapil. Jsa sám rodičem jedné malé smraďošky, dovedl jsem se zcela vžít do kůže mamky s taťkou, kteří byli nadmíru pohněvání negalantním chováním tří polozmrdů a myslím, že jim předvedli tu pravou (možná i dost jižanskou) pohostinnost. Po inovativní Alyci vítám další neotřelé použití mikrovlnné trouby v samém závěru filmu. Slušivé čtyři hvězdičky.

A máme tu další z rákosnických strašidelných baráků a duchů. Jeden by řekl, že je to už trošku monotónní, ale když to tak umí, tak co? Já bych taky od zedníka nechtěl, aby mi dělal právního zástupce. Takže korejští ševci, co se drží svého kopyta, přeci jen udělali pár inovací, které dopadly dost dobře, ale naopak selhali ve svých tradičních silných stránkách. Panenka Mi-Na byla k sežrání (no co, každý si v sobě hýčkáme malý kousek pedofila) a scéna s její proměnou po spatření jizvy mě dojala, ač se považuju za citově okoralého jedince a i Pýchu a předsudek jsem přežil bez jediné slzy. Za to bych udělil pátou hvězdu. Ale napětí, které pěkně pomaloučku polehoučku rostlo v první polovině filmu, se najednou vytratilo a proměnilo v obyčejnou naháněčku po baráku, jakých uvidíte v amerických slasherech po kokot. A za to bych dvě hvězdy strhnul. Ne, nejsem zlý, to ten režisér si to sám zkurvil. V každém případě film doporučuju navzdory výše psanému. Ta Mína je prostě boží.

Ten film byl velice špatný. Tak špatný, že snad ani špatnější být nemohl. No dobrá mohl. Naschy je vážně pusinka k pohledání a neoblečených děvčat si ve filmu divák užije plnými hrstmi, ale jinak? Efekty směšné, herci nehráli (kromě Naschyho), dialogy byly naprosto debilní a jakž takž zajímavý příběh byl pohřbený použitím Thorových kladiv, což jako fanoušek mytologie nemůžu odpustit. Čekal bych alespoň nějakou atmosféru, ale ta se taky nepovedla a slovy strýčka verbala, 80 minut bezhlavého čurákování po opuštěném sídle a okolí ve mě nebudilo ani strach ani napětí, jenom jsem se těšil, až to skončí. Jedna hvězda za skvělýho Naschyho ksicht a druhá za nadstandardní množství bobrů. Jinak jestli si nějak představuju filmový brak, tak je to přesně toto.

Další rozkošná road movie, tentokrát po afrických savanách. Je sice trošku problém s palivem a chladící kapalinou, ale zato potkáte spousty stopařů, kteří vám pomůžou problémy vyřešit razdva. Černé zombie jsou zcela jistě fajnovka, ale zatímco tady, tady a tady pomalejší děj nevadil (no u posledního už trošku vadil), u téhle černošské putovačky bych nemilosrdně řezal minimálně 20 minut. Práce mačetou byla ale na vynikající úrovni a kdyby se tvůrci poučili například z Hotelu Rwanda, věděli by, že i bez munice se dají elegantně řešit hodně početné problémy.