Šakalík

Mně se už velmi líbil švédský „Låt den rätte komma in“ a i tenhle americký remake se docela povedl. Oproti originálu mi Let Me In přišel malinko temnější a myslím, že se dějově docela věrně drží předlohy, i když samotný příběh je vyprávěn v poněkud zpřeházené časové ose. Nicméně ty nejlepší scény zůstaly zachovány (podchod, zamrznuté tělo v rybníku, epilog v bazénu), což je určitě dobře. Samotné řádění malé upírky je určitě akčnější než v originálu a když nahodí ten svůj upírský obličej s mrtvolným pohledem, je na ní radost pohledět. Taktéž nemám výhrady ani k hereckému obsazení. Nepatřím totiž mezi zastánce toho, že „originál je vždycky lepší“ – to prostě nemusí být pokaždé pravda (i když uznávám, že většinou tomu tak je). V tomto případě bych to ale ponechal na remíze, protože mně se to prostě líbilo stejně jako originál, a tak i hodnocení ponechám totožné.

Celkem zajímavý počin, který zaujme výbornou kamerou a velmi strohým stylem vyprávění. Obsahově to je v podstatě ukázka životní reality jedné svérázné patnáctileté dívky, jejíž rodinné zázemí je poněkud neutěšené (i když zase ne úplně kritické) a která se tak protlouká životem jako samorost. To má za následek, že si občas lidově řečeno „nevidí do huby“ a sem tam by zasloužila pár facek, ale – jak divák záhy pochopí – pod tou drsnou slupkou je to pořád jen malá holka s něžnými city, která se snaží seberealizovat tancem (hodnocení, do jaké míry jí to jde, přenechávám jiným). Samotný film plyne velmi rychle a dost mě na konci překvapilo, když jsem zjistil, že trval bezmála skoro dvě hodiny. Na druhé straně, že by mě to nějak výrazně oslovilo, to tvrdit pohříchu ale taky nemůžu. Smysl a význam některých scén jsem občas tak úplně nechápal (třeba – pozor SPOILER – ten „skoroúnos“ té malé holky – co tím jako chtěla dokázat?) a taky ten poněkud nedotažený konec ve mně vyvolal více otázek než odpovědí (což byl ale možná záměr). Celkově bych to tedy zhodnotil asi tak, že film to je dobrý, ale že bych ho musel vidět dvakrát..?

Hodnocení PO TŘETÍ SÉRII: No vida, tak tenhle seriál mě hodně příjemně překvapil, protože osobně jsem z těch doktorských seriálů už unavený a nebaví mě, pač to je pořád totéž dokola. Ale tohle je zase bráno z jiného pohledu a o ty doktory tam vlastně ani nejde. Edie Falco v hlavní roli je výborná, ale všechny postavy jsou mimořádně skvěle napsané a báječně se navzájem doplňují (já osobně nejvíc žeru mladou sestřičku Zoey, kterou hraje Merritt Wever – ta je správně ujetá, to se mi líbí :-)). Dobré na seriálu je taky to, že to není jen laciný sitkom, ale inteligentně humorná záležitost promíchaná se špetkou dramatu, takže to člověka baví a dobře se na to kouká. Třetí série už je malinko vážnější, ale na Zoe je prostě spoleh. A jen tak btw, God je prostě boží! :-)

Vysoká hodnocení některých filmů mi prostě nejdou do hlavy a tenhle italský rádoby horor budiž typickým příkladem. Pří vší snaze jsem v něm totiž neobjevil ABSOLUTNĚ NIC zajímavého a jediný pocit, který mi jeho sledování přineslo, byla palčivá bolest spodní čelisti způsobená neustálým zíváním. Herecké výkony jsou otřesné (a to i na levnou italskou produkci sedmdesátých let) a „duchaplnost“ scénáře, potažmo dialogů, je doslova k pláči. Jediným strašidelným efektem ve filmu použitým je všudepřítomná mlha, která ale atmosféru sama o sobě zachránit nemůže. Tyhle starší filmy se obvykle opírají o výborný hudební doprovod, ale v případě Krvavého barona je ozvučení opravdu tristní. Ono se dá vlastně říct, že to není ozvučené skoro vůbec – některé scény po vyhroceném hudebním podtextu doslova volají (třeba když se poprvé objeví Baron), ale tam je prostě ticho (a všude mlha). Tak nevím. Musím dlouho přemýšlet, proč to neposlat do odpadu. Ta jedna hvězda je můj zbabělý alibismus...

Ke svému vlastnímu překvapení jsem zjistil, že jsem Robocopa 3 ještě neviděl a... teď můžu říct, že jsem vůbec o nic nepřišel. Mám takový pocit, že scénář psala ta malá holka, co tam hraje, pač něco tak pitomého se jen tak nevidí – a nevidělo ani v devadesátých letech, které byly na akční kraviny pohříchu tak bohaté. Příběhově už nemá ten plechovej polda prostě co nabídnout, a tak se celý děj točí kolem vyhánění nebohých občanů z domovů, za které se Robocop samozřejmě postaví, přičemž taková ta samoúčelnost některých scén a dialogů je do očí bijící a uráží divákovu inteligenci. No blbost je to ukázková, hodná odpadu, já dávám jednu hvězdu za Carol Christine Pounder v roli Berthy. Ono – ne že by tam nějak herecky vynikala – ale k téhle herečce mám prostě respekt od chvíle, co jsem jí viděl v Shieldu. Jinak je tenhle film děsný šit, který předchozí dva zdařilé díly nestoudně poplival a neměl nikdy vzniknout.

Já bych netvrdil, že je dvojka zase o tolik horší než jednička. Po trikové stránce je to mílový krok kupředu, i když obsahově to je prostě jen „dvojka“, ale několik výborných scén se tam určitě najde (Robocop na motorce, souboj robotů ve výtahové šachtě a vůbec celý ten závěrečný masakr). Je dobře, že Kershner filmařsky navázal na Verhoevenovu jedničku, a tak i ve dvojce najdeme ty báječné televizní vstupy s reklamou (které pak Verhoeven dovedl k dokonalosti ve Hvězdné pěchotě). Bohužel samotné postavy jsou neskutečně ploché (typická toť bolest akčních filmů raných devadesátých let), kdy ten malý, protivný kluk je chytrý jak rádio, zatímco starosta Detroitu se chová jako labilní šašek a šéfové OCP jsou „kmotrovsky“ nad věcí a nedotknutelní. Ale jako celek to pobaví i dneska, přestože to je možná zbytečně dlouhé a nějaký finální prostřih by tomu vůbec nevadil.

Někdy je dobré zavzpomínat na staré klasiky a Robocop je akční nářez „made in 80s” se vším všudy. Trikově to je na svou dobu docela zdařilé, obsahově to má překvapivou hloubku (alespoň v rámci žánru) a díkybohu se autoři oprostili od dojemně pitomých melodramatických scén, které jsou jinak poměrně běžné. Nechybí ani charismatický záporák (tím myslím Claurence) a docela i pohledný robocopův ženský doprovod (i když – no dejme tomu). Navíc ty akční scény jsou poměrně surové, třeba ta scéna s kyselinou – brr! Jako malý kluk jsem to docela hltal, ale i dnes po dvaceti letech to své kouzlo pořád má.

Tak tohle je béčko se vším všudy. Docela krvavé, občas nechutné, sem tam vtipné. Co tomu zoufale chybí, je strašidelná atmosféra, protože to pobíhání uřvaných teenagerů po lese v tomhle směru prostě nefunguje (možná by to fungovalo v noci, ale určitě ne za slunného dne). Velmi zoufalé jsou i efekty (ti nakažení supi jsou opravdu majstrštich, kam se hrabe Hitchcock! :-)) a nad smysluplností dialogů zůstává rozum stát. Ty uječené baby a ti skřehotaví ptáci se celý film předhánějí v tom, kdo dokáže vydávat otravnější zvuky (já hlasuju pro ty holky). Ke konci to je několikrát zbytečně natahované, čímž vyšuměla i možnost nějakého efektního zakončení. Co se mi naopak líbilo, byl ten gore přístup k násilí, který si nebral servítky a vůbec nerozlišoval, jestli je třeba krvavě utlouct dospělého nebo malou holku. A tak je to správné, tak to má být! :-)

Docela milé překvapení. Já jsem čekal jen další studentský slasher, ale nakonec se z toho vyklubalo poměrně zajímavé drámo, kde sice jde opět a zase jen o ty mordy, ale tak nějak to člověka dokáže zaujmout. Navíc film kromě těch násilností obsahuje i prvky sociálního dramatu, takže nějakou tu racionální zápletku to má (na rozdíl od mnoha jiných vyvražďovaček). Hlavní záporáky zastává čtveřice kapucemi zakuklených individuí, čímž film svým způsobem trošku připomíná francouzské Ils, a protože nikdo z nich neřekne jediné slovo, může divák o motivu jejich řádění nerušeně spekulovat. Samotné killing scény jsou ale pohříchu velmi ošizené, pač vždycky, když se má někomu něco nehezkého stát, následuje střih a divák má z toho prd. Tu a tam se někde sice objeví nějaké to zmasakrované tělo (třeba té fešné učitelce vylepšili fasádu náramně :-)), ale to je jen slabá náplast na na naše nevybouřené násilnické choutky. Jinak docela mě překvapil i ten konec-nekonec, aneb domysli si sám. I když vlastně proč ne.

O původním True Grit jsem napsal, že to je „možná vůbec nejveselejší western Johna Wayna“. Remake bratří Coenů již tak veselý není, protože se snaží jít jednotlivým postavám mnohem více pod kůži a nesází jen na tu westernovou nostalgii jako původní film (ale i to funguje). Nicméně po obsahové stránce jsou si obě verze velmi podobné (snad až na ten úplný závěr) a díkybohu Coenovci neopomněli ani ty nejlepší scény (převoz přes řeku, jáma s hady, ale hlavně ta geniální přestřelka koňmo). Co se herců týče, tak Matt Damon v roli texaského rangera svého předchůdce doslova válcuje, zatímco mladičká Hailee Steinfeld (je jí opravdu jen čtrnáct) v roli upovídané Mattie Ross i přes veškerou snahu na svou předchůdkyni nemá (faktem je, že představitelka původní Mattie – Kim Darby – měla v době natáčení již dvaadvacet). Srovnání hereckých veličin Jeffa Bridgese a Johna Wayna po mě proboha nikdo nechtějte, takže bych to nechal na remíze. Celkově bych to zhodnotil tak, že původní True Grit vyhrává v první a poslední půlhodince, ta prostřední pasáž se mi zase více líbila v té nové verzi. Hodnotím proto stejně.