kingik

Poslední štace legendárního dua komiků, na které už legráckám odzvonilo. Námět filmu se věnuje závěrečnému nádechu Stana Laurela a Oivera Hardyho, v němž oba komici zažívají citelný ústup ze slávy. Filmové nabídky už prakticky nedostávají, jejich závěrečnou uměleckou kapitolou se stávají pódia anglických divadel, kde na svém turné přehrávají své scénky z dob své největší slávy. Na um mně vytanulo, co bylo tak známo z jejich soukromí, aby to diváka dostatečně zaujalo, neb film přece jen postupně dává větší prostor zákulisnímu dění a menším rozepřím a neshodám mezi komiky, načež ale nevzniká nic extra průlomového, co by překonalo brilantně odehrané skeče Johnem C. Reillym a Stevem Cooganem. A právě mistrné herecké podpoře, které se filmu dostalo od těchto dvou herců, vděčí tenhle životopis za své vysoké (z)hodnocení. Oba herci měli do detailu nastudovanou a propracovanou mimiku a charakteristické grimasy (kdo viděl jejich grotesky, ví, o čem je řeč) svých slavných předobrazů, určitě se jedná o nejpozoruhodnější herecké výkony v jejich kariéře. Dost se divím, že na filmových festivalech zůstalo jen u nominací a ani jeden je neproměnil ve vítězství. Druhým fenoménem je práce maskérů na příslušném namaskování herců,čímž vznikl krásný dojem, že legendární duo znovu ožilo. Režijně si Jon S.Baird vedl schopně, občas vázl v rytmu a vyváženosti scén. Scénář už tak pozoruhodný není, je to také částečně dáno tím, že Laurel s Hardym v soukromí nebyli průšviháři, nefetovali, nestřídali ženy, prostě převážně jen chtěli zrealizovat ještě jeden výlet do světa filmu, už jim ale nebylo přáno, tudíž už jim zbyla jen ta divadelní prkna, na která se s nimi vydáme do padesátých let minulého století. Rád jsem s nimi tuhle jejich štaci absolvoval, byla komická, dojemná i smutná zároveň. 8/10

Paměti jednoho (videoherního) zbojníka. Co můžete dělat, jste-li velikým Údem, jakýmsi zázrakem jste se dožil současnosti, žijete jen z tantiém a Kevin Costner s Russellem Crowem vám nezvedají telefon, protože o reboot ani jinou spolupráci, která by souvisela s filmovým návratem krále zbojníků, neprojevují zájem. Pak vám zákonitě v poklopci musí za ta léta rašit pořádný Sherwood, takže se spisem svých memoárů se obrátíte na služby režiséra Otto Bathursta, který vyjeveně kouká, že středověký dědula třímá v rukou herní ovladač od konzole, paří jednu střílečku za druhou a v britském apartmá v Nottinghamu se těší dobrému zdraví. Pak už zbývá domluvit Tarona Egertona, jehož sympatické ztvárnění legendy je jistotou, maurský přítel Jamie Foxx nezklame a živou vodou pro ptáka je Eve Hewson v roli Marian. Partu máme pohromadě, na přebývání v Sherwoodu se můžeme vybodnout, tam můžou (za)bloudit Costner a spol., nás to táhne víc k městu, kde je kvalitní internetové připojení, máme přehled o politickém dění i jeho zkorumpovaném zákulisí a přehnaně se družit s legendární družinou také není nutné. Prostě přilákat omladinu na filmově omšelý materiál, obsahující luk a šíp, je prioritou, určitě to ale nebude nijak snadné. Tak to natočíme moderně, akčně, bujaře, něco ve videoherním stylu, kde nebude až tak kladen důraz na věrnou dobovou výpravu a historii odpovídající kostýmy. Pravda, Robin Hood opravdu není lákavý artikl, pokud jde o převedení značky na herní konzole, ovšem z filmového hlediska je třeba zašlou látku inovovat do svěží jízdy, která bude mít experimentální prvky, podobné těm z novodobého zpracování Krále Artuše. A tak přejme Taronu Egeetonovi, aby vždy tak skvěle zastoupil legendy, co už jsou v důchodu, a Jamie Dornan, aby nás i napříště oblažil 51 odstínem svého výkonného herectví, jak tomu bylo v případě Willa Scarleta. Ano, i legenda z řad velikých Údů má někdy chuť se vymykat a vzepřít se jednotvárnému standardnímu zpracování. 10/10

Rasově korektně vyvážené a podané formou seriálového pilotu. Na diváckou omladinu se vyřítil celkem svěží scenáristický tobogán, jehož slabá komerční návštěvnost pohřbila případné další tvůrčí plány nezůstat jen u jednoho dílu. Ať už byl rozpočet jakýkoliv, film rozhodně nevypadá nikterak draze a nedaří se mu vzbudit dojem explozivního spektáklu. Dozvíme se, že vlivem záhadné nemoci se dramaticky snížila populace americké omladiny, zbytek přeživších je umístěn do přísně střežených táborů, které evidují "postiženou" mládež se superschopnostmi, která je rozdělena do barevných sort, přičemž jedinci oranžového a rudého označení jsou ti nejvzácnější a nejnebezpečnější. V jednom takovém táboře se jednoho dne ocitne i Ruby, šestnáctiletá černoška, co byla odtržena od rodiny a která z tábora uprchne, dá se k odbojové partě, co je sestavena z podobně postižených vrstevníků, kteří jsou permanentně vystaveni pronásledování. A Ruby má smůlu hlavně v tom, že patří k oranžádě. Komerční neúspěch filmu lze přičíst na vrub neatraktivnímu castingu i pramálo spektakulárním režijním a trikovým kejklím. Z celého filmu se žádná z nabízených scén nedá označit za úchvatnou, akce také nehraje prim, přičemž absence těchto substancí nečiní děj nudným. Dokonce to není ani vyloženě blbé. Pokud tedy fandíte střídmým produkcím, inklinujícím k seriálovým syžetům, které obracejí každý cent, aby to vypadalo alespoň tak nějak trikově slušně, tohle si nenechte ujít. Je však zcela evidentní, že nemělo zůstat jen u jednoho dílu. Ten zdařile rozkreslil charakterový i dějový syžet, ovšem nemohl pochopitelně obsáhnout vše. Spousta věcí tak zůstane divákům neobjasněna, rozjíždějící se menší dějové linie zůstanou nedořečeny a budou jim chybět pevnější a zřejmé souvislosti. Režisérka Jennifer Yuh nemá s hraným filmem velké zkušenosti, je známá kreslenou tvorbou, hlavně Kungu Fu Panda je zdrojem i centrem jejích režijních zásluh. Pro scenáristy Chada Hodge je to jedna z prvních filmových zkušeností, dosavadně se zabýval jen seriálovými pracemi, na výsledku je dost znát, jakým směrem se vždy ubíral. Jejich spojení však nezplodilo nic odstrašujícího, i divácká inteligence nedostane výprask. A dokonce i příznivci variace na levné X-Men série si přijdou na své. Herecké obsazení nečítá žádná lákavá jména. Není nutně slabinou filmu. Amandla Stenberg jako hlavní hrdinka nemá sice charismatický rozměr, nesympatická ale taky není a její herecké zkušenosti i tvorba určitě nestojí na obří popularitě. Hned druhým jménem za ní je všem divákům dobře známá Mandy Moore, z té se nevyklube záporná postava, ačkoliv jisté varování se nad ní vznáší, ovšem naší hrdince se snaží pomáhat. Zbytek herecké party je namíchán z málo známých herců, stranu záporáků hájí Patrick Gibson, co je v čele azylového tábora, celkem ovšem prokouknete jeho nekalé záměry i kukuč, ve spojení s jeho filmovým tatíkem-prezidentem Bradley Whitfordem mohli dát vzniknout zajímavému duu, nicméně pospolu jsou jen v jedné kratičké scéně, takže zůstalo jen u potenciálu. Cílová divácká skupina je jasná, omladina do šestnácti let je ideální. Film je přístupný, vzdor avizovanému vymírání nedojde k žádnému drastickému poklesu pubertálních jedinců, kteří zde vykazují vysoký inteligenční kvocient, což je i dobrá zpráva pro rodiče nezletilých diváků, kteří mohou dát bez obav svolení k jeho sledování a mohou se podívat na film se svými potomky. Třeba uznají, že tvorba pro mládež má i své světlé chvilky a zažehnají své noční filmové můry z dob Hunger Games a Stmívání. 7/10

Když už Karlu Janákovi odrostly hvězdy jeho mládežnických filmů, je třeba poohlédnout se u slovenských sousedů a poprat se o vnady Gabriely Marcinkové. Mimoto je dobré radikálně změnit tvůrčí žánr, nejlépe skočit do mysteriozního thrilleru a přidat špetku scifi, a za tímto účelem prošmejdit jeden moc sofistikovaný a o nic méně záhadný dům vládnoucí inteligentním komunikačním systémem, který je ve fázi testování, a který je k dispozici k obydlení firmou, co své zaměstnance vystavuje rizikům vyspělé technologie. Mladý manželský pár může v odlehlé končině kdesi na Slovensku užívat luxusního komfortu, které má honosné sídlo dostatek, jen už jaksi nikdo moc nepočítá, že se testovaná technologie může vzepřít svému naprogramování, a je-li v jejím působišti sličný objekt, může to vyústit v naprosto nepředloženou obsesi. Janák se pustil do hodně nezoraného žánrového pole, co v česko-slovenské kinematografii nemá prakticky žádné zastoupení, snad jen vzdálená reminiscence pradávné scifi "Babičky, dobíjejte přesně!" se dá nějakým způsobem s tímhle spojit. Smíšeným diváckým reakcím se ale vůbec nedivím. Výsledek je místy neotřelý a zajímavý, místy se ale tvůrci až tak nevyznamenali a jejich urputnost a sofistikovaná technologie má i jemný parodický náběh. Vedle toho se film nedrží reálných propriet, dost mysteriozně pak třeba působí nápis "Police" na slovenských policejních vozech. A servis product placementu se také nemálo činí. Ať už tedy film provází nejednoznačné přijetí, nebo se to s ním má jakkoliv, jde rozhodně v rámci české a slovenské tvorby o neotřelý a pozoruhodný počin. Může se jakkoliv zdát, že scénář má svá zjevná (logická) zakolísání, určitě nelze prohlásit, že by autoři u něj nepřemýšleli (viz inteligentně pojaté závěrečné pojednání). Technické hledisko není nijak ostudné, ovšem je třeba mít na zřeteli, že západní konkurence nevyhynula, takže tak. Hlavním motorem je (českým divákům neokoukaná) Gabriela Marcinková, která z ordinace seriálového doktora Martina přesídlila do další, ještě méně osídlené oblasti, kde se nebála ukázat nahou kůži, masturbovat ve vaně a rozjímat s Dickem, který má podstatně menší herecký prostor a vystačí si s ním. Nečekaně úspěšně a propracovaně se Janákovi daří pracovat s určitou scenáristickou naivitou, která se do filmu vkradla. Divák je tak vystaven hned několika možnostem, kdo že má na svědomí pronásledování ústřední postavy. Na scéně se kupříkladu zjeví extrémně podezřelý soused (Ondřej Malý), co potvrzuje tvrzení o tom že není Malých rolí. Je však každému jasné, že věci se mají jinak, takže stín podezření (kohokoliv a čehokoliv) nemá potřebný účinek. Janák a spol. se popasoval s neotřelým námětem nevšedně, příběh postupně gradoval i pod orchestrální taktovkou Ondřeje Brzobohatého a vypiplanou kamerou Martina Šáchy. Když už máme chytré telefony, chytré televizory, proč by do této rodiny nemohl přibýt jeden chytrý dům. Napínavá hra v jeho prostorách i mimo ně může směle začít. 8/10

Ani příchod Martina Dejdara alias majora Strouhala nevytlačil seriál do výšin a nepotlačil pondělní tetelení se nad nemohoucností tvůrců. Za normálních okolností by z toho vzešel průměr, za nenormálních okolností tomu brání fakt, že tvůrci zacházejí s celým svým krimi rozjímáním a pátráním po pohřešované osobě, jak kdyby to byl vrchol (české) kriminální tvorby. Za celý díl se nestane nic, u čeho bych coby divák měl zpozornět. Jasně, Kajnarová má o něco větší obvod hrudníku, to ale přece nijak nesouvisí s podstatou pátrání. Vyskytuje se zde solidně hrající herecká seriálová elita, vypíchl bych Noska s Jánovou, s nimiž mohla vzniknout zajímavá epizoda. Jenže scénáři stačí, že se nenabízí nikdo jiný, koho by se dalo podezřívat, že má prsty v (zmizení) pohřešované, takže ve výsledku se unavený divák svalí na gauč s dobrým pocitem, že nikdo z týmu Specialistů nepřešel na temnou stranu zločinu a není v nastalém finále vrahem. Absolutně nechápu, že jsem se tentokrát nevyhnul Nově v jejím pondělní úžasné programové skladbě. Ubylo smíchu, to je v podstatě pozitivní zjištění, do průměrného hodnocení to má ještě stále daleko. 3/10

Tak nevím, jestli mu to ryby už přestaly brát, poztrácel pruty a návnadou nakrmil na rozloučenou Bučkovou, v každém případě platí, že do přírody s Jakubem Vágnerem nelez. Scénář z jeho kýble žížal je hodně impotentní, sám se pasoval do role průvodce, načež byste po něm hodili udicí s pořádným hákem a odtáhli jej, aby již zmizel z obrazovky. To Pavel Mang ze seriálu Cirkus Humberto je jen o rybí ploutev za ním, pokud jde o maximálně netalentovaný projev. V otřesné intonaci nemá Vágner konkurenci, takže jen těžko se dá vydržet. Naštěstí to jeho plkání s dětmi o ničem má jen v rámci jedné epizody něco k půlhodině. Námět má sice určitý vzdělávací ráz, ovšem dětičky se mu na ty jeho přírodní toulky vykvajznou a pálí to na herních konzolích a tabletech ostošest dál. Takže jen tak dál. Jak jste si je vychovaly, takové je máte. 2/10

Únikové místnosti, co na pohled vypadají pěkně kreativně i vizuálně lahodně, ovšem hrůzou se v nich nepotentujete. Základním kamenem hororového úrazu jest skutečnost, že se do těch pěti místností, které s šesti účastníky absolvujeme, nepodařilo absorbovat napětí a vyvolat u diváka potřebný neklid. Drastický ráz by filmu jen prospěl, jenže gore úplně chybí a tentokrát je patnáctiletým pakátlům umožněno zírat na děj bez újmy na jejich gracilních genitáliích. A to má tohle dílo ambici být vyzrálým a invenčním, tak nějak vyvracejícím omletý/obehraný koncept. Scénář překvapivě hodně sází na prokreslení šestice postav, ač k nevíře, nelze k nim inklinovat, charaktery jsou značně průhledné, zapáchající nejedním klišé. Na povrch vyvěrají jejich "třinácté komnaty", což úplně originálním neshledávám. Z nabízených účastníků projde snad jen Deborah Ann Woll, rozhodně to nelze připočíst tomu, že by její (vojenský) charakter byl extra zajímavý, prostě projde jen proto, že má náběh být sexy. Zbytek postav je čirá scenáristická hrůza, černoška, co je posedlá fyzikou, outsider, co prodává v obchodě s potravinami, brýlatý "génius", co má na kontě účast v desítkách únikových her a tak dále.Jejich vystavění má hodně seriálovou formu, což je dáno i angažovaností dvou najatých scenáristů v seriálové tvorbě. Navíc nejsou příliš sympaticky zahrané. Režisér nemohl dělat víc, než se do toho opřít kvalitním technickým zpracováním a najít neotřelé opěrné body. A to se mu hned při první navštívené únikové místnosti daří. Z extrémního horka se plynule přejde do nepohodlného mrazu a "puzzle" místnost je určitě top. Nejproblematičtějším se ukázal závěrečný maraton, v němž scénář neodolal svodům překombinovaných konců, nabalilo se do něj dost. Pochybuji, že v tom natlakovaném závěru bude mít divák o všem stoprocentní přehled, dokonce nevylučuji, že v nastalém dění i celkovém vyústění bude mít zmatek. Tahle úniková hra prověřila režiséra Adama Robitela z hlediska jeho vypravěčského umu, hororově to ještě nemá natolik prošpikované, prostě žádná pořádná krvavá hnus scéna se nekonala, respektive nebyla mu umožněna, invenčně to má své silné momenty, tudíž vstupenku do této únikové hry jsem neroztrhal a své účasti jsem posléze nelitoval. 710

Soft porno scifárna s art tendencemi. Umělá inteligence, co se na povel svléká. A vysloužilá pornoherečka Stoya tomu dává erotický pel, až je z toho pánský Stoyják. Zkrátka nepřijdou ani příznivci Sebastiana Cavazzy, slovinského George Clooneyho, který se sice explicitně neprojevuje, ovšem roztoužených fanynek si může získat tucty. Srbská produkce je i v našich končinách celkem exotická, a z dosavadních filmových příspěvků vyznívá, že se v Srbsku buď vydatně souloží, nebo se vydatně drasticky umírá. Tak tohle je zrovna ten první případ, takže dobrou polovinu se nahotou a kopulačními pohyby opravdu nešetří. Pravda, na devadesát minut to zrovna není dějově moc pestré. Ovšem který opuštěný chlap by si nepřál ženského androida, co mu bude vždy po sexuální vůli. Nimani taková je, ale i ona má své ženské dny, takže ne vždy má náladu kamarádit se s penisem. A projevuje nebývalé emoce, k nimž nikdy nebyla naprogramována. A tenhle psychologický střet dvou pohlaví má neotřelou formu, tvary a atmosféru. Kulisy si netroufají promlouvat k nákladným produkcím, takže pokud si potrpíte na dokonalou vesmírnou výpravnost, raději na to ani nepomyslete, i když pro mě osobně vizuální stránka v rámci nízkorozpočtových děl byla předností. Tempo to tedy nemá žádné, technické zpracování si nezakládá na ničem složitém a odehrané je to snesitelně. Zajímavě a originálně působí náznaky socialistické ideologie 22. století. Režisér Lazar Bodroža a spol. projevil snahu. Samozřejmě slabší dějové i tvůrčí nedostatky jsou znát a přehlédnout se nedají. Proč se tedy nevydat vstříc vkusným vesmírným dálavám v nepříliš často vídaném srbském provedení. 6/10

Patřičně produkčně honosné. Pizdney koketuje s baletem, na to jedno baletní číslo, co film obsahuje, ale nemusíte hned vyndávat baletní piškotky, s úžasně sexuchtivou Keirou Knightley a s Alenkou v říši divů. A skandálního Morgana Freemana přísní cenzoři z filmu neodstranili, patrně i tak došlo k razantnímu seškrtání jeho účinkování, takže ve výsledku dostal jen minimum prostoru. Hellen Mirren sice nikoho sexuálně neobtěžovala, ale i ona je v ději dost opomíjená. Pizdney nemálo zariskoval, když nalil do filmu nemalé finanční prostředky, jejichž návratnost byla hodně nejistá, jelikož masivní příliv diváků se určitě konat nemohl. Přece jen balet není zrovna komerční tahák, "Louskáček je s ním přece jen úzce spjat, ovšem odpolední tréninky s Harapesem naštěstí odpadly, neb výsledek je divácky příjemně svižnou jízdou a výpravně a vizuálně vycizelovanou podívanou. Fantasy procházku pro celou rodinu za záhadným klíčem, co odemyká ještě záhadnější posmrtný dar s neznámým obsahem, vede mladá hvězdička Mackenzie Foy, která je obklopena patřičně honosným výtvarným zpracováním, které vyhrává všemi špičkovými aspekty a z jehož útrob se co chvíli na diváka valí trikově pěkně vyvedené myši, oživlí cínoví vojáčci i různé další prazvláštní podivnosti a bytosti. Rozdělení fantaskní země do Čtyř říší je vlastně poněkud odbytě definované, neb pro účely zápletky je stejně jen podstatné zabývat se a zaměřit se na Čtvrtou říši, které vládne zlá Pernikářka (Helen Mirren), a s jejím panováním je třeba zatočit. Vojáčka Louskáčka ztvárnil černoch, což je rarita i tak trochu bizár, předchozí verze tohle nepamatují. Film si uprostřed dovolí i nemístný zvrat, /SPOILER/ kdy se mimořádně hodná postava otočí proti hlavní hrdince a i celé říši. Natáčení se neobešlo bez problémů, náhle se muselo obejít bez Lasse Hallströma, ovšem povolaný náhradník Joe Johnston má režijních zkušeností na rozdávání, tudíž na výsledku produkční represálie nejsou příliš znát. Finále sice mohlo být mnohem explozivněji pojaté, všechno k tomu směřovalo, ale i tak to stačilo. Rodinný večer ve stylu "Alenky v říši divů" je tímto filmem zajištěn. 8/10

Všemu normálnímu se vymykající příběh z psychiatrického ústavu. A M. Night Shyamalan může slavit, že se mu jako jedinému do ní podařilo zavřít James McAvoye, Bruce Willise a Samuel. L.Jacksona. Zavřít může, pustit musí. Když se totiž tihle tři velikáni z propojené "trilogie" střetnou v jednom filmu a na jednom place, je z toho hotový poprask, který vrcholí jejich hromadnými propustkami. Nemá to zběsilé tempo, má to zajímavé režijní nápady i postupy, které si vzájemně neodporují ani nepřekážejí, jsou impozantní ve své absurditě a hlavně to není tak přebujele afektované (s výjimkou závěrečného dojezdu), jak většina poslední/pozdější režisérovy tvorby. Konečně můžu prohlásit, že je to jeho nejlepší film od dob, kdy zhřešil s "větry". A kam se na něj hrabe nudný "Vyvolený" (2000), ovšem chápu, že bez jeho výstavby by nikdy nedošlo k žádnému propojení vesmíru tří zářných filmových postav v jeden bublající kotel. Pojednání o James McAvoyovi, který svoji fázi totálního vyšinutí načal v "Rozpolcený" (2016), si zvláště hýčkám. Film i děj se jednoznačně opírá o jeho šílenství, ano, tohle už nebyl herecký výkon, nýbrž nejvyšší stádium maniakálního deliria, u něhož je mimořádně nespravedlivé, že není odměněno nějakou cenou (za dokonalé šílenství). Bruce Willis a Samuel L.Jackson jsou zdatní sekundanti, to jo, jen asi každý musí uznat, že neměli proti McAvoyově řádění nejmenší šanci. Willise máme alespoň zpět, respektive po drahné době nahlédl do hodnotného "áčkového" filmu, Samuel L.Jackson zase ukázal, že lze na diváka pomrkávat i z invalidního vozíku. Shyamalan vlastně z toho vyšel fantasticky - má ve filmu slavné herce za pár babek, za pár babek pořídil i film, u kterého se dá popřemýšlet nad jeho filosofií, neskonalou absurditou a i tradicím se vymykající invenčnosti. West Dylan Thordson dodal elektrizující hudební doprovod, příjemné hororové prvky se neminuly účinkem a Anya Taylor-Joy a Sarah Paulson si urvaly kus své slávy. M.Night Shyamalan si vylepšil reputaci, není ještě zdaleka tak odepsaný. A není ani vyloučeno, že v budoucnu se může i v něm projevit nějaká ta vítaná vícenásobná identita, která může mít mimořádné scenáristické schopnosti, tudíž buďme připraveni na všechno. 10/10