Paldini

Během jednoho týdne jsem viděl dva thrillery natočené v roce 2004. Byly to filmy Muž v ohni a právě Spartan. Trochu mě to nutí srovnávat ač je každý z filmů o něčem trochu jiném a přitom jsou si tak trochu podobné. Nějaký ten únos, nějaký ten tvrďák v hlavní roli, který si opravdu nebere servítky v cestě za svým cílem. Avšak prostoduchý klišoidní Muž v ohni (ač se mi celkem taky líbil) nesahá inteligentnímu a originálnímu Spartanovi ani po pás. Udivuje mě jen celkové nízké hodnocení tohoto filmu.

Po neskutečně hláškařsky maloměšťáckém prvním díle přišla tato tragédie. Proč? Proč? Naštěstí mají Homolkovi ještě jeden, naprosto dokonalý díl, a proto, kdo tuhle sérii po druhém díle odepsal je pro mě mrtvej Homolka!

Veliké zklamání po chutné delikatese, která byla podávána v jedničce. Skoro všechno se nepovedlo. Gore se skoro vytratilo, masky jsou odbyté (kromě vrchní démonky a démona z televize), akční scény nezajímavé (kde jsou ty časy katany a motorky) a vrchol všeho je malé gumové něco, co útočí na těhotnou manželku (Ed Wood by měl radost). I tak dávám z nostalgie 2*.

Carpenter udělal jednoduchou věc. Oprášil svůj starý scénář Přepadení 13. okrsku a místo na zapadlou policejní stanici situoval děj na zapadlou marťanskou důlní stanici. Říznul to mírně The Thing a The Fog a umístil do kulis, které ukradl JůHelákům ze Studia kamarád. Pozitivní je, že vykrádá jen sám sebe. No a je to perfektní prča.

James Bond nemá tentokrát žádnou práci se zachraňováním světa, a tak si to jde jen tak mírnix tírnix rozdat na férovku s jedním nájemným zabijákem, který nikdy nemine svůj cíl. Vůbec bych neřekl, že je příběh slabý, ba právě naopak. Dokonce jsem chvíli držel palce skvělému záporákovi Scaramangovi a jeho supermanskému pomocníkovi Nik-Nakovi.

Seriál, který se stal slavný zejména tím, že malí Japonci u něj dostávali epileptické záchvaty, a proto si programoví ředitelé TV Nova řekli, že je potřeba i u nás zaplnit dětská oddělení neurologických klinik.

Osudy dvou kamarádu z tzv. ztracené generace poznamenané 1. sv. válkou. Vrací se jako hrdinové, každý však do jiného prostředí, jeden mezi nejvyšší smetánku, druhý do zaplivaného bordelu. Oba jsou však stejně poznamenaní.

Mám rád drsné detektivky, drsné detektivy a takový ten sklepácký humor. A to jsem všechno v tomhle filmu dostal. Samozřejmě se tam najde pár věcí, které tento film v mých očích sráží (celá eskapáda Vilmy Cibulkové, fór držme se mu v patách nebo Kidové), ale na druhou stranu jsem se dokonale bavil (Šteindler, muzikálové číslo na policejní stanici, Liška, kulisy, hudba, Eva Holubová, mexická hospoda).

Četl jsem knihu. Ta mě dostala. Od této televizní série, která se stala námětem knihy, jsem čekal naprostý vizuální orgasmus. A pak přijde první díl a vidím něco tak vizuálně na úrovni českých inscenací z roku jedna dvě. Jenže tato série má dílu šest. A tak jsem si řekl, kouknu na díl druhý, a co to, poetika tohoto seriálu mě čím dál tím více začala dostávat. Door je stejně krásná, jak jsem si ji představoval, markýz de Carabas je tvrďák až ´za hrob´, s pány Croupem a Vandemarem (mimochodem pan Vandemar hraje parádně golf) bych se potkat nechtěl, Richard je antihrdina všech antihrdinů a anděl Islington je charismatický démon, který si myslí, že Lucifer je čučkař. Jeden z nejlepších studiových sérií všech dob. A kdo za to může? Geniální Neil Gaiman. Já toho chlapa fakt žeru!

Hodně nepovedený pokus o českou drsnou kriminálku.