Genero

Zřejmě každý malý, retardovaný chlapec měl svého milovaného plyšového medvídka. Ten můj se jmenoval Miloš, šťastně jsme si spolu hráli a někdy jsem s ním i spával. Snil jsem o tom, že Milošovi narostla plyšová vagína. Časem začal medvídek pelichat a rozpadat se, tak jsem ho spálil v kotly. Miloš nikdy nemluvit. Mluvící medvídek je jistě výjimečná záležitost a je nesmírně zábavné, jak se z jeho malinkaté pusinky linou taková líbezná slůvka jako například kunda, píča, čurák, či šukat. Taky je strašná legrace, když si na svůj roztomilý chundelatý obličej JAKO cáká sperma nebo přivede vyčpělou šlapku brukví k několikanásobnému orgasmu. Smutné na tom naopak je, že když si z filmu Méďa odmyslíte méďu, zůstane vám jen zasraná romantická komedie se slizkým Marky Markem, ve které pobaví jenom scény zdrogovaného Flashe Gordona a homocameo pana Ryana. Místní filmoví odborníci mohou samozřejmě oponovat tím, že jsem se mohl na dlouhé minuty zabavit představou Míly Kunis v těch nejroztodivnějších polohách a tézí, v kolika jejích tělesných otvorech by asi tak mohly zmizet mé nenechavé prsty... no dobře, ať nežeru, dám za tři.

Téma filmu je neveselé. Strašně velké množství lidí oslepne po nakažení silně nakažlivou slepotou a zoufale se nedostává asistenčních psů a bílých holí. Vláda je uklidí do zchátralého blázince (ty slepé lidi, ne psy a hole) a kdo z něj vystrčí hlavu, je zastřelen. Jeden by se bál, že přijdou i Trifidi, ale dobrá zpráva je, že těch nevidno (ono tedy ničeho nevidno, ale Trifidi v tomhle filmu prostě nejsou). A tak se skoro celý film můžeme kochat pobytem v blázinci, kde si všichni povídají hlavně o tom, jak jsou slepí. Paní Můrová není slepá, ale je to vlastně jedno. I když by mohla všechny pěkně potichu zlikvidovat, sníst všechno jídlo a vypít všechny nápoje, ona se rozhodne projít cestou útrap a stát se oblíbenou. Jinak je to stejné jako vždycky, záporné postavy se chovají nedůtklivě, zhýrale a snaží se terorizovat okolí, kladné postavy kují pikle, aby přelstily ty záporné a Danny Glover sedí v koutě a trousí moudra. Film je bohužel často táhlý, nudný, občas nechtěně komický a co je nejhorší, zřejmě se pokouší o art, který spočívá v tom, že se každou chvíli rozsvítí bílé světlo a nic není vidět. Docela by mě zajímalo, jak se čte Saramagova předloha v Braillově písmu, ale pochybuji, že je natolik strhující, až bych si při dychtivé četbě rozedřel ruce.

Příběh se skládá ze dvou nestejně dlouhých částí - zatímco ta první je skvělá a tajemná, druhá je naprostá čurákovina. Tohle tvrzení je poněkud nepřesné, protože ta druhá část není taková ta naprostá čurákovina sama pro sebe, ale vlastně vyčaruje jako mávnutím kouzelného proutku naprostou čurákovinu z celého filmu. Pozitivní zase je, že si tu zaexcelovala paní Fosterová, která se do svého filmového mateřství vyloženě obula. Zatímco si její manžel lenoší v rakvi někde v nákladovém prostoru a do hledání ztracené dcery se příliš nezapojuje, ona věrohodně hysterčí a je velká škoda, že se postupem času přemění v Chucka Norrise s kozama. Celkem dobrý je i nesympatický pokrfejs Stelan Sarsgaaaaard, samozřejmě pan Fazolka, který nehraje zápornou postavu (!) a taky se mi líbil ten Žid, co hrál Araba. Mohl to být celkem příjemný thriller, jen neměli scénáristé vychlastat tolik kerosinu, než se pustili do práce.

Zodiak už asi dávno prdí do hlíny v náruči Jacka Rozparovače a Sekyrníka z New Orleans, ale díky svému smyslu pro neotřelou schizofrenii a nezaměnitelný humor se stal legendou. Musím dát za pravdu recenzentům. Film Všichni Zodiakovi muži je až netypický tím, že je nesmírně chladný a neosobní a dokonce nepřiletí mimozemšťané, nevybuchne celá planeta a nikoho nekousne upír. Sice v něm vystupují asi dva tisíce postav, ale jedná se vlastně o komorní konverzační drama, v němž se čtyři hodiny z dvouapůlhodinové stopáže především mluví a pátrá, přesto jsem si nepřipadal ani na chvilku zmatený nebo znuděný. Opět se jasně ukázalo, že je pan Fincher mistr svého řemesla, všichni herci se tváří zarputile sedmdesátkově (sedmdesátá léta sice nepamatuju, ale viděl jsem Přání smrti a Pane, vy jste vdova) a dokonce i Brian Koks neváhal nosit srandovní příčesek, aby nikdo nezůstal na pochybách, že je arogantní čurák. Takže s úšklebkem přímo zodiakálním sázím pětihvězdu, protože mi to sedlo jako hlaveň na zátylek.

Kdybych se stal hercem a ne vymývačem kladenských veřejných záchodků (to byl vtip, na Kladně chodíme do křoví), určitě by pro mě byla Denzelova postava rolí snů. Proválet se celou dobu pod duchnou a předstírat nemohoucnost, klidně zahraju jak z partesu ve všech dílech Mladých a neklidných jediného starého a klidného, jen by mě museli v každém pětistém díle otočit na pravý bok. Proto je veliká škoda, že Denzel působil v tomhle filmu zádumčivě, protože vzhledem ke snaze o přesvědčivý výron nemohl sáhnout Andělíně na pysky, ale já mu nevěřil ani jediný zlomený obratel. Naopak potěšilo, že se občas zastavil Al Bunda, i když Denzel nové lodičky nijak nutně nepotřeboval. Jinak je to celkem vkusná a vynalézavá krimoška, kde snad jen toho sadistického psychopata měl hrát někdo úplně jiný, démoničtější, vyšinutější, aby vrah nepůsobil tak komicky. Například Leslie Nielsen.

Pan Osvald je na pokraji nervového zhroucení, protože mu po domě, z něhož skoro celé dvě hodiny nevytáhne paty, běhá babylonský démon pan Bubák, který vypadá nějak takhle. Pan Bubák působí velice civilně, nosí sako a z držky mu neteče vůbec žádný sliz. Kromě pana Bubáka ve filmu vystupuje ještě pan Osvald, další tři členové rodiny pana Osvalda, lékař z Erzety, dva policajti a Vincent D'Onofrio (pouze na monitoru notebooku pana Osvalda), tedy celkem osm osob (pan Bubák se nepočítá, protože není osoba, ale démon). I takové úsporné řešení hereckého obsazení stačí k tomu, aby vznikl opravdu výborný horor, který občas kazí jen jeden ze zmíněných policajtů, protože má na horor zbytečně optimistické řeči a víceméně slouží jako komická figurka. Většinou u filmů hudbu příliš nevnímám, ale tady je opravdu genitálně švihlá, krásně dotváří atmosféru a není nad to, když slyšíte prásknout činel v pravý okamžik. To pak budete ještě při cestě z kina na parkovišti vyklepávat hovna z nohavice. Abych ještě trochu zchladil zdejší orgasmy z originality filmu – asi všechno, co nabízí Sinister, jste už někde viděli, ale ne takhle bezva obšlehnuté.

Protože jsem jediný člověk na světě, který Avatara dosud neviděl, zapnul jsem dnes v osm hodin televizor a rozhodně zavelel: Tak mi sem naser ňáký ty modráky, Jime! Člověk by až zaplakal, že si před třemi lety neudělal tři hodinky čas a nezašel do kina na 3D. Ale musím říct, že potom, co jsem si na své Tesle Akvarel srovnal svislou frekvenci a trochu se ustálila teplota elektronek, byl to i tak opulentní a velkolepý zážitek. Ani nevadilo, že je to stokrát přežvýkaná a stokrát vyplivnutá báchorka o útoku zlého sajrajtu z vesmíru. Protože byli ti megaúskoční ufoni tentokrát z nějaké zaprděné díry ve Sluneční soustavě, neměl jsem problém soucítit s domorodci, protože mají moc pěkný vztah k přírodě a jejich princezna je na své úctyhodné tři metry vcelku sexy a má roztomilý ocásek. Když se v poslední části proti těm zasraným okupantům vzbouřily všechny kmeny, rostliny, houby i zvířátka v lese, skoro mi vlhly oči a i teď, když nadšeně pálím pět hvězd, dojetím smrkám do klávesnice.

Prodej vlastnoručně vyrobených mrtvol je ve starém Edinburghu velice výhodná živnost, zvlášť proto, že vás nebude paní Kostohryzová z Obchodní inspekce pranýřovat v médiích kvůli nadměrnému množství vody v panu Donaldovi, na společenském žebříčku se rázem vyšvihnete těsně nad žebráky, socky, hochštaplery a cikány, nejedna šlapka vám jde na ruku a když sáhnete hluboko do měšce, možná i těsně před vaší popravou ukáže kozy. Film balancuje na hraně mezi černočernou komedií a dementní píčovinou, pan Pegg si po celou dobu drží svůj neochvějný výraz retarda z irské knajpy a Glum si dokonce kvůli roli nechal narůst vlasy. Zbytek ansáblu občas pobaví, občas vyloudí nakyslý výraz a jistě vás příjemně překvapí, že je Ray Harryhausen stále naživu. Já osobně půl hodiny po projekci bez většího zájmu tápu, o čem to vlastně bylo a jestli jsem se zasmál jednou nebo dokonce dvakrát.

Nechápu, proč si tady všichni dobírají Bardema kvůli jeho účesu. Já takovou hřívu nosil do čtrnácti, než jsem svou hlavu vyzdobil neméně efektní přehazovačkou – pastí na lysinu. Ale film by asi stál celkem za hovno, kdyby v něm neexceloval zabiják s úsměvem sladkým tak, že by se z něj i Hitler raději vrhl na dráhu ortodoxního judaisty. Na tom pánovi je chválihodné, že není žádná slibotechna a pokud přislíbí, že ustřelí hlavu vaší manželky, můžete se spolehnout, že svůj cíl splní, i kdyby měl jít přes mrtvoly vašich dětí, rybiček a psa. No a ostatní postavy jsou tu do počtu. Pan Brolin je celou dobu vystresovaný, protože nečekal, že když někomu vytroubí dva miliony v kufříku, majitel je bude chtít zpátky. Když už to vypadá, že by se film mohl zvrhnout v pěkná a nenáročná krvavá jatka, přijede pan Jones a začne sáhodlouze filozofovat o svém mrtvém tátovi a vyslovovat děsně zajímavá životní moudra. Takže na víc než na tři to dneska nevidím.

Melovi zastřelili dceru Emmu, což mu jako správnému tátovi, a to je zajímavé, způsobilo nemalé emocionální problémy. Vlastně ho to nasralo natolik, že hodinu a půl jezdí z lokace do lokace a se zachmuřeným výrazem si povídá s různými lidmi. Taky všude vidí ducha a učí ho, jak se holit hřebenem. Kdyby ti spoluhráči do dialogu alespoň byli nějakým způsobem zajímaví, mohlo to být standardně nudné konverzační drama. Ale takoví jsou v celém příběhu všehovšudy dva, a to bezpečnostní poradce s nádorem na mozku, kterému je všechno u prdele, ale je vtipný a taky slizoun, co pokaždé říká To jsi pěkně podělal, Cravene. Já pak sedím před bednou, divím se, jak se mi papilární linie na palci u nohy od posledně divně roztáhly a nabyly trochu legrační tvar a jen v polospánku ostýchavě připomínám Melovi: Už neMel, ten kvér máš vpravo za opaskem.