hrudka

Nejzajímavější na téhle pohádce vlastně bylo, že si v ní podle ČSFD zahrála Tatiana Vilhelmová. (Nezahrála.)

Snímek jsem zhlédl vlastně náhodou, protože jsem poprvé navštívil film "naslepo" v hradeckém Bio Central. Bonusem němého filmu totiž byl doprovod živé elektroničtější muziky v podání Martina Tvrdého alias Martina Hůly alias Bonuse. Přestože více méně zvítězila forma nad obsahem, jsem se náramně bavil. Muzika totiž cíleně odrážela a svým způsobem shazovala tehdejší tvorbu plnou až hereckýho kýče, aspoň já měl takovej pocit. Vzal jsem to jako poctu němýmu filmu, třeba proto, že to někoho může inspirovat k přečtení si původního textu.

Docela pěkná vesmírná podívaná, byť Gravitace je v tomhle ohledu lepší. Pro nefyzikálního diváka snad až moc informací, ale asi všechno řečené dává svůj smysl. A je znát, že film mohl být delší.

Nemám rád filmy, co jsou na hraně romantického kýče a sentimentu, mnohdy až za hranou. Nemám rád filmy, co diváka (lacině a zbytečně) citově vydírají svým láskyplným a dojemným příběhem, čímž mívají úspěch jaksi zadarmo. Proto jsem se z nejrůznějších důvodů podíval na Hvězdy nám nepřály. Hned od začátku se mi líbila teze, že příběh nebude jako ostatní – nebude romanticky sladký, protože se to vzdaluje skutečnosti. Že se právě vyhnou toho romantického kýče a sentimentu. Jenom se obávám, že se sami dostali tam, kde být nechtěli. Nejspíš proto, že to jinak prostě nejde. Líbila se mi nadsázka a nadhled. A že nemocní jednali na rovinu a skoro nic nebrali vážně. Líbila se mi pasáž v domě Anny Frankové. Zajímalo by mě, zda ve filmu (a v knižní předloze) má stejnou úlohu, jak jsem ji já jako divák přijímal. Jenom bych polemizoval se závěrečným polibkem, který mi opravdu přišel za hranou romantického kýče a v dané chvíli sice možná pochopitelný, ale zase spíš nepříliš vhodný. Líbila se mi postava velmi sarkastického a cynického spisovatele, jenom mě trochu mrzí, že ve filmu nemá větší prostor. Naopak se mi nelíbila chvíle, kdy dojde k záchvatu. Přišla mi příliš patetická. Možná to mohli pojmout jinak. Místo zpomalení by mě třeba zajímal spíš reálnější chaos. Na konec musím pochválit soundtrack – možná se bohužel veze na stejné vlně jako celý film.

Na rozdíl od prvního dílu to je méně vulgárnější, trochu více zdařileji satiričtější, ale přesto jde stále o divácké utrpení. Blbý scénář a nevalné herecké výkony. Prostě nuda.

Dlouho jsem přemýšlel nad tím, co si o Něžných vlnách myslet. Pravdou je, že jde o celkem pěkné, líbezné, něžné dílo. Ten nostalgickej pohled na most, kterej ve skutečnosti už není, je opravdu fakt pěknej. A kvůli tomu, že se odehrává v našem městě, by každý Jaroměřák mohl brát za "povinnost" se na ten snímek podívat. Jen všeznalí pak mohou kroutit hlavou nad nejrůznějšími nesrovnalostmi, jakože se filmové kino (a třeba i pošta) nachází v místech, kde ve skutečnosti nikdy nebylo - a snad by ani být nemohlo. Nejvíce mi ale vrtají hlavou dějové linie, se kterými prostě nemůžu souhlasit. Hlavně s tím, jak režisér vypráví o [(ne)skutečném] průběhu sametové revoluce. Beru v potaz, že se vedou spory o tom, jak to tehdy skutečně bylo, ale kupříkladu pojetí v Národní třídě spisovatele Jaroslava Rudiše mi přijde rozhodně věrohodnější. Koneckonců, je to vlastně stejně blbé jako Vyprávěj!. Což je škoda, no.

Tento oceňovaný dokumentární film mě něčím fascinoval. Dost mladé holky ve svém věku dělají jakýsi hudební produkt, který očividně vynáší, přitom by měly dělat něco jiného. Dělat to, co dělají jejich vrstevnice. Z hudebního hlediska pak vytváří muziku nevalné, dost průměrné, snad až podprůměrné kvality. No, nejsem jejich cílová skupina, ale říkám si, že jim to za to stojí. Pokud je ale hudba a zpěv baví a zajímá a znalci usoudí, že mají něco v sobě, mají chodit do umělecké školy. Líbily se mi lehce vyhrocené situace, kdy i rodičům nebylo úplně příjemné, co jejich dítě dělá, a jak se k nim jejich manažer chová. Bavily mě situace, kdy bylo na manažerovi skupiny vidět, že se až moc předvádí. Líbila se mi chvíle, kdy jedna z holek dostala odvahu promluvit na kameru, ale bez přítomnosti svého táty-manažera. Škoda, že u toho nebyl. Nějakou dobu jsem čekal, že konfliktnějších situací bude o něco víc, ale i tak to na mě udělalo velmi silný a zajímavý dojem. Očekávám chvíli, kdy se 5Angels nadobro rozpadnou a manažer bude hledat (lepší) uplatnění. Dávám tomu rok, maximálně dva.

Pokud šéfredaktor Extra.cz Pavel Novotný nic nehrál a byl naprosto upřímný, jevil se mi jako člověk, který ví, co dělá. A tomu, co dělá, úplně rozumí. A umí v tom chodit. V neposlední řadě mi přišel pozitivně sebekritický. Nejsilnějším okamžikem mi přišel rozhovor s Novotného ženou, která nepřímo dala najevo, že jí je manželova práce až odporná. To samé u jeho sestry. Druhým nejzajímavějším, lehce silným okamžikem mi přišla chvíle, kdy dokumentarista Vít Klusák překročil svou roli a stal se "jedním z nich" - nastal tedy konflikt mezi ním a redaktorkou Olgou Path Štiplovou, která se mi naopak zdála jako poněkud intelektuální dáma, až by jí byla na bulvár škoda. Chybou dokumentu jsou tři záběry, které tam vlastně nemají co dělat. Nebo alespoň mně není vůbec jasné, jakou úlohu a místo v dokumentu mají. Chvíle, kdy dokumentarista nevěděl, s kým vlastně má tu čest, mi přišla naprosto vtipná, ale zároveň to o něčem vypovídá. Na hraně jsou pak poslední záběry zachycující Novotného dceru, ale svým způsobem může jít o vrchol celého počinu.

Experimentální filmy jsou podle mě hlavně dělané pro subjektivní zážitek toho dotyčného diváka, který obraz nebo nějaké sdělení buď přijme, nebo naopak nepřijme. Protože mě filmy, či spíš nejčastěji hudební klipy, natočené na jeden záběr něčím lákají, fascinují, přitahují, beru tenhle počin s povděkem. Navíc jsem jej přijal i bez přečtení anotace. Nebylo to potřeba. Obsah filmu mi jen doplnil určité a konkrétní záměry tvůrců. Film považuju za bezchybný, nepotřeba dalšího komentáře a hodnocení. A věřím, že za tím byla obrovská příprava a práce. Palec nahoru.

Mohl to být na naše poměry docela slušný thriller, ale bohužel... se jaksi podkopal sám. Mrzí mě, že některé docela zásadní a zajímavé scény nebyly ve filmu znázorněny. Režisér se tak sám připravil o to se nějak filmově "vyřádit". Vedle toho pak marně přemýšlím, kam zmizelo těch dalších pět herců, kteří jsou uvedeni v titulcích.