andrii

Skotské kořeny. Světácké rodokmeny. Toho, který bodoval, ve svých dobách, nejen s číslem 007, mimo domov, ale i coby vyfešákovaný Jižan, zachraňující MARNIE z hitchcockovských tenat. Neúplatný LEV, kterému turban, "sombréro" pouště nenadzved´ žádný americký VÍTR. MARIANY, Audrey Hepburn, ROBIN. Úskočný loutkář údajné BEZCHARAKTERNÍ ŽENY, v hříšném negližé, Giny. Rek horkých chvilek, nejednou překonávající nejeden PAHOREK. Tajuplný SHALAKO, házející oko po /pampe/lišce prérie. Se sluncem ve vlasech. Blond Brigitte Bardot. Šarmantní konání ŠAMANOVO.

Jiskří, když vykročí. Coby dělnický skřivánek plechových bubínků. Za horečkou neonů, se sovími flitry. Ještě víc a výš, když podá průkazný akt loži, takt lóži. Srdeční.

Tu mají na vestě. Rozkmotřenci. Tak rychle stříhejte skalpy do koflíků, než vás skálopevně chytne, učit bude svět fraků.

Cval Pierota prérie, v laskonkovém. Pod Amorovým lukem. Culí se na salonní, culíkatou krás(k)u za lučním pultem. S cool koltem. Bere si do ruky. Pluky, klubka uličních vykuků, co hází kameny do oken, klacky na chodníky. Vytahují cibulky cvrkotu rozkvétajícího městečka.

Sedej. Zaplatíš taxu. Za krvavý kaktusový trn v blankytném oku. Požírači. Trhači rodin. Tu už nemáme žádnou.

Krasopisné doteky, hrdliččina slova nesou listy léta, až  najednou dojde náplň na další řádek, ale neodepisuj ten cit, i když si našel jiného adresáta. Stále stojí za to, ho číst. Do konce. P. S. Po sychravé próze let, rozepíšou se samy (s)loky básně, větvící se v za(s)lepené medové obálce.

Vydá-li se. Líhat, bohatě střídat. Mizí lůzy. Blýskne se coby lehká múza. Pod nákladnými lustry, honosnými baldachýny. Hladí, hlídá si, hltá sametové měšce pod zdobnými kabátci, aby mohla lahodit jen  jedinému /pří/stavu. Ale i ten nejslunečnější, když povolání zavelí, zahalí mlhy. Soukromý ostrůvek lásky zmaří dálky války. Život zasype tón slánky. Slzavým krokem dolů schod. Obtěžkána jen jedinou hojivou náručí.

Peříčko za peříčkem zafixujem.´ Se zápalem tak, aby okřídlený fiakr opět nesundal vzdušný fén, do prokletého ohniště tmy. Nejprve ale zatmelíme vrávoravé, spáry svárů nás, do nebe volajících trosečníků, na dlouhou dobu usazených na "medovém hořícím poli."

Z balady polibků, do kolébky plod. A pak lodí temnoty plout, zavřou se vody pod. Vystoupí na stupínek popularity. Sama Zpěvanka, když... O otcově hrubé hrobové parketě. Motýlím hláskem spustí proud. Do pout a soud. Za hroty žaláře. Zase jeden requiem za trigou s talentem, na modré planetě. Mrtvý, lidský tón.

Dravčí žáci, ryšavci. Luciferský ranhojič, klíčník "s meduňkami." Turnaje dychtivých mocností, vzpurných šelem za úsvitu, ve vlastních řadách a ten, který má rád, v drátěné košili. Drakonický pobočník. Svrhne rdící se pohár. Spustí padací mosty vítězství holubičích fanfár.  Lyrický vykřičník za epickými výkřiky.