Jirka_Šč

"Suchý banán" :).

Je příjemné být zas jednou ve světě Mamoru Hosody.

Musel jsem si hodit mincí, jestli 3 nebo 4*. Docela nápaditá a solidně vytvořená teenagerovská ptákovina. Zombie inspirace Romea a Julie (včetně balkónové scény).

V určitých momentech až příliš afektované (a teď nemluvím o kouzelné víle), děj předtím, než Popelka potkala prince, mě nebavil, ještě přímější tah na branku by byl fajn, ale 3* dát nechci, protože to je celkem svěže okouzlující. ■ Po druhém vidění se mi líbí ještě víc. Zajímavé. ■ Koupeno DVD. Kupodivu i slovenský dabing sa dá. ■ Oceňuji dva detaily. Za prvé perfektní využití Lavender's Blue (ukolébavka ze 17. století) a tanec prince s Popelkou, na kterém je zajímavá odlišnost od klasického valčíku, ale současně působí smysluplně a tancovatelně.

Podobný pocit, jako když jsem poprvé viděl Ong-bak. Velmi kreativní bojové choreografie, wow momenty. Na rozdíl od Ong-bak drsnější, krvavější, méně patosu, více hraní. Yanin JeeJa obdivuji nejen kvůli tomu, jak omlácená musela být, ale i za to, jak ztvárnila autistickou dívku. 4* naprosto zaslouženě, sniper18 napsal výborný komentář.

Film mi připadne být stylově i dějove "docela normální", ale "měl jsem náladu" on do ní sedl. Na druhou stranu jsem "neměl náladu" na rozebírání a analyzování, takže pokud to ve filmu je (a některé komentáře neznačují, že ano), tak toto šlo tentokrát zcela mimo mě. ■ Přeci jen něco: Ironické, že konflikt, válka gangů a narušení mnoha životů, nastal kvůli triviálním pár drobným, které jeden prodavač pouličního aušusu nechtěl zákazníkovi slevit.

Indická verze příběhu o Héraklovi. Dítě, posléze muž s ohromnou silou. Mistr světa ve volném lezení, trhající skály i srdce krásných žen. Předurčený osudem. Nejprve úsměvné, ale zhruba v polovině mě to chytlo a je mi upřímně líto, že na pokračování musím čekat. Některé digitální triky jsou úžasně nedodělané (nejvíc mě udeřil do očí kmen jednoho stromu), ale beru to jako určité "přiznání" pohádkovosti a zase naopak - jiné triky jsou naprosto na standardní vysoké úrovni současné kinematografie. Po skončení jsem googlil výrazy jako Tollywood, telugština, drávidské jazyky a zjistil, že království Mahishmati doopravdy existovalo (zmiňuje se o něm epos Máhabhárata), ale příběh o Baahubalim je smyšlený. ■ P.S. Okamžik s nohou na hlavě je epic. Hudbu, která zní při závěrečných titulcích, jsem si pouštěl dvakrát.

Myšlenky, které se honí v Šion Sonově hlavě, jistě nejsou zcela normální. V Tagu se je rozhodl využít, přiznat a rozpitvat. Mitsuko zažívá něco tak bizarního, že i my pochybujeme, zda je to realita. Šion Sono používá entitu Mitsuko (doslovně a perfektně) jako diváka svých představ (a nestydí se za to). Nedovedu se rozhodnout, jestli je film jako celek odfláknutý nebo geniální. Možná obojí. Možná se už Sono vykašlal na diváka a točí filmy pro sebe. Teda, on to už asi dělá dávno.

Vzhledem k historii, kterou měli tvůrci k dispozici a vzhledem k pouhým jedenácti epizodám, se to lépe udělat nedalo. Dobře, je to seriál a nebyly peníze ani čas na točení velkých epických bitev - toto je trochu okašláno. Ale vše ostatní okolo je luxusní. Historie, její zobrazení, vztahy a do toho občasné moderní osvěžení, když se potkají dvě postavy ze současnosti a chovají se nehistoricky. Plus sedí, že se Nobunaga doopravdy výstředněji oblékal, v mládí byl za blázna a občas reagoval nestandardně, například tančil (a byl sympatizantem západní kultury). Narážek hromada a otevřený konec mi vůbec nevadil (naopak - dobrý nápad - zbývá ještě devět let). Nedovedu si představit, že bych při sledování něčeho takovéhoto mohl být spokojen víc.

"Gangam style!" ■ Nerealistická, maličko za vlasy přitažená, ale příjemná fantazie. Skok do patnáctého století.