Hafran

Velmi intimní výpověď o stáří, pokání a nápravě, která nemusí vždycky vyjít, tak jak jsme doufali. Co si myslet o starcích, kteří provedli špatné věci před 50 lety? A máme právo je vůbec hodnotit po takové době? Možná je podstatné, jaký je člověk teď a ne jaký byl, ale otázkou je, zda se vůbec může změnit. A samozřejmě, zda lze změnit katolická církev...

Budoucnost patří love-fašistům, kteří vás nutí být v páru a selhání ve vztahu pro vás znamená proměnu ve zvíře. Ale přes absurdní a úsměvný svět, celým filmem prochází neuvěřitelně silná výpověď o lásce. Natočit film o lásce, ne romantický film, ale etudu o pravé podstatě lásky - co po člověku žádá a co dává, je obrovsky odvážné. A režisérovi se to povedlo výborně, křehká pachuť lásky zůstává i dlouho po filmu a její karikaturní deformace vlastně nevypadá tak nemožně.

Majitel jazzového klubu, kterému pomalu dochází, že časem přijde o všechno, se snaží pochopit co vlastně to všechno je. Čeho ještě je schopen se vzdát a kdy už je čas se okolnostem postavit? Ač je film řecký a je spojen s krizí nedochází k žádným srdceryvným, přeexponovaným výlevům, ale spíš s nadsázkou a skromnou realističností neustále připomíná, že až do konce je člověk pánem svého osudu. Navíc body za naprosto geniální jazzovou hudbu, kameru a stylovost.

Komorní gansterský příběh s famozními herci a nečekaným psem. Kolik má člověk ustoupit zlu, aniž by ho sám použil a kolik člověk snese od života? A jak málo vlastně člověk potřebuje? Po všech stránkách jedno z překvapení roku.

Velkolepé a originální. Očividně nová generace komiksů vychází z těch nejklasičtějších. :)

Sice stále kovaný komiks, ale aspoň se nám ta vizualita trošku proměňuje. Pro mě velmi příjemné překvapení, které po dlouhé době prostě jenom nekopíruje předchozí film.

Slabší než jednička, ale pořád to má víc šťávy než většina avengerů.

Roztomilé

Vizuálně stylizované a pečlivě tragikomické. Chybí tomu ale jiskra a nebo nápad, který by z tohohle filmu udělal kultovní záležitost. Hlavní mužská role ovšem přesvědčivě evokuje Jamese Deana nebo Marlona Branda, tak bych tohoto herce do budoucna nepodceňoval.

Rudá Soňa v boji proti developerům a zároveň stará bába na smeťáku smrdící pod okny slušným lidem v panelácích. Pohled je sice představen pouze ze strany farmářů, avšak jejich stanovisko je podáno se satirizujícím nadhledem, které dehonestuje představu hodných prostých lidí a zlých developerů. Nevím jestli u dokumentu je podstatnější um režiséra nebo výběr tématu, ale z Jámy na mě čišel příjemný balanc obojího. Pitoresknost všech postaviček, ať už jde o kněze, který s dřevěným křížem káže v metru nebo třeba manžela, který požaduje Nobelovku za několikerou záchranu světa před jaderným konfliktem je vykreslena bez zbytečných urážek, čistě a s nadhledem, z kterého čiší, že režisér pobral více než slušnou dávku psychologického a vizuálního talentu, takže o něm doufám ještě uslyšíme.