Idée_fixe

Dílo a život Maxe Švabinského - záležitosti natolik rozsáhlé, rozmanité, pestré, dechberoucí, geniální..., že je v podstatě nemožné to vše vměstnat do jednoho sotva hodinového dokumentu. Na to by bylo zapotřebí několika kapitol (představovala bych si nejméně pětidílný dokument), ale ani tak by to zdaleka nestačilo. Jsem ale moc ráda, že vzniklo alespoň něco - dosud zde totiž vůbec nic takového nebylo. Nepočítám kratinké záběry v pořadech jako Hledání ztraceného času, ČS filmový týdeník, apod., reportáže z nějakých vernisáží, výstav, státních akcí, atd, atp. Dokument byl pojat pěkně, srozumitelně, jak s těmi podstatnými informacemi, tak i s několika perličkami či pikantnostmi, dokonce i od samotného Maxe ze zvukových záznamů různých rozhovorů. Jen mám výtku k výběru hudby, která se (až na pár vyjímek, např. ta teskná flétna či romantický klavír) skoro k ničemu, co se tam odehrávalo, ale vůbec nehodila, byla tam jako "pěst na ucho". Obzvlášť ta soudobá, co zněla jako nějaké "techno-disko", a místy řvala tak, že skoro nebylo vyprávějícího vůbec slyšet. Ad vyprávějící - nechybělo velmi poutavé a zajímavé vyprávění (či četba z pamětí) skutečných odborníků - historiků umění, nebo dokonce lidí, kteří Maxe znali osobně (ach, ach), a všimli jste si až zarážející podoby Annina vnuka s Maxovým tchánem, Rudolfem Vejrychem st.? (portrét vpravo na knihovně), fotografie (lebedila jsem si zejména u těch, na kterých jsem poznávala "živé Maxovy obrazy" - jednalo se např. o pózující rodinné příslušníky, které pak zpodobnil), a přímo jsem plesala u videí s Maxem, kde dokonce mluvil, takže k tomu hlasu jsem měla i obraz (ach, mít tak ta videa k dispozici všechna, s veškerým matrošem, alespoň jednou jedinkrát je vidět...). Musím vypíchnout alespoň historku, kdy při Maxových námluvách jeho první ženy Ely "bral k Vejrychovým schody po dvou", přičemž "v životě to tak rychlé neměli, a brali se až po pěti letech vztahu". Moc se mi totiž líbí ten obrat. :-) Nebo výrok (v souvislosti jeho osudového vzplanutí pro Annu), že "Max nepotřeboval intelektuálku, ale ženskou". :-D No a co mě úplně dostalo, tak to krásné nadšení a společné sdílení lásky k Maxovi a jeho dílu manželů (+ horlivých sběratelů jeho grafik) Gloserových. To jsem jim prostě upřímně (ale v dobrém, nebojte :-)) záviděla. Že to mají s kým sdílet, že se tak krásně našli, ale samozřejmě taky tu jejich bohatou sbírku. Kouzelně a výstižně to vyjádřili, asice "Max Švabinský, to je diagnóza". Pod to bych se podepsala klidně vlastní krví. Touhle diagnózou totiž taky "trpím", a to už od svých 12 let, kdy jsem se poprvé setkala s Maxovou tvorbou, při návštěvě jeho Památníku v Kroměříži, a byla to láska na první pohled a celý život. Od té chvíle jsem beznadějně ztracená jak v jeho díle, tak i duši a očích. ;-) Zkrátka v celém Maxovi. :-)

V podstatě souhlas s kolegyňkou ibeh, napsala to moc hezky a výstižně. Jen si dovolím malou výtku, asice k "lidským" loutkám, které se mi vůbec nelíbily. Nemyslím technicky, tam není co vytknout - jest to vskutku poctivá řezbářská práce, pouze mi "nekoštoval" vzhled. Obličeje mě spíše děsily - být dítětem, tak bych se dokonce opravdu bála. Roztomilá zvířátka se mi však naopak líbila moc, tam jsem kupodivu problém s "hororem" neměla. :-) Ale to je samozřejmě pouze věc vkusu a názoru, a nijak to nemění i můj úhel pohledu, asice že coby nápad i zpracování (a v neposlední řadě také interpretačně) to bylo skvěle vyladěno. :-)

Nedovedu si představit lepší průvodce životem a dílem páně Janáčka, nežli dva tak velké (a charismatické) odborníky na něj, pány Štědroně a Zahrádku, jejichž někdejší veřejné besedy / přednášky (nejen) o něm, jsem měla tu velkou čest navštěvovat, a dokonce si s nimi i krátce popovídat. ;-) Příjemný bonus byla účast dalších umělců, např. Ivy Bittové, klavíristy Jana Jiraského či dirigenta Simona Rattla. I když vím, jak to myslel, zde bych si dovolila s ním malinko nesouhlasit - nemyslím si, že Janáčkovy opery jsou nejvhodnější pro ty, kteří se opery "bojí". :-D Obávám se, že by je mohly vyděsit ještě víc. :-DDD Ale jistě ví, o čem mluví, zřejmě má s tím i nějaké zkušenosti, tak mu budu věřit. ;-) Dirigent má přeci vždycky pravdu. :-D A jestli mohu i já něco dodat, tak tento dokument je dle mého skrovného úsudku především pro ty, kteří o Janáčkovi nemají prakticky ani páru, popř. jen nějaké obecné informace. Skalním fandům sice nepřinese asi nic moc zásadního, zase ale na druhou stranu pány Štědroně a Zahrádku poslouchat je slast, a navíc se ledacos zajímavého dá dozvědět i od těch ostatních účastníků, takže zkrátka nepřijdou ani Janáčkovi znalci. Ty jistě potěší např. ukázky z oper všech možných světových souborů, bohatá Janáčkova fotogalerie či decentní nahlédnutí do jeho soukromí (ať už ve formě fotografií či mluveného slova), aniž by se v něm tvůrci zbytečně šťourali.

Dokument se věnoval zejména pěvecké stránce tohoto nesmírně nadaného charismatického umělce. Absence herecké kariéry mi vlastně vůbec nevadila (možná právě proto, že i ta pěvecká je velmi pestrá a bohatá, a jeho písní zde zaznělo poměrně dost); rovněž jsem neměla problém s tím, že z osobního / rodinného života v dokumentu byly jen letmé střípky (ačkoliv pravda, alespoň malá zmínka o jeho druhém manželství, potažmo synovi, tam padnout mohla - namísto zmínky o údajném poměru s Marilyn Monroe, na který si tvůrci prostor samozřejmě našli, že...). To by musel být však dokument podstatně delší, anebo by ty další záležitosti byly na úkor jiných. Za mne zkrátka velká spokojenost, ačkoliv uznávám, že pořad je vhodný spíše pro diváky, co o Montandovi nemají ani páru, nebo jeho fandy, co by si rádi v kostce zrekapitulovali jeho kouzelné písně (a kukuč :-)).

Souhlas s uživatelkou Judy24, něco takového mne taky napadlo - asice že v dokumentu chyběly popisky, a to nejen z období, kdy a kde se "zrovna nacházíme", jakož i jmen účinkujících umělců / ansámblů. Rovněž by neuškodily názvy úryvků jednotlivých skladeb (alespoň těch, které tam vyloženě někdo nejmenoval, např. na zkoušce orchestru). Já osobně jsem sice skoro všechny skladby i umělce poznala, ale každý není v tomhle tak zběhlý (např. nějaký "elév" v oblasti vážné hudby), nota bene ani ten největší znalec by nemusel vědět, že jde např. o manželku dirigenta Hrůši či syna dirigenta Hanuse. Alespoň že v závěrečných titulkách byla všechna jména umělců i názvů skladeb vypsána. Ale je to jediná výtka, kterou k jinak moc pěkně udělanému dokumentu mám. Pan Bělohlávek byl nejen vynikající dirigent, ale i člověk. Laskavý, vlídný, se smyslem pro humor a srdcem na pravém místě. A s až záviděníhodným elánem, kdy i prakticky na smrtelné posteli pracoval div ne do roztrhání. Při tom všem si ale vždy našel čas na rodinu i přátelé. Velká škoda jeho předčasného odchodu. P. S. Dortík k 70. narozeninám pana Bělohlávka byl prostě neskutečný. Vytvořit z marcipánu 130 členů orchestru, včetně hudebních nástrojů a pódia, no, tož to tedy klobouček! Zejména, když ho dělala "cukrářka - amatérka", tedy členka orchestru. Takový snad i škoda sníst. :-)

Moci tak cestovat v čase, vím přesně, kam bych se vypravila... ;-) <3

Takže si to zrekapituluji: 1) Miluju majáky, a tenhle byl obzvláště romantický. Ach, domeček navazující přímo na ten majáček, kde by se dalo bydleti (alespoň dočasně, prosím prosííím :-)), ideálně se svou láskou (příp. ji nalézti až tam), to by bylo... Sebrali mi nápad! :-( :-D Ovšem vzhledem k datu vydání komiksu to poukazuje spíše na opak, leč já onen komiks neznám. ;-) 2) Nějaké takové sněžítko - těžítko s majáčkem musím mít!!! ;-) 3) Rovněž si někde hodlám obstarati (na nějaký karneval či tak něco) ten úžasný zelený kostým Mery. ;-) Bujný dekolt bych už do něj měla. ;-) :-DDD 4) Ony vůbec ty kostýmy byly vychytané, to se musí nechat, u všech "komiksových" filmů, když už nic jiného, kostýmy mě dostanou téměř vždy. A až zde jsem objevila, jak skvěle vypadá kombinace zelené se zlatou (a to zlatou přitom fakt nemusím) či fialové se stříbrnou (tady prozměnu dvakrát nefandím té fialové ;)). 5) Vyladěný byl rovněž výběr veškerých (ne)herců pro všechny Arturovy věkové fáze, jako by to byl fakt jeden tentýž člověk, od miminka po dospělého třicátníka Aquamana. Všichni si byli až neuvěřitelně podobní. 6) K záběrům na maják nebo moře, nebo maják+moře by naprosto dokonale seděla Debussyho symfonická freska Moře (jen tak mimochodem - v originále La Mer ;-)). Zněla mi v kokosu skoro celý film (a pokračuje to nadále i nyní, při psaní mého komentáře). Čímž nechci nikterak snižovat úroveň OST, spíše vyzdvihuji toho Debussyho. ;-) 7) Naprosto dokonalý byl i střih, to je vůbec kapitola sama pro sebe, o podvodních záběrech už ani nemluvím. 8) Nesmím opomenouti též skvělý výběr herců. Jen mě mrzí, že mi tam unikla ta Julie Andrews, ale možná že se jen "schovávala" v nějaké té masce. Např. některé z těch "paryb", či co to bylo. Bez nich bych se, jen tak mimochodem, docela obešla, avšak chápu, že do vodní říše zřejmě tak nějak nejspíše patří. ;-D Obzvláště, vyskytovaly se i v komiksu. ;-) A Dolph Lundgren se mi nikdy jako chlap nelíbil, a vlastně ani jako herec mi k srdci nikterak nepřirostl, ovšem tady!!! tedy válí!! :-) A s těma vousama (a navíc zrzavýma - mňam! ;))) je fakt sexy, ani jeho věk bych mu vůbec nehádala. ;-) 9) Cca v půlce filmu se mi chtělo úděsně "na malou", a nejméně další půlhodinu jsem tedy čekala na nějaké "hluché" místo, abych si mohla zajít na WC, jenže ono ne a ne nějaké přijít!! :-D Takže když už jsem to fakt nemohla vydržet, musela jsem prostě jít, film - nefilm, kruciš brko!! :-( :-D 10) Nezapomněla jsem náhodou zmínit ten famózní maják?? ;-)

To je zase překlad... Cizinec ve vlaku.. Se divím, že to nemá něco jako "Šílenec v kupé", "Svědek v ohrožení", nebo tak podobně. :-D Pominu-li plno nelogičností (jako např. že po té mega-bouračce vlaku neměl nikdo z 20 lidí ani škrábanec, nebo že Michael identifikoval prvního, kdo mu přišel, že vypadá podezřele; rovněž ten namistrovaný zazobaný přičmoudlík, že by jel vlakem??), tak se mi film fakt moooc líbil, a dokonce překonal má očekávání (kterážto pro mne byla jasná páka, stačilo si jen přečíst jméno režiséra+hlavní role ;)). Napínavé a zajímavé od začátku do konce, plno zajímavých, nečekaných zvratů, super akčních scén... A Liam Neeson je furt ještě jura (jak tu má občas někdo probléby s jeho obsazením), navíc na svůj věk skvěle vyzerající. ;-) Škoda, že má oblíbená Vera Farmiga nedostala trochu více prostoru (když nepočítám telefonáty), ale nevadí, i tak jsem velmi spokojená. A ještě něco. Při té scéně pod vlakem jsem strachy ani nedýchala, to bylo tedy super psycho! Málem jsem si kákla do gatěk. :-D Být v podobné situaci je pro mne doslova noční můra! Tuhle jsme byli s malým synkem na exkurzi v depu DPmB, a jen jsem tam zmerčila ty šaliny s těma ďourama v zemi pod nimi, málem to se mnou seklo. :-) Což teprvá, když se chtěl synek neustále pod ty šalinky chodit dívat (jak taky jinak, kdybych měla hrůzu z výšek, nejspíš by toužil se mnou vyšplhat na Ajfelovku :))).

Naprosto dokonalá hudba, nejraději bych díky ní dala 5 hvězd, ale samotný dej mě moc nenadchnul (bez ní bych dala jen 3, ale nemůžu, ta hudba je prostě neskutečná). Už si ani nepamatuji, kdy mě v poslední době (myslím co se současných filmů týče) hudba tolik dostala. Slyšela jsem i nějaké fragmenty samostatně (před shlédnutím filmu), ovšem tohle se prostě musí poslouchat i s tím filmem. ;-) Mile mě překvapil také fakt, asice že několik vražd bylo buď vidět jen v náznacích, anebo bylo úplně mimo záběr - očekávala jsem jatka, a tak jsem skutečně potěšena, neboť i když sleduji horory ráda, paradoxně nesnáším potoky krve a bezduché vyvražďovačky. Těch překvapení tam pro mne bylo více, ale nechci spoilerovat. Úžasná hudba!!!!!!!!!!!

Při veškeré úctě k panu tvůrci - tohle opravdu ne, a ne, a to ani s tím, že je to třeba nějaká ta jeho fantazie, sny, touhy, surreálno, a já nevím, co ještě. Před udělením odpadu film zachránil (kromě několika málo scén, které mě aspoň trochu zaujaly, pobavily, nebo mě tedy minimálně nesraly) právě můj velký a neutuchající obdiv k jeho (dosavadní) tvorbě, která je prostě úžasná, originální a jedinečná; pak je tedy vskutku škoda, že ve stejném (či podobném) duchu se neubíral i Hmyz. Pardon, ale tohle je prostě úplně mimo, jako by to pana Švankmajera ani nevidělo z tryskáče. No já se na něj nezlobím, však není robot, a každý někdy chybuje. Já mám jinak u všech jeho filmů čtyři nebo pět hvězd, holt i mistr tesař se někdy utne. A nebo jsem se tentokrát utla já, že jsem se nenaladila na stejnou vlnu?? Navzdory surrealistickému leitmotivu mi vlastně všechny dosavadní Švankmajerovy filmy (ano, i kraťasy) dávají smysl, takřka vše do sebe krásně zapadá. A co ne, dává prostor fantazii tvůrce či diváků. Tady mi přišlo, že nedávalo smysl absolutně nic. Nuže, tak třeba ta naprosto protivně ječící zmalovaná koza (tím rykem by přeřvala i hukot Niagarských vodopádů), která mi vlastně asi jinak nějak extra nevadila, ale neskutečně mě iritoval ten její řev; a ano, musel tam být zas, a za dalších pět minut opět, a kdyby ji náhodou někdo třeba stále slyšel špatně, jelikož právě na druhém konci světa odpálili atomovku, tak další repete. A to její zvracení (no ano, muselo tam být se vší parádou) tomu jen dodalo grády, přesně tohle jsem potřebovala vidět. Škoda, že ji pan hlídač (nebo vrátný, či kýho výra, co to vlastně bylo za postavu) nespořádal později, mohla ještě párkrát zavřeštět (tahle to bylo jenom asi dvacetkrát). Ad hlídač - Norbert Lichý je další z důvodů, proč jsem tomu dala aspoň tu jednu hvězdičku - byl tam vážně skvělý, ale docela se mi i líbila Kamila Magálová - ti dva snad jediní hráli i působili přirozeně, a ne jak banda chovanců z ústavu pro choromyslné (Pavla Nového opravdu nepočítám, ten se tam, žel, sotva mihne). Prostřihy na natáčení to sice trochu osvěžily, ale zároveň poněkud rušily. Paradoxně se mi to na tom všem líbilo snad nejvíc. Plus to vyprávění snů. Lábus dřepící na záchodě, a následné kutálení obří hovnikoule, no týý piraňo, už jsem se bála, že tam nic takového neuvidím. Chyběl už jen mohutný gejzír z moči, pod kterým by ústřední dvojice (lhostejno, která) mohla předvést třeba pekelný hmyzí taneček, poté 358. polohu z kámásútry (to by bylo aspoň Věrné milování!), u ní si pošmáknout na pár křupavoučkých broučcích, a druhou rukou vyluštit roháček. A do profilu filmu uvést "na motivy Krásova Brundibára", dávalo by to asi stejný smysl, jak ten Čapkův Hmyz. No, a tak bych mohla v tom výčtu ještě pokračovat, ale to bych si nestihla uplácat svou věšteckou kuli pro štěstí. Jo, a Prodanka mi k tomu všemu taky moc (vůbec) neštymovala - škoda, že nebyla nějaká hudba napsána čistě pro tento film - i když po tom všem by to spíš ještě dorazila.