Zeebonk

Takovéto neotřelé romaňtiky jsou svým způsobem velmi fajn a Sekretářka je bezesporu kvalitní film. S úctyhodnou hbitostí se vyhýbá zajetým žánrovým kolejím a už v prvních minutách se začíná ohánět bravurní sekvencí různorodých ksichtů Maggie Gyllenhaal. Vlastně hérectvo jako komplet jiskří příkladnými výkony a nejeden ostřílený filmový kritik může uznale pokývat hlavou. Ale to by to nebyl váš lišácký strejda Zeebonk, kdyby neměl v rukávu zastrčené nějako to důmyslné "ale". Tak tedy... Kašli, kašli... Ale ten film mě nudil a sral s takovou intenzitou, že jsem si málem uhryzal první tři články prstů pravé ruky. Navíc jakkoli je ta Maggie fajnová hérečka, tak faktem zůstává, že její postava je krajně nesympatická, hysterická, polodementní, nevyprcaná čubka, kterou je peklo sledovat. Takže lepší tři ať nežeru.

Plytká srágora vrcholně přeceňovaného požírače rosniček, jehož jsem měl tu drzost považovat za uondaného hovnaře už po celou jeho ranou tvorbu, kterou veřejné mínění považovalo za, pche, kvalitní. Mimo to, že se tihle Mafiánovi táhnou jako výtěr ze šnečího rekta, že všechny objektivem ošlehané držky, v čele s De Nirem, připomínají svou patřičností dvanáctiletou whisky v umouněném kroužku bezdomovců, že i ta podělaná akce stojí za jedno macaté, stočené, zapařené hovno, tak i ta pečlivě budovaná image politické nekorektnosti pomocí přehršle slovíčka "fuck" přichází vniveč, neboť se snímek děsí opustit onu pečlivě vyježděnou cestičku středního proudu. Zkrátka průměr nejhrubšího zrna, který se v divákově paměti uchytí asi jako kravská moč na sedmikrásce v pravačce masturbujícího teenagera.

Staré omšelé pravdy o zkurvenosti internetu a vlastně současnosti obecně a to hezky na pět způsobů. Sličná to mozaika, z které se však pražádný úd neprokrví, neboť jediný její účel je s asexuální přesností rozebrat divákovy emoce na prvočinitele, prohnat je mixérem a vzápětí je do jeho páteře napasovat zpět v dosti sporadickém pořadí. No to si pište, že mi to zkurvilo den. Formálně to bylo bezesporu precizní až běda, ale přesto se jaksi nedokážu ubránit pocitu, že to celé byla prvotřídní slzopudná sračka. Opět to brnkalo na city jako Asiatka na harfu, opět se to až směšně vyhrotilo a opět jsem měl neodbytný pocit, že se mi to snaží dostat do trenek. Ale na druhou stranu by měli takoví moudří uvědomělí filmoví kritici, jako jsem já, ocenit mnohoměsíční práci herců, hereček, střihačů, kameramanů a Mexických přistěhovalců uklízejících hajzly. Nač zapírat, ono se mi to vlastně docela líbilo. Čtyři ať nežeru.

Strejda Carpenter ve svém typickém béčkovitém cáru pytloviny, který mu jednoduše ladí k očím. Mé psychopatické já jako obvykle lačnilo po přídavku šťavnatých brutalitek, ale s ohledem na fakt, že ti konzervativní przniči koťátek udílející rating mávali tvůrcům před ksichtem NC-17kou, se poměrné cudnosti finálního sestřihu nedivím. Na druhou stranu jsem měl tu čest sledovat UNCUT verzi, takže... Ále... Srát na to. Upíři jsou zkrátka bezvadná béčková konina a to ta nejkoňovitější. Dávka hypernásilí by mohla být trojnásobná, scénář o nějakých 60 bodů IQ inteligentnější a hérectvo by mohlo ubrat ze své hysteričnosti. Ale na druhou stranu je taková koňská koňovina přesně ten druh pozitivní jiskry v divákově rohovce, která dává tomu celoživotnímu byrokratickému otročení smysl. Nic člověka nenaplní jako pořádné koňské béčko. Slabší byť zasloužené čtyři hvězdy.

No co to vidím? Ten přinerděný ryšavý čokl otiskl svůj nevzhledný rukopis do dalšího TéVé klenotu... Ale radši se rovnou přesuňme k tomu podělanému jádru pudla - Agents of SHIELD je výstavní definice nefunkčního šuntu. Ona nehorázně očividná snaha splácat dialogy tak lehké a vybroušené, až by se divákovi udělal hnědý flek na slipech, člověku prostě seškvařuje chloupky v nose. Ten scénář je po všech stránkách špatný. Křečovité hérectvo na sebe prská křečovité dialogy, jejichž pointy se často podobají slintajícímu jezevčíkovi honícím se za vlastním ocasem. V tomto projektu prostě chybí pevná ruka zocelená dlouholetou masturbací v potemnělém podkrovním bytě. Ruka pravého ostříleného geeka, který ví, jak v žánru chodit a umí zkombinovat nadsázku s pokleslými eskapádami superhrdinského vesmíru. A ten hovnař Joss to očividně není. Několik epizod je dokonce tak dějově prázdných a nicneříkajících, že by mělo tvůrcům zvlažit týl shnilé rajče, poněvadž je to přece teprve posraná první série. Hanba na ty neschopné parchanty u výroby. Hanba na Whedona. EDIT: Po dokoukání celé série musím, chtě nechtě, přidat hvězdičku, neboť minimálně šest posledních dílů jsou dějem, konspirací a "nečekanými" zvraty nadité a vlastně to byla vskutku strhující jízda, na které jsem si náležitě pochutnal. Pardón. EDIT 2.0: Další hvězda navrch = plný a zasloužený počet. Druhá série přehodila výhybku a zvrhla se v neskutečně temný, promyšlený a vypointovaný náser. Postavy chcípají, vyvíjí se a traumatizují se, SHIELD vede guerillovou válku proti všem zmetkům světa a pan Whedon stoupá v mých očích úměrně s mou erekcí nad vývojem tohoto nečekaného majstrštyku. Před rokem by mě nenapadlo, že to řeknu, ale já s těmahle agentama z SHIELDu snad vydržím až do konce. EDIT 3.0: S příchodem třetí série je můj pohled zase o něco střízlivější. Ta brutální lavina děje je sice hezká, ale zase v ní vyniká plochost charakterů. Plus věčně akční hudba mi začíná lézt na nervy a některé postavy mě serou. Rovněž akce je oproti Daredevilovi pěkně nudná, neimaginativní a blbě natočená. Zkrátka se blíží čas, kdy se na to vyseru.

Rozkošná epizodka ze života malé Maisie, při které se každý pedofil svalí na zem v jedné velkolepé spontánní ejakulaci skrz napnuté džíny. On je to prostě neskutečně milý, neotřelý odpolední kalkul, v jehož průběhu mě u srdce hřálo tak pekelně, až jsem vypadl ze své pečlivě budované pózy cynického zmrda. A teď opět ty omšelé, oslavné sračky - Všichni hrají až se jim z uší kouří, zvláště pak ta šestiletá šťabajzna v hlavní roli. Bla bla bla.

Stuck in love je jako šťeňátko zlatého retrívra. Zprvu je to roztomiloučké až běda a vy byste to v jednom kuse tahali za ušiska a strkali tomu pěst do bezzubé chlebárny. Potom to však naroste do velikosti nasteroidovaného telete, začne to srát všude, kam se podívá, a když vám to jednoho dne udělá loužičku vedle postele, tak se mu v tom už neodvážíte vymáchat držku, neboť se děsíte strašlivé odvety. Ale dost vznešené alegorie. Tento snímek přetéká uměle a neuvěřitelně vyhrocenými zvraty. Je to další z dlouhé řady rádoby nezávislých srágor a lízačů kaďáků nejhrubšího zrna, jenž útočí na divákovy city tak vychcaně a prvoplánově, až má chuť se vyzvracet do kapuce spolusedícího v kinosálu. Ale na druhou stranu to byla vskutka milá a zábavná jízda, čas s ní uběhl jako křeček na pervitinu a věřte tomu nebo ne, té slizké skoro dvouhodinovky nelituji. Po zasazení do složitého algoritmu mi vyšly tři hvězdy.

Tak tato upejpavá stórka o novodobém Robinu Hoodovi mě nudila tak urputně, až mi začaly po týlu rašit šedivé štětiny. Nesnáším bouchače s plačtivými traumaty z minulosti a ještě víc nesnáším, když se taková ubohá parodie na člověka pokouší přetáhnout polskou jeptišku. Samozřejmě rozumím, že to není Jasonova standartní přímočará mlátička, nýbrž hluboké drámo se sociálním přesahem, ale na druhou stranu by si tady měl někdo uvědomit, že se svými dvěma výrazy a třemi chlupy na makovici prostě nemá na víc než na rozbíjení zlotřilých držek. Ale zase si nemyslete, že jsem proti tomu Jožinovi s blyštivou šiškou zaujatý, Redemption je stoprocentní slaboduchá ptákovina i bez mého opovržení nad jeho herectvím.

Vše, co je nádherné na letech sedmdesátých, vecpané do jedné skvostné dvouhodinovky, která mě vehnala do intenzivní multižánrové divácké extáze. S mírným znepokojením jsem si následně uvědomil, že jsem po dobu několika dlouhých měsíců zabředl do vyčpělé filmové současnosti a bezbožně opomíjel onu báječnou dekádu, v které si to mistr Pollack cválal pěšinkou mrazivější než psí čumák vymáchaný v tekutém dusíku a vršil na sebe suché masterpiecy s kadencí přežraného grizzlyho se střevní chřipkou. The Yakuza je zkrátka parádní flák precizní filmařiny. Atmosféra houstne s přesností na molekuly, v závěsu rezonují dynamické dialogy ve jménu japonska obecně, k tomu parádně vypilovaná zápletka, těžce frajerská část mužského osazenstva a vše grandiózně podtrženo závěrečným akčním infernem, v kterém sedmdesátkově vyblitá blažka stříká do všech stran a žádná stěna nezůstává suchá. Víc takových.

A je to tu zas. Další vykalkulovaná indie břečka, která mi polila hlavu lubrikantem a pokusila se jí nacpat do nejbližšího žirafího rekta. Inu, co vám budu povídat, bylo to tam velmi stísněné, nemohl jsem dýchat a na jazyku jsem měl pachuť ranní stolice. Ale hezky popořadě. Jede se podle té samé rádoby nezávislé šablony, s kterou si již stovky zavšivených mudrlantů utřelo pomočené prkýnko a má žluč začíná velmi pomalu bublat jako prd ve vířivce. Kunda párek, to od dob největší slávy Toma Dicilla nemůže někdo namíchat nezávislou polévku tak, aby nad jejímu výpary nemusel divák vyzvrátit vnitřnosti? Všechny ty indie sračky jsou pořád stejné sračky! A hlavně, jak všichni ví, slouží akorát k tomu, aby si na nich Hollywoodem rozprcané řiťky velkých hereckých es nahonily škleb nekomerčních čubek, kterými bezesporu jsou, a mohly nás nechat nadále žít v domnění, že ta jejich profese není mrzká až do morku kostí. Ale zkraťme to. Je to indie shit jako všechny ostatní - téměř hřejivý, vcelku zábavný, odporně vykonstruovaný a snadno zapomenutelný.