DaViD´82

Rok před Boormanovým vysvobozením přišel Peckinpah s takřka totožným tématem. Jediným rozdílem je umístění děje na skotskou vrchovinu. Tam se za klidem přestěhuje fyzik David a jeho žena poněkud uvolněnějších mravů. Výtečně gradující děj a perfektní herci jsou hlavními klady. Strašáci již těžko vzbudí takovou kontroverzi jako v době svého uvedení, ale i tak dnes mají divákům stále co nabídnout.

Coppola i Hackman se kdysi vyjádřili, že Rozhovor je nejoblíbenějším snímkem jejich kariér. U Hackmana to je vzhledem k perfektnímu výkonu, který zde předvádí, zcela pochopitelné. Ale u Francise již tak moc ne. Rozhovor je bezesporu dobře zrežírovaný, skvěle vymyšlený, má spoustu vynikajících scén, jeho téma je aktuální i dnes, ale... Ale celkově to je prostě "pouze" dobrý thriller.

Afektovaní rádoby herci v něčem co těžko nazvat filmem, natožpak komediálním. Nehoráznost nejtěžšího kalibru.

Průměrně zpracované silné téma s docela dobrými herci. Snímek boduje spíše v zajímavých detailech ze života moderně žijících věřících židů než-li jako fungující celek. Ovšem těch detailů do života obyčejných lidí jiné kultury je tolik, že činí Tehilim ve výsledku filmem, který stojí za trochu pozornosti.

K čemu jsou Kim Ki-dukovi výborní herci, když snímek stojící na poetičnosti jí ve výsledku obsahuje sotva stopové množství? Správně, k ničemu. Již námět o sbližování zhrzené manželky od úplné, byť nefunkční rodiny a k smrti odsouzeného nemluvného zločince, který touží spáchat sebevraždu, neslibuje mnohé, ale mohl z toho být potencionálně dobrý film. Ovšem tentokrát se "djůk" utl opravdu hodně a místy až nesnesitelně.

Silné téma, výteční herci a ve výsledku "pouze" dobrý film. Ač úvod a závěr dosahují kvalit nejvyšších, tak kolem středu stopáže to přešlapuje se na místě a děj nikam nemíří. Škoda, při stopáži o dvě až tři desítky minut kratší se mohlo jednat o zcela vynikající záležitost. Takto zůstalo pouze u promarněného potenciálu.

Již minimalistické úvodní titulky vás dobře připraví na formu tohoto snímku. Několik málo lokací, pár herců, žádná hudba (s jednou malou výjimkou v závěru) a spousta dlouhých emocionálně vypjatých scén nez jediného střihu či pohybu kamery. Opravdu velmi komorní francouzský počin o nelehkém soužití členů jedné rozpadlé rodiny ve velkém venkovském sídle. Stupňující se napětí mezi výtečně napsanými a zahranými postavami je středobodem Holého vlastnictví. Nenápadný, ale o to lepší "malý velký" film.

Joel Schumacher vás přesvědčí, že není dobré být v dosahu baseballové pálky Michaela Douglase, když se mu přejí konzumní styl života. Neskutečně působivá a trefná černočerně humorná satira o "tak trošku" jiné krizi středního věku.

Pokud přistoupíte na hru tvůrců, tak to jako nezávadný rodinný televizní film s obligátním sdělením docela ujde. Ovšem na komedii tomu chybí humor, na sportovní snímek nějaké zápasy a na "vztahovku" pro náctileté zase schází ty vztahy. Rádoby sportovné sekvence jsou střihem a režií naprosto děsivé, ale stejně jich je tak pomálu, že to naštěstí nezačne ani lézt na nervy. Holky jsou sympaťačky, byť Keira je tu ještě strašné střevo, ale podráží jim nohy rozpačitý začátek a neúnosná stopáž. Za tu by tvůrci měli dostat červenou kartu. Na lavici tuctových filmů, jakých jsou desítky do roka, to však bez výraznějšího zadýchání stačí. Pokud vám to nevadí, tak není důvod proč se na tuto cestu za velkým snem navzdory předsudkům rodiny a okolí nepodívat.

Jedno z nejhorších děl světové kinematografie. Může nás "těšit", že pochází z našich luhů a hájů. A nyní mě omluvte, je mi poněkud blivno...