DaViD´82

Phillip Glass a ženy ve filmu nejen pro ženy. ♫ Hodnocení OST : 5/5

Doposavad nejlepší snímek Toma DiCilla. Skvostný scénář, perfektní herci a evidentní láska k filmu dělají ze Života v oblouznění nezapomenutelnou záležitost. Parta nadšenců a jejich snaha o dokonalé dílo. Škoda, že jejich schopnosti tomu zdaleka neodpovídají. Když se navíc přidají neshody na place a technické problémy tak... Vznikne jeden z nejlepších nezávislých filmů devadesátých let.

Pocta Mistrovi Napětí? Možná... Ovšem spíše než-li o kriminálku se jedná o další kvalitní studii netypických, ale opravdových vztahů z pohledu Pedro Almodóvara. Jednoznačným kladem jsou herci v čele s famózním Bernalem. Největším záporem scénář, který sice námětem zaujme, ale konečnou podobou v jaké je prezentován ve filmu již tolik ne.

Pohled na vztahy z různých perspektiv dle Almondóvara v jeho nejlepším, nejpřístupnějším a zřejmě i nejupřímnějším snímku.

Originál tradičně bývá lepší remaku. A u tohoto snímku Amenábara to platí dvojnásob. Na první pohled jsou obě verze v podstatě shodné, ale tato je lépe zahraná, s famóznější hudbou, má větší spád a o působivější atmosféře ani nemluvě. "Abre los ojos, diváku..."

Blade by chtěl být strašně cool filmem plným cool hlášek, cool akce a... a vůbec vším strašně cool. Jenomže jím není. Je to jen průměrné béčko, které si to však nechce přiznat a hraje si na něco více než na co má. Na druhou stranu to příjemně odsýpá a je tu pár výborných scén. Prostě snesitelné béčko jak vyšité.

O chlup lepší než-li jednička. Je to však tím, že tentokrát si to již vůbec na nic nehraje. Tvůrci si prostě pro zábavu sobě a ostatním natočili solidně odsýpající béčko se vším všudy. Hloupé dialogy, cool hlášky a herci, slušná akce, spousta stupidních momentů a tak dále. Škoda, že se nemírnili ve výsledné stopáži, jelikož by to výsledku jen prospělo.

Naprosto nerozumím délce stopáže. Proč solidní filmovou povídku, která začne až v polovině snímku, zbytečně rozmělňovat zcela zbytečným bezmála hodinovým prologem? Navíc, když po něm stejně dojde k "restartu" a jede se nanovo. V první části sledujeme nezajímavé postavy, trapná camea a rádoby cool dialogy, které nemá šanci zachránit ani snažící se Kurt Russell. V druhé polovině je to v zásadě to samé, ale tam to již funguje především díky sympatickým slečnám a tarantinovským dialogům. Závěrečná automobilová naháněčka má říz i tu správnou atmosféru. Technicky a stylem je to od Quentina vypiplané do nejmenších detailů, ovšem to se dalo očekávat. Je vidět, že má nejen nakoukáno, ale že se zmůže i navíc než-li pouhé napodobování jako Rodriguez. Obzvlášt nápad s posunutým dějem skrze chybějící filmovou cívku je geniální a mnohem lépe využitý než-li u Planety Terror. Celkově mám však z projektu Grindhouse pocit, že kdyby se obě části prostříhaly, tak to výsledku jen a pouze prospělo.Zvláště v případě Tarantinovy části, která sice filmově a stylem je podstatně lepší, ale v zábavnosti naopak za přímočařejším počinem svého kolegy překvapivě poněkud zaostává.

"Yippie-ki-yay, motherfu..." Solidní akční snímek? Zcela určitě. Jenomže není to vzhledem ke kvalitě jakou nabízely předchozí části poněkud málo? Popravdě ani ne... Bez jednoho roku vzniklo k dvacetiletému výročí Smrtonosné pasti její čtvrté pokračování. A ač John McClane kvůli sníženému ratingu poněkud vyměkl, díky věku nosí místo tílka mikinu a v akčních pasážích mu musí zdatně vypomáhat střihař, tak i nadále s úspěchem hláškuje, střílí, řádně krvácí, dostává do těla a nakonec všechny převálcuje. Je s podivem, že Len Wiseman, který do teď nedokázal natočit byť jen průměrný snímek se natolik pochlapil. Pravda sem tam to drhne, scénář je tupý (obvzláště po technické stránce), konec až moc nadsazený a všudypřítomné filtry zbytečné... Jenže někde pod tím je naprosto jasně cítit duch starých dobrých Pastí. Vše zde odsýpá jak má, akce střídá akci, hluchých momentů moc není, pomocníček Johna vůbec nevadí (ba právě naopak), akční pasáže jsou většinou nápadité, a protivníci jsou výborní. Hlavně charismatická a dobře se ohánějící Maggie Q. Co více od letního akčního blockbusteru chtít, než-li vypnout mozek a nechat se strhnout návratem jedné z legend akčního stříbrného plátna? I po těch letech si dokázala tato série udržet svůj nadstandard co se týče kvality, jenže od příček nejvyšších to strhává ani ne desetiminutová pasáž Johna s tyrákem na dálničním nájezdu versus stíhačka. V áčkovém akčňáku tato upgradovaná verze nechvalně známé směšné scény z béčkového Ramba III nefunguje o to více. Zato úplný konec potěší, jelikož hlavní záporák v sympatickém podání Timothy Olyphanta odejde ve velkém stylu. Mnozí v to doufali, málokdo tomu opravdu věřil a ono se to podařilo. Tento díl není nejlepší - je nejhorší, ale stále nadprůměrně dobrý, byť z postavy Johna udělal přesně to čím se v minulých dílech vyhradila oproti ostatním akčním charakterům. Buďme rádi alespoň zato. Když kvůli ničemu, tak proto, že dobrých akčních snímků ve stylu těch "starých dobrých" z konce osmdesátek a počátku devadesátek loňského století již mnoho nevzniká. Půjde-li to tak dál, tak za pár let dojde i na dvanáctku.

Mohla to být romance jaká tu roky nebyla. Jenže Nicolas Cage, Meg Ryan, scénář a režisér byli proti. A tak natočili další z nekonečné řady tuctových limonád made by Hollywood.