Happens

Silný pocit, že hrajete hru. Nadupaná akce, která neustává, nepřestává mě překvapovat sekvence za sekvencí. A epika taky dává smysl se skvělým finálním zvratem - PC akční proporce s dobrým scénářem. Kam to vede? Nikam? No a! Jízda! Připoutejte se! Jedeme!

Záběr: žena nandavá mléko do lednice a u toho hraje hororová hudba, napětí stoupá, zavře ledničku. A nic. Film běží zase poklidným tempem dál. A proč? Protože prostě občas je horor něco dát do ledničky? Zřejmě. Tak předvídatelný, tak béčkový, příliš filmu vsazeno na lekavé momenty. Jsem rád, že si Esther našla čas v psychiatrické léčebně v Estonsku na naučení se Čajkovského. Díky. Moc.

Zbožňuji Colina Firtha. Ne vážně. Opravdu. Ale nikdy nebudu kamarád s W. Allenem, zkoušeli jsme navázat bližší vztah mockrát, ale pokaždé to dopadne stejně. Příběh mě irituje od samého počátku se stupňující se naivitou/stupiditou někde z poloviny minulého století. Atmosféra dýchá, dialogy jsou nabité. Ale já jsem jiný. Divný (asi)..

Něco mezi třemi až čtyřmi hvězdami. Refn se nechal unést lyrikou do absolutna - přílišná snaha hudbou, barvami a nekonečně dlouhými záběry vynést atmosféru filmu skrze oblaka do vesmírných výšin. Ale i tak se podařilo dostat do jádra ženské mysli a ponořit se na dno světa krásy. Ani se mi nechce věřit, že to točil muž. .. Věřím, že pro muže snímek není tak jedlý jako pro ženy. (Beauty isn't everything. It's the only thing.)

Stará škole detektivek, nicméně po shlédnutí spíš zanechává dokumentární pachuť. Znechucen primitivností sexuálních pudů individuí, kteří jsou mezi námi a trochu zklamán prací kriminálního oddělení, které nechalo skoro dekádu volné ruce vrahovi, kterého mimoděk dopadli a pustili zaslepeni nesprávnými indiciemi.

Upíří a dětský horor ve Švédsku. Zima a pochmurná atmosféra. Vampírský přístup jakožto východisko z šikany. Láska. Přátelství.. naivita dětských let pokroucená zvláštností bytosti prahnoucí po krvi. Rozhodně netradiční přístup.

Bože né, koukni se, zase se někdo snaží zničit naší planetu... Aneb ohromné zklamání a bolest ponechaná uprostřed komiksového srdíčka. Film, který upadne do zapomnění. Díky moc.

Film o rádoby superpřitažlivém muži postrádajícím charisma a sexappeal, který sexuálně použil v jednom inkriminovaném roce tolik žen, že ani neví, kde by mohl mít potencionálního syna, což mu vytvoří pocit samoty, do něhož zabředne a existencionalita jeho příběhu ho dožene nepřipraveného. Gratuluji.

Film prošpikovaný skvělými hláškami. Nicméně epika kulhá, jak invalidní důchodce, méněcennější příběh v tak ubohé verzi sama sebe jsem viděl možná tak při záměně kufrů na letišti u filmů z počátku minulého století. Allen by si měl uvědomit, že jsme v novém tisíciletí. Konečná scéna tak bolestivě nesedí, až to bolí. Woody a já asi nikdy nebudeme dobří přátelé...jsem mimo mísu, jak pozoruji hodnocení ostatních.

Čisté emoce netvořené umělými vztahy, ale životními událostmi drsných Afrických zemí (do nichž podnikatelé přinášejí skrze armádní síly demokracii a kradou si nerostné bohatství). Příběh lidí, kterým se poštěstí přistát jakožto imigranti v USA a neznalí a traumatizovaní krutostí svého světa se snaží asimilovat - po svém. Smích střídá pláč a pláč smích. Zajímavý mix pocitů nabízí těžce stravitelný snímek.