Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Pohádka
  • Krimi

Recenze (2 482)

plakát

Podobizna (1947) 

Solidní drama s hororovými prvky na motivy Gogolovy povídky, poněkud přenesené v prostoru, ale zachovávající základní dějovou linii, včetně závěrečné pointy. Věčná otázka hledání hranice umění a podbízivosti, jakož i jeho komercionalizace. Realisticky je nutno uznat, že i umělec si musí vydělat na chleba a že je něco hezké, neznamená, že to není umění (a naopak), každý by měl ale mít nějakou osobní hranici a nezahodit talent jen pro obdiv salónů. Zajímaví herci, samozřejmě je třeba zmínit budoucího inkvizitora Šmerala, který už tenkrát měl v sobě něco "ďábelského", a pak musím překvapeně konstatovat, že stará čarodějnice Luba Skořepová (jinak jsem ji doteď neznal) byla za mlada docela fešanda (ale ta móda 19. století holt udělá princeznu skoro z každé ženy).

plakát

Noc na Karlštejně (1965) (TV film) 

Hvězdně obsazená inscenace, snad ještě o úroveň výše než u Podskalského verze. Jenže jako muzikál to sráží mizerné hudební aranžmá. Je mi líto, ale ten ustavičný zvuk hammondek byl pro mě po chvíli neposlouchatelný, bylo to jak na nějakém americkém stadiónu. Proto, i když všechno ostatní je kvalitní, musím dát jen tři koruny císaře a krále Karla.

plakát

Labutí princezna (1994) 

Správná pohádka, kde labutě jsou přesně tím, čím se zdají na baletu být, chrabrý princ zachrání krásnou a dobrou princeznu a necpe se do toho džendrová a rasová ideologie. Co víc si přát.

plakát

Bakaláři - Lalůček (1977) (epizoda) 

"Vy se stěhujetééé?" Tak absurdně vtipné, že to mohl přinést jen život.

plakát

Hra bez pravidel (1967) 

Svižná napínavá krimi zjevně inspirovaná francouzskými filmy té doby. Děj je dost syrový, dynamický a poměrně nepředvídatelný, i když za cenu občas ne úplně logických rozhodnutí hlavních protagonistů, z nichž žádný nevyjde z rozehrané hry "klenoty nebo život" bez následků, přičemž s sebou strhnou další. Menšík coby malý český hajzlík vážně překvapí, Kryzánek si nezadá s tvrdými filmovými grázly, Adamíra se představí jako inteligentní gauner, který je zároveň srab, co se bojí ušpinit si ruce, a Matyáš jako vyhozený policajt, který svou snahou dořešit čtyři roky starý případ ohrozí několik lidí kolem sebe. Za zmínku stojí i velice solidní kamera a účast Františka Šťastného coby Františka Šťastného.

plakát

Maják (2019) 

Film, po kterém i těžkotonážní The Witch působí skutečně jako lehký film na nedělní odpoledne, jak jsem si kdysi dělal legraci v komentáři k ní. Leč ačkoli je celá stopáž prošpikovaná nejrůznějšími odkazy na všechno možné, já se v souladu s Occamovou břitvou přidržím toho nejjednoduššího, tedy že dlouhé odloučení, chlast a už tak mírně narušené osobnosti udělaly své. Čímžto úsloví "šplouchat na maják" dostává jiný rozměr. Ovšem děkuji evoluci, že v reálu přece jen vyvinula lidi povětšinou psychicky odolnější, jinak bychom se dávno sežrali navzájem. Možná i proto nedokážu nad námi lidmi udělat ten definitivní kříž, který nám už vyřezala či vytesala spousta umělců. Herci a kamera vynikající.

plakát

Lučšije v adu (2022) 

Můžu jen potvrdit, co napsali všichni komentující přede mnou (nevím samozřejmě, kdo a co přijde po mně). Dá se říci, že je to něco mezi hraným filmem, dokumentem a instruktážním videem. Chybí prakticky jakákoli dějová linie mimo samotné splnění úkolu. Názorně je ukázán cíl akce, postupné plnění jednotlivých kroků, taktická situace a zapojení jednotlivých druhů zbraní na obou stranách do boje. Jak napsal např. Ampi, přestože je film natočený více z pohledu "Bílých" (tj. Wagnerovců), je vidět i práce "Žlutých", kteří k úkolům přistupují stejně, jsou rovněž odvážní, dokáží improvizovat a bojují stejně úporně. A ano, každý, kdo si myslí, že rozumí válce a boji, kteréžto zná z jiných filmů a počítačových her, by se na to měl podívat, a to bez politických předsudků. Film byl mimochodem inspirován bitvou o Popasnou, která proběhla zhruba před rokem. K filmu taky doporučuju vidět tento rozbor. Poznámka technického hnidopicha: na začátku jsou uvedeny dva tanky "bílých" jako T-72B, ale jsou to T-80. To je snad jediná nekonzistentnost filmu.

plakát

The Lair (2022) odpad!

Miluju, když mi zmizne hotový text recenze. Tak ještě jednou. Neil Marshall si několika filmy dokázal vydobýt přízeň publika akčních hororů a filmů jiných žánrů. Psí vojáky miluju a Descent a Centuriona mám docela rád. Ale pak, zřejmě se vzrůstajícími ambicemi, se to začalo zadrhávat a nakonec to končí u The Lair, filmu, který by sice teoreticky mohl být návratem ke kořenům, ale dělá to tak špatně, že po nich spíš šlape. Problémy začínají už s akční hrdinkou pilotkou (viz dále), která si ví rady s kniplem i s kalašnikovem a pobije sama půl oddílu Tálibánu, pak najde bunkr, v něm monstra, pak se k párty připojí vojáci z blízké základny a skončí to u MOAB. Že ty přestřelky mezi režisérovou manželkou (tahle mánie obsazovat manželky režisérů do akčních rolí je smrtelný mor akčního žánru - P.W.S. Anderson a Milla Jovovich, Renny Harlin a Geena Davis a další) a Tálibánem (který má přesnost stromtrooperů) jsou směšné, by se možná dalo překousnout, kdyby to pak fungovalo s monstry, ale ono je to pak pořád špatné. Když si vzpomenu na psí vojáky, tam běhali tři chlápci v ne moc dobrých kostýmech vlkodlaků a přesto to skvěle fungovalo, protože děj byl zábavný, paragáni byli dobře napsaní borci a ztvárnění byli dobrými herci a akce vzdor minimálnímu rozpočtu skvěle šlapala, tady je to prostě všechno nesympatický kompars i mimo hlavní drsňačku, triky, byť na ně padlo jistě mnohem víc než u vlkodlačí akce, jsou dost unylé a je to hrozně nudné a nezáživné. Tu a tam se sice objeví střípek toho, co kdysi v Marshallových filmech fungovalo, tj. humor a nadhled (třeba když se jeden z vojáků zakousne do chapadla mutanta, který ho chce sežrat, a tak se osvobodí), ale jsou to jen odlesky zašlé slávy. A zdá se, že to bude pokračovat i do budoucna.

plakát

Král Krysa (1979) (divadelní záznam) 

Tento záznam je z roku, kdy jsem se narodil. Pamatuju si z dětství, že byl uveden v televizi, ale tehdy jsem byl příliš malý, abych plně pochopil předváděné. Až jako "mladý dospělý" jsem se dostal ke knize a filmu a nakonec i do divadla, V novějším nastudování hrál Krále Svatopluk Skopal a Petra Jan šťastný, v dalších rolích ze jmen co pamatuju Ladislav Frej, Martin Zahálka, Václav Vydra, Oldřich Vlach, Jan Potměšil. Protože i to už je asi dvacet let, tak to nemůžu říci jistě, ale myslím, že byla v novém nastudování hra mírně upravena, některé dialogy přepsány a myslím že i posloupnost některých vedlejších scén byla změněna. Bylo to stejně dobré jako toto zpracování, kdy je zážitek vidět naše přední herce v takových rolích.