Recenze (1 354)
Vlastní zbraň podmínkou (2012)
Nejlepší sci-fi, co jsem za poslední dobu viděl. Natočeno je to příjemně civilně a hlavní postavy nejsou cool, styl u nich ustupuje před uvěřitelností, což je super. Kdyby nebylo pár zbytečných záběrů a nepřebývaly neuzavřené příběhové linie, napálil bych maximum.
Millerovi na tripu (2013)
Z traileru jsem nabyl dojmu, že se Millerovi dost nevybíravě pustí do řady tuctových rádoby komedií o rodině na výletě, bohužel, jedou podle úplně tradiční klišovité šablony, akorát se scénářem o pár fucků bohatším. Jediný, kdo dostal dostatek prostoru, je Jason Sudeikis a potěšila příjemně hrající Jennifer Aniston. Ed Helms s Nickem Offermanem jsou fajn, jejich charaktery ovšem neuvěřitelně přestřelené a Emma Roberts pro jistotu nedostala šanci vůbec něco předvést. Pro mě zklamání a promarněná šance. Vysoké hodnocení nechápu.
Riley Rewind (2013)
Příjemné překvapení z dílny Anny Akany a Raye W. Johnsona. Čekal jsem další ptákovinu, jakých jsou na YouTube desítky a stovky, ale Riley Rewind mě opravdu chytla. Je vtipná i dramatická a dohromady funguje, což je fajn. Těším se na nevyhnutelné pokračování.
Red Hill: Krvavý zapadákov (2010)
Divný film. Nevěděl jsem přesně, co čekat a možná proto mám z Red Hillu pocity spíš negativní. Začátek je příjemný, ale od příjezdu Jimmyho Conwaye do města je snímek příliš rozvleklý, některé záběry jsou délkou pomalu hodny Stalkera a vůbec by nebyla škoda stopáž o dvacet minut zkrátit. Scénář je jednoduchý, přesto s blížícím se koncem a pointou čím dál víc nedává smysl. Akce moc není, brutality a krve taky ne. Upřímně nechápu, za co si Patrick Hughes vysloužil přízvisko "řezník" a tenhle počin "krvák" a najednou mám obavy o osud The Expendables 3.
Ray Donovan (2013) (seriál)
Čekal jsem dost a první epizoda mě proto úplně nenadchla. Naštěstí jí ale Ray Donovan nekončí a ten pravý nářez se divákovi dostane hned ve sledu dalších dílů. Je to dramatické, depresivní, drsné, dobře zahrané i napsané a John Voight je ďábel, do páté hvězdičky tomu však přeci jenom něco chybí.
50/50 (2011)
Docela vtipná komedie s prakticky ničím nepřekvapující dojemnou linkou o rakovině a (samozřejmě v jistých mezích) až neuvěřitelně normálním Sethem Rogenem, kteréhož beru jako největší plus. Jenom je škoda, že už několik málo hodin po zhlédnutí si z 50/50 skoro nic nepamatuju.
Ghost Recon: Alpha (2012)
Parádní záležitost! Ubisoft se po Assassin's Creed: Lineage vykašlal na zelené pozadí a do tohohle projektu nacpal víc peněz a sehnal pořádné herce i rekvizity. Čistá akce s pěknou kamerou (nechápu, proč Opaloch natočil Elysium tak strašným způsobem) a nářezovou muzikou. Jediná chyba je, že to nemá aspoň hodinu a půl.
U Konce světa (2013)
První část Wrightovy/Peggovy/Frostovy trilogie, která mě bavila. Dokud tam nejsou roboti, je to sice lepší, ale aspoň akční scény jsou fakt parádně natočené, takže The World's End i v nejslabších místech vyniká nad Shaun of the Dead a Hot Fuzz. Nic extra, ale víceméně spokojenost.
Hunger Games (2012)
Nevím, o čem tenhle film měl být, ale o deathmatchi teenagerů zřejmě ne. První hodinu se člověk snaží neunudit s vyhlídkou na potenciálně lepší druhou půlku, která tomu ovšem nasazuje korunu. Nesmyslný a nezajímavý svět se stupidními (za to, že jste se vzbouřili, vás budeme terorizovat odebíráním dětí – tohle vážně někomu přišlo účinné?) pravidly, pomstychtivými politiky, protože jim někdo ruinuje oblíbenou reality-show, šablonovitými charaktery, retardovaným, nelogickým scénářem (proslov posledního "záporného" přeživšího někomu i dával smysl?), hnusnou kamerou a rozpočtem raději vyplýtvaným na mejkap Elizabeth Banks, již mám obvykle rád, ale tady se mi z ní chtělo zvracet, než by si tvůrci obstarali slušné kulisy, nebo nedejbože CGI. Sociální kritika? Masakr? Obrovský potenciál? Otevřete kurva oči.
The Book Club (2012) (seriál)
Rozhodně jeden z nejlepších a nejoriginálnějších webseriálů, který se kvalitou tyčí hodně vysoko nad většinou podobných projektů. Má slušné herce, je výborně natočený, pobaví a především staví na vynikajícím nápadu. Škoda, že skončil po první sezóně, materiálu na další řady měli tvůrci v podstatě neomezené množství.