Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Horor
  • Drama
  • Krimi

Recenze (1 357)

plakát

Dálniční hlídka (2019) 

"Was a time when we put a pair of man-killers on the trail and let them do their job." Meditativní antiwestern se skvělou výpravou a skvělým obsazením. Příběh by nemohl být přímočařejší – bývalý ranger Frank Hamer je vládou najat, aby provedl to, co se nedaří Hooverově FBI – dopadl Bonnie a Clyda. A to "dopadl" znamená "popravil". Natočené je to opravdu parádně, sociopatický Costner i zdrcený Harrelson jsou fantastičtí a jejich humorné špičkování nabízí příjemná vytržení z jinak spíše depresivního pohledu dvou starých kovbojů na svět, který se kolem nich změnil příliš rychle (scéna, v níž se Maney Gault poprvé setká s automatickou zbraní je stejnou měrou vtipná a dojemná) – stejně jako kontext jejich někdejších "hrdinských" činů. Na svět, v němž koně nahradily fordky a kolty samopaly, ve kterém veřejnost glorifikuje vrahy a ve kterém už mezi starými strážci zákona a těmi vrahy není moc rozdílů. Těšil jsem se a nezklamalo ani v nejmenším. Určitě dám mnohokrát znovu.

plakát

Paddleton (2019) 

Romanosance pokračuje. Tentokrát ve velmi civilně podané hořké komedii, která snadno mohla sklouznout na úroveň klišovitého mainstreamu, ale režisér i herci (většinu filmu improvizující) to ustáli až do zdrcujícího konce. Věděl jsem, že je Mark Duplass dobrý herec. Ale nevědél, že je až takhle dobrý. Ray Romano opět fantastický. Snad mu to vydrží!

plakát

Slečny přijdou později (1966) 

Solidní kriminálka, ve které se trio zločinců snaží zahladit stopy, dřív než policie během vyšetřování vraždy jejich parťáka přijde na jejich nelegální podnik. Podle zdejších komentářů v tom lidem chybělo napětí a nudili se. Já ten problém tedy nemám. Naopak mi přišlo fascinující, jak se všechno zamotává, mezi hlavními aktéry roste paranoia a do konce pořádně nevíte, který ze dvou možných vraždil. Nemluvě o tom, že rekonstrukce zločinu, byť si myslím, že zvrat v jejím závěru se dal vyřešit zajímavěji, rozhodně napínavá je. A Juraj Herz jako chlípný Egyptan Sálim tomu vládne. Za mě super.

plakát

Playing Hard (2018) 

S designérem For Honor o začátku do konce. Jason VandenBerghe je rozhodně fascinující člověk a tenhle dokument se vyplatí vidět, i když nejste fanoušek jeho titulu. Kvůli němu, jeho filozofii a taky tomu, jak funguje vývoj triple-A her. Snad jen kdyby se to trochu víc orientovalo na tvorbu samotné hry.

plakát

Skleněný (2019) 

Nechápu, jak v jednom filmu může být tolik brilantnosti a tolik naivní stupidity najednou. Kamera a režie skvělá, James McAvoy ještě o podstatný kus lepší než ve Split (je vidět, že už se v roli cítí pohodlně a přestal tak tlačit na pilu, takže působí mnohem přirozeněji) a dokonce i Bruce Willis je mnohem méně náměsíčný než ve zbytku věcí, kde poslední dobou hraje. Zato Sarah Paulson... je úplně stejná, jako kdekoliv, kde hraje – je to uznávaná herečka, čili jestli je to dobře nebo ne, nechám na vás –, a Samuel L. Jackson si asi uvědomoval, jak hloupé repliky jeho postava pronáší, takže tomu moc nedal. Čímž se dostávám ke scénáři. Kostra příběhu je v pohodě. Vlastně víc než to. Glassův plán je přímočarý, ale dobře vygradovaný, a i když se v tom odráží, že se absolutně pozitivně negeniální scenárista snaží psát geniální postavu, posunuje děj dopředu a drží dostatečně pohromadě. Jo a je to plnohodnotný sequel Splitu a je neuvěřitelně svěží koukat zase jednou na pokračování, jehož předchozí díl jste opravdu museli vidět. Hrdinové mají co dělat, vedlejší postavy mají co dělat (a vztahy s hrdiny jsou až překvapivě funkční a dojemné), a i když mi přišel naprosto zbytečný dvojitý shyamalanovský konec (díky kterému má ale payoff nesnesitelná postava Sarah Paulson), bylo by to super. Jenže – a proto jsem použil "bylo by" – je to na naroubovaná komiksová metanástavba, říkající, že superhrdinové jsou skuteční, protože Superman v prvních stripech nelétal, ale skákal, a cirkusoví svalovci nosili slipy přes kalhoty. A taky tu máme odvrácenou stranu Glasse, komentující události výstřely typu: "Typický nečekaný zvrat!" a "Tohle je origin story!", fakt, že v obchodech s komiksy pracují jenom nadšení vousatí nerdi, postavy přistupující ke komiksovým sešitům jako k faktografickým publikacím a skoro akademicky prezentované základní informace ("Na konci limitované série je finální zúčtování."). A jednu obzvlášť debilní repliku o conech. A působí to přesně tak nemístně a otravně, jak asi čekáte. Opravdu nevím, pro koho to je. A proč to tam je. A jestli Shyamalan buď neví nic o komiksech, nebo si myslí, že nikdo jiný neví nic o komiksech. Přitom v jádru příběhu je dostatek chytře a subtilně podaných komiksových prvků, čímž pádem už vůbec nechápu, proč měl potřebu k tématu tak prvoplánově strhávat pozornost. Ve výsledku je to horská dráha – v nejlepších momentech cítíte sounáležitost se všemi postavami (kromě Sarah Paulson – opravdu v roce 2019 potřebujeme návrat vysvětlování nadpřirozených věcí skrze náhodně se sešlou sérii potenciálních skutečností?), jste překvapení ze zvratů a držíte palce své oblíbené postavě, a v nejhorších se držíte za hlavu, stydíte se za to, co lidem leze z pusy, a říkáte si, jak tohle někdo mohl napsat... a jak to pak někdo (kdo není Golan-Globus) mohl do toho filmu fakt pustit. Ke špatnému snímku to má daleko, jako crossover to funguje podstatně líp než třeba Avengers 2 (a taky bych se na to podíval znovu mnohem radši než na Avengers 2), ale po soustředěném Splitu to až nepříjemně balancuje nad propastí té špatné verze braku. Snad tam Shyamalan s dalším filmem zase nespadne.

plakát

Na špatné straně (2018) 

Skoro pět. Nebýt Brawl in Cell Block 99 filmařská a vypravěčská dokonalost. Tohle je dokonalost jenom filmařská. Jestliže byl Brawl Zahlerův grindhouse, tohle je jeho Pulp Fiction. Chladná, odosobněná, kurevsky násilná a bez sentimentality prezentovaná kriminálka plná divných postav, skvělých přestřelek a explicitního náslí. Dvojice Vaughn-Gibson má skvělou dynamiku a jejich byrožargonem, procentuálními šancemi a ančovičkami prolezlé dialogy jsou skoro vtipnější než ve Smrtonosné zbrani. On se vůbec celý film bere mnohem míň vážně než Zahlerovy předchozí a přes typicky pusté lokace, všudypřítomné ticho (hudba hraje snad jenom, když ji poslouchají i postavy, a působí to neskutečně atmosféricky) a charaktery na dně to není taková depka (jako Brawl). Tedy samozřejmě do momentu, než to depka být začne, než se věci zvrtnou a pak se zvrtnou ještě mnohem víc (a pak ještě) a začne se stupňovat napětí, které ty stylové dialogy zvládají natahovat a natahovat a natahovat až do exploze násilí. Takže jo – opět jsem nadšený. A těch pět nedám jenom ze dvou důvodů: 1) Odbočka s Jenifer Carpenter. Jenifer Carpenter miluju, ta za to nemůže. To ta odbočka je zbytečná. A sice chápu Zahlerův myšlenkový pochod, ale dopad téhle linie by se (pro mě) bez expozice nezměnil. Raději mohl investovat čas do Thomase Kretschmanna. 2) Mělo to skončit u hrobů. A opět – sice chápu Zahlerův myšlenkový pochod, ostatně sám shledávám neskutečně uspokojivé, když do sebe všechny věci zapadnou tak, jako na konci tohohle filmu, ale dalo se to uhrát víc v náladě zbytku stopáže. Hlavně, když finále je tak efektivní. Nicméně, Dragged Across Concrete má dvě hodiny čtyřicet a tyhle moje výtky tvoří deset minut. A ani to nejsou výtky kdovíjak závratné. Předpokládám, že napodruhé tomu těch pět dám. A podruhé bude, protože tohle je rozhodně Zahlerova nejvíc "re-watchable" věc. Takže potřetí klobouk dolů, a jestli někdy dojde na Špinavý kšefty na North Ganson Street, prosím kníratého Gibsona taky do hlavní role.

plakát

Za horizontem (2018) 

Není to o tom, jestli je Země placatá. Je to o lidech, kteří věří, že je Země placatá a o tomhle rostoucím fenoménu. Je to velmi svižný a zábavný dokument, plný humoru a přes absurdní tématiku pozitivní nálady – ačkoliv se občas ke svým subjektům chová nehezky blahosklonně –, ale taky emotivních momentů (které tedy obvykle pramení úplně odjinud než z Flat Earth) a s hořkosladkým vyústěním, kdy poukazuje nejenom na přehnaně dlouhé vedení ambasadorů tohohle hnutí, ale taky na potenciál, jaký spousta z těch lidí má, a jak jej nemohou naplnit, protože jejich realita se rozhodla jít šejdrem a společnost je nepostrčila na správnou kolej. Za mě rozhodně velmi poutavá a informativní věc. Ale já jsem nastrčený od CIA, takže si to budete muset ověřit sami.

plakát

How Not to Make a Movie (2013) 

"Proč se mě na to ptáte, někdo z nich umřel?" Post mortem Gorilla Interrupted, protože proč ne, že jo. A je to naprosto fascinující – od toho, jak se dali RLM dohromady, přes podmínky, v jakých Gorilla Interrupted vznikalo, až po výrobu nových efektů pro DVD release. Překvapivě informativní, chvílemi překvapivě hořkosladké, ale z většiny – naprosto nepřekvapivě – královsky zábavné a vtipné. Lepší než samotný film.

plakát

Gorilla Interrupted (2003) 

Počátky RLM, what a time to be alive. Jasně že je to špatný. Ale je to tak kouzelně úmyslně špatný. A hlavně je to i přesto, že pánové tehdy ještě formovali svůj dnes už příznačně suchý komediální styl, zatraceně zábavné. Rozhodně dobře utracených 12 dolarů.

plakát

Školní nářez (2018) 

První polovina je hororová komedie udělaná dobře. Druhá polovina je hororová komedie udělaná špatně. Vlastně to působí, jako by každá měla úplně jiné tvůrce, jak jsou stylově odlišné. Zatímco začátek jede pomalejším tempem a přináší dost tajemna a stupňovaného napětí, konec je krvavá řež neobratně imitující Edgara Wrighta. Naštěstí ale i ta neobratná imitace Edgara Wrighta je pořád hravá a zábavná, takže pozornost udrží, ačkoliv někdy jsou pokusy o humor absurdně silené. Jenom už je o dost míň zručně napsaná. Ostatně i vývoj postav si to zajímavější odbude kolem padesáté minuty a později sice přijdou jedna dvě pozdržené pointy, už ale vyloženě jako vyvrcholení vtipu a zbytek, se kterým si Mills nevěděl rady, poněkud antiklimaticky vykydlí. Pegg a Sheen jsou ale fajn, otrávený Asa Butterfield tomu naprosto kraluje a krtkoobludy vypadají fakt dobře (i když mě trochu zklamaly, protože z traileru to vypadalo na klasičtější hororový výtah). Slither, Attack the Block nebo irští Grabbers jsou lepší, ale tohle rozhodně žádná tragédie není – ačkoliv to z upoutávek vypadalo podstatně líp.

Reklama

Reklama