Raziel_cz

"Whoever did this is a demented son of a bitch." Na PGčko docela příjemné překvapení. Vánoční hororová komedie, která má daleko do Gremlinů nebo epizody And All Through the House z Tales from the Crypt, ale nabízí dostatečnou porci zábavy z obou žánrů a nezapře inspiraci v osmdesátkách. Dougherty je dobrý režisér, umí navodit vynikající atmosféru a nebojí se těžké stylizace. Trochu škoda CGI perníčků a v některých záběrech Krampuse, protože masky a loutky jsou tu fakt luxusní. Taky potěšil ironický humor, jenž ovšem nepřevládl nad hororem, a kupodivu značné množství ostřejší mluvy. Nezklamalo, jenom škoda, že oživlé hračky nerozpoutají větší masakr.

Okno do dvora s upíry. V roce 85 gotické horory od Hammeru už neletěly. Kinosály ovládli Michael Myers, Jason Vorhees a Freddy Krueger v teenagerovských vyvražďovačkách a Fright Night je nádherná pocta tehdy odcházející generaci žánrových herců v podobě Petera Cushinga, Vincenta Price, Christophera Leeho a dalších. Teatrálnost tohohle filmu s komediálním nadhledem odráží klasiky jako Horror of Dracula, The Mummy nebo The Curse of Frankenstein, a pokud patříte mezi jejich příznivce, bude pro vás velmi dojemné sledovat geniálního Petera McDowalla, jehož vyhasínající hvězda a zabiják upírů Peter Vincent (ta narážka je doufám jasná) je protagonista s nejvíce vrstvami, jaký se kdy v hororu objevil. Že se ze snímku stala věc pro úzkou skupinu diváků, je tak vlastně příznačné. Zasloužený kult.

Co si budem, taková paráda jako Ve stínu to není. Ale i když scénář zase tolik neohromí, pořád jde o skvěle zahraný a excelentně natočený thriller, na kterém mě víceméně mrzí akorát fakt, že samotný Rudý kapitán v něm zase tak velkou roli nehraje. A ty CGI noviny na začátku. A scéna s vlakem – všichni víme která. Jinak ale film s pěknou atmosférou, vizuálem, obsazením, jemuž vládne Michal Suchánek, Martin Finger jako bývalý estébák a hláškující inspektor Marián Geišberg. Upřímně doufám, že se Kollár chystá zadaptovat i další Dánovy knihy. Když má co nabídnout severská kinematografie, proč by nemohla naše? Zvlášť, když porevoluční období je pro tenhle žánr jako stvořené. Jenom prosím už bez toho dabingu.

Přiznaný brak s laciným vizuálem, westernovým tempem, plytkými dialogy, skvělou hudbou a zábavnou akcí. Silná atmosféra zůstala, i když chybí napětí nejlepších Carpenterových filmů, James Woods zvládá pózu hláškujícího drsňáka, aniž by přehrával, a Sheryl Lee je sexy as ever. Upíři jsou pak dostatečně krvelační, s ničím se nemažou a masakrování jich i jejich je lahoda. Béčko, které si s chutí občas zopakuju.

V podstatě anglická klasika, roztažená z venkovské vily na pobřežní městečko. Jenom s výrazně zajímavějším hrdinou a skoro patologickou fixací na pedofilii. Trochu škoda, že až na jednu narážku nedostanete žádné podněty ukazující na vraha. A vlastně vůbec trochu škoda volby vraha. Kde ale Broadchurch selhává jako detektivka, díky civilnímu obsazení perfektně funguje jako drama, řešící paranoií a mediálním hyenismem zdecimovanou komunitu. Jenom si nejsem jistý, jestli jsou opravdu zapotřebí další dvě série. | Druhá řada je přesně tak zbytečná, jak jsem se bál. Nástavba na první sérii, s méně postavami a dějem rozvrženým mezi proces s Joem Millerem a znovuotevření případu, který stál Hardyho kariéru a zdraví. Posun v žánru je překvapivý a byl by mi i sympatický, kdyby nešlo zrovna o soudní drama. Přelíčení nedovede tolik těžit emoce a tak jsem vždy čekal na scény s vyšetřováním. Sice zamrzí, že Broadchurch stále není detektivka a křečovitě se drží překvapivých zvratů, ale jako thriller s policejní tematikou funguje. Závěr je fajn, zločin zajímavý, James D'Arcy a Shaun Dooley super a Eve Myles je helluva milf, ale i když je to pořád hodně nad průměrem, po zhlédnutí zůstává pachuť dřenění značky. A vzhledem k volbě příběhových linií, jež zůstaly otevřené pro pokračování, se bojím, že v budoucnu tomu nebude jinak.

Vedle Moonu další skvělá one-man show Sama Rockwella. V Confessions of a Dangerous Mind sice vystupuje podstatné množství vedlejších postav, ale všichni se – a zcela záměrně – vezou ve stínu hlavní postavy. Snad jenom charisma Rutgera Hauera prostě nešlo potlačit. Co je zpočátku spíš komedie, získá postupně o dost temnější tón a asi v půl druhé hodině se na chvíli změní v regulérní surrealistickou fantasmagorii. Škoda, že tahle režisérská forma Clooneyho pustila.

Grindhousový akčňák s charismatickým homelessem Rutgerem Hauerem, tunami samoúčelného násilí a výraznější stylizací než Argentovy horory. Scénář je naprostá anarchie, která jde ruku v ruce s dravou režií, a i když výsledek není nic víc než sled brutálních videoklipů, je to neuvěřitelná prdel. A technicolorový filtr je v kombinaci s barevnými světly fakt lahoda.

Katastrofický velkofilm, ve které lidstvo neohrožují mimozemské viry, přírodní pohromy nebo zlovolná data, ale přehnaně CGI nemrtví. Podobnost s předlohou pochopitelně nulová, ale s přihlédnutím k tomu, jak dlouho a hluboko ve vývojovém pekle tahle věc byla, překvapivě žádný průser. Těžko se dá označit za něco jiného než ryzí mainstream, ale z posledních let rozhodně jeden z těch důstojnějších zombie snímků.

Neuvěřitelná zhovadilost, jejíž humor je tak strašně debilní, až je opravdu vtipný. Archer je nejlepší světový agent. A taky autista. Zábava přímo úměrná tomu, kolik odkazů na Burta Reynoldse dokážete v každé epizodě najít.

Samostatné filmy s Freddym a Jasonem uznávám jako klasiku, ale moc mě nebaví. Ovšem tohle, dámy a pánové, je jeden z nejzábavnějších hororů ever. Neskutečná řezničina, která bere motivy z obou univers a spojuje je v masakrálním duelu, kde do sebe jdou nejlegendárnější zabijáci tělo na tělo a ještě přitom stíhají semlít spoustu studentíků v kulisách Elm Street i kempu Crystal Lake. Jatka, při nichž padají usekané končetiny do kaluží krve, vnadné děvy běhají nahoře bez, Freddy hláškuje o život a scenáristé téměř neurážejí vaši inteligenci. Jediná škoda je, že jsme kvůli zatvrzelosti producentů, kteří tehdy ještě nevěděli, že za pár let budou obě série restartovat, dostali vysněný sequel Freddy vs. Jason vs. Ash pouze v komiksové podobě.