Stanislaus

No rozhodně je to lepší než Amputace a Šest blejících chlápků ... Člověk si zde krásně prosviští abecedu a to dokonce anglicky. Smísit animaci a hraný film, zde byla velká blbost, protože to ta animovaná část akorát hyzdí. Ale ten konec s tou (polomrtvou?) holkou, blekotající abecedu, byl dobře udělaný, nechutný a deprimující.

Podívá-li se člověk před projekcí Abigail na trailer, ochudí se o jeden zásadní plot twist, nicméně i tak si tvůrci připravili dalších pár překvapivých es do rukávu - zejména v závěrečné třetině. Ústřední motiv - nejednoznačná hra na kočku a myš - se hodně podobá předchozím kouskům tvůrčího dua Bettinelli-Olpin a Gillett, tentokrát je však krvavá vyvražďovačka doplněna o nadpřirozenou rovinu. Krvavou nevěstu jsem sice neviděl, poslední dva Vřískoty jsem si ale fakt užil - zejména díky nabourávání hranic žánru, koketování s nimi a hře s diváckými očekáváními. Abigail se veze na podobné vlně, obsahuje nejednu povedenou narážku na žánr či popkulturu, přesto mě film jako celek nedokázal natolik upoutat a pobavit, jako tomu bylo v případě pátého a šestého Vřískotu. Velkým kamenem úrazu pro mě byly některé značně nesympatické postavy a jejich teatrální "bad-ass" jednání. Alisha "Matilda" Weir byla však krvelačně kouzelná a jsem zvědavý, jakým směrem se bude její kariéra vyvíjet.

Ace Ventura je snímek natočený primárně pro skalní fanoušky Jima Carreyho a jeho teatrálně přehnaných grimasů, na které musí mít člověk - není-li onen fanoušek - vhodnou náladu. Můj postoj vůči jeho humoru je nejednotný - některé jeho gagy mě baví, jiné mě iritují. V tomto případě naštěstí převažovaly ty vtipnější. Při prvním zhlédnutí byla pro mě identita hlavního padoucha opravdu překvapivá, a když jsem se teď na film podíval po x-letech, docela mě onen závěrečný nenávistný podtón zarazil.

První Ace Ventura je veskrze oddychová blbinka s teatrálně střeleným Carreym, Volání divočiny je spíše jen blbin(k)a s nadmíru otravným Carreym. Ve druhém dobrodružství milovníka zvířat (tedy, až na netopýry) se to hemží potrhlými až bizarními scénkami, které mě spíše iritovaly než pobavily. "Detektivní" rovina rovněž fungovala lépe v jedničce. Volání divočiny je ve výsledku vhodné primárně pro fanoušky Carreyho s vysokou mírou tolerance vůči jeho postavě.

Ještě předtím, než Adam potkal Evu, tak se v ráji seznámil se psem, na kterého se perfektně hodí přídomek "nejvěrnější přítel člověka", protože i po tom, co byl první pár vyhnán z ráje za prvotní hřích, se vůbec nic nezměnilo na věrné oddanosti psa vůči svému "páníčkovi". Jednoduchá animace s jednoduchým poselstvím!

Možná jsem od Ad Astra očekával další Interstellar či Gravitaci, a proto jsem měl velká očekávání, která se bohužel v mém případě nedostavila. Z vizuálního hlediska jde o pěkně udělaný film s několika povšimnutíhodnými scénami (pád z antény, střet s piráty, vzteklá zvířata či Neptun), avšak příběhově mi přišel poněkud plytký, a to i navzdory tomu, že velkou část filmu tvoří vnitřní monology hlavního hrdiny, který se vyrovnává jak se ztrátou manželky a "mrtvého" otce, tak se všudypřítomnou samotou, která ve vesmíru panuje. Nejspíš jsem čekal více akce nebo nějaký dechberoucí plot twist, a proto jsem z kina odcházel trochu zklamaný.

Rodinné problémy jsou nadčasové a všudypřítomné a nevyhne se jim ani nejmorbidnější rodinka všech dob. Wednesday je znuděná svým všednočerným životem a hledá útěchu v růžových končinách, zatímco Pugsleyho čeká náročná zkouška dospělosti v podobě šavlového tance. Podle zdejšího i zahraničního (Imdb) hodnocení jsem čekal něco horšího, nicméně ve výsledku jde o svižně natočený kousek s nejedním dobrým nápadem či hláškou, který se sice nikdy nestane ikonou svého žánru, ale diváka rozhodně neurazí. Na druhou stranu je však pravda, že se z toho určitě dalo vytřískat víc, protože Addamsovic rodinka oplývá velkým potenciálem.

Nikdy jsem neviděl původní seriály ze 60. a 70. let, takže pro mě příběhy Addamsovy rodiny začínají teprve až s tímto filmem. Odjakživa mám rád černý (až morbidní) humor, tím pádem jsem si užíval solidní nálož (více či méně) "zvrácených" scének, jimiž Addamsova rodina oplývá. Velký úspěch filmu tkví též v přesném hereckém obsazení, kde se veskrze všichni zúčastnění skvěle hodili do svých rolí, přičemž bych vypíchnul zejména malou Christinu Ricci, půvabnou Anjelicu Houston a potrhlého Christophera Lloyda. V neposlední řadě musím pochválit nádhernou výpravu a kostýmy.

Druhé dobrodružství "nejmorbidnější americké rodinky" zaostává za svým předchůdcem, a to je celkem škoda, protože Addamsovi nabízí skvělý materiál pro trochu netradiční rodinný film, v němž se nešetří černým humorem. Podobně jako u jedničky, tak i zde se vše točí okolo rodinných problémů a hledání své identity, což je vděčný, ale zároveň tuctový námět. Zpočátku si film ještě snažil zachovat typicky ponurou atmosféru, nicméně pak už se to začalo rozjíždět do příliš barevných odstínů (což byl i tak trochu problém u jedničky), přičemž člověk takřka po celou dobu věděl, jak to celé skončí. Oceňuji pár popkulturních narážek (Čelisti, Carrie a Ostrov dr. Moreaua), nicméně musím zkonstatovat, že v tomto případě byl potenciál této značky až trestuhodně nevyčerpán. Lepší dvě hvězdičky!

Ač to může znít podivně, až dnes jsem poprvé zhlédl Lipského parodickou klasiku na detektivní příběhy s (ne)ohroženým Nickem Carterem a nenasytnou Adélou mající oblibu v "Mozartovi". Scenáristicky jde o humorně zpracovaný příběh se spoustou nápadů a nezapomenutelných replik. Herecké obsazení bylo fenomální a nejvíce mě bavila postava komisaře Ledviny, který nikdy nešel pro Plzeň ani kus uzeniny nikam daleko. V závěru mi to přišlo už možná trochu natahované, ale i tak měl film po většinu stopáže švih a spád. Nesmím opomenout zmínit úžasnou práci s animací a obrazem. P.S. Rada na závěr: "To chce čerstvej vzduch, čepovanou Plzeň a bude zase dobře."