Handle

Ne, POMO nemá pravdu. A Star Is Born je rozhodně víc než jen romanťárna pro dámy... :) A to jsem jsem byl po těch všech nadšených ohlasech pořád trochu skeptický a čekal jsem více méně také jenom "fajn" podívanou. Je pravda, že děj si jen tak hezky plyne a možná trošku tuctovější je. Ale já si myslím, že tenhle film nikde tlačit na pilu ani nepotřeboval, protože ty emoce, co z něj jdou jsou neskutečný. Gaga i Cooper hrají luxusně a věřil jsem jim fakt každý pohled, každou větu. A soundtrack je samozřejmě TOP. U Shallow a I'll never love again jsem jen čuměl jak puk a měl jsem husinu po celém těle. Obzvlášť Gaga mě fakt překvapila - neskutečnej talent. Na Oscarech fandím!

Z Whiplash jsem byl nadšený, z La La Landu už méně a z First Mana... nejméně. Nadšené recenze tentokrát vůbec nechápu, protože jediné, co mi na tomto snímku přišlo nadprůměrné byly herecké výkony Claire a Ryana, kteří své role zvládli bezvadně (ačkoli chemie mezi nimi už teda také moc nefungovala). Jinak je to né moc dobře uchopený film od A do Z. V podstatě mě ten příběh (ačkoli beze sporu zajímavý je!) byl úplně jedno, čemuž rozhodně nepomohla přehnaně dlouhá stopáž (respektive milion zbytečností ve filmu, který děj nikam neposouvali) a nulová gradace filmu. Po celých těch 140 minut na mě jednoduše nedýchla jediná emoce a pokud bych něco měl označit jako "asi fajn, ale studený jak psí šumák", tak určitě tenhle film. Nečekal jsem takovou nudu. Slabé 3*.

Jelikož jsem to viděl s dabingem (který byl podle mě fakt hrozný), tak se to pomalu bojím objektivně hodnotit, protože si myslím, že v originálním znění by z toho třeba takové herecké výkony mohly vyjít mnohem líp. Občas mi však připadalo, že sleduju vyloženě kýčovitej televizní film, který pomalu nemůžu brát vážně (až mi někdy bylo trapně). Občas to ale naopak mělo světlý chvilky a lhal bych, kdybych řekl, že mě příběh nezajímal. Ale obecně to bylo fakt prvoplánový a silně nedotažený. Jak kdyby to nechtělo jít ani trochu pod povrch. Navíc bez opravdového vtipu i silnějších emocí, což vzhledem k námětu opravdu nechápu. Se zavřenýma očima (a hlavně vypnutým dabingem) slabé 3*.

Největší showman může být rád za všechny ty skladatele a tvůrce písní, protože právě hudba posunula snímek minimálně o dvě třídy výš. Za to příběh je (líbivá) tuctovka. Sice ne vyloženě propadák, každopádně to nepřináší absolutně nic nového. Celé je to navíc opravdu hodně uspěchané a ve stopáži 105 minut to nemá absolutně šanci využít všechen potenciál postav, a proto se tak trochu klouže jen po povrchu a do ničeho se nejde hlouběji. Věřím, že kdyby film alespoň vyfasoval nějakou vyspělejší režii a přidal půlhodinku navíc, mohl výsledek dopadnout ještě stokrát líp. Nicméně, jak jsem říkal, díky té fenomenální hudbě jsem si to i tak užil a přeneslo to na mě nějaké ty emoce. Muzikálová čísla jsou opravdu krásná a já si po zhlédnutí filmu momentálně neprozpěvuju nic jiného... :)

Na jednu stranu oceňuji netradiční styl vypravování a celkové pojetí snímku (mohl z toho být klasický americký doják, že jo), ale na druhou stranu mě tam kolikrát ty komediální prvky a další filmové exhibice dost rušily. Bylo to fajn a rozhodně to stálo za zhlédnutí, nicméně se nemůžu zbavit dojmu, že je film v konečném výsledku až zbytečně moc překombinovaný. Každopádně za ten odvážnej konec, kdy vám úsměv rázem spadne a odcházíte z kina s jakousi pachutí, můžu v klídku zaokrouhlit na 4*. Dokonalé to rozhodně nebylo, ale i tak je to film, který budete obdivovat minimálně za tu nevídanou jinakost.

Nevím, jestli to bylo silným příběhem, bezvadným střihem nebo písněmi od Whitney, ale husina se teda dostavila mnohokrát. Dokument to možná nebyl úplně dokonalý, ale rozhodně u mě převládá dobrý dojem.

Co si budem, tvůrcům jsem to celé sežral i s navijákem a film jsem si užil. Prostě hodně příjemná (guilty pleasure) věc s ohromným feel good nábojem. A oproti jedničce to dokonce ani není pouhá bezduchá blbina. Dvojka se totiž dokáže opřít i o nějaké ty filmařské kvality a (alespoň v rámci možností) o trochu invence.

Musím říct, že jsem po těch nadšených ohlasech čekal víc. Ačkoli se Tísňové volání ze všech sil snaží působit maximálně reálně, pořád jsem se nemohl zbavit pocitu, že takhle by se s operátorem na tísňové lince prostě nikdo nevybavoval. Krom toho, hlavní postava Asgera mi nepřišla dostatečně zajímavá, charismatická a už vůbec ne sympatická. Škoda, protože námět je jinak velmi zajímavý a celkové odhalení poměrně chytré. Sice je to možná lehce nadprůměrná žánrovka, ale to slibované nervydrásající napětí (jak jsem se několikrát dočetl zde v komentářích) jsem ve filmu prostě absolutně nezaznamenal. Z filmu si spíš odnáším fakt, že podobná zaměstnání by měli vykonávat jen psychicky velmi vyrovnaní jedinci, což hádám, že nebyla ta hlavní ambice tvůrců. 3,5*

Já vlastně nevím, co sem napsat pro ty, co tenhle film ještě neviděli. Prostě na to běžte a uvidíte. A je dost možný, že z toho budete totálně nadšeni nebo naopak ohromně znechuceni. U Děsivého dědictví jsem si každopádně uvědomil jednu věc, a to jak moc těžce se lidem (i mně) hodnotí horory. Přijde mi, že většina lidí posuzuje tenhle žánr naprosto na základě emocí a objektivita jde stranou. Docela pečlivě jsem si tentokrát pročítal zdejší komentáře a musím říct, že naprosto chápu pětihvězdy i odpady. Fakt mi je jasný, proč tenhle snímek lidé buď milují nebo nenávidí. Ale myslím si, že všechna ta nízká hodnocení jsou v tomto případě čistě subjektivní záležitostí, protože filmařsky je tento film naprostej úkaz. A to říkám jako člověk, který chtěl vidět naprosto jiný závěr (=subjektivita). Ale pojďme hodnotit od začátku. Obecně si cením toho, že se tvůrci nebáli pomalého tempa, kterým však docílili excelentní pocit napětí. Na druhou stranu však vědí kdy a jak přidat na tempu a vytvořit opravdu tísnivou strašidelnou scénu. Atmosféra je DIVNÁ, DIVNÁ A DIVNÁ a s přibývajícím časem stále DIVNĚJŠÍ A DIVNĚJŠÍ. Prostě naprosto creepy film, kterej celou dobu boří očekávání a překvapuje. Dál tu máme TOP práci se zvukem (myslím, že to musel docenit i naprostý laik). Herci hrají také super a s ohledem na náročnost rolí předvádí opravdu dobré výkony (ačkoli třeba výkon Toni Collette mi přišel místy lehce přehnaný, ale prala se s tím slušně a přesto převládá spíš nadšenost). Psychologie postav je (obzvlášť na horor) opravdu vymakaná a jejich chování mi přišlo velmi uvěřitelné. Když si to tak sumarizuju, tak v podstatě jedinej problém přichází právě s tím koncem. Uvědomuju si fakt, že já nemám rád tyhle nábožensko-fantasmagorické-vymýtačské-adalšípodobné tématiky vůbec v lásce. O tom vím a to je můj problém. S čím ale problém mám je fakt, že ten závěr prostě nebyl absolutně v souladu s poctivě budovanou filmařinou po většinu stopáže. Upřímně jsem prostě doufal, že horor bude mít dostatek odvahy k tomu, aby ukázal opravdu NĚCO JINÉHO. Aby měl větší přesah. Nebo naopak aby nezatlačil na pilu vůbec. Jen jsem prostě doufal, že nesklouzne k něčemu podobnému. Snímek prostě ke konci začal být víc a víc překombinovaný... až se opravdu překombinoval a tak trochu se sám ošidil o to být neobyčejným hororem letošního roku (a možná vlastně i desetiletí). Nicméně co nadělat, naštěstí silnější dojem převládá a Děsivé dědictví je i tak snímkem, který si zapamatuju a o kterém se bude právem mluvit. Čekal jsem od něj před zhlédnutím všechno, ale takhle dobrou filmařinu určitě ne. Jinak je naprostej nářez, že jde o režijní debut a neuvěřitelně se těším na další filmy od Ariho Astera.

Jsem božská je primitivní oddychová blbůstka (dokonce i mnohokrát balancující na hranici s*ačky), kterou jsem si však díky charisma Amy Schumer svým způsobem užil. Oceňuji i občasný nadhled (až sebeparodii) a vlastně i závěrečné poselství (ačkoli to se "povedlo" předat typicky americky). Škoda, že snímek alespoň neměl trochu soudnosti co se týče stopáže a v závěru tak sklouzl ke zbytečnému žánrovému klišé. Pointa by byla přitom dostatečně chytrá a fungující i bez natahování. Souhlasím, že námět měl celkově potenciál rozhodně větší, ale myslím, že ani tahle jednohubka nebyla úplně marná.