Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krátkometrážní
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (1 709)

plakát

Chata na prodej (2018) 

Jako neříkám, že je to nekoukatelnej film, jen absolutně nechápu, co chtěl vlastně snímek sdělit. Celý to bylo naprosto odnikud nikam. Tvůrci nakousli milion scén s potenciálem, ale žádnou z nich nedotáhli do konce. Pořád jsem čekal na nějakou pointu, ale ve filmu se vše jen nakouslo a zas se rozjelo něco dalšího. Postavy navíc nejsou bůh ví jak sympatické a spousta z nich neměla pro snímek sebemenší smysl nebo byla naprosto přehnaně napsaná/zahraná. Herci se přitom více méně snaží, ale je jim to prd platný, protože kvůli divnému scénáři bohužel ani moc nemají, co hrát. Fakt nevím, jaký byl záměr tvůrců, jen vím, že to nefunguje ani jako komedie a ani jako drama. Osobně jsem čekal, že to bude alespoň prča, ale ani ten humor se nějak nedařil. 50 %

plakát

Na konci světa (2017) 

Ačkoli opravdu nejsem fanda podobných nezávislých filmů, na tohle se koukat dalo. Nějak však stejně netuším, co by mě jako mělo na tomto snímku více zaujmout. Je to takovej ten typickej pomalej artovej LGBT film. Občas hluché místo, občas nějaká ta kontroverzní scéna na vyvážení, ale mě to nějak ze židle nezvedá. Hlavní postava navíc docela na facku, takže jsem absolutně neměl důvod ji nějak fandit. Jako celek obstojný, ale to je všechno. Slabé tři.

plakát

Láska bez bariér (2018) 

Ze začátku jsem si teda říkal, co to proboha zase je za rádoby vtipnou zápletku, ale... nevím, jestli to bylo tou Prahou, podmanivou hudbou a nebo tou celkovou feel good atmoškou, nicméně si mě film postupem času získal, přestože je to párkrát už fakt na hraně kýčovitého televizního filmu (od zpomalených záběrů po přehnaně srdcervoucí scény). Každopádně za mě čtyři hvězdy nakonec jo - tak nějak si to roztomile plyne, má to (až na hlavního hrdinu) mega sympatické postavy, párkrát se i zasmějete a celkově to na člověka přenese neskutečně pozitivní energii. Je mi úplně jasný, proč z toho kritika až tak nadšená nebude, ale já bych tohle pro pohodovej večer doporučil všemi deseti. Francouzské dramedie už pomalu začínají být sázka na jistotu.

plakát

In Your Eyes (2014) 

Kdyby se spojilo Sense8 a In Your Eyes (respektive kdyby se z každého díla použila jeho největší síla), to by byla teprve pecka. In Your Eyes je nicméně nápaditá romantická komedie, která však nestojí ani na romantice a ani na vtipu, nýbrž právě na onom sci-fi námětu, který z tohodle smímku udělal poměrně originální záležitost. Sice to má k dokonalosti daleko, nicméně raději skousnu přeslazenost než překombinovanost v podobě Sense8.

plakát

Casual (2015) (seriál) 

1. SÉRIE (60 %): Nenáročná oddechovka, která však nepřináší naprosto nic nového a zcela jistě zapadne mezi ostatní počiny ve svém žánru. Casual se sice ve většině ohledech pohybuje kolem lehkého nadprůměru, ale naprosto v žádném ohledu nezazáří ani nenabídne jedinej zajímavější moment. Což je možná největší problém seriálu, protože vás v podstatě ničím doopravdy nezaujme, pouze vás jakž takž uspokojí (to já někdy radši beru - dejme tomu - slabší scénář na úkor špičkové režie). Nicméně dám druhé řadě pravděpodobně šanci, upřímně ale ne kvůli kvalitám seriálu, ale jednoduše protože těch 25 minut skvěle funguje jako pohodová kulisa k vypnutí mozku. Mám pocit, že teď už mě druhá řada tedy může jenom překvapit... :) // 2. SÉRIE (70 %): Dobrý! Upřímně jsem neočekával nic víc než tu pohodovou kulisu, ale musím říct že spoustu příběhových linek v této řadě mě vyloženě zajímaly, takže minimálně scénář byl výrazně lepší než v první řadě. Jen mi teda přišlo, že zhruba ve druhé třetině to už pomalu ztrácelo dech, nicméně i tak jako celek o něco lepší než předchozí série. Pokud si další řada udrží alespoň takovou kvalitu, zvedám v pohodě hodnocení. Zatím je to ale pořád spíš na 3,5*. // 3. SÉRIE (65 %): Téměř na úrovni méně záživné první řady. Přišlo mi to, jak kdyby už tvůrcům trošku docházel dech a už moc nevěděli, co vlastně vyprávět. Z Valerie navíc začali dělat protivnou ženskou a celé to navíc šlo odnikud nikam. Vyloženě nic špatného tam nebylo, jen byla celá řada v podstatě bez jediného výraznějšího momentu, který by stál za zmínku. // 4. SÉRIE (65 %): Taková ta typická úroveň seriálu, no, nic novýho vám k této řadě asi neřeknu. Čekal jsem sice, že alespoň závěrečná řada vyždíme trochu víc, ale vůbec. Prostě neurazí nenadchne. Obecně se na to fajn koukalo, ale vlastně mi sledování tohodle seriálu nic moc nedalo. Za mě je to opravdu "jen" na slušný tři hvězdy a je mi úplně jasný, že za měsíc si už nevybavím jedinou scénu. Neva, alespoň to byla sympatická oddychovka.

plakát

Tiché místo (2018) 

Je obdivuhodné, jak moc zábavný byl film, ve kterém se v podstatě nemluví. Režie ovšem přesně ví, co dělá (práce s tichem s hudbou, s dynamikou...) a atmosféra filmu je tím pádem funkční po celou stopáž. Jasně, scénář není bůh ví jak inovativní, závěr zrovna ne dvakrát uspokojivý a kdyby se ve filmu mluvilo, byla by to dost možná jedna velká tuctovka. Nicméně i přes pár nedokonalostí je to takhle se vším všudy vlastně jeden z nejoriginálnějších a nejzapamatovatelnějších počinů ve svém žánru, proto mé 4,5* zaokrouhluji nahoru. PS. U scény s hřebíkem jsem fakt trpěl.

plakát

Půlnoc v Paříži (2011) 

Né že bych Woodyho nějak extra zbožňoval, ale z nějakého důvodu jsem si myslel, že tento snímek se mi bude zamlouvat. Ale ani omylem. Přišlo mi to jako naprosto nudná věc pro bohémy s kýčovitým scénářem, která se snaží o jakousi "old school/feel good" komedii (přitom vtip abyste pohledali). Postavy navíc průhledné jak blázen. Nechápu to nadšení, mně to přišlo neskutečně povrchní.

plakát

Eurovision Song Contest 2018 (2018) (pořad) 

Horší než předloni, lepší než vloni. Show jako takovou jsem od Portugalska čekal trochu lepší, nicméně kvalita písniček nadprůměrná, postupy v semifinálových kolech v 90 % spravedlivé a výsledky finále jak takž také obstojné (ačkoli body především od "odborných" porot mě teda nepřestanou udivovat asi nikdy). Za mě nejlepší vystoupení určitě Irsko. Ale úspěch ČR teda opravdu wow! :) Že budeme ve finále čtvrtí v diváckém hlasování by mě ani ve snu nenapadlo! :) Nicméně Mikolas nás reprezentoval opravdu výborně. Jsem docela zvědavý, čím to chce ČT v budoucnu překonat, ale palce držím v každém případě. Pokud Čechy zajímá tak hojně různá sportovní utkání, proč by musela Eurovizie (jako největší hudební utkání) mít v ČR tak tragickou sledovanost? Neříkám, že to nemá své mouchy, ale nemyslím si, že je to trapná show jako občas slýchám.

plakát

Já, Simon (2018) 

Ačkoli se netajím tím, že podobné filmy miluju, tohle je beze sporu jeden z nejlepších (ne-li úplně nejlepší) coming of age filmů vůbec. Sice je to možná místy americký víc než se sluší (ale to já vlastně miluju taky, haha) a hádám, že to může být celkem utrpení pro všechny cyniky (třeba takový závěr na ruském kole), nicméně pokud hledáte nějaký mega feel good snímek, nemůžete snad sáhnout po ničem lepším. Je to přesně takový ten typ filmu, kde vás i v hloubi duši mrzí, že nežijete v takhle "perfektním světě" přesně tak, jak filmové postavy. Pohledy na ty dokonalý americký párty, kde je ranec srandy, kámoše v autě pijící ledový kafe a rodinu, která snad dělá a říká přesně to, co byste si přáli slyšet, ve mně opět tak trochu probudila touhu vrátit se na střední... :) Nicméně je mi jasný, že cynik o filmu zase řekne, že není reálný a všechno je tam "dokonale sluníčkový". Jenže s takovým tvrzením paradoxně nesouhlasím. Je to možná "teen" film, ale rozhodně to není prostoduchý snímek bez hloubky. Naopak jsem neviděl film, který by lépe přiblížil problematiku coming outu a zároveň by nezobrazoval gay komunitu jako nadržený růžovoučký pitomce s pseudo problémy (pardón, ale nejsem fanda všech těch artových LGBT filmů). Ale zpět k tématu coming outu: Simonovy pocity byly pro období coming outu naprosto typické (důležitost anonymity, obava z reakcí okolí a z toho, že "všechno bude jinak"), a tak má i přes svoji "americkost" k realitě blíž než by se mohlo na první pohled zdát. Moc se mi také líbilo, že ačkoli je coming out zcela jistě pro mnohé náročnou životní etapou, film z něj na druhou stranu nedělá po celou stopáž zbytečně dramatickou vědu, ale naopak občas toto téma dokáže vkusně odlehčit a zasmát se všem těm stereotypům o gayích (muzikálové číslo nebo již trailerová legendární scéna "Jsem hetero"). A nejlepší na tom všem je, že Love, Simon rozhodně není film pouze pro LGBT komunitu, troufám si říct, že má potenciál emočně zasáhnout v podstatě kohokoli - v první řadě je to totiž snímek o dospívání, ve kterém si každý najde to svoje. A za ty neuvěřitelný emoce může nejen skvělý scénář a režie (která naprosto ukázkově umí sladit drama a komedii a přesně ví, kdy zvážnit a kdy zase odlehčit), ale i trefný soundtrack (ach, Bleachers) a výborné herecké výkony v podstatě většiny zúčastněných (nejen skvělý Simon jako Nick Robinson, ale třeba i rodiče v podání Josh Duhamel a Jennifer Garner nebo kámoška Katherine Langford, která byla oproti protivné "Hanně" z 13 reasons why asi tak milionkrát sympatičtější, že se najednou vyloženě těším na její další filmy). Mohl bych takhle asi chválit fakt do nekonečna, ale jednak si myslím, že už jste si všimli poměrně dlouhého komentáře (který možná ani nikdo nedočetl až sem, haha) a druhak si myslím, že tenhle film se stejně musí prožít. Nicméně za mě nejlepší filmovej zážitek za poslední roky bez přehánění (komentář jsem psal raději až druhý den po předpremiéře). Snímek mě osobně naprosto dojal svoji upřímností a srdečností. Určitě je však možné, že je to i tím, že se mi za hodně dlouhou dobu stalo, že někdo nádhernou formou dokonale zachytil moje pocity před x lety. Každopádně i fakt objektivně (po filmařské stránce) naprostá bomba ve svém žánru. Nevím, co by kdo chtěl víc. // Po přečtení knížky musím říct, že film se zhostil námětu bezvadně. Některé věci jsou v knize sice jinak, nicméně si film většinou vzal z knihy samé dobré momenty - a to, co upravil, přidal či změnil, v podstatě ve snímku fungovalo výborně (za to v knize by to fungovat nemuselo). Nejhlavnější však je, že ve snímku zůstala ta "roztomilost" stejně jako se to podařilo knížce. Knižní předloha sice možná trochu více těží z e-mailové komunikace, ale film si to zase kompenzuje vtipem a vlastně i mnohdy větším emočním dopadem (např. rozhovor s rodiči). Obecně můžu říct, že kniha se sice četla jedním dechem a moc se mi líbila, ale asi jsem po těch nadšených ohlasech (jakože je to jedna z nejlepších knížek ve svém žánru) upřímně čekal trochu víc. Samozřejmě se to ale těžko srovnává, protože film a kniha mají úplně jiné možnosti i limity. Každopádně za sebe tentokrát určitě nemůžu tvrdit, že knížka je mnohem lepší než film. Maximálně můžu říct, že je stejně fajn jako film... :)

plakát

Kazišuci (2018) 

Musím říct, že kritici v USA si asi museli něco šlehnout, jestli tenhle snímek hodnotili nadprůměrně... :) Já jsem čekal fajn přehnanou krávovinu, která bude tak trapná až bude vtipná a nakonec to nebylo ani to. Vlastně bylo všechno vtipné už v traileru, scénář bez nápadu, dialogy zdlouhavé. No ale hlavně ten humor prostě nějak moc nefungoval. Zbytečnost jak blázen... :)