Lischai

Wow. Celou dobu je to taková náhodná veselohra plná úkolů jak z počítačové hry -- "támhle leťte, tohle vemte, tohle vypněte" -- s milionem postav, ke kterým máte vztah jedině, pokud jste viděli jejich sólovky, jinak je to směs generických sexy paní a mužů s vousy. Ale to finále. To finále. Skoro si přeju, aby se v dalším díle mrtví nevrátili, protože rozsah tohoto masakru hereckých smluv byl epický. Jestli ale v dalším díle všichni mrtví povstanou -- jakože povstanou -- byl Infinity War jen další náhodný marvelácký film.

Je to tak dobré, jak čekáte, že komorní drama z jedné místnosti o tísňové lince může být. Moc se mi na struktuře scénáře líbí, jak je čisťounká a minimalistická. Je tam všechno, co potřebujete a není tam nic, co nepotřebujete. Pár jasných čar co vedou odněkud někam a fungují dohromady. Super debut.

Velice slušné finské Band of Brothers. Zažijete všechny povinné složky válečného filmu: střílení, plížení, chlastání v zákopech, krátkou romanci v týlu a mrtvé kamarády. Na tři hodiny je to docela dlouhé, tak spíš doporučuju ten kratší střih. Na lehkou depku -- z toho, že my jezdíme do Finska na Erasmus a před 75 lety tam kluci v našem věku umírali s utrhanýma rukama -- stačí i ten.

Atmosféra depresivního upršeného města pod elektrárnou by se dala krájet. Kamera skvělá, hudba skvělá. Asi největší (jediná?) vada na kráse je nekonečné množství postav, které jsou spolu nějak náhodně přínbuzní nebo je pojí dohromady nějaké tajemství z minulosti, a je hrozně těžké si v tom udržet přehled. Jestli se vám u Stranger Things pletli ti dva černovlasí kluci, tal tohle je tak dvacetkrát větší peklo. Uwe, Helge, Nielsen, Ulrik, Mads, Mikel, tři stejní vousatí dědové, čtyři paní ve středním věku, osm divných tichých introvertních mužů... a když se v tom trochu zorientujete, lol, tady máte další časovou rovinu, kde stejné lidi hrají jiní herci. A bohužel ani teď režie moc nepomáhá, takže jsou scény, kdy někdo něco udělá nebo řekne ("Tu noc tam byl Hans Bahnhof!!") a vy víte, že vám má asi klesnout brada, ale bohužel už si nepamatujete, kdo Hans Bahnhof je. Nejvíc mě ten seriál začal bavit u šestého dílu, když mi kamarádka řekla: "Tak si k tomu namaluj graf, co už víš." A strávil jsem příjemnou hodinku kreslením os a příbuzenských pavouků... a najednou to hrozně dává smysl. Další díl už byl super a já jako detektiv doplňoval detaily do svého spisu. Takže tak. Super seriál, ale pokud nemáte paměť na jména a tváře, tak si k nachystejte lepíky a dělejte si poznámky jak na vysoké škole. (Po finále dávám z nadšení 5*; super s láskou dělaný, promyšlený seroš.)

Film střída dvě roviny: pár co je v háji na rozbité plachetnici a flashbacky z minulosti, jak se pár dává dohromady. Zajímavé pro mě teda nebylo ani jedno, a tím méně to fungovalo dohromady. V minulosti pár totiž neřeší žádný vztahový problém: potkají se, od první chvíle se zamilují a všechno je v cajku a sluníčkové. Flashbacky do minulosti tak zobrazují vzrušující momenty jejich vztahu, jako ten večer, kdy šli po ulici a nic se nestalo, nebo osudnou párty, kdy jí dal při tanci pusu a bylo jim spolu hezky. Jako jasně, má to fungovat jako kontra depresi na lodi, ale po třetím už jsem sebou šil v křesle: jasně, jasně, máte se rádi, chápu, ale co dál?! Deprese na lodi je o něco lepší, ale ne tak dobrá jako ten film s Redfordem na plachetnici, kde s hrdinou prožíváme jedno každé vítězství i prohru. Že to tak není tady, je podle mě hlavně tím, že se k těm hrdinům těžko hledá cesta. Nijak si svoji lásku nevybojovali, tak se moc nebojím o to, že o ni přijdou když možná umřou na lodi. Nejsilnější okamžik filmu je tak pro mě úplný konec, kdy ukážou fotky toho skutečného páru, a najednou to jsou normální lidi, ne roboti na bezpodmínečnou lásku.

Kamarádi, nikdy jsem nezažil v kině tak hrobové ticho, jak bylo po konci tohohle. Utøya je 90 minut koncentrovaného stresu, paniky a pravěké hrůzy ze smrti. Ve tmě kina jsem viděl lidi s našponovanými nervy, jak si doslova cpou pěsti do pusy, aby nekřičeli. Nevím, jestli to potřebujete vidět, já jsem asi nepotřeboval, ale stejně je to za mě teda nejsilnější film za poslední roky.

Oproti jedničce to má přehlednější děj a tak nějak slabší atmosféru. Super drsné a realistické přestřelky zůstaly. A postěžuju si, že uplný konec je divný, jak kdyby posledních deset minut šel přepsat nějaký týpek ze studia, když mu řekli, že to bude mít ještě třetí díl. Jinak v cajku. Potěší, ale svět se neotřásl jako u jedničky.

Stalker meets Arrival. Natalie Portman jde s batůžkem a čtyřma kamarádkama džunglí, aby našla nějaké super tajemné místo, kde scenárista použije vše, co se dozvěděl v kapitole o alegoriích. Protože jsme na internetech, musím si postěžovat, že mě hrozně zlobily všudypřítomné nelogičnosti děje: maják je na pobřeží ale je nutné k němu dojít smrtící džunglí, do záhadně zamořené džungle jdeme bez masek, když se utáboříme na bezpečné strážní věži, nějaké papíry si jdeme s baterkou číst dolů pod ní, aby se nám mohlo něco stát... meh. Pohleďte, zde scenárista pěstuje svoji starost o uvěřitelnost, leč políčko jest prázdné. Film má ambice, ale s logikou chování postav nakládá jak epizoda Krajních mezí. Přes to všechno je atmosféra hutná a pointa na konci pro mě sort-of okay. Je to tak 3-4*, ale už jsem tu naklikal 3* tolika pitomostem, že pro tenhle film s ambicí by to bylo nefér.

Heist movie s hodně palnými zbraněmi a málo dodržováním základů policejní práce. Celou dobu jsem si myslel, že Pablo Schreiber je ve skutečnosti namaskovaný Adam Sandler a líbilo se mi to o to víc. Bohužel není, ale jinak gut.

Uuu, to je super! Poprvé od dob Čarodějova učně jsem hleděl na český animák s otevřenými ústy. Dabing slabší, ale temná atmosféra a tématické crossovery mě bavily moc.