Lischai

4,5*. To bylo super! Pro McDonagha mám slabost od Pana polštáře a tohle bylo přesně v jeho stylu. Mnoho rovin, mnoho chytrých a situačních vtipů, hlavní postava spisovatel a fóry o psaní, trochu divné ale krásně vybudované. Je to jako Adaptace, jen jsou tam místo Kaufmanova divnoživota gangsteři.

Smál jsem se nahlas. Cohen sice nejde přes hranu tak divoce jako v Boratovi, ale humor je zábavný, inteligentní a většinou bez zbytečných vulgarit a nechutností. Závěrečný diktátorův proslov je pak perla, kvůli které to stojí za to vidět.

Já to sežral. Stejně jako u 500 Days of Summer jasně cítíte, že je to vyžehlené a záměrně hezké (hezký příklad principu: "Astronaut Tom" aka Space Odity od Davia Bowieho není "about courage and going into uknown", ale o užívání drog. Ale koho by to štvalo, že.), ale stejně je vám to u sledování filmu jedno. Walter Mitty je skvělý mix myšlenky, humoru, decentní romantiky, leteckých záběrů a frajerské režie. Určitě je to nejlepší film Bena Stillera a přál bych mu, aby za něj vyhrál spoustu cen a vydělal balík peněz, protože jestli bude dělat takovéhle filmy dál, budu na ně rád chodit do kina. Za necelé dvě stovky se budete cítit dobře zbytek večera, fakt!

Nejvtipnější dívka na světě mi to doporučila jako takové lepší Perks of Being a Wallflower. Ale já nevím, pro mě asi ne. Spectacular Now je napůl citlivá teen romance, napůl sociální drama, napůl o dospívání, napůl o dementní rodině a nějak se to mezi těmi směry přelévá, ale žádný mě skutečně nezasáhl. Není to špatné, má to super poslední záběr, ale celkově mi tam schází tah jedním konkrétním směrem.

Přiznám se, že jsem byl před tím filmem trochu overhyped. Všichni mluvili o famózním počinu, o příběhu plném zvratů s lidským podtextem a tak. Né že by to tak nebylo - Rush je vážně fajn - ale pořád v kategorii výborné životopisné sportovní drama. Není to film, co vás přinutí se na svět dívat jinak.

Nevím proč jsem měl Ghost in the Shell zafixovaný jako nudnou pseudo-intelektuální divnost. Nemohl jsem se plést víc! Je to z třetiny invenční akční střílečka, ze které je jasné čím se inspiroval Matrix, ze třetiny filosofická úvaha o podstatě lidství a ze třetiny vizuální a hudební nádhera melancholického světa budoucnosti plného rozestavěných věžáků a oranžových mraků nad mořem. Všechny tři složky fungují tak organicky, že filozofování nenudí, melancholie není zbytečná a střílení bezduché. Je to výrazně zábavnější a sdělnější než podivný Akira.

Rozhodně to není špatný film. Nízký rozpočet moc není vidět, vojáci jsou zahraní civilně a bez patosu, všude je bláto, mlha a beznaděj. Ale scenáristicky a režijně to nějak nejede. Příběh nikam negraduje, postavy moc nepoznáme, je to celé takové odtažité. Raději si pusťte pátý a šestý díl Band of Brothers - je tam to stejné, jen lépe (tedy strašlivěji, krutěji, věrohodněji).

To byl ale divný film. Susan Sarandon půosobí jako vyžilá čtyřicátnice, která vymetá postele baseballistů už od roku 1815, a přesto s ní pořád ti mladí kluci chtějí chodit a spát. Ke všemu je totiž výborná baseballistka, která od pohledu pozná, na čem musí hráč pracovat, a svou moudrostí a postelovým umem tak z nich udělá lepší sportovce... Cože, co? Je to metafora kterou jsem nepobral, nebo prostě ujetý scénář? Motivace nechápu, postavám nefandím, co se děje na hřišti nepobírám. Než toto, raději geniální Moneyball, který dělá dobře všechno, co tenhle film špatně.

Perfect Days jsou kvalitně natočený a dobře zahraný film, který ale drží pohromadě bez silnějšího příběhu (a to je to podle divadelní hry, co to?). Vidíme epizodky, hlavní hrdinka něco řeší, vrchol se udělá nečekanou událostí a pak konec. Takže ze sledování nemám pocit, že bych vyhodil čas - ale ani že jsem něco prožil. Na druhou stranu musím říct, že tam byly jasně patrná místa, kde ženy po čtyřicítce mají sahat pro kapesníky, takže tato Perfect Days skepse asi pramení z toho, že nejsem žena po čtyřicítce.

Byla by zajímavá studie, proč Kick-Ass 2 funguje mnohem méně než Kick-Ass 1. Chytrá kontroverze se tu mění na prvoplánovou kontroverzi, překvapivé a drsné smrti zůstávají, ale jsou nějak víc obhroublé, vtipy o masturbaci zůstaly, ale ztratil se vtip a upřímnost. Ne že bych se u toho filmu nudil, ale kouzlo jedničky je prostě pryč.