Lischai

Formálně ohromná frajeřina. 90 minut na tři záběry včetně pouliční demonstrace a jízdy tramvají - za to palce vzhůru. Hodně se mi líbilo civilní herectví a formanovské gagy ("Dobrej, pane Šetlík."), bohužel scenáristicky to šlo úplně mimo mě. Většina replik jsou buďto super-civilní dialogy o ničem (které sice působí krásně realisticky, ale nudí tím, že nikam nesměřují) nebo pseudoartové intelektuální výměny, které zní jako něco od Ionesca. Místy se objeví náznak příběhu nebo konfliktu (procházka v parku), film začne být zajímavý, ale pak je to zase hned pryč. Závěrečná pointa je opět tak prudce artová, až se nestydím přiznat, že jsem ji vůbec nepobral. Celé to svým nápadem a přílišným akcentem na uměleckost bez sebemenšího vykročení směrem k divákovi působí jako absolvák z FAMU na steroidech.

Představte si člověka, co s vážným výrazem vypráví vtip o tom, jak duševně nemocný a osmileté dítě spadnou do kombajnu - to je nálada Díry u Hanušovic (skvělý název, mimochodem). Je to film plný strašných, strašných věcí, ztráty lidských snů, důstojnosti a voleb mezi špatným a ještě horším. Ale všichni tam mluví jakože moravsky a říkají sprostá slova, takže se tomu prostě nějak musíte smát. Ale víte, že se smějete scéně, kde právě mezi pokrývačem a mladou ženskou padlo: "Jdeš se projet?" "Jo, kolik bude stát střecha?" "Nic." dlouhé záběry a místy absurdní humor mi hodně připomněly Ty, který žiješ - ale bez těch hezkých věcí.

Hodně jsem chtěl, aby to byl můj nejoblíbenější film - ale na 5* to není. První polovina filmu je super, ale střední škola se začíná vléct a před odjezdem na vysokou už člověk skoro kouká na hodinky. Je tu hodně hezkých situací ze života, ale jejich časosběrnost je vykoupena tím, že nesměřují k žádné jednotné pointě. Občas někdo řekne nějaké moudro nebo udělá nějakou hezkou, lidskou věc, ale jako celek to k ničemu - ani dějově ale ani tematicky - nesměřuje. Boyhood je super a krásný film, určitě stojí za vidění, ale především díky tomu časosběru. Kdyby ho natočili za měsíc s různými herci pro různé věky, je to v podstatě průměr.

Je to jiné než první Raid - ten byl celý jedna řežba v činžáku a nic víc. Tady už je komplikovanější příběh, víc lokací a výrazně méně bitek. Je jich dokonce o tolik méně a jsou o tolik kratší, až jsem byl skoro zklamaný. Raid 2 není rozhodně špatný film, jen už se nedá pustit jako vymývací koncentrovaná malajská řezničina.

Je to celé středně vtipné takovým tím slušným, lehce inteligentním humorem a velmi vtipné, když si to dělá srandu z bromance kamarádských vztahů. Pokud jste kluk, chcete to vidět s láhví piva a svým úplně nejlepším kamarádem, co ho znáte od dětství. Připravte se, že na konci se budete objímat.

Jako dokument z české perspektivy je to lehce nevyvážené a příliš idealizující - ale nevadí to. Ani trochu. Tenhle film je povinnost pro všechny, kdo se živí nějakou kreativní prací a mají sny o tom, že v ní budou dobří. Nic nečtěte, po ničem nepátrejte, prostě si sežeňte Jodorowsky's Dune a pusťte si to. Hned. Je to inspirativní nálož motivace a naděje, která určitě zanechá stopu ve vaší křehké duši. "I am Dune!"

Šel jsem na to do letního kina jako guilty pleasure a nakonec to ani nebylo moc guilty. První polovina s depresivní atmosférou zimního hornického městečka, plného lidí co se nechávají zastřelit z neznámých důvodů a dvou teenagerů, co jezdí kvůli propagandě po městech jiných teenagerů, které dřív zabili - to je docela punk. Druhá polovina, kde se začne skutečně bojovat, už byla takové míň realitiscké Battle Royale, ale celkově je to poctivý film pro teenagery. Jen tam všichni vypadají docela najezeně.

Hrozně jsem chtěl, aby se mi to líbilo, ale prostě ne. Nejdřív, co je dobré: Nerozumím moc animaci, ale vizuálně mi Attack on Titan přišel velice v pohodě. Drží se tu na uzdě taková ta komická stylizace postav a hodně se používají počítačově dokreslované scény, takže to vypadá velice cool a vlastně i dospěle. Ale nepomůže to, protože scénář to má jak britská konverzačka ze 70. let. Zatímco v normálním seriálu máte na díl jednu nudnou scénu, tady máte na díl jednu zajímavou. Sledovat dvacet minut o tom, jak se někdo rozhoduje mezi tím, jestli narukuje k jedné jednotce nebo druhé, to je prostě ne-ne. V celém seriálu je pár super akčních scén nebo vypjatých momentů, ale když píšu pár, je jich fakt pár (pamatuju si dva, než jsem na to někde u 15. dílu přestal koukat). Nejlepší z celého seriálu je rozhodně znělka, tak si je obě dvakrát, třikrát pusťte a dobrý.

Level pod špičkou HBO/BBC/Showtime a level nad českou špičkou. Je to hezky zahrané, uvěřitelně napsané a pěkně se na to kouká. I když nikde v první sérii nepřijde moment, že by vám vyloženě klesla čelist, Dánové jsou rozhodně profíci. Pokud byste měli vidět jeden díl, tak chcete S01E04 o problematickém a smutném vztahu Dánska a Grónska.

Meh. Kýček o tom, jak černoch s dobrým srdcem hrál baseball i když ho bílí neměli rádi. Když Jackie dobře odpálí míček, hraje u toho taková ta triumfální hudba a občas zpomaleně běhá. Řemeslně je to hezké, ale celkově to jde hrozně po povrchu. Postavy jsou ploché, ty hodné se stanou slavné a ty zlé jsou potrestány. Když se tam objeví náznak tématu ("jste z jihu, vy jste pil předsudky s mateřským mlékem"), během věty, dvou zmizí. Pokud film o baseballu, tak radši stokrát znovu geniální Moneyball.