Monoxid

Nejsem si tak úplně jistá, za jakým účelem tenhle dokument vznikl, ale řekla bych, že je to něco jako reklama na urbanismus. Jsou nám představeny některé problémy některých světových metropolí a některá jejich řešení. Tak v první půlce jsem se bála, že to bude nekritická oslava sociálního inženýrství, a o to víc mě „potěšilo“, když byly někde představeny dva naprosto rozdílné pohledy na věc, nebo nastíněný problém, jehož řešení rozděluje obyvatelstvo na dvě nenávistné poloviny. Ale poselství je jasné: Čím víc pohledů, tím lepší řešení. A (osobně jsem postřehla) necálovat soukromé výmysly pořád z veřejných peněz... Inu, století urbanismu je tu! (Btw., narozdíl od mnoha zde přítomných si nemyslím, že by to byl dokument pro odborníky a „ty, co se věnují urbanismu“. Ti, co se věnují urbanismu, mají o takových problémech načteno a nakoukáno mnohonásobně víc a ještě s teoretickým podkladem. Tohle je dokument pro laiky, protože právě běžných občanů se urbanismus dotýká nejblíž.)

Tohle se mi hodnotí vážně hroozně špatně, a to hlavně proto, že to prakticky nejde nikam zařadit. Na pohádku je to příliš depresivní a strašidelné, na dospělou fantasy zase příliš naivní a předvídatelné. Takže místo toho, aby to nadchlo děti i dospělé, jedněm to přivodí noční můry a druhé uspí. Jelikož je to tak krásně natočené, mezi hlavní dvojicí to jiskří a záporák je tak úžasňácký, chtěla bych tomu tady zvednou hodnocení. Jenže to možná bude špatně zvolenou denní dobou na sledování, že jsem čekala, kdy už to skončí a že mi tam 'něco' hrozně lezlo na nervy. A myslím, že jsem už definovala to 'něco'. Ta pohádka je hrozně hlučná; a to myslím jak zvukově, tak obrazově. Na jednu stranu mi z té přeepické hudby třeštily uši a na druhou stranu mě skoro bolely oči ze střídavých záplav zlatých třpytků a blýskání oproti temným jeskyním.

Musela jsem zvýšit hodnocení. Jim Carrey je prostě k sežrání. Před těmi deseti nebo kolika lety jsem nedokázala docenit ten jeho „inteligentní humor“ a akorát jsem se za něj cítila trapně. Dneska lituju, že není víc takovýchto Komedií s velkým K.

Nejdospělejší děj pohádky, jaký si můžete představit. Nejsou tu vlastně žádní záporáci a zápletka je tvořena... ehm... konfliktem sobeckých zájmů jednotlivých postav. Nadpřirozeného je tu tak přiměřeně a nejzáhadnější kouzlo je, jak se nejkrásnější žena v nejkrásnějších šatech schová pod oslí kůži tak důkladně, že ji všichni považují za nejodpudivější stvoření na světě. Vyzdvihla bych především to, že hradní doktoři nejsou žádní mazaní lišáci a správně diagnostikují ochoření láskou, a taky že princezna má vlastní kuchařku. Ale ta víla mi prostě do pohádky pro děti nepasuje.

Body nahoru za tu strašně vlezlou super hudbu...

Jako mrně jsem se u toho solidně bavila a nemyslím, že by to na mě mělo nějaké dlouhodobé negativní následky. To víte, děti mají jiné filtry na dobré filmy (resp. pohádky), než dospělí! A ten konec... z toho jsem byla naprosto nadšená a hlavnímu hrdinovi jsem dost záviděla...

Fajn, hezký souboje, hlavní hrdina je celkem slušný tahoun a záporák je úplně super a nejzáporáčtější, co to jde. Jenže milostná zápletka naprosto nefunguje, z většiny postav totálně čiší, že jsou tam do počtu a musí splňovat správná kritéria pro postavy do počtu a úplně nejděsivější jsou na tom ti namydlení bůžci... A tou hudbou rozhodně taky nic nevylepšili. Ale lepší než drátem do voka ; )

Doufám, že mi brzo přestane v uších hučet: Let the mortal kombat begin - Finish him quickly - Flawless victory - hahahaha - I don't think so - MORTAL KOMBAAT ta ta ta ta tata ta ta ta ta tata... No, chtěla jsem se podívat znova, protože když jsem to jako malá (hodně malá) viděla natočené na videokazetě, nebyla jsem tak úplně schopná pobrat ten fakt, že takový film byl vůbec natočen, jak byl pro mě fantastický. Teď už to vidím z trochu jiného úhlu a v trochu jiném kontextu a říkám si, že se své dětské verzi vůbec nedivím, protože mít to trošku kvalitnější triky, přesvědčivější hraní (herce bych klidně nechala) a nápaditější souboje (jako fakt, furt se jenom mlátit pěstma... pěsti porazí led, pěsti porazí oheň, pěsti porazí nemrtvé...), byla bych z toho úplně stejně vyplácnutá i dneska.

Hvězdičku dolů za to, že Daniel Day-Lewis byl zamaskovanej.

Zábavnější a svižnější ze dvou současně natočených verzí Sněhurky. Přestože se příběhu držela jen velmi lehce, nakonec byla mnohem sněhurkovitější, než Sněhurka a lovec. A jako pohádka mi skvěle sedla. Pohádka, která bourá klišé. Trpaslíci jsou obři, princezna bere osud do vlastních rukou (nakonec je to vlastně chladnokrevná vražedkyně) a Sean Bean zůstává naživu. Víc takových pohádek!