chrispe

Nalákalo mě Brno (kterýho tam bylo po málu) a vlastně i paní Čvančarová, i když mám pocit, že už je jí nějak hodně. No a co k tomu říct... už u toho intra, který jako by vypadlo z časů tak deset let zpátky, jsem začala být rozpačitá a vlastně mě ta rozpačitost neopustila do konce. Vyšetřovací parta je nevýrazná a to i přes charisma pana Dvořáka, které pro mě má. Případ celkem nudný, rozhodně neudržel mou pozornost. S tím bráchou jsem to nepochopila doteď, co to mělo být... předpokládám, že se ta linka bude prolínat dalšími díly. Bohužel se to v mých očích nijak neodlišuje od stejných projektů, kterých je přehršel a neumí to ani přenést specifickou atmosféru místa. Škoda.

Tento díl mi vůbec nesedl... cca v půlce jsem si přiznala, že mě to vážně nebaví a vlastně ani nezajímá. Jen jsem si říkala, že by do toho mohl být namočenej Řezníček, aby mu zmizel ten jeho falešnej úsměv.

Za mě o kapku lepší než první díl. Ale stejně slabota. Záběry kamer na prázdné nebo napjaté obličeje náhodných lidí asi mají navodit pocit... napětí? Nevím. Ale zcela se to míjí účinkem. Velkým plusem stále zůstává Dvořák. Jitka Čvančarová mi tam moc nesedí. Někde jsem četla, že jako policistka v kanclu by se typově hodila víc, asi s tím souhlasím... ale třeba mě ještě vyvede z omylu. Jsem zvědavá, co tvůrci zamýšlí tou linkou s bráchou.

Zbytečně moc dlouhé, ke konci moc kombinované (fakt jsem si říkala, že by byla pecka, kdyby Kutcher kopnul Natalie Portman do zadku a začal si s -trošku tragickou- Lake Bell). Někdy prostě všeho moc škodí, ale po "Kamarád taky rád" hodnotím víš.

Grante! Čemu si se to zaprodal. Jasně, nejspíš to má být reakce/parodie na všechny Superstar, Faktory v první řadě a na spoustu dalších věcí v řadách dalších... ale když to zpracování není vůbec ono. Nelíbilo se mi to.

Chobotnice byla fajn.

Nemo mě, narozdíl od jiných, nikdy za srdce moc nevzal. Je to jednoduchý příběh zasazený do krásného prostředí oceánu a to se tvůrcům vizuálně opravdu povedlo (i když mám pocit, že to někdy zavání až kýčem). Problém mám taky vždy s rybkou Dory, která mi leze na nervy místo toho, aby mě bavila.

Příběh The Dirt vlastně vůbec ničím nepřekvapuje a je nalajnovanej tak, jak divák od heavy metalové skupiny očekává. Přesto si troufnu tvrdit, že vůbec nenudí. Za mě palec nahoru.

Nudila mě kniha (dočetla jsem ji vůbec?), nudil mě i film (dávala jsem to nadvakrát). Asi to ani jinak dopadnout nemohlo.

V předchozím dílu jsem si cosi našla a tady už to nebylo ono. Přitom příběh je stejně naivní, jako v Dobré čarodějce. Možná, že toho už na mě bylo prostě v krátké době moc. A ten konec byl spíš trochu k smíchu, než k dojetí, či radosti. :-)